Co ještě nevím? Kredit: Pixabay/CC0 Public Domain.

Vědci se snaží pochopit, jak funguje svět. Problém je v tom, že ani ve svých vlastních úzce vymezených oborech nemusí nikdy dosáhnout úplného porozumění, je-li to vůbec možné. Na to, že vědci často věří, že daným jevům rozumějí mnohem lépe, než tomu ve skutečnosti je, na iluzi poznání, si nedávno se svými kolegy posvítil psycholog Richard Shiffrin z Indiana University Bloomington.

Shiffrin a spol. si položili prostou otázku: Jak hluboké je vlastně vědecké porozumění? Vědci se samozřejmě snaží, kdo by nechtěl pochopit, jak funguje svět, ale nemají to jednoduché. Každý, kdo kdy flirtoval se statistikou jistě tuší, jaká úskalí se všemi předpoklady a omezeními se tyčí nad vědci už při navrhování experimentů a používání statistických metod při zpracování výsledků.

Richard Shiffrin. Kredit: Indiana University.

Podle Shiffrina a jeho kolegů porozumění obvykle není naprosté pochopení versus jsem úplně mimo, ale spíš jde o škálu jemnějších stupňů pochopení. Jak se ukazuje každý den, odborníci mohou mít dostatek znalostí k tomu, aby dokázali přesně předpovídat, vytvářet užitečné teorie, navrhovat úspěšné experimenty nebo vyvíjet užitečné technologie, aniž by plně chápali všechny mechanismy, které za danými jevy stojí.

Autoři také šibalsky upozorňují, že iluze platného a úplného vysvětlení se často ještě zesiluje, když jsou ve hře matematické modely a počítačové simulace, které velmi dobře popisují dostupná data. Předpověď totiž sama o sobě neprokazuje kauzalitu, ale může vytvářet iluzi, že ji prokazuje.

Kampus Indiana University. Kredit: Vmenkov, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Pokud jde o vědecký pokrok, Shiffrin s kolegy tvrdí, že očividně může fungovat i při neúplném porozumění. Vědu autoři chápou jako proces postupného zdokonalování vysvětlení, nikoli jako soubor absolutních pravd. Vědci vytvářejí modely, testují hypotézy, shromažďují nová data, kriticky zkoumají dřívější výzkum a s trochou štěstí se přibližují hlubšímu porozumění, pokud jdou správným směrem.

Shiffrin a spol. se vlastně setkávají se sympaťákem Karlem Popperem, který odmítal představu, že vědecké poznání představuje hromadění definitivních a nezpochybnitelných pravd. Popperova věda nehledá „pravdu“ ale vyvrací nepravdy. Žádná vědecká teorie to nemá nikdy jisté a pokud stále platí, je to proto, že zatím nebyla vyvrácena, někdy přes značné úsilí, jako třeba v případě Einsteinovy relativity.

Pro Poppera a Shiffrina s jeho kolegy je motorem pokroku a vědy jako takové vědomí vlastní omylnosti a otevřenost kritice, což vůbec není jednoduché, jak jistě všichni víme. Důsledky přeceňování vlastního porozumění přitom přesahují žhavé akademické debaty. Neúplná porozumění mohou ovlivňovat, často aniž si to vědci uvědomují, celý proces vědy, od experimentů a testování hypotéz až interpretaci poznatků, výuku všech stupňů a co je hlavní, i komunikaci vědy veřejnosti.

Video: Rich Shiffrin: The Illusion of Understanding

Video: Richard Shiffrin: Scientific progress despite irreproducibility: A seeming paradox

Literatura

Indiana University 2. 11. 2026.

Computational Brain & Behavior 9: 337–359.