Rámcový příběh je dost všeobecně známý: Jób má šťastnou rodinu a prosperující hospodářství, je váženým člověkem a je zbožný. Satan se na to nemůže dívat, tak se vsadí s pánem Bohem, že Jób je zbožný jenom proto, že mu Bůh naděluje všechno to štěstí, a že kdyby byl toho všeho zbaven, bylo by po zbožnosti. Jób v rychlém sledu přijde o dospělé syny a dcery, majetek i zdraví. Z váženého člověka je vyvrhel pokrytý vředy, ležící na hnoji. Lidé si myslí, že se tak stalo pro jeho dosud neznámé hříchy. Jób ve zkoušce obstojí, takže se uzdraví a opět zbohatne, dokonce ještě víc. Znovu má šťastnou rodinu, syny, dcery a tisíce kusů všeho dobytka.
Na příběhu dávné orientální vyprávěnky je našinci leccos divného. Například to, že Jób sice znovu dojde štěstí, jenže pak má jiné nejen velbloudy a ostatní dobytek, ale taky jiné děti. Příběh pochází z dob, kdy se nějaká ta individualita příliš necenila. Zrovna tak zaráží představa Boha jako málem principála loutkového divadla a ďábla jako jeho trochu méně mocného škodolibého konkurenta. Prostě absolutizované a personifikované dobro a zlo, to zlo zčásti jako závist, zčásti jako drsná stránka běhu světa, přírody i společnosti, neberoucí ohled na jedince a jednotlivosti. Jenže je to vlastně pohádka, a tu není slušné moc chytat za slovo.
Dávná orientální pohádka byla v židovské náboženské literatuře využitá k představení velice specifické teologie a málem filosofie, v řadě docela dlouhých dialogů a monologů. Ty jsou vlastním obsahem knihy. A dialogy na rozdíl od pohádky chytat za slovo můžeme, aniž bychom jim ubližovali. Překvapivým poselstvím knihy je polemika s teodiceou, tedy s lidskými pokusy o ospravedlňování Boha.
Samozřejmě se najdou i vykladači, zvláště z řad zarputilých kazatelů, kteří tento příběh vyloží mravoličně. Stačí odhlédnout od desítek kapitol občas trochu složitějšího textu, které onen příběh vykládají, nebo si z nich účelově vybrat citáty proti duchu celkového vyznění knihy.
Kniha Jób
Napřed stručně k technikáliím. Kniha Jób je součástí korpusu, kterému křesťané říkají Starý zákon, zatímco Židé Tanach. Byla sepsaná hebrejsky, nejspíš v letech 450 až 350 před n. l. Formálně vzato jde o sapienciální (mudroslovný) výklad, který využívá dávný orientální příběh podobný pohádce. Vykladači v knize vidí specifickou židovskou sapiencialitu, téměř filosofii, někteří i polemiku s novinkami řecké filosofie té doby, ale to je velká otázka.
První dvě kapitoly reprodukují převzatý motiv, použitý jako rámcové vyprávění, jehož význam se bude nově ukazovat. Jsou dokonce literární doklady starší existence onoho příběhu. K jeho reprodukci se vrací i závěrečná část poslední kapitoly. (Rozčlenění na kapitoly pochází ze středověku a odpovídá spíše větším stránkám.) Dlouhý text v 3. až 42. kapitole popisuje napřed řeči Jobových přátel, pak Jobovu žádost k Bohu o vysvětlení a boží řeč o velikosti stvoření. Nakonec dává Bůh za pravdu Jobovi, nikoli jeho přátelům.
Jelikož neumím hebrejsky a dostatečně neznám ani hebrejské reálie, tak jsem odkázán na české překlady a rozličné novodobé výklady. Naštěstí je můžu porovnávat aspoň s řeckým překladem, který v helénistické době, tedy v předkřesťanské, pořídili Židé v Alexandrii (tzv. Septuaginta).
Ospravedlňování Boha?
V některých náboženstvích se v určité fázi jejich vývoje objevuje problém, jak se vypořádat s tím, že zpupní bezbožníci na světě často dobře prospívají, zatímco zbožní poctivci trpí. A občas přijde pohroma, živelná nebo válečná, která skosí všechny. V Řecku se onen problém objevuje v klasické a helénistické době (5. až 3. století před n. l.) v souvislosti s moralizací a racionalizací náboženství, například působením Sókratova odkazu. Když hlavní instancí přestane být osud, vládnoucí i nad bohy, a stane se jí morálka, pak často nezbývá, než hledat útěchu v zásvětí, nebo tradiční náboženství opouštět. Boží mlýny melou pomalu, navíc nespolehlivě, a občas sešrotují i leckoho spravedlivého.
Mnohem akutnější je tento problém v monoteistických náboženstvích. Bůh by přece měl být všemohoucí, tak jak je možné, co všechno dopouští? Racionalizace konceptu všemohoucnosti vedla až ke komickým problémům, například zda může stvořit kulatý čtverec nebo tak těžký balvan, že jej neunese. V kombinaci s morálním aspektem je to ovšem spíše tragické. Výsledkem jsou pokusy o ospravedlňování Boha. Prý to s námi a se světem myslí dobře, dokonce i dobře činí, jenže to často špatně dopadne. Faktická i intelektuální všemohoucnost, představa morálních kritérií spravedlnosti a faktický stav věcí jsou tři hlediska, která nejdou dohromady. Leckdo si vybere, v čem z toho sleví. Zvláště vykutálený teolog nesleví nikde a zkusí Boha ospravedlnit složitě argumentovanou řečí. Z ospravedlňování Boha se stala disciplína, v novověku nazvaná theodicea. Ateisté jí oponují, zbytkům zbožných přijde být divná. Jak může člověk obhajovat Boha? Touto zpupnou pseudo-racionální disciplínou opovrhoval nejen Nietzsche, ale taky leckterý křesťanský mystik.
Specifické problémy přinesly události v průběhu 20. století. Nejen postupující ateizaci společnosti, ale taky obě světové války. Ta první utnula „krásnou epochu“ naivního optimismu. Kromě nesčetných hrůz otřásla i sebevědomím evropské kultury. Leckterý intelektuál s úděsem popisoval, jak jsme tu pečlivě vychovanou a vzdělanou mládež poslali do zákopů, kde část z ní přišla o život, zbytek o iluze. Pak se to opakovalo v ještě větším měřítku. A přidalo se vyhlazování Židů. Tím byl obecný problém válečných hrůz rozšířen o specificky náboženské hledisko. Židé i křesťané se pak ptají, jaká víra může po tomhle všem přetrvat. To patří k otázkám poválečné teologie. I ostatní jsou opět v šoku z toho, co všechno se stalo, že nás před tím naše kultura neochránila. Nejspíš jsme přecenili její význam. Objevuje se také otázka, jaká filosofie má po tom všem ještě oprávnění své existence.
Je ovšem na místě připomenout, že k oné civilizaci založené na údajně pravé víře a údajně správné racionalitě patřila hrůznost už dříve, stačí vzpomenout na část barokních misií a na čarodějnické procesy; z jiného soudku lze připomenout násilná prosazování „osvěty“ a různých revolučních iluzí, nebo obrozeneckou tvorbu násilnických národních „hrdinů“. Cílem takových úvah nemá být destrukce zbytků naší kultury, nýbrž přiznání si jejích odvrácených stran, v nichž se naplňují hrůzy chybných iluzí, intelektuálních, morálních a pokryteckých. Paul Ricoeur (1913-2005) zkouší odpověď, že nyní připadá v úvahu už jen „víra Jobova“.
(V našem století potkáváme místo hlubokých úvah spíše návrat zjednodušených až primitivních podob náboženství do politiky, a to nejen monoteistických náboženství. Dokonce i návrat černobílé moralizace dobra a zla. Nejspíš si na všech stranách koledujeme o něco hodně ošklivého.)
Povedení přátelé a jejich rady Jobovi
V nouzi poznáš přítele. Někteří přátelé ale ne vždy to potěší a prospějí. K Jobovi v jeho bídě a ostudě opravdu přicházejí přátelé, hnedle tři. Možná reprezentují dobové židovské výkladové školy. Mají dobrou vůli, chtějí Jobovi pomoci, ale drží se svých představ, takže je Jób postupně odmítne a zpochybní je i závěrečná boží řeč. Nabízejí pomoc, o jakou není co stát.
Nejprve jenom dlouho tiše seděli pospolu. Potom Jób zlořečil svému životu (3,11): „Proč jsem nezemřel hned v lůně?“
Slova se ujímá Elifaz Témanský (kap. 4). Snaží se Joba konejšit, připomíná nespravedlnosti v běhu světa, které Bůh dopouští. Jób ale útěchu odmítá a touží zemřít.
Pak promlouvá Bildad Šúchský (kap. 8). Bůh prý posuzuje spravedlivě, Jobovi synové se asi něčím provinili, Jób má prosit Boha o milost. „Naděje rouhače přijde vniveč, (…) bezúhonného Bůh nezavrhne.“ Na to Jób říká, že před Bohem nemůže být žádný člověk spravedlivý, a že svou bezúhonnost těžko obhájí ve při s tím, kdo stvořil souhvězdí a velí i moři. S bohem není člověk souměřitelný (9,33): „Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.“
Jako další mluví Sófar Naamatský (kap. 11). Připomíná nezměrnost boží, ale pak Joba nabádá, aby se odvrátil od podlosti a vztáhnul své ruce k Bohu. Na to Jób ironicky zvolá (12,2): „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! (…) Jsem k posměchu i svému příteli.“ Začíná se na své přátele zlobit (kap. 13): „Jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu. Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré! (…) Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? Což vás neochromí jeho vznešenost? Tvrdě vás potrestá! Vaše nápady jsou pořekadla z popela.“ Jób chce mluvit přímo s Bohem, i když si je vědom své omezenosti.
Dál se mluvčí střídají a spor přitvrzuje. Elifaz vyčítá Jobovi (kap. 15): „Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.“ Na to Jób odpovídá, že kdyby postiženými byli oni, tak by projevil soustrast a pokoušel se jim dodat odvahu. Cítí se ponížený nejen tím, co všechno jej postihlo, ale ještě svými přáteli (kap. 16). „Dokořán na mě otevírají ústa, postupně mě políčkují.“ Situaci dál vyhrocuje Bildad, Jobovou odpovědí se Sófar cítí uražen, Elifaz Joba vyzývá, aby vyznal své hříchy. Podrobný výklad jednotlivých řečí by mohl ukázat různé přístupy Jobových přátel, ale teď nebudeme do takových detailů zacházet.
Vyhrocené dialogy jsou přerušeny tzv. Písní o moudrosti (kap. 28), v kontextu Jobovy řeči. Vypovídá o tom, co všechno člověk dokáže, jenom ne to nejdůležitější. Dokáže kutat rudy a tavit z nich kovy, dokáže najít drahokamy; dokáže odvodnit důl a vynést ze štol poklady. „Ale moudrost, kde se najde? Člověk nezná její cenu.“ Není ani v hlubinách, nelze ji získat za zlato, nevyváží se stříbrem. Do vzrušené debaty se zapojil ještě mladý Elihú (kap. 32). Bůh se však vzdálil a mlčí, zatímco lidé se hádají.
Jobova pře s Bohem
Po řadě peripetií Bůh konečně promluví. Sepsuje všechny, počínaje Jobem. Promlouvá k Jobovi ze smrště a vyjevuje nesouměřitelnost lidského a božského úradku (38,4): „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li o tom něco rozumného!“ (38,12) „Zdali jsi někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal Jitřence její místo?“ (38,16) „Přišel jsi až je zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? Postřehls celu šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.“ (38,21) „Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?“ (38,21) „Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pás Orióna? Vyvedeš hvězdy zodiaku v pravý čas?“ (39,10) „Připoutáš jednorožce provazem k brázdě?“ (40,2): „Smí se člověk přít se všemocným?“
Na to se samozřejmě nedá nic říct. Jób odpovídá jen (40,3): „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný? Kladu si ruku na ústa.“ Činí tak ne jenom pro svůj zbědovaný stav, ale s vědomím, že takhle je na tom každý člověk.
Bůh pokračuje v ukazování své převahy (42,15) poukazem na dvě mytické obludy: „Pohleď jen na behemota, i jeho jsem učinil jako tebe.“ Behemót je vylíčen jako gigantický suchozemský býložravec, jehož síle se na pevnině nic nevyrovná, „důvěřuje si“. Vrcholným predátorem je leviatan, v originále livjátan, „nad všemi šelmami je králem“.
V porovnání s livjátanem je člověk nicotný (40,27): „Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit? Uzavře s tebou smlouvu? Můžeš si s ním pohrávat? Uvážeš ho dětem na hraní? (…) Rozkouskují si ho kupčíci?“ Strašlivý potvor, se kterým se člověk nemůže měřit, je ovšem líčen také poeticky (41,10): „Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jako řasy jitřenky.“
Na to Jób uznává, že žádný boží záměr není neproveditelný. Přiznává (42,3): „Hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. (…) Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
Bůh si to už vyřídil s Jobem a teď přijde na řadu Eliz Temanský a jeho dva průvodci (42,7): „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ Jób se přesto za své podivné přátele modlí.
Nakonec je uzdraven, opět má sedm synů a tři dcery a všeho dobytka více, než míval: čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako jeho dcery, dal jim dědictví jako jejich bratrům. Žil ještě dlouho, až „zemřel stár a sytý dnů“.
Co vlastně ti Jobovi přátelé provedli?
Nic až tak nečekaného. Někteří hledali Jobovu skrytou vinu, někteří nabádali k pokání, všichni velebili Boha jako spravedlivého. Jen si přitom mysleli, že do toho všeho aspoň trochu vidí, že chápou boží úradky. Dokonce chtěli Boha ospravedlňovat. Oproti tomu Jób měl odvahu se zkusit s Bohem přít. V porovnání s chodem kosmu a s příklady dvou oblud nakonec pochopil, že člověk je nicotný. Proto nemá soudit, dokonce ani ty namyšlené přátele.
Našinci to celé připomene řadu míst antických tragédií o nicotnosti člověka, přestože člověk dokáže řadu důmyslných věcí. Jak říkal už Hérakleitos (B 78): „Lidská povaha nemá důvtip, pouze božská má.“ Člověk je prostě částečnou bytostí, neumí chápat celek, a když, tak pouze z částečných hledisek. V řecké intelektuální tradici se to pokusila překonat řada myslitelů, především Sókratés, Platón a Aristotelés. Ovšem za cenu deklarovaného globálního účelu všeho a za cenu náhrady tradičního náboženství racionálním konstruktem s použitím zvláštního pojmosloví.
Pro kontext knihy Jób v jejím domácím kulturním prostředí je asi důležitější, jak se porovná s představou, že člověk byl stvořen k obrazu božímu (Genesis 1,26): „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Je v tom přece paradox, vždyť hebrejský Bůh není zpodobnitelný. Tou podobou s Bohem nemůže být míněno, jak který člověk vypadá. Možná jde právě o tu paradoxnost. Hebrejský Stvořitel není antropomorfní. V průběhu řady staletí byl ovšem pochopen jako vrchní intelektuál, takže i ta podobnost člověka s ním se svedla na intelekt. Divná věc. Býval spíše milující, ale taky žárlivý až násilnický. Přitom je dávná hebrejská představa stvoření mnohem více antropocentrická než myšlení starší řecké antiky. Všechno ve světě se tvoří hlavně pro člověka, přinejmenším měl být člověk na světě něčím jako zahradníkem. Řečtí filosofové tu centraci na člověka dohánějí až v klasické době. V setkání obou těchto tradic se plně rozvine nápad, jak lidskými intelektem ospravedlňovat božské působení. Kniha Jób je toho opomíjený korektiv.
Pro člověka jsou druzí lidé samozřejmě zajímaví přinejmenším jako bytosti téhož druhu. Navíc jsou někteří lidé příjemní a šikovní, také umí docela důmyslné a pěkné věci. Ale v rámci naší planety je člověk významný až moc. Ty korektivy, řecké i hebrejské, připomínající lidskou nicotnost, nemají v úmyslu zpochybňovat lidské dovednosti a příjemnosti, nýbrž poukazují na rubovou stránku našeho údajného významu, zvláště společenského. Dnes bychom mohli říct, že z hlediska skupiny galaxií jsme naprosto nicotní, a že toto vědomí nám může pomoci uchovat vztahy mezi námi lidmi, abychom je nekazili pocitem své vlastní důležitosti.
Literatura
Jób. Starý zákon. Překlad s výkladem, 8. (Ekumenický překlad.) Praha: Kalich 1981.
Job v překladu Bible 21, online
Byly všechny Sókratovy nápady moudré?
Autor: Zdeněk Kratochvíl (06.09.2019)
Hermeneutika – umění číst a rozumět
Autor: Zdeněk Kratochvíl (04.03.2026)
Diskuze:
Pár omylů
Rony Hetzer,2026-04-05 18:17:45
Kniha Job pochází z doby před vznikem židovského národa, ještě před Abrahamem, takže nepojednává o židovké filozofii ani pohledu na svět.
Za druhé Bůh není všemohoucí, tento omyl vznikl nesprávným překladen řeckého pantokrator, což znamená spíše vševládce.
Re: Pár omylů
Zdeněk Kratochvíl,2026-04-05 19:30:07
To první mě překvapuje. Nejsem toho znalec, ale pokud by se Abraham zkusil promítnout do histoire, tak by to bylo někjam mezi ranou a střední dobu bronzovou. Z té doby může pocházet ten rámcový příběh, ale o většině textu se znalci dohadují v rozmezí stoeltí kolem 400 před n.l.
S tím druhým plný souhlas. Například že nevládne jenom určitému regionu.
Re: Re: Pár omylů
Rony Hetzer,2026-04-05 20:19:57
Kniha Job je nejstarší z Bible. Job ještě nemá smlouvu s Bohem, to je klíčem k celému ději. Přes svoji spravednost, Job žije ve strachu, má strach že jeho děti možná zhřešily. To je důsledek absence smlouvy.
Bůh nemůže udělat spoustu věcí, nemůže lhát, ani porušit vlastní slovo. Proto poté co si Izraelci udělali zlaté tele, žádá Mojžíše o svolení aby je mohl vyhubit. Svolení nedostal a proto to neudělal.
Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-05 21:06:19
Či Boh je alebo nie je všemohúci, môže závisieť od cirkvi.
V kresťanskej najstaršej, Katolíckej, Boh všemohúci je.
Je to v jej oficiálnych modlitbách,
aj na mnohých miestach jej najvýznamnejšej knihy viery, Katechizmu:
https://katechizmus.sk/vsemohuci#vsemohuci
Re: Re: Pár omylů
Rony Hetzer,2026-04-05 21:29:29
Katolická církev žije v mnoha omylech. Pokud definujete Katechizmus jako významnější než Bibli, pak katolická církev není křesťanská.
Re: Re: Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-05 21:47:08
Tak isté, právo definovať, čo je alebo nie je kresťanské, má len Rony Hetzer,
pravdepodobne člen nejakej cirkvi, ktorá vznikla len vďaka katolíckej, odčlenením od nej.
Keby sa začali detailne skúmať rôzne "omyly", chyby, nesprávnosti,
tak by sa musela zahodiť celá Biblia, Tóra, Korán...
Re: Re: Re: Re: Pár omylů
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-05 22:11:28
Můžete vzít objektivní kritérium, jak moc vnitřně bezrozporné je učení a závazné dokumenty té které církve či směru. Katolická by v tomto srovnání dopadla rozhodně hůře tím, jak jim ty dokumenty a papežské výnosy v průběhu staletí přibývaly. Protestantské církve vycházejí prakticky ze stejné verze Bible jako katolíci a k tomu už téměř žádné závazné dokumenty nemají (to se liší dle denominací, ale zpravidla bývají jen formou nějaké základní ústavy, členského slibu apod.).
Logicky organizace nebo nauka, která má mnohem víc dodatečných přílepků, bude pravděpodobně mít také více vnitřních logických rozporů.
Re: Re: Re: Re: Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-05 22:43:27
Protestantské cirkvi by nemohli vzniknúť bez Katolíckej, odčlenením od nej.
Bibliu "vyrobila" Katolícka cirkev.
Starý zákon: vybrané príbehy z židovskej vierouky.
Nový zákon: vybrané príbehy o Ježišovi, vybrané tak, aby si príliš neodporovali.
Nejaké príbehy sa nehodili k ostatným, tak boli odmietnuté, tzv. apokryfy.
Nejaké doplňujúce "učenie" k Biblii majú všetky kresťanské cirkvi a sekty.
Či už oficiálne knihy, zápisky zakladateľa, alebo len to, čo tvrdí vodca.
To "učenie" pôsobí úplne opačne, než píšete.
Naopak rozpory znižuje, lebo príbehy Biblie sú tak vágne a viacznačné,
že sa dajú vykladať skoro nekonečne mnoho spôsobmi.
Záleží len od šikovnosti kazateľa,
keď chce nájde tam podporu pre hocičo, aj pre úplný opak toho.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pár omylů
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-05 23:55:37
Ano, protestantské církve vznikly odštěpením od katolické církve, ale pokud se budeme bavit konkrétně o luteránství, to vzniklo jako "restart" nebo přesněji "reinstalace operačního systémů" (z originálního CD a smazaly se všechny registry, skripty apod., ve kterých se nahromadily chyby a viry).
A nemáte pravdu v tom, že všechny protestantské denominace mají nějaké dodatečné učení. Velká část, možná většina se hlásí k reformačnímu principu "Sola Scriptura", tzn. že jako nejvyšší závaznou autoritou pro věřícího uznávají Bibli. Katolíci na stejné úrovni jako je Bible uznávají např. dogmata či papežskou neomylnost "ex katedra" (co papež v autoritě pronese, to je závazná pravda).
Jinak biblický kánon už se prakticky neměnil cca. od 3. století a v té době ještě církev fungovala jako organizace bez jakéhokoliv spojení se státem, často přímo v ilegalitě. Moloch, který se z ní vyvinul, byl až důsledkem provázání s římským státem, ale v té době už biblický kánon existoval.
Nicméně nemám zájem v této diskusi hlouběji pokračovat, protože i samotná Bible obsahuje vnitřní rozpory a zároveň je v mnohých věcech extrémně "gumová", čímž umožňuje při dostatečné "kreativitě" vycucat si z ní cokoliv. Tudíž ten princip Sola Scriptura protestanty moc nezachrání, jen odstranili ty nejhorší absurdity, které si nesla katolická církev (třeba omílané odpustky).
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pár omylů
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-06 00:26:20
Ještě doplním, že první schizma se neodehrálo mezi katolickou církví a protestanty, ale mezi římskokatolickou církví a pravoslavnou církví. Jejich rozkol se datuje už do pátého století a definitivně byl dovršen v 11. století. Pro pravoslavné jsou římští katolíci vlastně také protestanti. Představa, že všechno vzešlo z římskokatolické církve, je jen nedostatek informací. Řím byl jen centrem moci v době, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím, ale prakticky vznikla dvě hlavní církevní centra - Řím a Konstantinopol. Jelikož my jsme od dob Přemyslovců spadali pod vliv Říma a naopak Konstantinopol byla dobyta osmanskými muslimy, vytváří to zkreslený dojem, že jediná původní církev je ta římská.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-06 01:19:42
Tak v počiatkoch je trochu problém, čo už považovať za Katolícku cirkev.
Masívny rozvoj Kresťanstva nastal až jeho schválením Rímskym cisárom za štátne náboženstvo, okrem toho založil aj Konštantinopol a teda ďalšie kresťanské centrum.
No z hľadiska fungovania to bola sesterská "organizácia" voči Rímskemu centru s podobnými prostriedkami a silnou hierarchiou, nič na spôsob protestantov.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-06 00:44:13
No a ako je tá Biblia "jednoznačná", je vidno z toho, aká spústa protestantských cirkiev existuje.
Tie väčšie majú svoju cirkevnú hierarchiu, ktorá určuje hlavné tézy cirkvi.
Kazatelia naspodu hierarchie si nemôžu hlásať úplne hocičo, zodpovedajú sa vyšším funkcionárom, správcom majetku cirkvi a pod.
A aj protestantské cirkvi majú okrem Biblie často aj iné písomnosti, alebo prinajmenšom len názory ich predstaviteľov.
Re: Re: Re: Pár omylů
Ilil Akil,2026-04-05 21:54:44
A čo také si predstavujete pod terminológiou, že "nie je všemohúci"?
Akú vec už nedokáže, čo už má "zakázané", nepovolené?
Akú vec dokáže "všemohúci", no už ju nedokáže "vševládca"?
Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Pavel Vybíhal,2026-04-04 20:21:25
Rozřešit uvedenou otázku se pokouší starozákonní biblická kniha Jób. Jejím obsahem je všeobecně známý příběh spravedlivého člověka Jóba, na něhož Bůh sesílá mnohá neštěstí. Jde o příběh fiktivní. Je to podobenství, jinými slovy mýtus. Jób Bohu své utrpení vyčítá, ale navzdory tomu nepropadne nenávisti. Bůh na konci knihy všechny strázně Jóbovi několikanásobně vynahradí. Jóba samozřejmě nejvíce zajímá odpověď na otázku: Proč to utrpení postihlo právě mě? Bůh mu naznačuje, že odpověď je mimo rozsah jeho chápání. Asi tak, jako když se malé dítě zeptá rodiče: „A ploč je obloha modlá?“ Mnohý rodič odpověď zná, ale přesto ji svému děťátku, pochopitelně, neřekne.
Nabízí se otázka, zda Bůh popisovaný v Bibli jako láskyplný otec, takovým tátou opravdu je. Filosof David Hume ji shrnul takto:„Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?“ Možná, že právě tyto otázky přivedly Huma k pochybnostem o existenci Boha - Hume byl tvrdošíjný ateista. Určitě nebyl jediným. Sám jsem se setkal s člověkem, který kvůli úmrtí svého blízkého Boha zavrhl. U jiných však taková ztráta jejich víru ještě posílila. Proč? Odpověď dává evangelium, což je v překladu dobrá zpráva o tom, že existuje život po životě.
Mnozí křesťanští filosofové se snažili příčinu existence zla objasnit. Pro tyto myšlenky se vžil název „teodicea“, v překladu „ospravedlnění Boha“. Více o jejich snahách si lze přečíst zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teodicea
Vraťme se k základní otázce: Proč nevinní lidé nezaslouženě trpí? Přírodní katastrofou, nemocí, útiskem? Proč tomu Bůh nezabrání? Tuto otázku bychom mohli transformovat: Proč Bůh stvořil svět tak „špatně“, že je v něm tolik neštěstí? To ovšem ihned vyvolává otázku: Jak by tedy měl vypadat ideální svět? Když se nad touto otázkou zamyslíme, zjistíme, že je neřešitelná. Tak například: Měl by Bůh okamžitě ztrestat člověka, který způsobil křivdu jinému člověku? Chtěl bych žít ve světě, ve kterém by mě Bůh okamžitě ztrestal za každé zlo, nebo je mi milejší, když mi dá šanci, abych se napravil?
Bůh dal člověku svobodu rozhodování. Měl by mu ji raději vzít, aby zabránil zrůdnému chování masových vrahů, jakými byli například Stalin či Hitler? To by však už nebyl člověk, ale loutka. Jestli se vám zdají tyto představy směšné, pak vizte, že se mnozí filozofové (utopisté) zabývali otázkou, jak ideální svět, „nebe na zemi“, opravdu vytvořit. Společným znakem těchto ideologií je zákaz nezávisle myslet a systematický dohled (policejní stát). Jde o snahu vytvořit ze společnosti sektu - masu bezmozků odezírajících ze rtů svého guru.
Nejvíce neštěstí způsobuje člověk člověku, ale jsou tu i přírodní katastrofy a nemoci. Ani zde si ideální svět nelze snadno představit. Když se někdo vlastní neopatrností zřítí ze srázu, měl by ho Bůh zachránit, aby jeho smrtí netrpěli jeho blízcí? Měla by být země rovinou bez srázů, nože bez špic a bez ostří…? Ideální svět, v němž neexistuje žádné nebezpečí, je cosi jako kulatý čtvereček. I kdyby byl svět zcela prostý všech rizik, stále by tu byl velký prostor pro pocit křivdy. Například nějaká slečna by mohla trpět, že není hezká jako Marilyn Monroe. Jediným řešením by pak bylo, že by všechny slečny byly úplně stejné.
Když dítě dospěje, stává se nezávislým na rodičích. Odejde „do světa“, kde se může spálit. Někteří rodiče nesnesou představu, že by se jejich potomku mohlo stát něco nepříjemného, a dokud mohou, drží nad ním ochrannou ruku. Takový člověk se nikdy neosamostatní, zůstane celý život mentálně dítětem - loutkou. Aby byl člověk hoden toho jména (podle Bible je člověk obrazem Boha), musí dostat samostatnost, s níž jsou však nutně spojena rizika.
V evangeliu podle Lukáše v 6. kapitole říká Ježíš:„Radujte se, vy chudí, protože vám bude patřit Boží království…Ale běda vám, bohatí, protože vy už máte svoje potěšení.“ To znamená, že být na této zemi chudým, nemocným či utlačovaným není neštěstím, ale je to z hlediska věčnosti výhodou. Pochopitelně, pouze tehdy, pokud jde o neštěstí mnou nezaviněné. Zde je odpověď na otázku, proč Ježíšovi učedníci i po prožitém neštěstí Boha nezavrhnou.
Připuťme nyní, že Bůh neexistuje. To by znamenalo, že žádný život po životě není a že žádné křivdy nebudou napraveny, ani dobré skutky odměněny. Pak by neexistoval důvod být dobrý a neubližovat. Délka života je omezená, proč tedy brát ohled na druhé? Proč nežít na úkor někoho jiného, proč ho neznásilnit, pokud mám postavení či vychytralost, že na mě zákon nemůže? Moje zločiny se rozplynou v oceánu času. Proč by lidé nemohli, stejně jako zvířata, jednat podle Darwinova evolučního zákona o přežití silnějších? Je snad něco nemorálního na tom, že silnější vlk přemůže svého soka a stane se vůdcem smečky? Je to snad nespravedlivé? Existuje vůbec nějaká univerzální spravedlnost, stejná pro všechny lidi na světě?
Existuje-li Bůh, pak melou Boží mlýny. Sice pomalu, ale jistě. Není-li Bůh, není ani spravedlnost.
Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Zdeněk Kratochvíl,2026-04-04 21:42:28
Kniha Jób určitě nechce šířit bezbožnost, tím méně lidskou zpupnost. Totéž snad platí i o tomto článu. Jenže je to sloitější. Píšete toho hodně a nechci tady odpovídat celým traktátem. V zásadě jde o to, že pokud cokoli čteme předem nastavenou optikou, tak jsme to vlastně ani nemuseli číst, protože všechno, co potkáme, si vyložíme jako její potvrzení (nebo jako pokus o útok na ni).
Myslím, že zásadní je upozornění knhy na oblíbenou lidskou tendenci soudit.
K ostatnímu jen letmo, pro příklad:
U Darwina je to složitější a zajímavější. Přesto opravdu platí, že vlčí smečka si nemůže dovolit, aby ji vedl nedostatečně schopný jedinec. Lidské společnosti si vyvinuly různé způsoby, jak změnu ve vedení provádět: vjminek, konkurz na místo šéfa, někdy i volby. Napodobovat vlky doslovně by byl "vlkomorfismus". Jeho překonání může i nemusí souviset s náboženstvím. Čsto podceňujeme normální lidskou sloušnost a přeceňujeme její naukové zdůvodnění.
Prostě se jenom bráním tomu, že by celý ten balík tezí, které vypisujete, musel být přijímán jako jednolitý celek. Víra, představa Boha nebo bohů, filosofické zdůvodnění a reálné jednání mohou být dost různé věci, někdy bohužel, jindy naštěstí.
Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Pavel Vybíhal,2026-04-05 16:23:08
Kořenem vašeho článku se mi zdála být teodicea - cituji: "Faktická i intelektuální všemohoucnost, představa morálních kritérií spravedlnosti a faktický stav věcí jsou tři hlediska, která nejdou dohromady. Leckdo si vybere, v čem z toho sleví. Zvláště vykutálený teolog nesleví nikde a zkusí Boha ospravedlnit složitě argumentovanou řečí." Zdá se mi, že pro vás je teodicea čímsi nesmyslným, ale možná jsem vás nepochopil. Já chtěl říci, že teodicea je racionální záležitost.
Aby diskuze měla smysl, musí každý její účastník vycházet z předpokladu, že se může mýlit. Soudíte, že jsem člověk, který "čte předem nastavenou optikou?"
Myslíte, že lidská slušnost je normální? Nevšiml jste si, jak je těm neslušným lhostejná?
Re: Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Zdeněk Kratochvíl,2026-04-05 17:12:10
Minimalistickým motivem článku je seznámení s knihu Jób jako zdrojem úsloví "jobova zvěst". Maximalistickým motivem je opravdu teodicea, neboť se mi zdá, že s tím dobře souvisí.
Pokud za racionální považujeme formálně logickou souslednost výroků, tak teodice nejspíš racionální je, i když možná s nějakými problémy, ale o ty teď nejde. Pokud ovšem za rozumnost považujeme také nějaký věcný kontext, tak se mi teodicea rozumná nezdá být. Důvod jsem uvedl: Jak může člověk se s vým rozumem chtít ospravedlňovat Boha? Přijde mi to podobně trofalé, jako mu něco vyčítat.
K té optice. Pokud bychom zůstali v tom, čemu scholastika v rámci "přirozené teologie" říká "pozitivní teologie", tak bychom mohli vyvíjet řadu tezí, které ovšem mají řadu dalších předpokladů, např. v pojetí nekonečna. Pokud se na problém podíváme optikou tradiční "negativní teologie", tak je to zajímavější; logická konzistence není dostatečným kriteriem náležitosti výpovědi. Ani se pak nemůsíme hádat o "existenci" boží, neboť Bůh je nad tím, jak psal např. už kardinál Kusánský.
A k té slušnosti. Navzdory tomu, že jsem se už mockrát spálil, tak pořád doufám, že lidská slušnost je normální. Ono by to ani jinka nešlo, je to snad spodní laťka zajímavějších osobních vztahů. Kde chybí, tak těžko co dělat, čím ji nahradit.
Re: Re: Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Pavel Vybíhal,2026-04-05 17:52:50
Názor, že kdyby Bůh existoval, zakročil by svou všemohoucností proti hrůzám Osvětimi, je mezi "lidem" nejčastějším argumentem proti Boží existenci. Takový Bůh by byl nespravedlivý a nespravedlivý Bůh je nonsens. Já jsem chtěl pouze ukázat, že tento důkaz Boží neexistence není správný. Na druhou stranu, není to ani důkaz Boží existence. Boha dokázat nelze. Lze pouze uvěřit nebo neuvěřit. Je to podobné, jako když vám je dáno na výběr mezi názorem, že země je placatá a názorem, že je kulatá. Sám nejste schopen i to ověřit, tak jste odkázán na pouhou víru. Tento příklad je poněkud primitivní (nesedí tak úplně), tak na něm nehledejte mouchy.
Kniha Jób říká, že Bůh spravedlivý je - všechna neštěstí byla Jóbovi nahrazena měrou vrchovatou. Jób však nedostane odpověď, proč se to stalo právě jemu. Bůh mu naznačuje: Nemůžu ti to vysvětlit, protože je to nad tvé možnosti chápání.
Lidskou slušností by byl respekt k mezinárodnímu právu. Když Trump řekne, že si vezme Grónsko násilím a jeho křesťanští sympatizanti ho přesto podpoří, je li lidská slušnost minulostí.
Re: Re: Re: Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Zdeněk Kratochvíl,2026-04-05 19:26:43
Jen k poslednímu odstavci. Naštěstí nejsou všichni lidi maligní sociopati. To Bůh nedopustí. Jinak řečeno, darwinisticky by to nebylo evolučně stabilní. Zrovna jsem si skočil pro rohlíky, paní v krámku mi v pořádku vrátila a ještě byla milá. Její náboženské vyznání jsem nezkoumal, to s tím málo souvisí.
Re: Re: Re: Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-05 21:54:33
Že je Země kulatá si můžete ověřit poměrně snadno a to mnoha způsoby, ale potřebujete k tomu nějaké základní technické informace a schopnost logického uvažování. Když to nemáte, zbývá vám buď uvěřit či neuvěřit.
Už v antice dokázali řečtí matematici nejen pochopit, že je Země kulatá, ale pomocí výšky Slunce v různých zeměpisných šířkách téměř přesně vypočítat její obvod.
No a pak jsou lidé, kterým nestačí ani funkčnost map (globusu), GPS v mobilu, fotky z vesmíru nebo satelitní přijímač namířený na konstantní místo na obloze k tomu, aby to pochopili. Ti jsou odkázáni na víru či nevíru, ale je to čistě jejich nedostatečnou inteligencí.
Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-04 22:04:53
Máte to srozumitelně napsané, ale některé závěry máte dle mého názoru nedomyšlené.
Jak by měl vypadat ideální svět? Tady se zaměřujete pouze na problémy, které kdyby byly z života odstraněny, vznikly by tím jiné problémy. Je ale spousta problémů, jejichž odstraněním by žádný problém nevznikl, jen by se zlepšila kvalita života konkrétním lidem. Zrovna příklad toho Joba - jeho nemoci byly pouze rozmarem "vyšších sil". Nebo proč mají někteří lidé geneticky sklon být optimisty, ať procházejí čímkoliv a jiní lidé geneticky trpí depresemi? Jaké by to způsobilo škody, kdyby je údajný Bůh stvořil všechny se sklonem k optimismu?
Také tvrdíte, že kdyby Bůh bránil lidem páchat zlo, vzniklo by cosi jako policejní stát. To je zcela mylná představa, respektive je to jen jedna z mnoha variant. Jinou variantou je například, že by Bůh všechny lidi stvořil s empatickou povahou. V takovém světe by si lidé navzájem zlo nepáchali. Také by mohl více zasahovat ve prospěch těch, kdo trpí nespravedlivě. Mohl by například vytrhnout spravedlivé vězně z koncentráků a přenést je do bezpečí. Jaký by měl všemohoucí Bůh důvod to neudělat a koukat se na ty zvěrstva?
A nechoďte na mě s vysvětlením, že jim to Bůh vynahradí v posmrtném životě, protože tady leží další chyba Vašich úvah. Pokud dokonalý svět nemůže existovat kvůli tomu, že by to způsobovalo další problémy a nebo proto, že za problémy může lidská svoboda, potom nemůže existovat ani posmrtný ráj. Pokud může existovat posmrtný ráj pro lidi, může existovat i pozemský ráj pro lidi, ale údajně všemohoucí Bůh ho nezajistil.
Dále, když to shrnu, tvrdíte, že bez posmrtného života nemá smysl jednat nesobecky. To máte samozřejmě pravdu, ovšem jen v případě, že předpokládáte, že lidé mají pro každé svoje jednání racionální opodstatnění. Což vůbec není pravda. Člověk jedná podle toho, jak je emočně a pudově nastavený. Pokud neexistuje život po životě, neexistuje ani racionální důvod, proč vůbec žít a přesto se lidé brání smrti. Často za každou cenu. Až na výjimky se smrti shodně brání věřící i nevěřící. Je to zčásti vrozeným instinktem (za to je v mozku zodpovědná amygdala) a zčásti je to naučené chování. S empatií, altruismem nebo osobní ctí je to stejné - sice pro ně neexistuje "objektivní" racionální důvod, ale velká část lidí má tyto hodnoty vštípené, či dokonce vrozené. Společenství lidí, kde tyto vlastnosti chyběly, evolučně zanikly. I když jeden racionální důvod pro "dobré" chování tady je. Můžete být povahou "kretén", ale když v tom neumíte opravdu dobře chodit (chytře lhát apod.), bude vás okolí za kreténa také považovat. Když pak budete lidi v okolí potřebovat, ukážou Vám záda. To většina lidí nemá zapotřebí.
Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
Pavel Vybíhal,2026-04-05 17:18:48
Lidé jsou dobří i zlí. Nelze tedy říci, že Bůh stvořil zlého člověka. To by pak byli zlí všichni. Svobodná vůle umožňuje člověku vybrat si i zlo. Kdyby Bůh člověku neumožnil vybrat si zlo, člověk by byl loutkou. Totéž platí pro případ, že by Bůh stvořil člověka jako empatickou bytost. Takový člověk by byl opět loutkou.
Píšete, že by Bůh měl, cituji: "Vytrhnout spravedlivé vězně z koncentráků a přenést je do bezpečí." Jeden mě známý člověk propagoval názor, že Bůh neexistuje, když se zabil jeho blízký při autonehodě. Prý pokud by Bůh existoval, zabránil by tomu. Souhlasil byste s takovým názorem? Co když člověk způsobí tragédii vlastní vinou? Má i v takovém případě Bůh zakročit?
Když lidé usoudili, že Bůh je zbytečný, že jsou i bez něj schopni vytvořit ráj na zemi, zjistili, že lidé nejsou andělé, že mezi nimi panuje závist a že mnozí z nich mají parazitickou povahu. Aby vykořenili závist, navrhli, že nikdo nesmí mít více než druhý. Aby vykořenili parazitismus, navrhli zbavit lidi samostatnosti a neustále na ně dohlížet.
Máte pravdu, že může existovat pro lidi pozemský ráj - lidé se svou svobodnou vůlí to mají ve svých rukou. Pokud pozemský ráj někdo vědomě kazí, do toho nebeského nebude mít přístup, aby to nekazil i tam.
Charles Dawkins ve své knize Sobecký gen pregnantněji prezentuje váš názor, že dobrý člověk jedná nesobecky, protože to zdědil po svých rodičích, že dobro vzniklo evoluční cestou, protože nesobečtí lidé se dokázali spojit, zatímco egoisté jednali vždy na vlastní pěst. A tak osamocení lidé s egoistickou povahou byli v kmenových válkách zabíjeni, ale altruisté tímto přirozeným výběrem přežívali. To by znamenalo, že nesobečtí lidé jsou nesobečtí instinktivně - proti své vůli. Co se stane, když jejich obětavost někdo sprostě zneužije ve vlastní prospěch? Vydrží jejich instinkt, který není racionálně zdůvodnitelný?
Re: Re: Re: Existuje-li všemohoucí Bůh milující člověka, proč nezabrání utrpení?
D@1imi1 Hrušk@,2026-04-05 20:46:27
"Lidé jsou dobří i zlí. Nelze tedy říci, že Bůh stvořil zlého člověka."
- Ano, nestvořil zlého člověka, on jich stvořil hodně. Proč to udělal, na to odpověď nemáte.
"Co když člověk způsobí tragédii vlastní vinou? Má i v takovém případě Bůh zakročit?"
- Uhýbáte. Není potřeba přesně definovat hranici, kde už by Bůh měl zakročit. Stačí vědět, že je mnoho situací, které jsou jednoznačně za touto hranicí a Bůh v nich nezakročil.
"Máte pravdu, že může existovat pro lidi pozemský ráj - lidé se svou svobodnou vůlí to mají ve svých rukou."
- Nepravdivé tvrzení. Oběť agrese nemůže svojí svobodnou vůlí zajistit, aby byl ráj na zemi. Agresor ano, ale jemu často subjektivně nic nechybí.
Na Váš poslední odstavec existuje odpověď v podobě počítačových simulací, ve kterých entity nosí buď altruistické nebo sobecké vlastnosti. Entity v těch simulacích např. potřebují potravu, kterou musejí hledat a můžou ji sdílet, nebo si nechat vše, co najdou. Zároveň se reprodukují v závislosti na dostupné potravě a svůj altruismus či sobectví předávají potomstvu. Zpravidla v těchto situacích nedojde k vyhynutí ani sobeckých, ani altruistických entit, ale vznikne mezi nimi dynamická rovnováha. Což je zhruba to, co pozorujeme i v reálném světě - většina lidí oplývá nějakou mírou altruismu, zbytek jsou "dravci" a sobci, ale nikdy nedojde k úplnému zániku ani jedné ze skupin vlastností. V reálném světě jsou ty vazby a vztahy mnohem komplexnější, ale není potřeba v tom hledat vědu - tu dynamickou rovnováhu mezi altruistickými a sobeckými rysy ve společnosti na ploše staletí a tisíciletí určitě vidíte.
Abych na Váš dotaz odpověděl přímo: Někteří altruisti se budou držet svých zásad i po tom, co se spálí, druzí svoje zásady zahodí a ti nejlepší si svoje zásady zachovají, ale naučí se rozlišovat lidi.
Děkuji
Lukáš Fireš,2026-04-02 19:39:59
"Vidím" co jsi udělal. A netykám jen tak. A ten další článek... váš.
(a jak Jozka řekl: nepamatujete si mne)
Vesmírný šachista
Jiří Š.,2026-04-02 09:55:55
Já jsem si tu knihu vykládal tak, že Bůh je dobrý a spravedlivý, ale dosahuje toho prostředky a cestami nad naše chápání.
A to se mi zdá dost riskantní v tom, co z toho lze odvodit: vypnutí rozumu, pasivita (nebesa situaci časem opraví) a dosahování dobra skrz zlo.
Re: Vesmírný šachista
Zdeněk Kratochvíl,2026-04-02 11:30:17
Za sebe bych to vykládal jinak: Prostě normálně žít a v mezích možností si toho užívat. Nenechat se moc rozhodit nenadálým štěstím ani neštěstím, oboji my lidé často snášíme dost špatně. Neupínat se k získání výhod, civilních ani náboženských.
A jiná trochu podobná inspirace: Podle Hérakleita jsou tou božskou vesmírnou hrou kostky.
O kom je kniha Job
Honza Kohout0,2026-04-01 16:55:00
Je otázka, o kom je vlastně kniha Job.
O Jobu? Ten je celkem plochý a nezajímavý
O Bohu? Možná víc, než se zdá. On totiž mlčí. Nekecá zbytečně.
O "přátelích" Joba? Možná hodně. Jsou výrazní s vlastními přístupy. A všichni ví, co Jo, co jeho děti, co Bůh.
Nejsme taky takoví "Víme, co Bůh chce, nechce, dělá, nedělá, co by měl dělat a co by neměl dělat"? A taky "Víme, co Bůh dělá špatně"? Zvláště o Velikonocích.
Zarathushtra Spitama,2026-03-31 23:08:47
podobne jako si vedomi vytvari model reality, tak si vytvari i koncept boha, ktery je pro kazdeho individualni
mytologie slouzi k utvareni obrazu boha (a souvisejiciho systemu hodnot) v mysli prijemce, takovy recept na boha s pouzitim dostupnych ingredienci
job v zidovske (a odvozenych) mytologii propaguje (mimo jine) velikost boha a neochvejnou viru jako reseni problemu
jine mytologie (recka - odysseus, cinska - sun wukong,..) maji podobny pribeh s vlastnim receptem
>člověk byl stvořen k obrazu božímu
neboli buh svoril cloveka jako nositele vedomi v nemz se pod vlivem mytologie utvari jeho obraz
bez vericich by nebylo (obrazu) boha
Kde jsi byl
Pavel Prucha,2026-03-31 17:15:41
"Kde jsi byl , kdyz ja sem zakladal zemi"? To je detinsky vytahovani a bez jedinyho dukazu.
Nekoho, kdo udajne mluvi s Jobem...
Kde jsi byl ty, muze se zeptat Job , kdy sem ja zakladal rodinu a velky hospodarstvi..
Zaver. Buh , jako ostatni ,kteri se vzdy profiltruji k moci a zrejme ma a mel zajem
vo niceni sveta ..
Kteri maji zabavu a destruktivni impulsy ,nicit vse ,protoze sou psychopati sadisti.
Zaver. Nikdo se ty osoby , ktera mluvi s Jobem vo stvoreni takovyho sveta, NEPROSIL..
Ktera nemuze ani nest zodpovednost , za neco tak zlocinnyho, co predstira ,ze stvorila..
My lide bychom stvorili svet daleko lepsi..
Neco vytvorit a skutecnyho da hodne skutecny prace a usili.
a Job skutecne vytvoril a nebylo toho malo.
Pan autor asi nevi, ze Hitler poslal obrovsky armady na Vychod na zniceni ,prevazne vsech nas podlidi , Slovanu .
A ze bez vitezstvi SSSR by tady nebyl, ani ja ne.Ani ta osoba z bible ,co predstira,ze je buh bez jedinyho faktu.By tady nebyla..SSSR a jeho narody spasily a zachranily svet. To je fakt..
A zadny kecy to nemuzou zmenit.
Ale ma starost ,ze Hitler organizoval z cely Evropy transporty do koncentracnich ,pracovnich taboru za ucelem vybudovat tovarny na strategicky produkty.
I my Cesi sme byli umisteny ,zradnou vladou u nas , v podobnym koncentracnim tabore ,ale vo to autor nema zajem..Velmi rad poucuje ale nespravne ...
Kniha Jobova je jen dalsi povrchni poucne spatlana propaganda , jako vsecko ostatni.. ..
Re: Kde jsi byl
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 18:12:05
Je možno zůstati v klidu, nikdo se za nkoho nevydává, je to poetická nadsázka. Trocha poezie nikoho nezabije, zato pokus o důkaznost ji zabije, nebo ve šťastném případě ji promění v parodii, jinačí poetiku.
Re: Kde jsi byl
Ilil Akil,2026-03-31 18:40:42
Čo by to bolo za diskusiu bez poriadneho proruského trola!
Niekto vzýva Boha, niekto zase Sovietsky zväz.
ZSSR systematicky vraždil vlastné aj cudzie obyvateľstvo, násilne presúval celé národy.
Nemci sa chodili do ZSSR učiť, ako majú vyzerať a fungovať koncentračné tábory.
ZSSR nikoho "nespasil", len pripojil k svojim kolóniám a zdecimoval im hospodárstvo.
No a s tým Hitlerom boli spojenci a porcovali si európske krajiny.
Až dovtedy, keď si Hitler myslel, že sa mu to už nehodí.
A co když...
Tomáš Novák,2026-03-31 12:33:46
...se tím autoři jen snažili dát alespoň nějaký základní smysl lidskému utrpení a všudypřítomné nespravedlnosti, které světem odedávna vládnou?
Jan Moravec,2026-03-30 22:36:22
Díky za pěkný průřez knihou Jób. Ano, je to jedna z nejvíc vzrušujících, ale i nejtemnějších biblických knih. Opravdu, jakmile nastolíme theodiceu, tápeme v temnotách. Viz "Bůh po Osvětimi?" apod. Víra, která se s thediceou definitivně vyrovnala, je nutně vírou povrchní. Takže Jobova kniha za čtení stojí pořád.
(Nejen) podle mě je to nejdůležitější vyjádřeno v 10,25: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem." Bývá to tesáno na hřbitovech. (Slovo vykupitel zde vyvolává nepatřičné asociace; správný překlad z hebr. by byl: zastánce.) Jinak řečeno: nechápu, nerozumím, obžalovávám Boha, hádám se s ním, ale přesto věřím, že On bude mít poslední slovo i nad mým prachem. Jaké? Nevím, nemůžu vědět, stačí mi, že On ví. Nádherně existenciální výpověď!
Tohle temné "břemeno nemilosrdného Boha" je veliký biblický leitmotiv. Víra jako cesta za podivným potměšilým Bohem neznámo kam, putování pouští. I na Golgotě zazní theodicea naplno: "Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil!?" Jestli něco bible opravdu zdůrazňuje, tak právě tuhle nejistotu a boj o naději až do konce. Theodiceu nelze odvysvětlit ani okecat.
Mnohdy je to vyjádřené skrytě a civilně. Kdysi jsem se tím trochu zabýval v souvislosti s hladomorem za Elijáše - taky téma Boží bezohlednosti a krutosti. Samozřejmě se to neobejde bez jobovských odkazů:
http://www.etf.cuni.cz/moravec/kazani/elijas.html
Ty poslední kapitoly (závěrečná Boží řeč) mají pro některé vykladače (také k nim patřím) ten půvab, že obsahují jakýsi kosmologický inventář, něco o dobových představách o světě, což je jinak v Bibli velice vzácné a theologicky zjevně irrelevantní. Samozřejmě jen jako kulisa, demonstrace Božího přesahu, ale zaplať pánbůh aspoň za to. Aby měli věřící hvězdáři a biologové o čem bádat...
Dva konce
Michal Hanko76,2026-03-30 21:36:59
Zde bychom asi měli též zmínit, že dle řady odborníků (např. Barta Ehrmanna) má kniha Job fakticky dva konce, vzniklé pravděpodobně nějakou pozdější redakcí.
První závěr končí veršem 42:6. Bůh prostě Joba sepsuje, kdo je on, že ho jakkoliv kritizuje - a to je konec. Je to jedno ucelené teologické vysvětlení problému teodiceji: Bůh nás absolutně přesahuje, nikdo z nás mu nerozumí a ani se o to nemá snažit. Bůh má nepochybně své důvody, proč je na světě zlo - a tečka. Konec.
Druhý závěr, tj. verše 42:7-17, jsou s tím prvním vlastně v příkrém rozporu. Bůh v něm naopak Joba chválí, za jeho příkladné chování ho bohatě odmění a oslaví, a ti, kdo se chovali suboptimálně, jsou spíše jeho přátelé.
Mám zato, že pohlížet na Bibli bez přihlédnutí k podstatné redakční práci, kterou vznikala, znamená vyprávět si pouze malou část příběhu. Takto získaný obrázek navíc prakticky nelze interpretovat konzistentně.
Re: Dva konce
Michal Hanko76,2026-03-30 21:42:53
Jinak, jen tak mimochodem, ten druhý závěr, verše 42:7 a dále, vlastně vůbec nedává smysl: Proč se Hospodin na Jobovy přátele vůbec zlobí? Jaké jsou ty výroky, za které je kritizuje?
Ehrman tento hlavolam vysvětluje dle mého velmi přirozeně - dnešní kniha Job je slepeninou, redakčním spojením (alespoň) dvou různých verzí toho příběhu, přičemž redaktor chtěl zachovat pro něj důležité teologické pointy z obou, a tak z nich složil jeden příběh, avšak ne zcela koherentně.
Část toho epicky psaného příběhu, jíž přináleží ten druhý závěr, a ve které jsou dotyčné výroky přátel, které se Bohu nelíbily, redaktor do konečné verze příběhu nezařadil a proto nevíme a vědět nebudeme, jak vlastně vypadal.
Re: Dva konce
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 22:27:01
Zatíém předběžně: Výklad by samozřejmě měl zohlednit literární vrtvy a jejich redakci. Sám se v tom v rámci Bible aspoň malinko vyznám jenom v knize Genesis (jinak samozřejmě v řeckých antických textech, kde jsem doma). Někdy je dokonce nutné postupovat poněkud dvoukolejně. Jednou výkladem jednotlivých vrstev, jakožto k pramenům; podruhé výkladem sešitého celku, protože ten pak působí v další tradici. Švy hrají roli ve vztahu mezi takovými výklady.
Ještě se musím znova podívat do textu, což kvůli jiným povinnostem nemůžu udělat teď. Asi sem ještě něco připíšu ráno nebo spíš dopoledne.
Re: Dva konce
Waldemar Nováček,2026-03-31 08:15:30
Já mám za to, že lepší hračku pro lidi zatím nikdo nevymyslel. Rubikovka dobrý, ale vytvořit kompilát který je plný protimluvů tak aby v něm lidé urputně hledali smysl a tajemný účel, který tam možná ani není, je prostě majstrštyk. Já tedy nevím, ale když by v podobném stylu tak jak je napsaná tahle kniha (jednou tak a za chvíli na to samé jinak) jednal člověk někde v práci nebo v životě tak ho za chvíli vyignorujete jako naprosto nespolehlivého poblázněného jedince...
Re: Dva konce
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 10:14:47
Nakolik vím, tak o redakčních vrstvách v knize Jób jsou různá mínění znalců. Držel jsem se toho nejjednoduššího, totiž že šlo o tradiční poměrně pohádkový stručný příběh, do něhož byly vloženy obsáhlé disputace, a tím záskal nový význam. Analogie toho rámcového příběhu jsou prý doloženy v orientálních literaturách. Zato analogie k těm vloženým řečem hledáme obtížněji, možná v knize Kazatel nebo u Malých proroků, prostě nepoměřitelnost lidského myšlení a chodu světa, nakolik jde o jeho smysl, ten není v naší moci, leda na způsob ideologické náhražky, nutně nepravidivé. Nemusí to mít "dva konce". Napřed je sepsut Jób za troufalost své řeči, ale pak jeho přátelé ještě o něco hůř, protože taky za hloupost jejich řečí.
lidská svoboda
Daniel B.,2026-03-30 19:27:42
>> Faktická i intelektuální všemohoucnost, představa morálních kritérií spravedlnosti a faktický stav věcí jsou tři hlediska, která nejdou dohromady.
Proč by Bůh ve své všemohoucnosti nebyl mocen omezit své zásahy do běhu světa?
Třeba kvůli tomu, aby dal člověku možnost volby se všemi důsledky, co to obnáší?
Jakožto rodiče máme mnohem více možností omezovat své děti, aby nekonaly zlo, než těch možností využíváme - tedy pokud s nimi chceme budovat skutečný vztah.
Není na tom nic nemorálního ...
Re: lidská svoboda
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 20:40:11
Jako rodiče jednáme skoro všichni nějak tak plus minus podobně, akorát tomu horšímu ve šťastných případech neříkáme "zlo", ale horší verze. Jenže taky víme, jak to není vždy tak úplně efektivní. A tahle kniha je nejspíš o tom, že se nemáme stavět do pozice, ze které bychom mohli zdůvodňovat božské jednání, dokonce ani vztah mezi lidským štěstím a "úspěchem".
Ono zdůvodnění možností volby je klasická teodicea. Lze vykonstruovat sictuace, kdy to tak nějak může fungovat, ale většinou to s tou volbou není tak slavné. To bychom museli být vševědocími my, navíc vždy v plně svobodné situaci. Ani jedno z toho většinou tak není. Jenom trochu, a za tu část máme zodpovědnost.
Re: Re: lidská svoboda
Daniel B.,2026-03-30 22:43:10
Stále mi není jasné, jak jste to myslel s těmi třemi hledisky, které podle vás nejdou dohromady.
Re: Re: Re: lidská svoboda
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 10:04:54
Nechci teď zmiňovat válečné a koncentráčnické hrůzy, ba ani oblíbené srdcerivnosti o dětech umírajících na rakovinu. Stačí poměrně banální reálný příklad z okolí: Poctivého člověka srazilo na chodníku auto. Pro něj a jeho blízké to banalita nebyla, to jen v porovnání s často citovanými drsňárnami. Nepřijde mi vkusné z toho činit teologické téma pro obhajobu náboženství, případně zase naopak. Je to prostě chucpe, jak by řekli Židi.
Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
Daniel B.,2026-03-31 12:56:28
A to, co jste poslal, vidíte v konfliktu se zmiňovanou Boží spravedlností, nebo se všemohoucností, nebo s obojím?
Kdyby existoval z Božího hlediska pro člověka nějaký nárok na život, tak bychom pak mohli mluvit o Boží nespravedlnosti.
Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 13:20:07
Já jsem o boží nespravedlnosti nemluvil, ale ani o spravedolnosti. Pouze tvrdím, že spravedlnost a nespravedlnost jsou velice důležité ve vztazích mezi lidmi, ale nedávají žádný smysl mimo náš lidský svět. To ostatně říkal už Hérakleitos, ale to je vedlejší. Jsem pouze proti tomu, abychom naše důležité lidské kategorie tahali do oblasti mimolidské, ať už přírodní nebo náboženské. Stejně tak s tím, co je dobré nebo špatné.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
Ilil Akil,2026-03-31 13:40:17
Pojem spravodlivosti a nespravodlivosti vnímajú aj mnohé zvieratá.
Boli o tom aj nejaké pokusy.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 13:58:56
Asi ano, zapomněl jsem na ně. Nicméně bych třeba útok parazitů nebo bakterií nepovažoval za problém spravedlnosti nebo nespravedlnosti. Ani "vyšší" zvířata nedělíme na dobrá a zlá, ale zajímá nás, jak se chovají mezi sebou a k nám, často to ovšem zatěžujeme antropomorfismy.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
F M,2026-04-03 13:08:43
Zhruba tak. Nemá cenu řešit spravedlnost, nebo nespravedlnost mimo lidi a jejich společenství a nejbližší okolí. A v duchu těch mikroorganismů nemá smysl řešit, z pozice něčeho jako boha, lidstvo (mimo láhev chlornanu sodného, nebo Petriho misky). Myslím, že pokud by se to mělo řešit nějak s odstupem, tak by se napřed mělo uvažovat o tom jestli bůh o nějakých lidech vůbec ví a pak teprve i tom jestli jim dává nějakou váhu.
Tím nechci nijak snižovat to vše co se stalo, proč se to stalo, vydanou energii a ani nakonec tento článek a diskusi (jen možná trochu kritizovat až na to poslední).
Aneb jak rád píšu, tyhle věci (včetně/hlavně spravedlivosti) jsou obzvlášť citlivé na volbu pozorovatele, počátku a konce (mimo jiné včetně axiomů).
Mám rád to dráždění věřících i ateistů zároveň a tento článek je obzvláště vypečený, nejen z této stránky. Děkuji
Re: Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
Daniel B.,2026-03-31 14:00:08
Cituji: Faktická i intelektuální všemohoucnost, představa morálních kritérií spravedlnosti a faktický stav věcí jsou tři hlediska, která nejdou dohromady.
Jde tedy "představu morálních kritérií spravedlnosti".
Psal jste o třech hlediscích, které nejdou dohromady.
Předpokládal jsem, že více objasníte, kde vidíte onen rozpor.
Jaká je vaše osobní "představa o morálních kritérií spravedlnosti", což je hledisko, které podle vás nejde dát dohromady s ostatními hledisky?
Nějakou musíte mít, protože byste jinak to, co cituji výše, nenapsal.
Jinak spravedlnost a nespravedlnost je důležitá nejen ve vztazích mezi lidmi, ale v jakýchkoli vztazích, tedy i k Bohu.
Nesprávná představa o Boží spravedlnosti znemožňuje člověku mít s Bohem vztah.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: lidská svoboda
F M,2026-04-03 13:18:21
Pardon, skočilo mi to zrovna sem, nejsem si jistý co je okolo a neodpovídám za autora, jen jedu na automat tak kde tuším zkreslení (nedostatečnou definici).
V jakýchkoli lidských vztazích, člověk - člověk, člověk - něco. Všude jinde je to jen pocit lidské nadřazenosti a pohodlnost (antropomorfismus/antropocentrismus).
Je to vše dynamické kupodivu dosti flexibilní i proti proudu času.
Jobovka
Tomáš Novák,2026-03-30 18:00:36
Co je tedy konečným poselstvím? Že i když jsme spravedliví a dobří, nemáme se nikdy od vyšších entit domáhat jakési odměny?
Re: Jobovka
Ilil Akil,2026-03-30 18:36:19
Konečným posolstvom je, že nemá nikto spochybňovať autoritu kňazov a Boha,
má ich poslúchať, platiť im, atď.
Nemá nad bájkami zo "Svätých kníh" veľmi rozmýšľať, lebo kňazi mu to všetko lingvistickou ekvilibristikou vysvetlia.
Síce sa bude cítiť po tom vysvetlení celý domotaný, ale za to bude híkať nad kňazskou "múdrosťou".
Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 19:55:30
Výstižné shrnutí. Bůh, kterým obhajujeme svoji autoritu nereaguje na tvoje problémy? Hlavně se v tom nešťourej, poslouchej nás a on ti jednou odplatí.
Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 20:30:08
Problém je právě v tom, když si čímkoli "vyšším" snažíme získat autoritu. To dělali oni Jobovi příátelé, cítili se pevně v kramflecích věrouky. Hra na "odplatu" je trapná. Krom toho si absurdním nabádáním k poslušnosti řada kněží kompenzuje na ostatních lidech to, co sami musí zažívat od svého velení, počínaje biskupem.
Přizávám se, že občas volím témata tak, abych so možná rovnoměrně dráždil křesťany a ateisty.
Re: Re: Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 22:22:28
Vtip je v tom, že vy jako osoba nepotřebujete nutně získat autoritu pro nějaký svůj názor. Stačí, že získáte autoritu pro náboženské přesvědčení, ze kterého osobně profitujete díky tomu, že dodává legitimitu vaší pozici (kněz, z Boží vůle král apod.).
Jinak na knize Job je povšimnutíhodné to, že v ní není jediná pochybnost o Boží existenci. Postavy v ní pouze řeší, zda Bůh jedná spravedlivě, ale kriticky uvažujícího člověka by v Jobově situaci jako první napadlo, zda Bůh vůbec existuje - dopustil rány a navíc setrvale nereaguje. Neexistence Boha nemusí rovnou znamenat konverzi k ateismu, ale konverzi k jinému božstvu, což v tehdejším prostředí byl běžný způsob řešení podobných problémů. Můj bůh neodpovídá? Zkusím to ještě u jiného.
To, že v knize Job není tato varianta ani zmíněna, může být právě proto, aby čtenářovi nechtěně neradila, kde je hlavní problém.
Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 20:57:44
V knize Jób naštěstí není řeč o autoritě, už vůbec ne kněží, ani o poslušnosti nebo dokonce placení. Ke kritice toho všeho bych se rád přidal, ale někdy jindy, s tématem to nesouvisí. Pokud však někdo touží po absurdních výkladech, může se obrátit na rozličná "magistéria".
Re: Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 22:13:30
Vtip je v tom, že vy jako osoba nepotřebujete nutně získat autoritu pro nějaký svůj názor. Stačí, že získáte autoritu pro náboženské přesvědčení, ze kterého osobně profitujete díky tomu, že dodává legitimitu vaší pozici (kněz, z Boží vůle král apod.).
Jinak na knize Job je povšimnutíhodné to, že v ní není jediná pochybnost o Boží existenci. Postavy v ní pouze řeší, zda Bůh jedná spravedlivě, ale kriticky uvažujícího člověka by v Jobově situaci jako první napadlo, zda Bůh vůbec existuje - dopustil rány a navíc setrvale nereaguje. Neexistence Boha nemusí rovnou znamenat konverzi k ateismu, ale konverzi k jinému božstvu, což v tehdejším prostředí byl běžný způsob řešení podobných problémů. Můj bůh neodpovídá? Zkusím to ještě u jiného.
To, že v knize Job není tato varianta ani zmíněna, může být právě proto, aby čtenářovi nechtěně neradila, kde je hlavní problém.
Re: Re: Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 22:20:38
Odpověděl jsem pod špatný příspěvek. Reakce patřila pod příspěvek:
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 20:57:44
Re: Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 22:21:13
To by skutečně mohlo být problémem, jenže v té době to nikoho nemá jak napadnout, a to i na jiných místech. Tehdy se řeší nanejvýš to, jestli je to ten pravý bůh, jestli se neobrátíit k nějakému jinému, ale to není případ Joba. Divně tohle vypadá až mnohem později.
Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 22:36:21
Joba nemuselo napadnout, zda jeho bůh existuje, ale mohlo ho napadnout, zda je jediný či zda je všemohoucí. Pokud by Boží moc byla zanedbatelná, efektivně by to znamenalo totéž, jako kdyby neexistoval. Sloužit bezmocnému božstvu v polyteistickém prostředí by nemělo žádný smysl. Jinak pochybnosti o Boží existenci jsou ústředním motivem příběhu o zlatém teleti - to uvádím jako ukázku, že to ty lidi napadnout mohlo.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-30 22:45:17
Až na to, že to zlaté tele je nejspíš znakem konkurenčního náboženství. Ono je to asi podobné, jako když ve spisech středověkých scholastiků potkáváme proklínání ateistů, a pak se ukáže, že tím "ateistou" nemusí být dokonce ani člověk jiného náboženství nebo aspoň jiné církve, ale stoupence konkurenční teologické nebo filosofické školy v téže církvi. Skitečný ateismus je záležitostí pozdní antiky a masově až novověku. Nic proti němu, jenom nechci míchat pojmy.
Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
D@1imi1 Hrušk@,2026-03-30 23:13:59
Já ale přeci o ateismu nepíšu, přečtěte si moje příspěvky znova. Zlaté tele bylo především alternativou, stejně jako ateismus. Bylo přímou reakcí na to, že Mojžíš odešel na horu Sinaj a opravdu dlouho se z ní nevracel. Izraelci dle Exodu viděli 10 ran egyptských a rozdělení moře a těžko to mohli přisuzovat někomu jinému, než Mojžíšovu bohu, ale když se odmlčel, hledali alternativu. Job ne, ačkoliv pro to měl stokrát racionálnější důvody. To, že v knize Job není náznak pochyb o Boží existenci či všemohoucnosti, je dle mého názoru autorský / redakční záměr.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 09:59:06
Omlouvám se, že jsem to špatně pochopil a zamotal do toho ateismus. Snad mi to došlo tím odkazem na Genezi. To je mýtus o etnogenezi s řadou drsných prvků. Ještě větším protikladem knihy Jób byly byly zákonické spisy typu Deutoronomium nebo Leviticus, i když pokaždé jinak (včetně kamenování). V knize Jób je podle mně zajímavé, že na ní těžko stavět nějakou autoritu. Různé typy autorit reprezentované těmi přáteli i Jobem samotným jsou sepsuty. Autorským záměrem je možná právě to, že hebrejský Bůh nemusí být obklopen Zákonem typu oko za oko, zub za zub (což byl v těch hzákonických knihách nejspíš pokus o regulaci mezí krevní msty). Dokonce tam není ani žádné posmrtné vyúčtování, i když v té době by už tahle představa mohla být.
Re: Re: Re: Jobovka
Ilil Akil,2026-03-30 22:32:12
Ale je to v článku, akým rôznym spôsobom bájku vykladať.
A bola "vysvetľovaná" v kázaniach mnohých kňazov, kresťanských aj židovských.
Re: Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 09:51:09
I výskedky poctivé hermeneutiky se dají zneužít k šílenostem, jako cokoliv, přestože vznikla jako pokus o protistavění se fundamentalismu. Většina šíleností v církvích ovšem vzniká naoak z nedostatku jakéhokoli myšlení, tedy krom jeho poslušnostní nápodoby. Někteří lidé zacházejí s Biblí jako s odpovědí chatbota, a následky jsou ještě podstatně horší, protože ten soubor textů na to není stavěný ani náhodou.
Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
Ilil Akil,2026-03-31 13:35:21
Nemyslenie sa vyžaduje, len v určitých oblastiach, od radových príslušníkov a veriacich cirkvi.
Vedúci činitelia a kňazi sú naopak zbehlý v manipulácii svojich "ovečiek".
Je veľmi pravdepodobné, že mnohí najúspešnejší v hierarchii cirkiev sú ateisti.
Je od nich očakávané, že rozpory a nezrovnalosti v učení si nechajú pre seba.
Kresťania majú dlho v histórii rôzne konflikty voči Židom, hoci kresťanstvo vychádza z židovskej vierouky "vylepšenej" o Nový zákon.
Mnohí moslimovia neznášajú Židov a trochu menej kresťanov, hoci Mohamed vraj "vylepšil" židovské a kresťanské učenia do "správej" podoby.
No a veľké konflikty boli alebo sú aj medzi rôznymi učeniami toho istého náboženstva, medzi vetvami kresťanstva aj medzi vetvami islamu.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
Zdeněk Kratochvíl,2026-03-31 14:11:17
Část těch učitelů a většina kněží je naprosto nevzdělaná a chová se stádně. Nerozpakují se mluvit o věcech, o kterých nic nevědí, počínaje posvátnými texty přes astronomii, bilogii po gynekologii. Znám i světlé výjimky, ale není jich mnoho. Těm často hrozí různé ústrky. Nepíšu to proto, abych těm omezeným nadával. Chci jen upozornit na to, že výsledek až na výjimky není projevem nějaké jejich rafinovanosti, ale prosté omezenosti.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jobovka
Ilil Akil,2026-03-31 15:40:09
Myslel som vyššie "sarže" v cirkevných hierarchiách.
Tí sú pomerne vzdelaní, zbehlí v intrigách, skúsení manipulátori.
Aj keď to vzdelanie je z veľkej časti "cirkevné", takže môže ich komunikácia pôsobiť niekedy zvláštne.
Dedinskému kňazovi veľa vzdelania netreba, skôr sa mu zídu zručnosti v medziľudskom konaní, verbálna zručnosť...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
