V temnotě Sluneční soustavy číhají další objekty. Kredit: NASA/ESA/A. Parker/Southwest Research Institute.

Život na Zemi do dnešního dne urazil dlouhou evoluční cestu, která mu občas dala pořádně zabrat. Nestojí za tím žádný velkolepý plán ani předem daný záměr. Je to jenom souhra náhod a přírodních procesů. To ale rozhodně neznamená, že by to nebyla pořádná jízda, ze které se tají dech.

Nemluvě o tom, že život měl několikrát na kahánku. Už asi 200 let víme o tom, že organismy na Zemi vymírají a asi tak půlstoletí nás straší masová vymírání, v nichž zmizela většina života, který v dané době obýval Zemi. Přesto stále není jasné, jaký mechanismus (nebo mechanismy) může téměř zahubit život na planetě. Stále platí, že to bylo velmi dávno a že je velmi obtížné vyčíst z dostupného fosilního a geologického záznamu, co se vlastně stalo. Ochlazení, oteplení, otrávení, supernovy, temná hmota, komety, vyberte si.

Daniele Fargion. Kredit: D. Fargion.

Na druhou stranu to otevírá prostor pro odvážné, fascinující hypotézy, obzvláště v letním horku. Teoretický fyzik Daniele Fargion ze Sapienza University of Rome nabízí pozoruhodný a doposud přehlížený „kosmický“ mechanismus, který je o poznání méně nápadný než třeba supernova, ale prý by mohl sehrát pořádně vražednou roli. Fargion tvrdí, že zabíjet mohly gravitační slapové síly vyvolané průlety objektů o hmotnosti planet nebo trpasličích planet v blízkosti Země.

Víme, že na periferii Sluneční soustavy existuje početná populace těles velikosti trpasličích planet, počínaje Plutem, přičemž mnohé z nich se pohybují po protáhlých eliptických drahách. Během historie se stává, že se tato tělesa vydávají do vnitřní části Sluneční soustavy. Podobným způsobem mohlo dojít ke srážce protoZemě s protoplanetou Theia. Nemluvě o tom, že se Mléčnou dráhou bezcílně potuluje množství planet a možná i primordiální černé díry.

Mnohem pravděpodobnější než přímé srážky jsou těsné průlety. Jak říká Fargion, takové průlety mohly rozpoutat mocné slapové síly, což by mělo následky. Gigantické vlny, devastující vulkanické epizody, pohyby hladiny oceánu, drtivé meteorické roje a s tím vším související výkyvy klimatu.

Logo. Kredit: Sapienza University of Rome.

Fargionovo řešení je velmi mazané, protože blízký průlet by zanechal jen nepřímé stopy, což je v podstatě to, co kolem masových vymírání zjišťujeme. Kromě toho víme, že se podobné věci stávají, což dokládají pozoruhodnosti, které nacházíme ve Sluneční soustavě, jako třeba Uran rotující naležato nebo divný Neptunův měsíc Triton. Podle Fargiona by to dokonce mohlo vysvětlovat Fermiho paradox s tím, že život na planetách je příliš zranitelný takovými událostmi. Bude zajímavé sledovat, jak se to bude vyvíjet dál, pokud se tahle představa uchytí.

Video: When Earth Nearly Lost Everything: Top 5 Mass Extinctions

Literatura

Universe Today 23. 6. 2026.

arXiv:2606.17105.