Philipp Kanis, první a korespondenční autor studie. Kredit: Max Planckův institut pro evoluční antropologii.

Nebyli to žádní primitivové. Měli mozky větší než dnešní Homo sapiens a prokazovali značnou inteligenci. Vládli zřejmě rozvinutou řečí a dnes jim vědci připisují některé jeskynní malby, což by svědčilo o vyspělém abstraktním myšlení. Výraz „neandrtálec“ bychom neměli vnímat jako urážku, ale spíše jako lichotku. Postavou připomínali dnešní těžké atlety s robustní kostrou a vypracovanou svalovinou. Za to vděčili dvěma změnám v genomu. Předali je i našim předkům a v některých částech světa je tato neandrtálská vloha překvapivě hojná. Její dnešní nositelé jsou oproti zbytku populace vyšší a svalnatější. Vyplývá to z nejnovější studie publikované v časopise Current Biology.

Neandrtálci se objevili v Evropě a v západní Asii přibližně před 300 000 lety a vyhynuli zhruba před 40 000 lety. Předtím se ale stihli zkřížit s pravěkými Homo sapiens a také s denisovany řazenými dnes některými antropology k druhu Homo longi. Lidé evropského a asijského původu si tak v genomu dodnes nesou 1 až 4 % neandrtálské dědičné informace.

Grafický abstrakt. Kredit: Kanis, P., et al. 2026

„Neandrtálci měli širší hrudník, silnější kosti a větší svaly než většina moderních lidí. Nejnovější studie popisuje celkem věrohodně molekulární dráhu, která přispěla k robustní tělesné stavbě neandrtálců,“ říká v rozhovoru pro vědecký časopis Science genetik Bastien Llamas z Adelaide University.

Ozvěny starověkého genomu

Ačkoli se paleogenetikům podařilo genom neandrtálců přečíst, nemají dat o tomto druhu člověka nazbyt. Za řeč stojí pětice vzorků neandrtálské DNA, z nichž tři nabízejí prakticky kompletní genom a dva genom s menšími „mezerami“. Z většiny zbývajících vzorků neandrtálské dědičné informace se podařilo získat jen fragmenty genomu.

Ve většině Eurasie je průměrná výška lidí menší, než je průměr zjištěný u evropské populace neandrtálců. Kredit: „Setkání napříč tisíciletími“ Neanderthal Museum/H. Neumann.

Tým vedený Hugem Zebergem působícím na lipském Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology a na stockholmském Karolinska Institutet se v genomu neandrtálců zaměřil na receptor růstového hormonu sehrávajícího významnou roli v regulaci růstu kostí a svalů. V genu pro tento receptor vědci identifikovali dvě mutace, které vyvolávají změnu aminokyseliny v bílkovinné molekule a jsou typické právě pro receptor růstového hormonu neandrtálců. Do genomu pravěkých Homo sapiens se tato varianta genu dostala křížením s neandrtálci zhruba před 47 000 lety. Dnes tuto neandrtálskou vlohu najdeme u pětiny populace jižní Asie a u 15 % obyvatel východní Asie. Z Evropanů si ale neandrtálskou vlohu nese v DNA jen asi 0,5 % a u původních obyvatel subsaharské Afriky chybí úplně.

Vědce samozřejmě zajímalo, jak se neandrtálská varianta genu pro receptor růstového hormonu projevovala. Využili proto metody genového inženýrství k vytvoření myších buněk s neandrtálskou verzí receptoru a buněk s verzí typickou pro současného Homo sapiens. Buněk s neandrtálskou variantou receptoru narostlo za pět dní v buněčné kultuře o 39 % více než buněk nesoucích variantu převažující u dnešních lidí.

Receptor růstového hormonu původem od neandertálců zvyšuje svalovou hmotu u dnešních lidí. Na obrázku je pan Huml, člověk neandrtálský. Kredit: Adolf Born, Albatros.

Nakolik se neandrtálská varianta receptoru pro růstový hormon projevuje i na fyzických vlastnostech současného lidstva, ukázala analýza dat o zdravotním stavu a dědičné informaci 1,1 milionu lidí načerpaná z pěti biobank. Ty prokázaly, že neandrtálská varianta genu pro receptor růstového hormonu přidává svým nositelům v průměru 0,3 centimetru na tělesné výšce a 0,25 kilogramu na svalové hmotě. Neandrtálská varianta přispívá i k několika rysům obličeje. Její nositelé mívají kratší zadní část dolní čelisti, tzv. rameno čili ramus. Je u nich častější předkus a mívají kratší kořeny zubů.

Nabourané zažité představy

Zažitá je představa, že neandrtálci dominovali Evropě, kdežto Asie byla doménou jejich protějšků – denisovanů. Ostatně drtivá většina nálezů neandrtálských ostatků pochází z Evropy. Nová studie Zeberga a jeho spolupracovníků ale dokazuje, že neandrtálci významně ovlivnili i asijské populace dnešních lidí.

Další nepřesná představa se týká tělesné výšky neandrtálců. Pokud bychom si je představovali jako zavalité prcky a vážně bychom pochybovali o tom, zda nám mohli předat vlohu pro vyšší postavu, hrubě bychom se mýlili. Pravda, neandrtálci byli menší než jejich současníci pravěcí Homo sapiens. Dnes je ale ve většině Eurasie průměrná výška lidí menší, než je průměr zjištěný u evropské populace neandrtálců.

Výsledky studie Zebergova týmu nelze interpretovat tak, že tvar a vzrůst těla neandrtálců určovala pouze jejich varianta receptoru pro růstový hormon. Důležitou roli sehrály i další neandrtálské dědičné vlohy. Působení vlohy pro receptor růstového hormonu však bylo významné, a to jak před 47 000 lety u neandrtálců, tak i dnes u asijské populace.

Pramen:

Kanis, P., et al. (2026). Increased signaling of the Neandrthal growth hormone receptor. Current Biology. doi: 10.1016/j.cub.2026.07.025.

Redakce si dovolila připojit autorovo video o experimentu, který se nikdy neměl podařit: