Veliká rána (růžově) maličké galaxii (zeleně). Kredit: Hiramatsu et al. (2026), arXiv.

Událost SN 2023vbw byla zpozorována v říjnu 2023 slavným zařízením na lov náhlých jevů na obloze Zwicky Transient Facility. Odehrála na okraji malé trpasličí galaxie s nízkou metalicitou, vzdálené od nás přibližně 1,3 miliardy světelných let. Vědci ji nejprve považovali za supernovu typu II, tedy klasickou explozi masivní hvězdy, která vyčerpala jaderné palivo a gravitačně zkolabovala. Ne všechny parametry ale úplně seděly.

Daichi Hiramatsu. Kredit: University of Florida.

Nedávno se této podezřelé supernově podíval na zoubek mezinárodní výzkumný tým, který vedl Daichi Hiramatsu z University of Florida. První známkou toho, že jde o něco neobvyklého, byla její světelná křivka. Na rozdíl od typického průběhu supernov typu II, jasnost supernovy SN 2023vbw stále rostla a maxima dosáhla až přibližně po 190 dnech.

Poté následoval rychlý pokles jasnosti mezi 190. a 230. dnem. Následně se světelná křivka ustálila ve fázi pomalého poklesu (tail). Celkovou vyzářenou energii vědci odhadli na 3 krát 10 na 50 ergů, což je více než desetinásobek běžné supernovy typu II.

Předehra k supernově párové nestability. Kredit: NASA/CXC/M. Weiss, Wikimedia Commons.

Během narůstání jasnosti si exploze udržovala téměř konstantní teplotu, zatímco její vnější obálka se dál rozpínala. To vyžaduje silný a dlouhodobý zdroj energie uvnitř explodující hvězdy, což rozhodně neodpovídá běžné supernově typu II. Spektrum záření zkoumané supernovy ukázalo, že vyvržený materiál zřejmě interagoval s diskem hmoty, kterou hvězda odvrhla ještě před finální explozí.

Uvedené vlastnosti napovídají, že zřejmě jde o jeden z nejvíce přesvědčivých příkladů supernovy párové nestability (pair-instability supernova). To je naprosto katastrofická a destruktivní exploze, související s tím, že extrémní teploty v jejich nitru vedou ke vzniku párů elektronů a pozitronů. Tím se sníží tlak záření, který za normálních okolností brání gravitačnímu kolapsu hvězdy. Výsledkem je zběsilá termonukleární reakce a exploze tak mohutná, že z hvězdy nezůstane prakticky vůbec nic.

V tomto případě byl při supernově vyvržen materiál o hmotnosti asi 170 až 350 Sluncí. Zřejmě explodoval naprosto gigantický modrý veleobr, který asi krátce předtím vznikl srážkou a plynutím dvou velice hmotných hvězd v těsné dvojhvězdě.

Video: We Just Detected a Rare Type of Supernova That Completely Destroys Stars

Literatura

Phys.org 1. 6. 2026.

arXiv 15. 5. 2026.