Vymření australské megafauny lidskou rukou  
Nové výzkumy jihoaustralských jeskyň potvrzují vražedné úspěchy našich údajně moudrých a šetrných předků.

 

 

Zvětšit obrázek
Diprotodon, čili vombat velikosti nosorožce. Nosorožec s vakem musel být sexy.

Globální oteplování má dlouhé prsty. Je poučné sledovat, jak se koncept smrtících klimatických změn, který je nutný k udržení strachu z globálního oteplování, plíživě rozlézá do zdánlivě nesouvisejících zákoutí vědeckého poznání. Aby bylo každému jasné, jak je globální oteplování nebezpečné, je důležité rafinovaně odvrátit pozornost od úspory energie na zimní management či snazší údržby komunikací.

Zvětšit obrázek
Diprotodon, skelet.

Přitom ne vždy fungují plačtivé reportáže o nehybných lyžařských vlecích, případně o krachujících majitelích ledovců.


Chytřejší je podívat se třeba na katastrofy v nedávné i dávnější historii a nejlépe všechny připsat na vrub změnám klimatu. Na téhle módní vlně se veze i část vědců zabývajících se nápadným vymřením velkých zvířat ke konci zatím poslední doby ledové.
O co jde? Ke konci nejmladšího zalednění se na různých místech po světě rozhodlo vymřít několik desítek vesměs úžasně zajímavých velkých zvířat, o která by se s velikou chutí servaly všechny zoologické zahrady světa. Je stále jasnější, že k těmto vymíráním došlo v důsledku příchodu našich předků, kteří prostě všude tam, kde se dostali, většinu velkých druhů rychle snědli. Časová shoda vymírání se v dané oblasti obvykle přesvědčivě shoduje s příchodem prvních lidí. Snad opravdu každý si taky všimne, že opravdu vymřely zejména lovecky atraktivní zvířata. Pokud jde o nešťastné klima, tak to se výrazně mění v glaciálních cyklech již po milióny let a všem těm velkým zvířatům to nikdy nijak zvlášť nevadilo. Ledových dob zatím proběhlo minimálně 22 a jako na potvoru si spousta velkých zvířat vymře zrovna teď.

 

Zvětšit obrázek
Procoptodon, podivuhodný obří klokan s žertovně plochým obličejem. I on skončil na jídelníčku australských lovců, kteří se nezalekli jeho třímetrové výšky.

Přesto všechno se najdou lidé zarputile tvrdící, že všechna ta veliká zvířata vybila klimatická změna. Mezi řádky lze číst, jak se jim nelíbí představa krvelačných předků. Ti zlí bychom přece měli být my, protože vypouštíme oxid uhličitý. Takže koncept smrtících klimatických změn v případě nedávného vymření velkých zvířat vlastně zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Obhájí idylické představy o předcích a zároveň poslouží jako strašák na jejich nehodné potomky.
Veškeré takové snažení je ale nejspíš marné. Ne, že by klima na populace velkých druhů obratlovců nemělo vůbec žádný vliv, to jistě ne. Ale vše nasvědčuje tomu, že ta zvláštní a pozoruhodná velká zvířata na sklonku poslední doby ledové opravdu zmasakrovali lovci. Tvrdí to i čerstvá studie týmu Gavina Prideauxe z australské Flinders University. Právě australské vymření megafauny bylo až do teď nejčastěji svalováno na klima, protože je doprovázeno nejméně zřetelnými paleontologickými nálezy. Podle populárních „klimatických“ představ vymřeli kouzelní australští obři, jako například obří klokani a vombati velikosti nosorožce o 40 000 let dříve, než do Austrálie v době před 60 000 lety dorazili první lidé, Aboriginci.

 

Zvětšit obrázek
Krásné jihoaustralské jeskyně Nacaroorte Caves. Dnes plné cenného fosilního záznamu.

Nové nálezy odkryté v jihoaustralské oblasti jeskyň Nacaroorte Caves podle autorů pěkně dokládají, že vymření australské megafauny téměř s jistotou nezpůsobila změna klimatu. Na základě řady nepřímých dokladů usvědčují pravěké lovce. V rámci studie sledovali stopy dešťových srážek v obdobích posledních 500 tisíc let ukryté v jeskynních krápnících a v sedimentech. V místním vápencovém jeskynním systému se našla spousta fosilních zbytků 20 druhů klokanů, vačnatých lvů nebo hrochům podobných vačnatců. Autoři je datovali dvěma nezávislými metodami. V laboratoři Australia’s University of Wollongong použili optickou stimulaci luminiscence, zatímco na University of Melbourne tentýž materiál datovali pomocí rozpadu radioaktivních izotopů.

 

 

Zvětšit obrázek
Dnešní potomci australských pleistocénních lovců to nemají tak jednoduché, jako jejich předci, podle všeho ale zatím obstáli a statečně vstupují do postmoderního světa.

Vyšlo najevo, že místní populace velkých zvířat v průběhu historie velmi dlouho mírně kolísaly s tím, jak se postupně měnilo klima. Velké druhy prosperovaly spíše ve vlhkém prostředí, ale přesto prakticky všechny přežily i ta nejextrémnější sucha. Pak přišli lidé a s nimi masakry. Fosilní doklady potvrzují, že minimálně v oblasti Nacaroorte Caves velká zvířata vymizela při stejném klimatu, jaký v minulosti vícekrát pohodlně rozdýchala. Jen těžko by to šlo vysvětlit jinak než šikovnými lovci.

 

I tato nejnovější studie je kritizována fanoušky drsných klimatických změn. Některým se zdá, že Aboriginci žili v příliš nízkých populačních hustotách a zároveň neměli technologii dostačující na to, aby mohli megafaunu nějak ohrozit, jiným zase, že lidé žili s megafaunou tisíce let. Jinde po světě má ovšem už mezi paleontology jasně navrch představa vymlácení velkých zvířat našimi předky, je tedy otázka, proč by právě Austrálie měla být „zázračnou“ výjimkou. Dávným Aborigincům by jistě nelichotilo, kdybychom z nějakých podivných ideologických důvodů pochybovali o jejich schopnostech.

 

Pramen: Geology 35: 33-36, Wikipedia.

 

Datum: 07.01.2007 04:04
Tisk článku

Související články:

„Arktický hřbitov“ a jeho poklady     Autor: Daniel Madzia (12.10.2006)
Embrya stará více než 500 milionů let     Autor: Josef Pazdera (04.04.2006)
První fosílie šimpanzů     Autor: Jaroslav Petr (08.09.2005)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz