Zvětšit obrázek

Hrdinové Madagaskaru v animované podobě.

Minimálně polovina politického spektra a prakticky kompletní pubertální mládež odmítá pochopit, že lidské chování ve vztahu k jakýmkoliv zdrojům do značné míry určuje jedna záludná sociální past. Jde o to, že každý člověk má své individuální zájmy, které jsou až na výjimku patologických osobností vždy sobecké, a ty jsou v případě kteréhokoliv cenného zdroje vždy v konfliktu s obecným dobrem.

Není to nic složitého. Pokud patří nějaký dvorek, záhon nebo třeba trávník před panelákem všem, tak podle toho taky vypadá. Učeně se tomu říká tragédie obecní pastviny, anglicky The Tragedy of Commons a přestože jde původně o pojem zavedený v knížce Williama Forstera Lloyda z roku 1883, něco v tom smyslu šířil už i Aristoteles.

Celá tragédie obecní pastviny vzniká jako jednoduchá a elegantní úvaha, která je evolučně vypálená do mozku nejen lidem, ale minimálně i našim blízkým příbuzným. Když je něco jen moje, budu se o to opatrně starat, protože to nejspíš bude moje i v budoucnu. Naopak, když je něco všech, tedy i moje, ale jen trošku, je jediné rozumné řešení urvat si co největší kus pro sebe a kašlat na to, co bude pak. Protože když to neudělám, udělá to někdo jiný. Přírodní výběr je v tomto ohledu neúprosný. Potomci těch, co v takové chvíli váhali a dávali přednost ostatním, tu dnes s námi už nejsou.

Past tragédie obecních pastvin se velmi hluboce týká dnešní ochrany přírody. Vzhledem k nešťastné souhře okolností, která vyplynula především z porážky Německa ve druhé světové válce, jsou dnešní zelená hnutí až na čestné výjimky více či méně levicově orientovaná.

Zvětšit obrázek

Bizarní trnité lesy na jihu Madagaskaru vrací do hry soukromé vlastnictví.

Často se uvádí, že důvodem je důsledná touha distancovat se od nacionálního socialismu, který byl nejen hnědý, ale také velmi intenzivně a jistě v dobré víře zelený. Životní dráha Konráda Lorenze je jenom malinkou špičkou ledovce. Termíny jako „zelení fašisté“ nebo „ekofašismus“ měly původně poněkud jiný význam, než dnes. Původně je používala samotná zelená levice pro několik málo zbývajících pravicově laděných ochránců přírody. Je ironií, že se jim to teď vrací jako bumerang.

Zvětšit obrázek

John Cleese jako fanoušek krás Madagaskaru.

Neblahým důsledkem levé zelené politiky je nechuť oficiálních i aktivistických ochránců přírody vůči soukromému vlastnictví. Možná aniž si to sami uvědomují, ženou tak mnohé cenné kousky přírody přímo do chřtánu tragédie obecní pastviny. Smutných příkladů se i u nás najde celá řada.

Přitom je soukromé vlastnictví jedna z nejlepších cest, jak s přírodou zacházet ku prospěchu všech zúčastněných stran. Pěkným příkladem je i nová studie situace tropických lesů na Madagaskaru. Thomas Elmqvist ze Stockholm Resilience Centre se svými švédskými a madagaskarskými kolegy při analýze různě starých satelitních snímků Madagaskaru v období 1993-2000 a osobním průzkumu vegetace překvapeně zjistil, že se daleko nejvíc a nejrychleji odlesňuje v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva a v místech vzdálených od lokálních ekonomických center. Hustě obydlené oblasti jsou naopak stabilně dobře pokryté lesem.

Zvětšit obrázek

Slogan - Nenič mě, patřím všem – bohužel nefunguje. Příklad z Korsiky. (Foto: Dušan Janovský)

Bližší průzkum ekonomických a sociálních poměrů a rozhovory s lokálními úředníky a vesničany odhalili, že jednoznačně nejvíce mizí lesy s nejasným vlastnictvím a že naopak nejméně ubývají nebo velmi překvapivě i přibývají lesy s jasně definovaným vlastnictvím.
Podle autorů se při studiu regenerace tropických lesů daleko nejvíce sledují ekologické faktory, jako je dostupnost semen, přežívaní semenáčků nebo vlastnosti půdy. Nyní je ale zřejmé, že klíčovou roli hrají ekonomické a sociální poměry v dané oblasti. Sebelepší projekt regenerace pralesa nebude fungovat, pokud bude zachraňované území patřit všem nebo nikomu, což je vlastně totéž.

Autoři jdou ještě dál a tvrdí, že schopnost spontánní regenerace tropických lesů je tak mohutná, že v případě příznivých vlastnických vztahů převálcuje pokračující odlesňování. Ve sledované oblasti vysoce cenných suchých tropických lesů jižního Madagaskaru, kde roste nejvíc rostlin endemitů z celého ostrova, badatelé zaznamenali 4 procenta čistého nárůstu celkové zalesněné plochy. Vše nasvědčuje tomu, že řešení nespočívá v likvidaci obyvatelstva, ani v oplocení přírody ostnatým drátem. Asi nejtěžší bude vysvětlit aktivistům, že soukromé vlastnictví není fuj.

Prameny:
PloS ONE 2(5): e402
Wikipedia