Vědci z NASA pátrají po stopách života v kosmu prakticky již od vzniku této organizace. Mezi nejzajímavější objevy v tomto směru lze řadit průkaz organických látek, které se dostaly na Zemi s meteority. Nasvědčoval tomu rozbor Murchisonova meteoritu. Zmíněný meteorit dopadl v Australii již v roce 1969, dnes je pokládán přímo za učebnicový příklad důkazu přítomnosti uhlíku se stopami organických látek.
Nyní přicházejí vědci z NASA s dalším zjištěním, které zásadně mění náš pohled na vesmír. Ukázalo se, že ve vesmíru se vyskytují bloky organických sloučenin, a že jich tam je plno. Stavební kameny, ze kterých se živá hmota na Zemi skládá, se ve vesmíru vyskytují všude kam jen oko Spitzerova teleskopu dohlédne. Jinak řečeno, stavební „prefabrikáty“ z nichž se živá hmota skládá, se k nám dostaly z vesmíru.
Astronom Douglas Hudgins z výzkumného centra v Ames v Kalifornii, který je hlavním autorem studie publikované v letošním říjnovém čísle Astrophysical Journal tvrdí, že stavební části, které jsou pro biochemické reakce rozhodující, se vyskytují v celém vesmíru. Nejedná se přitom o výskyt sporadický, nýbrž jsou jich tam, podle něj, „mraky“.
Poznatek byl učiněn za využití dat ze Spitzerova teleskopu. Ukázalo se, že komplex organických molekul nazývaných cyklické aromatické uhlovodíky, se vyskytuje v každém kousku naší galaxie. Astronomové považují tento poznatek za převratný. Nejedná se o lecjaké aromatické polycyklické uhlovodíky. Rozborem spektra se podařilo zjistit, že ve své struktuře mají zabudovány také atomy dusíku. Z pouhých stavebních kamenů živé hmoty se tyto uhlovodíky s dusíkem rázem jeví jako základní stavební kameny života, protože zde na Zemi jsou na těchto látkách založena většina důležitých životních dějů.
Organické molekuly obsahující dusík jsou například základem našeho genetického kódu, a to jak ve formě DNA, tak i těch nejprimitivnějších forem genetického kódu v podobě RNA. Zmíněné molekuly jsou základní stavební jednotkou molekuly chlorofylu,...
Zjištění těchto polycylklických dusíkatých látek ve vesmíru umožnila až kombinace pozorovaných údajů získaných z teleskopů v infračerveném světle, laboratorních pokusů sledujících chování látek v extrémních podmínkách a počítačová simulace. To vše nakonec vedlo k poznatku, že molekuly aromatických uhlovodíků jsou molekulami poměrně stabilními a že jsou schopny odolat jak nelítostnému chladu mezihvězného prostoru, tak zde přítomné radiaci. Cyklické uhlovodíky se na Zemi vyskytují jako pevné látky. Ve vesmíru, kde se teplota blíží absolutní nule, a kde je vakuum, se ale vyskytují jako elektricky nabité molekuly plynu, to jim zřejmě propůjčuje zvýšenou odolnost.
A tak zatímco se ještě před několika lety se soudilo, že dusíkaté aromatické uhlovodíky se ve vesmíru nemohou vůbec vyskytovat, nyní vidíme, že tomu je jinak, a že vlastně žijeme ve vesmíru, kde jsou tyto molekuly jeho zcela běžnou součástí.
Poněkud paradoxní na tomto objevu je, že největší koncentrace těchto biogenních prvků astronomové zjišťují v sousedství mrtvých hvězd. I přes pozorovaná nahromadění těchto sloučenin v některých částech vesmíru platí, že základní stavební kameny živé hmoty jsou hojně rozšířeny ve všech částech vesmíru. To ale také znamená, že jsou dostupné všem planetám na kterých byl, je a bude vznik života možný. Dnes na Zemi dopadá více než sto tun kosmického materiálu. V mnoha případech se jedná o organický materiál. Je zřejmé, že ještě před tím, než naše okolí „vyčistila“ gravitační síla Slunce, byl přísun těchto materiálů hvězdným prachem mnohem hojnější než jak se tomu děje dnes, a že vznik života z „prefabrikátů“ je také mnohem pravděpodobnější, než teorie vycházející z náhodného pospojování atomů ve funkční molekuly.
Poznámka: Za nový pohled na vesmír vděčíme kromě zmíněného Dr. Hudginse také pánům Bauschlicherovi, Mattiodovi, Peetersovi, a Allamandolaovi. Všichni jsou zaměstnanci výzkumného střediska NASA v Kalifornii. Kontakt pro další informace: Dr. Douglas Hudgins, e-mail DOUGLAS.M.HUDGINS@NASA.GOV.
Tomuto problému jsme se již na Oslu věnovali v článku "Stavební kameny života v mladém vesmíru". Poznatek však považujeme za natolik převratný, že se mu věnujeme z poněkud jiného úhlu pohledu ještě jednou.
Diskuze:
