Hostina kanibalů na ostrově Tanna, Vanuatu. Kredit: Charles E. Gordon Frazer, Wikimedia Commons.

Kanibalismus je bytostný paradox. Většina lidských společností se ho štítí a považuje ho za jedno z nejpřísnějších tabu. Přesto ale kanibalismus v průběhu lidských dějin neustále vystrkuje růžky, znovu a znovu. Proč se lidé v krizových situacích stále vracejí k masu vlastního druhu, které se ale přitom nikdy se nestane běžnou součástí lidské stravy?

Michal Misiak z Univerzity ve Vratislavi a Petr Tureček z Karlovy univerzity se v rámci možností oklepali a použili na kanibalismus matematický přístup. Zisky versus ztráty. Necháme-li stranou tabu, které obrací žaludek naruby, lidské maso, technicky vzato, je očividně poživatelné. V krajních situacích může zachránit život.

Michal Misiak. Kredi: M. Misiak.

Misiak s Turečkem ale spočítali, že čím déle a intenzivnější by se v určité populaci praktikoval kanibalismus, tím více by narůstala rizika, která jsou s konzumací lidského masa spojená – a to bez ohledu na jakékoliv etické či morální úvahy. Jak říká Tureček, jejich model ukazuje, že pravidelný kanibalismus je z dlouhodobého hlediska pro lidskou populaci neudržitelný.

Petr Tureček. Kredit: Centrum pro teoretická studia.

Kanibalismus může být krátkodobě výhodný jen za velmi specifických okolností. Musí současně platit, že jiné zdroje potravy jsou téměř nedostupné, konzumovaní lidé jsou již mrtví, takže není třeba vynakládat energii na jejich zabití, lidské maso lze tepelně upravit, čímž se sníží riziko infekce, a že nejde lidi, kteří sami byli kanibaly. Jakmile některá z těchto podmínek přestane platit, začnou převažovat nevýhody kanibalismu.

Zásadním problémem je přenos infekcí. Při pojídání vlastního druhu jde o patogeny ze stejného typu hostitele, což výrazně zvyšuje pravděpodobnost nákazy. Nebezpečí dále narůstá s vytvářením takzvaných kanibalských řetězců. Pokud někdo sní člověka, který byl sám kanibalem, mohou se patogeny hromadit a šířit ještě intenzivněji. Podle Turečka to rychle a nevyhnutelně vede ke kolapsu dotyčné společnosti.

Autoři studie současně připouštějí, že mohou existovat i další motivace ke kanibalismu kromě záchrany v krajní situaci. Některé společnosti mohly kanibalismus využívat například k zastrašování sousedů nebo jako demonstraci moci a společenského postavení.

V budoucnu chtějí zjistit, jak se takové motivace střetávají s jejich modelem. Jejich výsledky každopádně ukazují, jak mohou epidemiologické procesy ovlivňovat kulturní evoluci a vést ke vzniku stabilních společenských norem. V souvislosti s kanibalismem by také jistě bylo zajímavé rozšířit záběr na naše nejbližší příbuzné šimpanze. Rozhodně totiž nejde o čistě lidskou věc. Není tajemstvím, že si šimpanzi rádi smlsnou na soukmenovcích, nemluvě o jejich vášni pro pochoutky z primátů.

Video: Petr Tureček: Člověk člověku člověkem – selekční tlaky v (auto)domestikačním kontextu – EDO 2025

Literatura

Science Alert 27. 7. 2026.

PNAS 123: e2605120123.