Naše střevo má chuťové receptory  
Vědci objevili ve střevě buňky, které neustále ochutnávají to, co okolo nich cestuje. Na sladkém si střevo pochutnává stejně jako náš jazyk. Podle toho, jak našemu střevu chutná, se odvíjí kolik cukru máme v krvi a tedy i to, jak jsme obézní, jak se vypořádáme s diabetem,...

 

 

Zvětšit obrázek
V laserovém skenovacím mikroskopu vypadají chuťové buňky jako každé jiné. Vidět z nich jsou hlavně jádra. Pokud se tyto buňky aktivují glukózou, zahájí tvorbu gustducinu. Použijeme-li červenou barvičku s protilátkou proti gustducinu, ukáže se nám, které z buněk reagují a vysílají signál o tom, jestli se v jejich okolí něco sladkého děje. (Kredit: Ma et al. BMC Neuroscience 2007 8:5)

S novými funkcemi střev jakoby se v poslední době roztrhl pytel. Jeden až nabývá dojmu, že střevo se stává naším nejdůležitějším orgánem. Posuďte sami. Vědci z Yalské lékařské university v Connecticutu, podali důkaz, že hormon tvořený ve střevech podněcuje mozek k vyššímu výkonu v oblastech prostorového vnímání a paměti.

Zvětšit obrázek
Hormon ghrelin podporuje propojování mozkových neuronů v místech, které je centrem naší paměti. (Kredit: Scripps Res. Inst.)

Řeč je o  ghrelinu, který  střevo vypouští do krve. Ten se pak dostává do mozku a vstupuje do hippokampu. V něm se ghrelin váže na neurony a svojí přítomností podporuje  jejich vzájemné propojování.

 


Nyní američtí vědci z oddělení neurověd na Mount Sinai School of Medicine zase dokládají, že v lidském střevě máme chuťové receptory. A kdyby jen to. S jejich pomocí se střevo míchá do řízení energetického metabolismu.

 

 

Již dříve se vědělo, že vstřebávání cukrů je ve střevě ovlivňováno proteinem - „přenašečem glukózy“ – jehož přítomnost kolísá v závislosti na tom, kolik cukrů trávenina obsahuje. Ukázalo se, že střevo využívá detekčního systému, který koncentraci glukózy pečlivě sleduje a vyhodnocuje. Dosud však tento systém zůstával neznámý.   

 

 

Pro vnímání sladké chuti jazykem jsou nepostradatelné chuťové receptory označované jako T1R3 a chuťový G protein gustducin. Nyní se zjistilo, že tyto dva proteiny máme také ve střevech.  Jsou tam (stejně jako je tomu na jazyku) umístěny na specializovaných buňkách. Ty sledují, kolik glukózy se okolo nich prohání a hlásí to „výš“.

Zvětšit obrázek
Kromě toho, že je střevo „chuťovým orgánem", je ještě významným producentem hormonů a peptidů s hormonálním účinkem. Jeho „ohlupování“ syntetickými sladidly může rozhodit náš metabolismus více, než jsme si mysleli.

Řízení metabolismu systémem, který registruje glukózu a umělá sladidla, není tedy omezeno jen na jazyk. To je důležitý poznatek z pohledu ovlivňování chemických trávicích procesů. Nyní bude zajímavé zjistit, jak je zaručena zpětná vazba a jak reakce těchto receptorů ovlivňují proces trávení dalších živin.

 

 

Podle vědců naše střevo ochutnává sladkosti stejným mechanismem, jako to dělá náš jazyk. Střevní chuťové buňky stejně jako ty na jazyku, regulují hladinu inzulínu a hormonů, které ovlivňují naší chuť k jídlu. Střevo nám zajišťuje vstřebávání cukrů a tento příjem cukrů si do jisté míry samo reguluje - podle toho kolik cukrů v tom co sníme je obsaženo. Střevo tak řídí i hladinu našeho cukru v krvi. Dokládají to i dvě studie z letošního srpna, publikované ve sborníku Národní akademie věd USA. Z nich vyplývá, že v odpovědi na sladké, střevem produkovaný gustducin řídí molekulu přenašeče glukózy ale také spouští sekreci peptidu s hormonálním účinkem glukagonu. V tomto druhém případdě jde o peptid, který pomáhá udržovat vyrovnanou hladinu krevního cukru. Není třeba ani dodávat, že sladké choutky našeho střeva mají co mluvit do obezity a diabetu. A že se také nově musíme dívat na účinky umělých sladidel.

 

 




Jak to funguje
Při štěpení sacharidů obsažených v potravě vzniká glukóza. Ta stimuluje chuťové střevní receptory. Buňky, které jsou v našem střevě „na sladké“, se aktivují a spouští sekreci proteinu (GLP-1), ten účinkuje jako antagonista inzulinu. Střevo se tímto poznatkem zařadilo k rozhodujícím hráčům na poli našeho energetického metabolismu. A aby toho nebylo málo, tak přes uvedené metabolické dráhy se montuje i do našeho apetitu.

 


Používání umělých sladiel rozhodně není jen nějaké ošálení mlsného jazyka.


Ve srovnání s glukózou působí umělá sladidla na chuťové buňky mnohem intenzívněji. Takový Aspartam náš jazyk považuje za více než tisíckrát sladaší. Sacharin více než dvaapůltisíckrát. Střevo vnímá sladkou chuť stejnými receptory a tak i buňky ve střevě budou umělá sladidla vnímat obdobně, tedy velmi intensivně.

Lze předpokládat, že reakcí na sladké náhražky bude střevo reagovat enormní tvorbou přenašečů glukózy a že z obsahu ve střevě si „vychytá maximum“.

 

Paradoxně by tak naše tělo i z energeticky chudší stravy, mělo zužitkovat více než za normální situace. Ošálení střevních receptorů s falešně vysílaným signálem, že energetických zdrojů je v potravě dostatek, by teoreticky mohlo bránit uvolňování energetických zdrojů z jater a tukových zásob. A to by pak mohlo být v rozporu naší snahy zhubnout. Jestli to tak opravdu funguje, se teprve ukáže. Něco již napovídá to, že přejít ze slazení cukrem na umělá sladila, nemá většinou takový efekt, jaký by se očekával.   

 


Prameny: Proceedings of the National Academy of Sciences, Mount Sinai School of Medicine.

 


 

Datum: 22.08.2007 20:28
Tisk článku


Diskuze:

GLP-1

Stanislav Brabec,2019-09-12 03:29:03

GLP-1 zvyšuje sekreci inzulínu. Měl by tedy být jeho agonista. Nebo jsem něco nepochopil?

Odpovědět

Zachování struktury sladidla v trávicím straktu

David Gewr,2007-08-27 15:18:05

Otázkou také je, kolik sladké chuti si s sebou donese třeba takový aspartam do tenkého střeva po setkání s HCl v žaludku a cholovými kyselinami, trypsinem, pepsinem a dalšími látkami na cestě do tenkého střeva.

A dále by mě zajímalo, jsou-ly ony receptory skutečně tak "tupé", že nerozpoznají glukózu od náhradních - energeticky prakticky (aspartam, acesulfam K) nebo úplně (Sacharin) prázdných - sladidel.

Odpovědět


Davidovi

Fanta,2007-08-31 07:12:16

Umělá sladidla se do střev dostávají, to je známá věc. A na tu "tupost" si můžeš odpovědět sám. Stačí, když se zamyslíš nad tím, že jazyk se ošálit nechá. A v článku se přece píše, že se jedná o stejné receptory.

Odpovědět

Gewr

David,2007-08-27 15:04:18

Ten závěr je zcela nesmyslný. Náhradní sladidla se dávkují tak, že nahradí sladivostí cukr. "Sladkosti" není ve výsledném produktu více, ale prakticky stejně. Ostatně, proč by firmy měly dávkovat více náhradních sladidel, než je třeba? To by se zbytečně připravovaly o peníze.

Odpovědět


Ostrov n Ohří

lenka Příšová,2007-08-31 07:05:44

Davide, v celém článku není slovo dávkování použito. K čemu diskutuješ?
Nezdá se ti tvoje poznámka nesmyslná, třeba i proto, že neuvádíš nic konkrétního, proč by to při normálních koncentracích, které nahrazují cukr nemělo fungovat? Nikde se nepíše, že by autoři pokusu používali enormně vysoké dávky.

Odpovědět

Já to věděl!

Al,2007-08-25 08:06:00

Já to věděl! Light limonády mně vždycky připadaly odporné...

Odpovědět

...o jidle...

jara cimrman,2007-08-24 15:50:40

....to ovsem nabizi novy pohled na jidelnicek....vsak ona si to p...l prebere.....

Odpovědět


Mělnicko

Jana Novotná,2007-08-24 20:23:54

:) :) :)
Díky, Jana

Odpovědět

Nejenom že to nemá účinek,

Bikkhu,2007-08-23 11:50:08

ale spíš to vypadá že umělá sladidla falešnými signály rozvrací energetickou rovnováhu organismu.
Hladina cukru v krvi by pak měla značně kolísat.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace