Stáří není špatná věc, jen by u toho člověk neměl být starý. Když je vám nad 65 let, můžete jít do důchodu a cestovat po vlastech českých za poloviční jízdné. Moc dalších pozitiv už tenhle věk nenabízí. Anebo že by … Publikace Beccy Levyové a Martina Sladea v časopise Geriatrics nalévá seniorům optimismu do žil. Tandem z Yale School of Public Health v ní dokazuje, že na stará kolena se můžeme zlepšovat jak fyzicky, tak i duševně. Jen je zapotřebí tomu pevně věřit.

Becca R. Levy - první autorka studie je profesorkou na Yale Institute for Global Health. Kredit: Yale University

Levyová a Slade analyzovali data nasbíraná za více než deset let v rámci rozsáhlé celostátní reprezentativní studie amerických seniorů a zjistili, že téměř polovina dospělých ve věku nad 65 let vykazovala měřitelná zlepšení jak u kognitivních funkcí, tak u fyzické zdatnosti. Netýkalo se to jen malé skupinky „vyvolených“ s výjimečnými dispozicemi. Jako velmi důležitý se ukazoval jeden často přehlížený faktor, a to, jak lidé sami na stárnutí nahlížejí.

„Mnoho lidí ztotožňuje stárnutí s nevyhnutelnou a trvalou ztrátou fyzických a kognitivních schopností,“ říká Levyová. „Zjistili jsme, že zlepšení v pozdějším věku není vzácné, ale naopak běžné a měli bychom je zahrnout do našeho náhledu na proces stárnutí.“

Autorčino pracoviště - Yaleova škola veřejného zdraví, založená v roce 1915, je jednou z nejstarších celostátně akreditovaných škol veřejného zdraví v USA. Na poli medicínských věd rozhodně není žádné ořezávátko. Kredit: Yale.

Průměr je zavádějící

Levyová a Slade měli k dispozici data od více než 11 000 účastníků studie Health and Retirement Study, což je federální program výzkumu zdraví amerických seniorů. Zaměřili se na údaje o změnách v kognitivních a fyzických funkcích. Během sledovacího období se 45 % účastníků zlepšilo alespoň v jedné z funkcí. Přibližně třetina se zlepšila kognitivně a více než čtvrtina se zlepšila po fyzické stránce. Mnozí senioři dosáhli zlepšení, které lze považovat za klinicky významné. Pokud jde o kognitivní skóre, pak reálný pokles zaznamenala méně než polovina sledovaných dobrovolníků. Představa, že ve stáří se musí kognitivní funkce nutně jen zhoršovat, tedy nemá absolutní platnost.

Martin D. Slade – spoluautor studie. Kredit: Yale School of Medicine, New Haven

„Pozoruhodné je, že zlepšení není patrné, pokud se zaměříte jen na průměry ukazatelů,“ říká Levyová. „Pokud zprůměrujete všechny dohromady, uvidíte pokles. Ale když se podíváte na individuální vývoj, ukáže se vám úplně jiný příběh. Významné procento starších dobrovolníků, které jsme studovali, se skutečně zlepšilo.“

Levyovou a Sladea samozřejmě zajímalo, proč se někdo na stará kolena zlepší a jiný nikoli. Předpokládali, že důležitým faktorem by mohl být náhled dobrovolníků na stárnutí. Konkrétně, zda ho vnímají pozitivněji nebo negativněji. Zjistili, že senioři s pozitivnějšími přesvědčeními o věku měli výrazně lepší vyhlídky na zlepšení jak v kognitivních, tak i fyzických funkcích, a to i po zohlednění faktorů, jako je věk, pohlaví, vzdělání, chronická onemocnění, deprese a délka sledování.

Lékařská fakulta Yale University - mateřské pracoviště. Martin D. Slade, se rovněž řadí k prestižním institucím. Kredit: Yale.

Ztělesnění stereotypů

Becca Levyová razí teorii ztělesnění stereotypů. Podle ní lidé nakonec přijmou stereotypy o věku absorbované z kultury, např. ze sociálních sítí či reklamy, jako samozřejmost, a to pak má i biologické důsledky. V předchozích studiích Levyová zjistila, že negativní náhled na věk s sebou nese zhoršení paměti, pomalejší chůzi, nárůst kardiovaskulárních rizik a vzestup biomarkerů indikujících zvýšené riziko propuknutí Alzheimerovy choroby.

„Naše zjištění naznačují, že lidé mají často rezervní kapacitu pro zlepšení ve vyšším věku,“ říká Levyová. „A protože náhled na věk lze ovlivnit, otevírají se nám dveře k intervencím na individuální i společenské úrovni.“

Zlepšení nebylo patrné jen u lidí, kteří už vykazovali pokles kognitivních a fyzických funkcí. Docházelo k němu i u dobrovolníků, kteří měli na začátku studie kognitivní nebo fyzické funkce v normě. Zlepšení proto nelze připisovat na vrub zotavení z chorob nebo z překonání následků životních proher a nezdarů.

„Doufáme, že naše zjištění zvrátí všeobecně akceptované přesvědčení, že neustálý úpadek fyzických i duševních sil je ve vyšším věku nevyhnutelný. Doufáme, že povzbudí zodpovědné instituce ke zvýšení podpory preventivní péče, rehabilitace a dalších programů na podporu zdraví seniorů a ti pak využijí svůj potenciál ke zlepšení.“

Dobrá nebo špatná studie?

Studie vyšla v časopise Geriatrics z vydavatelství Multidisciplinary Digital Publishing Institute a je volně přístupná ZDE.

Studie Levyové a Sladea je zajímavá i z jiného zorného úhlu. Vyšla v časopise Geriatrics z vydavatelství Multidisciplinary Digital Publishing Institute známějšího pod zkratkou MDPI. Název tohoto vydavatelství je mezi českými vědci sprostým slovem. MDPI se řadí mezi jedny z hlavních producentů tzv. predátorských časopisů. Hlavní charakteristikou těchto periodik je velmi benevolentní recenzní řízení a poměrně vysoké publikační poplatky. To lze interpretovat tak, že když si autoři zaplatí, MDPI jejich studii zveřejní bez valných nároků na kvalitu. Řada českých univerzit má proto ve svých interních regulích zásadu, že v MDPI se nepublikuje. V mezinárodních žebříčcích univerzit se ale naše vysoké školy k Yale University neblíží ani na sto honů. Experti z Yale, jak je vidno, se přesto publikací v časopisech z produkce MDPI neštítí. Někde je tedy asi chyba. Buď u nás, nebo v Yale.

Možná by stálo za to si jen uvědomit, že i ve velmi dobrých časopisech, třeba i v těch tzv. prestižních, jako je Nature či Science, může vyjít špatný článek. A naopak, i mizerný časopis může zveřejnit dobrou studii. Proč se autoři rozhodnou zveřejnit výsledky kvalitního výzkumu v časopise pochybné pověsti, to je jiná otázka. Někdy využijí takový časopis třeba proto, že se v něm oponentní řízení příliš netáhne (což může být i tím, že mu není věnována kdovíjaká pozornost a píle) a článek vyjde poměrně rychle.

Je tedy článek Levyové a Sladea špatný nebo dobrý? Pokud je vám nad pětašedesát, doporučuji uvěřit v jeho kvality a načerpat z něj optimismus do dalších let. Jestli jsou jeho závěry pravdivé, a to nelze vyloučit, pak vám pozitivní náhled na stáří dovolí i na stará kolena zvýšení fyzických a kognitivních funkcí. A to je docela lákavá perspektiva.

Pramen: Levy, B. R., & Slade, M. D. (2026). Aging Redefined: Cognitive and Physical Improvement with Positive Age Beliefs. Geriatrics, 11(2), 28.