Oblast Koobi Fora (v místním jazyce „zdroj myrhy“) v národním parku Sibiloi na březích jezera Turkana je přezdívána rájem paleontologů specializujících se na homininy. Na snímku kanceláře Národních muzeí Keni. Kredit: Maina Kiarie, Enzi Museum, CC BY-SA 3.0

Ještě nedávno dostávali studenti za odpověď na otázku na prvního člověka jedničku, pokud zasvěceně pohovořili o člověku zručném čili Homo habilis. Teď už by měli být se stejnou odpovědí šťastní i za „lidovku“. Bezmála šest desetiletí se Homo habilis těšil ze statusu nejranějšího zástupce rodu Homo. Teď to s jeho výsadní pozicí v lidském rodokmenu vypadá bledě.

Lebka Homo habilis (člověk zručný). Na rozdíl od australopitéků dokázal Homo habilis nejen používat, ale i vyrábět primitivní nástroje - je spojován s kamennou industrií kultury oldovan. Kredit: Véronique Pagnier, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Lebka člověka zručného měla méně vystouplé čelisti, plošší obličej a větší mozek než dřívější australopitéci. Byla nalezena vedle kamenných nástrojů, které naznačovaly, že Homo habilis měl evolučně našlápnuto k vývoji v pokročilejší formy rodu Homo. Částečná kostra nově popsaná v časopise The Anatomical Record ale vypráví odlišný příběh.

„Kdybyste oblékli jedince Homo habilis do dnešních šatů a z dálky byste ho viděli při chůzi, zarazilo by vás na něm něco?“ ptá se paleoantropoložka Stephanie Melillová z Mercyhurst University, která se na objevu nijak nepodílela. „Podle nové studie zní odpověď na tuto otázku: ANO!“

Marine Cazenaveová (paleoantropoložka, specialistka na funkční morfologii skeletu): „My vlastně nevíme, jak vypadala kostra Homo habilis.“ Kredit: Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology.

Homo habilis byl znám hlavně na základě zubů, čelistí a lebek, které pocházejí z Afriky z doby před asi 2,4 miliony až 1,4 miliony let. Od krku dolů byl jeho vzhled do značné míry záhadou.

Homo habilis - replika lebky KNM–ER—1813 z naleziště Koobi Fora. Názvy nálezy dostávají podle lokality, ve které byly objeveny. Kredit: José-Manuel Benito Álvarez ( Locutus Borg grant), Volné dílo.

„Tahle studie je hodně důležitá, protože my vlastně nevíme, jak vypadala kostra Homo habilis,“ říká paleoantropoložka Marine Cazenaveová z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. Ani ona se výzkumu nezúčastnila a je tedy nestranným soudcem.

Kostra z Koobi Fora

Vědci si mysleli, že Homo habilis byl přímým předkem pokročilejšího Homo erectus. Ten měl podstatně delší dolní končetiny a jako prvnímu se mu vyvinul mnohem větší mozek. Homo erectus se objevil zhruba před 1,6 miliony let. Nedávné objevy ale postavení Homo habilis zpochybňovaly. Ukázalo se, že africké Riftové údolí sdílel s dalšími zajímavými tvory, kteří rovněž vyráběli kamenné nástroje. Nálezy z Afriky navíc posunuly počátky výroby nástrojů do doby před 3,3 miliony let, tedy do časů, kdy ještě nebylo po Homo habilis ani vidu ani slechu. Homo erectus se objevil asi před 2 miliony let, tedy dávno předtím, než Homo habilis před 1,4 miliony let zmizel. Fakt, že Homo habilis a Homo erectus žili dlouho vedle sebe naznačuje, že si oba druhy člověka musely ve shodných podmínkách nalézt odlišné životní strategie.

Lokalita Koobi Fora nabízela vyrábět nástroje z tvrdého čediče. Kredit: resourcescommittee.house.gov, Volné dílo.

Z kostry Homo habilis se toho za 60 let našlo jen velice málo, vlastně jen pár zlomků. Vědci měli k dispozici části jedné ruky, několik fragmentů paží a nohou, jednu část pánve a k tomu zuby, čelisti nebo lebky tří dalších jedinců. Tyto bezesporu významné fosilie umožnily pouze hrubé odhady výšky a proporcí končetin. Vědci měli jen málo vodítek pro jasnější představu o tom, jak Homo habilis chodil či lezl po stromech, a jak se lišil v užívání končetin od Homo erectus.

Australopithecus - rekonstrukce kostry z odlitků kostí (slavná Lucy). Kredit: Pavel.motejzik (historická budova Národního muzea, Praha, 2025). Wikipedia,CC BY 4.0

Novou kostru nacházeli vědci po kouscích na slavném keňském nalezišti Koobi Fora na březích jezera Turkana. Nejprve narazili na zub. Další trpělivý výzkum v lokalitě přinesl skoro kompletní zuby dolní čelisti. Přilehlý svah pak vydal bezmála stovku dalších kostí či jejich úlomků. Vedoucí výzkumného týmu Louise a Meave Leakeyovi se domnívali, že zuby a kosti patří jednomu jedinci. Chyběl jim však pro to solidní důkaz. Ten zajistilo vyšetření fosilie na počítačovém tomografu v Jižní Africe. Při něm vědci narazili na zvláštní bílé skvrny na čelistech a pažních kostech. Zevrubnější analýzy prokázaly, že je tvoří minerál barytu absorbovaný kostmi při fosilizaci. Shodná struktura minerálu dokazuje, že čelisti i kosti končetin skutečně patří stejnému jedinci – mladému dospělému člověku Homo habilis.

Co prozradily kosti

Kostra Homo habilis přinesla řadu překvapení. Horní částí těla se tento člověk nápadně podobá slavné Lucy – tedy australopitekovi Australopithecus afarensis. Mimochodem, tento australopiték vypadl z linie přímých předků člověka po nedávném popisu ostatků náležejících druhu Australopithecus deyiremeda.

Forenzní rekonstrukce obličeje Homo habilis. Navzdory evolučně pokročilejší lebce a zubům se Homo habilis tělem podobal australopitékům a nejspíš tedy nebyl předkem Homo erectus. Kredit: Cicero Moraes, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Na základě popisu kostry se Homo habilis jeví jako tvor velikosti šimpanze s poměrně dlouhými pažemi, především pak s dlouhým předloktím. To svádí k představě, že Homo habilis trávil dost času v korunách stromů. Tým vedený Leakeyovými to však nebere za prokázané. Poprvé mohli vědci prozkoumat části pánve, především pak kost sedací. Z jejího tvaru lze vyvodit, že Homo habilis chodil o něco efektivněji než Lucy a s ní i další australopitéci.

Homo erectus - rekonstrukce podoby člověka vzpřímeného („Turkana boy“). Kredit: Claire Houck from New York City, USA, CC BY-SA 2.0

Celkové proporce kostry posouvají vznik typické lidské postavy až k lidem Homo erectus. Homo habilis měl sice evolučně pokročilejší lebku a zuby, ale tělem zůstával velmi blízko australopitékům. Leakeyovi a spol. v tom vidí jasný důkaz, že se Homo erectus nevyvinul z Homo habilis. Tělesnou stavbou se oba druhy lidí lišily natolik, že by k evoluční proměně muselo dojít extrémně rychle. Autoři studie považují za mnohem pravděpodobnější, že předkem Homo erectus byl jiný druh pravěkého člověka.

Člověk z Ledi-Geraru

Homo habilis tedy zřejmě mizí z naší vývojové linie, a to nás staví před otázku, kdo jej nahradí. Leakeyovi a jejich spolupracovníci vidí kandidáta v člověku, jehož ostatky byly před pár lety nalezeny v Etiopii v lokalitě Ledi-Geraru. Tento člověk žil před před 2,8 miliony let. Kámen úrazu tkví v tom, že se z něj našel jen kus čelisti s pěticí neporušených zubů. Ty sice nesou směsici primitivních znaků australopitéků a evolučně pokročilejších znaků typických pro nejstarší lidi, ale o celkové tělesné stavbě a velikosti mozkovny nám nic neříkají. Evoluci člověka v období před 3 až 2 miliony roků tak i nadále halí tajemství.

Australopithecus afarensis. Kredit: Wolfgang Sauber, Natural History Museum, Vienna CC BY-SA 4.0

Před 3 miliony roků žili v africké kolébce lidstva australopitéci včetně Australopithecus afarensis a Australopithecus deyiremeda. Před 2 miliony lety už se v Africe pohybovalo několik příslušníků rodu Homo, kromě Homo habilis i Homo rudolfensis a ranní zástupci Homo erectus. Člověk z Ledi-Geraru se tak nabízí jako spojovací článek mezi australopitéky, nejspíše Australopithecus deyiremeda, a člověkem Homo erectus. Žil v prostředí, kde převažovaly travní porosty a keře, ale v dosahu měl také jezero a řeky s hrochy, krokodýly a rybami. Vědci přirovnávají krajinu obývanou člověkem z Ledi-Geraru k pláním Serengeti. Pravěcí lidé v takovém prostředí dokázali žít. Pro australopitéky, jako byla Lucy (Australopithecus afarensis), to však bylo prostředí neúnosně nehostinné.

Říká se, že pokrok v paleoantropologii přinášejí buď nové nálezy nebo nová datování. Pokud chceme rozluštit záhady z nejstarší evoluční historie lidstva, bude obojího třeba v hojné míře

Video: Hominidé z Koobi Fora (2014)

Video: Pátrání po původu člověka u keňského jezera Turkana (2025)

Prameny:

GRINE, Frederick E., et al. New partial skeleton of Homo habilis from the upper Burgi Member, Koobi Fora Formation, Ileret, Kenya. The Anatomical Record.

HAILE-SELASSIE, Yohannes, et al. New finds shed light on diet and locomotion in Australopithecus deyiremeda. Nature, 2025, 648.8094: 640-648.

VILLMOARE, Brian, et al. Early Homo at 2.8 Ma from Ledi-Geraru, Afar, Ethiopia. Science, 2015, 347.6228: 1352-1355.