Astronomy už nějakou dobu znepokojují jasně zářící galaxie, které se v nemalém počtu objevují ve velmi raném vesmíru. Mají podezření, že to, co vypadá jako extrémně jasná galaxie ve vesmíru starém jen stovky milionů let (v jejich hantýrce „zázrak“), by mohlo být v některých případech ve skutečnosti "přeludem.“
Proto spustili prohlídku oblohy s výmluvným názvem Mirage or Miracle (MoM) čili „přelud nebo zázrak,“ v jejímž rámci hledali nejvzdálenější a nejstarší galaxie. Využili pozorování Webbova dalekohledu, který sledoval vesmír starý jen několik set milionů let. Cílem prohlídky bylo najít galaxie, které skutečně vznikly už v takto rané době.
Rohan Naidu, který momentálně působí na University of Hawai‘i a jeho kolegové hledali při procházení snímků Webbova dalekohledu zajímavé objekty, které by mohli dále zkoumat. Jeden z nich na první pohled vyčníval, velice jasný a intenzivně rudý bod. Také objekty se teď souhrnně označují jako malé červené tečky (Little red dot), ale jak se ukázalo, tento objekt, který nazvali MoM-BH*-1, nepřipomíná nic, s čím bychom se doposud setkali.
Nesmírně zvláštní rudé záření tečky MoM-BH*-1 odpovídá nejlépe tomu, že jde o velmi silný zdroj energie, který je obklopený velice hustým vodíkovým obalem. Je to šílená záležitost. Připomíná obrovskou hvězdu o velikosti Sluneční soustavy, ale zároveň vyzařuje asi tak 100 miliardkrát více energie, než může známým způsobem vyrobit jakákoli známá hvězda. To se blíží množství, jaké dokáže generovat ze svého bezprostředního okolí černá díra.
Simulace, v nich vědci testovali extravagantní parametry tečky MoM-BH*-1, ukazují, že by to mohla být černoděrová hvězda (Blackhole star), někdy též označovaná jako kvazihvězda (Quasistar), první, s jakou jsme se setkali, alespoň pokud víme. Mají-li Naidu a spol. pravdu, pak tento objekt obsahuje centrální černou díru o hmotnosti přibližně 100 000 Sluncí, kterou obaluje hustý, hvězdě podobný vodíkový obal o velikosti zhruba celé Sluneční soustavy.
Badatelé se domnívají, že černoděrové hvězdy by mohly vysvětlit původ mnoha dalších malých rudých teček, které v raném vesmíru pozoruje Webbův dalekohled. Tyto objekty ale nejsou tak jasné jako MoM-BH*-1. Jak říká Naidu, vlastně každá malá červená tečka by mohla být černoděrovou hvězdou v obyčejné mladičké galaxii. Na MoM-BH*-1 je ale podle něj pozoruhodné, že černoděrová hvězda mateřskou galaxii v podstatě úplně přezáří. Zřejmě pozorujeme prakticky čisté světlo černoděrové hvězdy. Bude moc zajímavé sledovat, co to udělá s kosmologií a vývojem vesmíru.
Video: 20th Annual Pappalardo Fellowships In Physics Symposium – Rohan Naidu
Video: Black Hole Star – The Star That Shouldn't Exist
Literatura
Vyžírají hvězdy zevnitř parazitické černé díry?
Autor: Stanislav Mihulka (16.12.2023)
Záhadné Malé červené tečky z úsvitu vesmíru mohou být zárodky superhvězd
Autor: Stanislav Mihulka (24.07.2025)
Je tajuplný gravitační gigant v červené tečce QSO1 primordiální černá díra?
Autor: Stanislav Mihulka (07.09.2025)
Záhada Malých červených teček: Jsou to černé díry přímého kolapsu?
Autor: Stanislav Mihulka (10.02.2026)
Hawkingova hvězda: Co se stane, když do hvězdy nabourá primordiální černá díra?
Autor: Stanislav Mihulka (10.06.2026)
Diskuze:
Pavel Psenak,2026-08-17 07:20:13
Relativně nedávno objevené „malé červené tečky“ z raného vesmíru představují naprostý astrofyzikální paradox, pro který by se možná jako mnohem výstižnější označení nabízely termíny typu „boží cibule“ nebo „boží hříčka“. Tento unikátní objekt v sobě spojuje prostorovou velikost malé hvězdné soustavy, hmotnost obří hvězdokupy a energetický výkon celé solidní galaxie, což z něj činí dokonalou fyzikální hříčku. Celá struktura totiž funguje na samotné hranici fyzikálních i materiálních limitů a svými vlastnostmi až nápadně připomíná ultimátní, uměle či úmyslně vytvořený objekt astrofyzikálního či snad rovnou kosmologického inženýrství :-) . Srdcem této vesmírné velehříčky je nenasytná černá díra v super-Eddingtonově režimu akrece, která je obalena důmyslným cibulovitým systémem vnějších slupek. Každá z těchto vrstev má naprosto odlišné fyzikální vlastnosti a funguje jako specifický transformátor vykazující maximální termodynamickou efektivitu. Brutální vnitřní rentgenové záření se vlivem hustých, rotujících plynů a prachových kokonů s dokonalou účinností filtruje a předává z vrstvy do vrstvy, až se na vnějším okraji vyzáří v podobě pro nás viditelného červeného spektra. Příroda zde v divokých počátcích času zkrátka zkonstruovala tak neuvěřitelně výkonný a komplexní energetický stroj, že vedle něj strohý vědecký název bledne závistí a člověku se skoro nechce věřit, že by to měl být jen přirozeně vzniklý objekt. Je to něco neuvěřitelně obrovského, divokého a zároveň dokonale strukturovaného.
Vypadá to, že nejenom pod horizontem událostí se hypoteticky může nacházet libovolný počet přechodů možná i objektů mezi neutronovou hvězdou a singularitou, ale totéž evidentně může platit i nad horizontem událostí.
Přirozená aplikace fyzikáních zákonů do forem nerozlišitelných od umělé technologie
Pavel Psenak,2026-08-17 07:41:56
Tady se už nejedná o "jednoduchý" koncept čí ideu napřiklad původních tezí o černých dírách, ale o něco co je o x levelů výše než přirozený jaderný reaktor necházající se v Africe. Nezměrná energie a fyzikální zákony pravděpodobně samovolně vytvořily, jakoby vykrystalizovaly či snad xD vytiskly něco co připomíná nezměrný ultimátní energetický stroj. Jedno jestli pekelný či božský. Divil jsem se reletivně střízlivému názvu té třídy objektů, ale i název jejich přehlídky "Zrcadlo zázraků" napovídá, že to i sami odbornící vidí dost podobně, i když si zatím názvy typu "Božská cibule" nechávají pro sebe.
Re: Přirozená aplikace fyzikáních zákonů do forem nerozlišitelných od umělé technologie
Pavel Psenak,2026-08-17 09:05:12
Zatím je to objekt, který mi nejvíc připomíná osvícenský model vesmíru jako hodin zkonstruovaných božským hodinářem. Sice je to kosmologicky vzato jen malá červená tečka, ale v její relativně složité struktuře je uloženo takřka kosmologické množství energie, která se vytváří s maximální možnou účinností. Lze to vnímat jako vysokoenergetický ekvivalent vesmírných hodin. Stojí za tím Hodinář, nebo „jen“ slepý hodinář?
Re: Re: Přirozená aplikace fyzikáních zákonů do forem nerozlišitelných od umělé technologie
Pavel Psenak,2026-08-17 09:11:20
Takže název je jasný. Žádná Boží cibule nebo Božská cibule, ale Božské cibule. Ty by Hodináři bezesporu k jeho vestičce slušely.
Re: Re: Re: Přirozená aplikace fyzikáních zákonů do forem nerozlišitelných od umělé technologie
Pavel Psenak,2026-08-17 09:33:01
A jen tak mimochodem je to i svatý grál konceptu elektrického vesmíru, i když i gravitace v tom má své dlouhé prsty.
Re:
F M,2026-08-21 11:07:43
Šel by nějakou zdroj?
V tomto článku se tím vůbec nezabývají, dokonce to vyloženě píší. Sice používají slupkový model, ale to je jen ve smyslu jádra a obalu a okolí, žádné sofistikované vrstvy s exotickými vlastnostmi, v podstatě mnohem jednodušší než běžnou hvězdu. Berou zdroj tedy tu černou díru, respektive její akreční disk, potom tu "hustou" okolní hmotu, a vylučují (omezují) prach i oblaka okolí, pouze podle spektrografie.
Nejde o nic stabilního ani dokonalého, jako jeden z důležitých důkazů pro to že zdroj energie je ta černá díra (AGN), uvádějí velkou změnu jasu mezi pozorováními. Objekt, ale to už zase spekuluji já, ovšem je to omezeno pozorovanou budoucností, nebude příliš stabilní, myšleno na škálách desítek milionů let+, spíše i méně. Ten obal, stejně jako akreční disk, se buď odfoukne, nebo spadne.
Balmerův zlom, kromě toho chudého okolí, autoři plně hází na tu vysokou hustotu, tedy vodíkem slušně obsazené vakuum s až 10E11 atomy vodíku na cm3, které je dost husté aby zachytilo energetičtější záření a emitovalo v těch pozorovaných vodíkových čarách (koneckonců stejně jako ve hvězdě, jen čistěji díky lepšímu filtru a méně zdrojům šumu).
Nevím přesně jak tam zapadají ty červené tečky, ale mám dojem, že je to myšleno klasicky, jako že tohle je nějaké okrajové nastavení těch teček, tedy pokusů na tohle bylo mnoho (a to je ještě otázka té životnosti). I ty by měly mít ten zlom silný, jen ne tak moc.
Balmerův zlom, není nic jiného než odchylka od pravidla vyzařování dokonalého černého tělesa vázaná na pohlcování a vyzařování většinou (jenom) vodíku. Zkrátka pokud nějaké těleso, nebo zdroj v něm vyzařuje (většinou jde o vysoké energie) a v cestě tomu záření stojí nějaká hmota (to je zase většinou vodík, zvlášť dříve), tak tato hmota to vysoce energetické záření zachycuje a v různých procesech zase vyzařuje jako záření s nižší energií, tedy potom tam je na výstupu toho energetičtějšího méně (spíše z jiných zdrojů než původní emise). Je to komplikováno kvantovou fyzikou, protože ty netepelně emitované fotony (přechody) mohou mít jen některé vlnové délky/energie, což se zase využívá v té spektrografii (čáry, špičky).
Ještě zajímavost, ty "špičky", tedy to, že nejde jen o čáru, ale to zvýšení je i na blízkých frekvencích se používá k měření rychlostí. Ta emise je totiž opravdu přesně dána a ta drobná posunutí spektra jdou na vrub rychlosti. Zde by to mělo být cca několik set km v sekundě.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
