Johann Paul Friedrich Richter, bavorský romanopisec, básník, libretista a humorista píšící pod jménem Jean Paul (1763–1825). (Kredit: Volné dílo).

Deprese patří mezi nejčastější duševní onemocnění na světě a její výskyt dál setrvale roste. Potýká se s ní zhruba 5 % dospělé populace a trpících je přibližně 280 milionů. K nám mužům je příroda z nějakého důvodu přívětivější. Hezčí pokolení sužuje přibližně 1,5× až 2× častěji.

Pokud jde o Česko, tak středně těžkými až těžkými depresemi nebo úzkostmi, se léčí přibližně 700 000 až 1 milion osob. Slováci jsou na tom podobně. Statistika hovoří o přibližně 300 000 až 500 000 případech, přičemž klinická populace má tvořit až 3,5 % obyvatel.

Proč Světová zdravotnická organizace depresi oficiálně klasifikuje jako nemoc?

U deprese nejde o slabou vůli nebo přechodný smutek, který lze odehnat „zatnutím zubů“. Jde o komplexní stav ovlivňující fyzické zdraví, myšlení i každodenní fungování.

Dochází při ní k narušení rovnováhy chemických látek v mozku (neurotransmiterů, jako je serotonin, noradrenalin či dopamin) a ke změnám v reakci na stresové hormony (např. kortizol).

Deprese způsobuje chronickou únavu, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, tísnivé pocity na hrudi či nevysvětlitelné tělesné bolesti. Nelze ji ovládnout. Člověk ji nemůže jednoduše vypnout tím, že se „vzchopí“. Stejně jako nelze vůlí vyléčit zlomenou nohu nebo cukrovku.

Slabost pro tučné mění střevní mikrobiom a přivodí neurozáněty. Změny v hipokampu vědci dávají do souvislosti s depresemi, syndromem vyhoření,… (Zdroj obrázku: Obušku z pytle ven, rok 1955)

Jak se liší běžný smutek od klinické deprese?

Běžný smutek má jasnou příčinu, postupně slábne a člověk je stále schopen zažívat chvíle radosti. Klinická deprese trvá déle než 2 týdny, přichází často i bez zjevného důvodu a kompletně člověka obírá o schopnost pociťovat potěšení z věcí, které ho dříve bavily.

Deprese se uvádí jako jedna z nejčastějších příčin dlouhodobé pracovní neschopnosti a invalidity. Z tohoto pohledu patřit ke komunitě LGBTQIA+ je tak trochu smůla. Stejně tak ale patřit ke zdravotníkům není žádná výhra. Oba zmiňované tábory totiž postihuje deprese a syndrom vyhoření častěji, než je průměr populace. Jaké jsou výsledky léčby u první z jmenovaných skupin, se nám zjistit nepodařilo, nicméně loňská studie provedená u zdravotníků vypovídá, že terapie psilocybinem se ukázala být lepší, než léčba „klasická“. Látka, původně z lysohlávek, pomohla vymanit se ze spárů deprese a syndromu vyhoření téměř polovině lékařů i zdravotních sester. I když má léčba „houbičkami“ našlápnuto do praxe dobře, zatím stále jde jen o experiment. Praxe je konzervativní a stále spoléhá na selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Na inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) a na kognitivně behaviorální terapie.

Depresi charakterizuje přítomnost imunitních buněk v ochranné vrstvě mozku. Lipidová smršť aktivuje buňky zvané mikroglie a silně aktivuje a zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů. K navození depresivního chování myším stačilo oddávat se tučnému deset týdnů. Mikroglie jsou zelené, neuron červený. (Zdroj obrázku: Martin Fuhrmann, Deutsches Zentrum für Neurodegenerative Erkrankungen e.V.)

I když hodně pacientů s diagnostikovanou depresí reaguje na klasickou léčbu dobře, je poměrně hodně i těch, jimž pomáhá málo, nebo vůbec. Než se dostaneme k té nej nej novince, bude potřeba si ujasnit souvislosti.

Posouvá nás konzumace tučného blíž blázinci?

S trochou nadsázky sedá říci, že ano. Spojení mezi konzumací stravy bohaté na tuky a zvýšením rizika vzniku deprese doložil španělský projekt univerzity v Navaře (SUN 2011). Z dlouhodobého sledování více než dvanácti tisíc osob vypadlo, že osoby s nejvyšší konzumací trans-mastných kyselin měly riziko rozvoje deprese až o 42 % až 48 %. Něco na tom nejspíš bude, protože kromě Španělů k podobným závěrům dospěli i Skotové. Těm se podařilo poodhalit, co se v nás děje. Po hodokvasu s tučným od kosti nám nasycené mastné kyseliny prochází krevním řečištěm až do mozku (konkrétně do hypotalamu). Hromadění těchto látek narušuje klíčové signální dráhy, snižuje citlivost na serotonin. Nejen, že dobrá nálada je ta tam, ale často pak dojde i na depresi. Problém je v tom, že ani podaná antidepresiva toho pak moc nesvedou. Jednoduše proto, že stejný mechanismus snižuje jejich účinnost.

Deprese v podání Edvarda Muncha. Jeho „Výkřik“ patří k nejslavnějším expresionistickým uměleckým dílům vůbec. Obraz má dnes cenu asi 3 miliardy korun. Zdroj: Wikimedia Commons.

Další studie tato pozorování dávají do souvislosti s tím, čemu se začalo říkat „osa střevo-mozek“. Míní se tím následující propojení. Dlouhodobá záliba v tučném nám změní složení střevní mikrobioty a navozuje chronický lehký zánět (neurozánět), což spolu s oxidačním stresem v hipokampu zadělává na lecjakou polízanici. Včetně těch psychických. Sluší se dodat, že není tuk jako tuk a zdejší vyhrožování jde na vrub trans-mastným kyselinám a nasyceným tukům z ultra-zpracovaných potravin.

A teď už konečně k tomu vědecky nejdůležitějšímu

Čínští vědci z Univerzity Ťiaotong v Si-anu si ke zkoumání na pomoc čtyřnohé pacienty a byl z toho článek v prestižním časopise Molecular Psychiatry. V něm se potvrdilo, že podobně jako u nás i u myší tučná strava navozuje depresivní chování a chronický stres. Vědci si ke svým pokusům zvolili myši prý proto, že i u nich stejné mozkové lokality mají pod palcem výkonné funkce - plánování, pozornost, rozhodování, kontrolu emocí a paměťové procesy. A také, že si nechávají měřit hladiny různých molekul souvisejících se zánětem v prefrontálním kortexu a hipokampu ochotněji.

Pokus zjistil, že s konzumací tuků roste obsah prozánětlivých metabolitů (omega-6). Tato lipidová porucha silně aktivuje buňky zvané mikroglie a zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů (IL-6, TNF-α, CCL2) v mozku.

K navození depresivního chování myším stačilo oddávat se tučnému deset týdnů. Další bádání ukázalo, že nemusí jít jen o obžerství, ale že stejné zánětlivé procesy a stres navodí i pouhé podávání aminokyselin (omega-6). A tady se zřejmě zrodila myšlenka zkusit pacientům podat aspirin (proč vyplyne z dalšího textu). Jak návazný pokus s aspirinem dopadl? Jasně, že dobře, jinak bychom o tom nepsali. Intervence aspirinem vrátila stresové chování myší do normálu. Tato ochrana byla zprostředkována dvojím mechanismem: potlačením hyperaktivace mikroglií a normalizací neurozánětlivého prostředí potlačením biosyntézy prozánětlivých prostanoidů.

Závěr

Jakmile si tím co jíme, nevhodně ovlivníme střevní mikrobiom, tak nám ti titěrní prevíti začnou prostřednictvím svých metabolitů strkat prsty až do mozku, kde se začnou rozvíjet mikrozáněty. Od těch pak nemusí být daleko k „blbé náladě“ případně stavu, že nám z toho „začne hrabat“. Čínské pokusy dávají naději účinné a hlavně levné léčby. Možná není daleko doba, kdy se informovaní „cvokaři“ ze všeho nejdřív začnou vyptávat, jak nám chutná. Možná se pak mnozí budeme domů vracet jen s jídelníčkem a krabičkou aspirinu v kapse. Nově vznikající obor „nutriční psychiatrii“ čekají podle vědců zlaté časy.

Literatura

The impact of political climate on the mental health of LGBTQIA+ college students, Journal of American College Health (2025). DOI: 10.1080/07448481.2025.2537140

A living systematic review, meta-analysis and open-data resource of randomized controlled trials of psilocybin treatment for symptoms of depression. Nature Mental Health(2026). DOI: 10.1038/s44220-026-00630-8.

Binbin Zhao et al, Aspirin alleviates long-term high-fat diet-induced depressive-like behavior in male mice via suppressing arachidonic acid-mediated microglial activation and neuroinflammation, Molecular Psychiatry (2026). DOI: 10.1038/s41380-026-03752-8

Jeffery L Heileson.: Dietary saturated fat and heart disease: a narrative review, Nutr Rev 2020 Jun 1;78(6):474-485. DOI: 10.1093/nutrit/nuz091