Orangutan sumaterský. Orangutan sumaterský (Pongo abelii) je jeden ze tří druhů orangutanů. Žije pouze na indonéském ostrově Sumatra. (Kredit: julubecka, Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Nic proti názoru, že škola musí děti především bavit. Ve svobodné společnosti na něj mají lidé právo stejně jako na přesvědčení, že Země je plochá nebo že mRNA vakcína proti covidu přepisuje očkovaným lidem dědičnou informaci. Primární úlohou škol všech stupňů je, aby z nich žáci a studenti odcházeli naučení. Pokud se přitom zároveň pobaví, není to na škodu. Ale pokud odcházejí pouze pobavení, je něco špatně. A že je učení namáhavé? No, tak už to na světě a v přírodě chodí. Žádný učený z nebe nespadl. To je prostě přírodní zákon. Jednu z nejnáročnějších škol absolvují orangutani sumaterští (Pongo abelii). Nic jiného jim nezbývá. Vědomosti nabyté v téhle škole jim zajistí přežití.

Názorně lze výuku lidoopů demonstrovat na stavbě hnízda. To je určeno doslova na jedno použití a na první pohled se může zdát, že jeho příprava nedá moc práce. Orangutan ohne či nalomí a následně do sebe zaplete několik větví, stráví na nich noc a ráno stavbu opustí. Studium života orangutanů sumaterských odhalilo, že tak jednoduché to není. Tito lidoopi si budují hnízda dvou typů. Přes den odpočívají v jednoduchém hnízdě a na noc si staví v korunách stromů ve výšce zhruba 20 metrů bytelnou postel.

Samec orangutana sumaterského. (Kredit: Andrew Regan, Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Dospělí samci váží až 130 kilogramů, což klade na pevnost celé stavby vysoké nároky. Starší orangutani vybaví hnízdo i polštářem, přikrývkou a někdy také stříškou. Není to jen úkryt před nepohodou, ale nabízí i ochranu před komáry.

Mláďata začínají s pokusy o stavbu hnízda už ve věku šesti měsíců. Sednou si poblíž matky a napodobují ji. Ve splétání větviček se pomalu zdokonalují, ale teprve ve věku kolem jednoho roku je výsledkem jejich snahy jednodušší hnízdo. Tříletí orangutani už postaví kompletní hnízdo, ale spát chodí stále k matce. Teprve v šesti letech se orangutani pokoušejí spát ve vlastních hnízdech postavených vždy blízko hnízda matky a nejednou ještě stráví noc u ní. Mezi sedmým a devátým rokem se mladí orangutani staví plně na vlastní nohy, což se projeví i tím, že spí jen ve svém hnízdě. To je chrání nejen před živly a predátory, ale zajistí jim podmínky pro kvalitní spánek. Orangutani, kteří umí postavit pohodlné hnízdo, spí déle a hlubším spánkem. Podobně jako pro člověka platí i pro lidoopy, že čím jsou odpočatější, tím jsou zvídavější, více si pamatují a lépe řeší problémy.

Isaac Newton: „Viděl jsem dál, protože jsem stál na ramenou obrů.“ Autor malby: Godfrey Kneller (1689). Volné dílo.

Jak vyšplhat na ramena obrů

Učit se musíme proto, že lidská civilizace funguje díky informacím nahromaděným předchozími generacemi. Na rozdíl od mnoha zvířat člověk neobjevuje znovu a znovu vše, co potřebuje k životu. Vyvinuli jsme si k tomu řeč. I ta se vyvíjí tak, aby sloužila ke stále dokonalejší komunikaci a předávání i nově získaných vědomostí (např. vytvářením nových slov). Velmi trefně to vystihl Isaac Newton, když v roce 1675 v dopise Robertu Hookovi napsal o svém přínosu vědě: „Viděl jsem dál, protože jsem stál na ramenou obrů.“ Orangutani nás přesvědčí, že i tohle je velmi stará věc. Řečí sice nevládnou, ale poznatky z generace na generaci kumulují, a i proto se musí jako malí hodně učit.

Mláďata, která tráví hodně času učením, si osvojí zhruba třikrát širší sortiment potravy než mláďata, která v obou typech učení zaostávala. Sledováním těch, kteří už se ve výběru potravy vyznají, si můžou do značné míry nahradit nedostatek praktického zkoušení. Opačně to nefunguje. (Kredit: Nomo michael hoefner, Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Mládě orangutana odstaví jeho matka zhruba ve věku 7 či 8 let, a i potom se oba drží pohromadě. Po celou tu dobu vodí samice mládě na místa, kde nejsnáze najde potravu, a učí ho, co je a co není k jídlu. Mládě tam také zblízka sleduje, co konzumují ostatní orangutani, čemu se vyhýbají a čím krmí jiné matky svá mláďata. Vedle toho i samo zkouší, co je a co není k jídlu. Naučí se tak zařadit do svého jídelníčku na 250 druhů rostlin a živočichů.

Knížka pro učitele a rodiče. (Zdroj: Trh knih).

Učení od druhých a učení na vlastní pěst se u orangutanů dokonale doplňuje. Jednotlivá mláďata se ale v poměru obou druhů učení významně liší, přičemž učení od druhých převládá a mládě ho využívá pětkrát častěji. Je to dáno tím, že správné informace získává od matky a dalších dospělých s vyššími zárukami, než když se k nim snaží prokousat na vlastní pěst. A rostoucí orangutan si nemůže dovolit výpadek v přísunu živin s potravou, protože by to vážně narušilo jeho vývoj. Zajímavé je, že když mládě pozoruje dospělé při nějaké činnosti, tak si ji následně samo usilovně zkouší a věnuje tomu v průměru dvě a půl hodiny. Mláďata, která tráví hodně času jak pozorováním dospělých, tak i vlastním zkoušením, si osvojí zhruba třikrát širší sortiment potravy než mláďata, která v obou typech učení zaostávala. Sledováním těch, kteří už se ve výběru potravy vyznají, si ale můžou do značné míry nahradit nedostatek praktického zkoušení. Opačně to nefunguje. Chybějící teoreticky nabyté znalosti se praxí dohnat nedají. Vlastním přičiněním, tedy bez pomoci matky a bez sledování ostatních orangutanů, by mládě odhalilo nanejvýše 150 jedlých položek, a to by mu ke kvalitní výživě nestačilo. Žádný orangutan tedy nezvládne výběr potravy v plné šíři jako samouk a musí čerpat ze znalostí nahromaděných předchozími pokoleními. Prostě se musí učit. Jinak mu hrozí smrt. Platí: „Uč se nebo zhyň!“

Pro mládě orangutana není osm let „školní docházky“ rozhodně procházka růžovou zahradou. Je to dřina, ale vyplácí se, protože zajišťuje přežití. Lidstvo se samo vlastním přičiněním dostalo v mnoha oblastech svých činností do obtížných situací, a i nám jde v řadě případů o přežití. Když ne o přežití fyzické, tak tedy o přežití toho, co považujeme za civilizaci. Opravdu se můžeme ke zvládnutí těchto existenčních hrozeb „probavit“? Vážně můžeme završit svou evoluční cestu, na níž jsme jako jediní tvorové vyvinuli civilizaci, tím, že učení nahradíme zábavou? Tomu se mi nechce věřit, ale budu rád, pokud se mýlím. Jen mi pak bude líto těch Newtonů, Einsteinů, Yamanaků a bezpočtu dalších, že byli tak hloupí a týrali se učením, když se přeci mohli od malička jen krásně bavit.

Prameny:

Permana, A. L., et al. (2024). The ontogeny of nest-building behaviour in Sumatran orang-utans, Pongo abelii. Animal Behaviour, 211, 53-67.

Permana, A. L., et al. (2025). Observational social learning of “know-how” and “know-what” in wild orangutans: evidence from nest-building skill acquisition. Communications Biology, 8(1), 890.

Revathe, T. et al. (2026) How 8 years of social and individual learning interact to shape ecological competence in orangutans. Science 393(6818), 1369-1374.

Howard-Spink, E., et al. (2025). Culture is critical in driving orangutan diet development past individual potentials. Nature Human Behaviour, 10(2), 243-254.

Redakce si dovolila přihodit autorův pokec „o genetické revoluci, která změní lidstvo“