Život na Zemi do dnešního dne urazil dlouhou evoluční cestu, která mu občas dala pořádně zabrat. Nestojí za tím žádný velkolepý plán ani předem daný záměr. Je to jenom souhra náhod a přírodních procesů. To ale rozhodně neznamená, že by to nebyla pořádná jízda, ze které se tají dech.
Nemluvě o tom, že život měl několikrát na kahánku. Už asi 200 let víme o tom, že organismy na Zemi vymírají a asi tak půlstoletí nás straší masová vymírání, v nichž zmizela většina života, který v dané době obýval Zemi. Přesto stále není jasné, jaký mechanismus (nebo mechanismy) může téměř zahubit život na planetě. Stále platí, že to bylo velmi dávno a že je velmi obtížné vyčíst z dostupného fosilního a geologického záznamu, co se vlastně stalo. Ochlazení, oteplení, otrávení, supernovy, temná hmota, komety, vyberte si.
Na druhou stranu to otevírá prostor pro odvážné, fascinující hypotézy, obzvláště v letním horku. Teoretický fyzik Daniele Fargion ze Sapienza University of Rome nabízí pozoruhodný a doposud přehlížený „kosmický“ mechanismus, který je o poznání méně nápadný než třeba supernova, ale prý by mohl sehrát pořádně vražednou roli. Fargion tvrdí, že zabíjet mohly gravitační slapové síly vyvolané průlety objektů o hmotnosti planet nebo trpasličích planet v blízkosti Země.
Víme, že na periferii Sluneční soustavy existuje početná populace těles velikosti trpasličích planet, počínaje Plutem, přičemž mnohé z nich se pohybují po protáhlých eliptických drahách. Během historie se stává, že se tato tělesa vydávají do vnitřní části Sluneční soustavy. Podobným způsobem mohlo dojít ke srážce protoZemě s protoplanetou Theia. Nemluvě o tom, že se Mléčnou dráhou bezcílně potuluje množství planet a možná i primordiální černé díry.
Mnohem pravděpodobnější než přímé srážky jsou těsné průlety. Jak říká Fargion, takové průlety mohly rozpoutat mocné slapové síly, což by mělo následky. Gigantické vlny, devastující vulkanické epizody, pohyby hladiny oceánu, drtivé meteorické roje a s tím vším související výkyvy klimatu.
Fargionovo řešení je velmi mazané, protože blízký průlet by zanechal jen nepřímé stopy, což je v podstatě to, co kolem masových vymírání zjišťujeme. Kromě toho víme, že se podobné věci stávají, což dokládají pozoruhodnosti, které nacházíme ve Sluneční soustavě, jako třeba Uran rotující naležato nebo divný Neptunův měsíc Triton. Podle Fargiona by to dokonce mohlo vysvětlovat Fermiho paradox s tím, že život na planetách je příliš zranitelný takovými událostmi. Bude zajímavé sledovat, jak se to bude vyvíjet dál, pokud se tahle představa uchytí.
Video: When Earth Nearly Lost Everything: Top 5 Mass Extinctions
Literatura
Zkáza permského světa během mrknutí oka
Autor: Stanislav Mihulka (12.02.2014)
Zničily permský svět zlovolné metanosarcíny?
Autor: Stanislav Mihulka (02.04.2014)
Sehrálo drsné UV záření roli v největším masovém vymírání všech dob?
Autor: Stanislav Mihulka (11.01.2023)
Mohla být některá masová vymírání na Zemi spuštěna explozemi supernov?
Autor: Stanislav Mihulka (15.03.2025)
Diskuze:
souvislosti
Josef Nýč,2026-06-26 08:26:42
Dobrý den. Článek je spíše úvaha. Ale na druhou stranu přiblížen těles, silné gravitační události ( i související s průletem sluneční soustavy v galaxii s různou hustotou okolí) mohou časem způsobovat kolize na okraji sluneční soustavy. A mnohem později? Každopádně tyto katastrofy způsobily posun ve vývoji.
Pravděpodobnost těsného přiblížení?
D@1imi1 Hrušk@,2026-06-25 08:54:39
Udělal autor nějaký výpočet? O jak blízký průlet by muselo jít, aby způsobil masové vymírání, by záviselo na hmotnosti tělesa. Pokud by šlo o těleso hmotnosti Měsíce, musel by být průlet velmi těsný, v případě většího tělesa by stačila větší vzdálenost, ale takových těles bude o řády méně. Neměl by být problém spočítat, kolik takových těles by Sluneční soustavou muselo pravidelně prolétávat, aby s určitou frekvencí těsně minuly Zemi. A pak porovnat, zda to sedí s tím, co pozorujeme. Pokud se autor na výpočet vykašlal, v rámci úspory času bych studii rovnou zmuchlal a hodil do koše.
Nikdo nezpochybňuje, že takový průlet by byl katastrofický. Na to není potřeba studie. Ale ke spojení s masovými vymíráními, by především musel být častý. A na to by měly být předložené důkazy (alespoň nepřímé). Důkazy ale hovoří spíš o opaku - z geologických dat například lze vysledovat periodu obíhání Měsíce kolem Země miliardy let nazpátek. Těsný průlet cizího tělesa by s vysokou pravděpdobností uvrhl Měsíc na eliptickou dráhu kolem Země, což by muselo být v geologických datech jasně patrné. Navíc žádné průlety větších těles Sluneční soustavou nikdy nebyly pozorované a po 9. planetě výkonné teleskopy pátrají více než století.
Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
Jiří Brtnický,2026-06-26 07:08:36
Ano, souhlasím s vaším příspěvkem. Ten článek je velmi povrchní a úvaha nedotažená. A to ani teoreticky. Těch vymírání kromě velké pětky bylo velmi mnoho a to že se nedostaly mezi onu pětku neznamená, že to bylo bezvýznamné. Řada z nich byla značně devastující s dlouhodobou nebo i trvalou změnou prostředí na Zemi. Za druhé není možné, aby takové přiblížení dostatečně hmotného tělesa nezanechalo otisk v drahách těles sluneční soustavy, tím spíš, pokud by se to stávalo relativně často. Něco jiného by byla přiblížení jiné hvězdy ve větší vzdálenosti. Tam by došlo k narušení Ortova oblaku a nasměrování mnoha těles do vnitřku sluneční soustavy. K těsným přiblížením hvězd občas dochází. Tam by zřejmě stačilo přiblížení na hranici jednoho světelného roku, nebo těsně pod ní. Také by se u hvězdných přiblížení dala mnohem lépe spočítat jejich pravděpodobnost a u těch relativně nedávných by asi šlo provést rekonstrukci pohybu okolních hvězd zpětně v čase. Osobně si myslím, že u většiny hromadných vymírání většího rozsahu je dobré hledat impact a až potom jiné příčiny. Nevím ovšem, jestli se každý velký impact dá vystopovat podle vrstvičky na rozhraní věků s obsahem těžkých kovů. To asi záleží na složení dopadajícího tělesa. Jestli to někdo víte, tak to sem napište. Rád se poučím.
Re: Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
Florian Stanislav,2026-06-27 19:30:34
Souhlasím s oběma příspěvky, vymírání je doloženo pro Chicxulubský kráter. Čili pro impakt.
10-15 km kometu z Oortova oblaku může uvolnic všelicos. Kde se ale vezme něco hmotnosti blízké Měsíci ? Na počátku vývoje Země byla Země bombardována kometami ( asteroidy?), které přinesly vodu. Měsíc se vzdaluje a rotace Země se zpomaluje, za kambria (od 540 milionů let ) byla asi 21-22 hodin. Měsíc byl před 500 miliony let blíže o přibližně 10 000 až 11 000 km. Takže žádné podstatné změny v přílivu a odlivu, natož nějaké tsumami. Měsíc je vzhledem nějaké kometě Ortova oblaku obrovské těleso a Měsíc je blízko.
Grafitační síla odpovídá M/r^2. Tedy těleso ve vdálenosti 1/4 vzdálenosti Měsíce ( pod 100 000 km) bude mít stejný gravitační vliv při 1/16 hmotnosti Měsíce. Takže vliv na katastrofické vymírání žádný.
Největších několik planetek je řádově 100x méně hmotných jak Měsíc. Většinou jsou malé.
Hromadná vymírání mají za 540 milionů let si 20 lokálních maxim. To by se potulné planety musely potulovat kolem Země nějak moc často.
Re: Re: Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
F M,2026-06-30 04:23:09
Nakoukněte ten arxiv (já nic víc neudělal). On tam nějaké pokusy o kvantifikaci má. Nějaké rovnice týkající se gravitace, deformací a hlavně toho přílivu. Shrnuje takové ty povšechné důkazy, odchylky v drahách, divně točivé měsíce a tak. To hlavní je bohužel v tom duchu "existují náznaky, že by možná mohlo existovat velké množství", Kupier až Ort, pokud se odhaduje celková hmotnost, mohlo by tam být stovky až tisíce těch větších, nedávno se jedna našla, známe cca 6 které jsou (asi, nemá tam ani chybovosti, nikde) těžší než tisícina měsíce, může jich být víc...
Na konci jsou nějaké grafy, tam ty "vlny" vychází děsivé, ale je to v desetině oběžné vzdálenosti měsíce pro jeho 1m, až 1/1000m ale dva poloměry země od ní.
Nehodnotím to úplně rád, sice to není tak špatné jak píšete, ale ten populismus a AI z toho smrdí na sto honů.
Ta výška vlny by se měla měnit s M/(r na třetí).
Re: Re: Re: Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
D@1imi1 Hrušk@,2026-06-30 12:21:15
Já to akorát hodil do LLM s dotazem, jestli se autor zabývá alespoň přibližně hustotou drah těch těles nezbytnou pro spojení s velkými vymíráními - prý ne. Výpočty tam má zaměřené na úplně jiné věci, jako třeba kolik tepla Jupiteru by mohlo pocházet z interakcí s těmito tělesy.* Hustota drah pro různě velká tělesa je ale úplně první věc, kterou by se měl autor při takových úvahách zabývat a neměl by být problém ji orientačně vyčíslit.
To je taková věda, jako že najdu v kuchyni rozbitou skleničku, tak vyhodnotím, že ji mohl shodit tučňák, protože tučňáci existují a skleničku by shodit dokázali. Occam ať se jde bodnout :)
A potom je tu problém s tím, že těsný průlet by zásadně ovlivnil dráhu Měsíce kolem Země. Dost možná by vzniklá excentricita zůstala dosud. To, že mají některé planety anomální dráhy, je hezké, ale pokud anomální dráhu nemá Země či Měsíc, nemají dráhy cizích planet souvislost s vymíráním na Zemi.
*Údajně by teplo Jupiteru odpovídalo 16 srážkám s tělesem o polovině hmotnosti Země. Jenže to už samo o sobě narušuje jeho vlastní teorii, protože Jupiter má 13x větší průměr než Země a navíc působí jako gravitační magnet. Pokud by Jupiter dostal jen! 16 takových zásahů, je málo pravděpodobný i jen jeden katastrofický průlet v dostatečné blízkosti kolem Země, který by způsobil masové vymírání.
Re: Re: Re: Re: Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
F M,2026-07-01 10:24:22
Takové využití šedé zóny. Vypočítal, že by taková situace stačila a že není úplně nemožné, že těch těles je dostatek, zkrátka se neví kolik jich je a mohlo by jich být dost. Hypoteticky, i kdyby jich bylo minimum tak se nedá říct, že třeba jedno to vymírání opravdu nezpůsobilo toto, ta statistika je pěkná věc, ale funguje jenom statisticky (to říkám já). Zkrátka říká, že by mohlo, ne že způsobilo, zbytek nechává na novinářích.
Taky se mě to moc nelíbí, nejsem si jistý, ale tohle už snad někdo spočítal i dříve, tak ledaže by ty výpočty byly nějak nové/lepší, nepřijdou mi, přijdou mi velmi podobné tomu co jsem viděl dřív, ale nejsem odborník mohu se mýlit. Přijde mi to nejpodobnější takové koláži, slepení, základní shrnutí faktů týkajících se tématu na VŠ urovni, podložené výpočty (odhady) na populární téma, hodně ohlasů za málo práce.
Asi myslíte toto, z té práce na arxivu druhý odkaz pod tímto článkem, překlad Google (s kontrolou) vymazal jsem některé znakybco jsem myslel, že by Osel nesežvýkal.
"Spolehlivý odhad hmotností a toku planet/planetesimálů, které Jupiter hostí, zatím není možný. Je však lákavé je odhadnout z předpokladu, že nezohledněný zdroj energie Jupiteru a jeho nakloněná rovina rotace vzhledem k rovině oběžné dráhy jsou způsobeny akrecí planet/měsíců, které hostují. Rychlost akrecí
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pravděpodobnost těsného přiblížení?
F M,2026-07-01 10:46:40
Myslel jsem, že jsem vymazal všechny pochybné znaky, ale něco mi tam očividně zůstalo a Osel to nesežvýkal.
Nelíbí se mu povrchová teplota Jupiteru a ten sklon (potřebuje "2,65% hmotnosti Jupitera" v těch nárazech). Má tam ten odhad potřebné uložené energie a vychází mu tam těch 16 ovšem s hmotností 0,5 Země a jde o nárazy, ne průlety. To už je ovšem zase moc, tak píše, že by těch těles mohlo být dříve mnohem více (asi než se čeká), není to lineární (k počtu) takže těch menších by muselo být mnohařádově víc (minimálně kolikatina hmotnosti na druhou, co jsem pobral). Osobně bych to viděl spíš na důkaz na jeden větší, ale na to "nelze vyloučit" (cituji sebe, jaj) je to dostatečné. A ještě nevím, co potom bere u toho dříve jako formování planety a co jako ty následné události.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
