MEGAPIE  
Další krok ve vývoji terčů pro intenzivní produkci neutronů a možná i na cestě k efektivní jaderné energetice s minimem radioaktivního odpadu.


 

 

SINQ
 

Oblast terče tříštivého zdroje neutronů SINQ (zdroj PSI)

 

 

Intenzivní zdroje neutronů jsou velmi užitečným nástrojem v materiálovém výzkumu i průmyslové praxi (hledání a příprava nových materiálů zvláště elektrotechnice) a mají řadu využití i ve výzkumu biologickém a medicínském. Jednou z možností jak produkovat toky neutronů s velmi vysokou hustotou i celkovou intenzitou jsou tříštivé reakce. Ty vznikají v interakci protonu urychleného na relativistickou energii (velikost jeho rychlosti se blíží k rychlosti světla a kinetická energie je srovnatelná s jeho klidovou energií) s jádrem. Proton s relativistickou energií se sráží s jednotlivými nukleony (protony a neutrony) v jádře a při těchto srážkách jim předává část své kinetické energie. Pokud je předaná energie vysoká, jsou nukleony z jádra vyraženy. Pokud je nižší, nukleony v jádře zůstanou a postupně se jejich energie v jádře rovnoměrně rozdělí. Dostaneme tak jádro s velkým přebytkem energie. Té se efektivně zbavuje pomocí „vypařování“ neutronů (protony jsou elektricky nabité a je pro ně problém překonat bariéru kterou vytváří celkový náboj jádra). Podobá se to intenzivnímu vypařování přehřáté kapky vody. V konečném důsledku v takových srážkách vzniká velké množství neutronů. Tříštivý zdroj neutronů se tak skládá z urychlovače protonů a tlustého terče z těžkých jader (aby měla co nejvíce nukleonů, které se při jeho tříštění a vypařování uvolňují).

 

 Hustota neutronů v reaktoru, který se velice často využívá jako jejich zdroj, je omezená tím, že je třeba udržovat řízenou řetězovou štěpnou reakci. Pokud by jejich hustota stoupla, zvýšil by se i počet štěpení a vzrostla by ještě více i hustota neutronů. To by vedlo k dalšímu vzrůstu počtu štěpení a k neřízené řetězová reakci, kterou známe z jaderné bomby. Hustota neutronů v reaktoru je tak velmi striktně dána. Chceme-li získat vyšší hustotu neutronů, musíme sáhnout po jiné možnosti – třeba po tříštivém zdroji neutronů.

 

 

Prstenec urychlovače protonů
 

Prstenec urychlovače protonů pro tříštivý neutronový zdroj SNS (zdroj ORNL).

 

 

Velmi často se ve výzkumu i v praxi využívají neutrony s velmi nízkou energií (tepelné, chladné, ultrachladné). V takovém případě je tříštivý terč obklopen tzv. moderátorem. To je látka, která je složena hlavně z lehkých jader, většinou tedy sloučenin s velkým zastoupením atomů vodíku. Neutron má totiž přibližně stejnou hmotnost jako proton a stejně jako v případě srážky stejných kulečníkových koulí umožňují zákonitosti kinematiky předat protonu maximální část kinetické energie neutronu. Moderátor tak neutrony velmi intenzivně zpomaluje. Připomenu jen, že na rozdíl od relativistických protonů a neutronů, nukleony s nižší energií neinteragují s jednotlivými nukleony v jádře, ale s jádrem jako celkem, a těžkému jádru mohou v pružné srážce předat mnohem menší část své energie než lehkému.

 


 Stavba tříštivého zdroje SNS

 

Stavba tříštivého zdroje SNS v laboratoři ORNL (zdroj ORNL)

 

 

Další možností budoucího využití tříštivých zdrojů neutronů by mohly být i tzv. urychlovačem řízené transmutační systémy. Taková zařízení by v budoucnu mohla umožnit přeměnu nebezpečných radioizotopů ve vyhořelém palivu z klasických jaderných reaktorů a radikálně by zefektivnila využití štěpitelného materiálu (stejně jako rychlé reaktory by umožnila využití izotopů 238U a 232Th, kterých je v přírodě o několik řádů větší množství než izotopu 235U používaného v klasických jaderných reaktorech). Reakce s neutrony a následné rozpady jader mohou přeměňovat jeden izotop na jiný. Můžeme tak záchytem neutronu přeměnit nebezpečný dlouhodobě radioaktivní izotop v jaderném odpadu na krátkodobý nebo stabilní. Lze také přeměnit těžce štěpitelné jádro na jádro štěpitelné lehce a záchytem neutronu ho i rozštěpit a získat energii. Proto, aby takové procesy probíhaly efektivně, je však potřeba hustota neutronů zhruba o dva řády vyšší než je v jaderných reaktorech. Urychlovačem řízený transmutor by se skládal z urychlovače protonů a tříštivého terče umístěného v zařízení podobném jadernému reaktoru. Protony dopadající na tříštívý terč by produkovaly velmi intenzivní pole neutronů, které by transmutovalo a štěpilo radioaktivní materiál v reaktoru. Štěpením by se produkovala energie, která by se klasickým způsobem využívala k výrobě elektrické energie. Ta by se využila částečně k pohonu urychlovače a její  většina by se posílala do sítě.  

 

 

Rtuťový terč
 

Rtuťový terč neutronového zdroje SNS v laboratoři ORNL (zdroj ORNL).

 

 

Problémem při přípravě tříštivého terče je odvod vyprodukovaného tepla. Na produkci neutronů totiž připadá  jen část energie protonu. Proton je nabitá částice a při průchodu materiálem terče interaguje elektrickou silou s atomovým obalem a vyráží z něj elektrony – ionizuje jej. Energie předaná terči v podobě těchto ionizačních ztrát i část energie předané jádru protonem v tříštivé reakci se v konečném důsledku přemění na teplo a terč ohřeje. Většina současných tříštivých zdrojů neutronů je složena z materiálu v pevné fázi. Často se využívá například wolfram, tantal nebo olovo. Pro budování velmi intenzivních zdrojů neutronů, kdy je velmi intenzivní i svazek protonů, který na terč dopadá, však takové řešení nevyhovuje. Nelze totiž dostatečně efektivně odvádět vznikající teplo a zabránit roztavení, poškození či úplnému zničení terče. Účinnější odvod umožňují terče kapalné, ve kterých cirkuluje roztavený materiál, který je tak ozařován jen určitou dobu a pak putuje do tepelného výměníku, kde se tepla efektivně zbaví.  Jako terčový materiál lze použít například rtuť, která je kapalná už za pokojové teploty nebo olovo, jehož teplota tání je zhruba 328oC. Například jeden z největších neutronových zdrojů SNS (Spallation Neutron Source), který pracuje v laboratoři v Oak Ridge (ORNL) v USA, využívá terč ze rtuti.

 

 

Původní pevný terč neutronového zdroje

 

Původní pevný terč neutronového zdroje SINQ je z olova v pevné fázi chlazeného vodou (zdroj PSI).

 

 

V minulém roce velmi úspěšně proběhla v Ústavu Paula Scherrera (PSI) ve švýcarském Villigenu ozařovací fáze projektu MEGAPIE (Megawatt Pilot Experiment) zaměřený na vývoj velmi  intenzivního kapalného tříštivého terče. V tomto ústavu je totiž jeden z největších tříštivých zdrojů v Evropě – SINQ (Swiss Spallation Source), který využívá velmi výkonný urychlovač. Ten urychluje protony na kinetickou energii 575 MeV (to je více než polovina klidové energie protonu spojené s jeho hmotností známým Einsteinovým vztahem) a celkový výkon protonového svazku může být až 1 MW. Doposud se zde používaly pouze pevné olověné terče. MEGAPIE měl demonstrovat možnost využití terče kapalného. Jeho náplň bylo 920 kg kapalného dvojsložkového eutektika (roztoku), které obsahovalo olovo a bismut a bylo uzavřeno v ocelovém pouzdru.  Díky konvekci kapalina terče cirkulovala přes tepelný výměníku, kde se ochlazovala. Tím se velmi efektivně odvádělo teplo z terčové oblasti. Protony s danou energií se v terči dostanou do hloubky zhruba 27 cm, než se vlivem ionizačních ztrát zastaví. Velká část z nich však stihne za tu dobu interagovat tříštivou reakcí s jádry olova nebo bismutu. Na jeden proton se vyprodukuje zhruba jedenáct neutronů. Celkově tak terč produkoval řádově 1017 neutronů za sekundu. Bylo to o 80% více než je možné s pomocí pevných olověných terčů a toto zvýšení bylo dvojnásobné oproti tomu, co se původně očekávalo. Pozdější detailnější výpočty umožnily toto zvýšení v simulacích reprodukovat. Zdroj fungoval plánovanou dobu čtyř měsíců přesně podle předpokladů a zajišťoval dodávku neutronů pro materiálové zkoumání pomoci neutronového rozptylu. Bylo tak postupně obsluhováno okolo 260 experimentů v standardním režimu práce SINQ zdroje neutronů. Byla uskutečněna řada plánovaných vypnutí a opětných naběhnutí zdroje. Neplánovaných přerušení práce zdroje byl jen velmi malý počet. Během činnosti nedošlo k vážnějším problémům nebo poškození terče. Na základě těchto pozitivních zkušeností byla trvalá záměna pevného terče u SINQ zdroje neutronů za kapalný označena za hlavní budoucí prioritu.

 

 

Nádrž z moderátorem (využívá se těžká voda)

 

Nádrž z moderátorem (využívá se těžká voda), který umožňuje pomocí SINQ zdroje získat tepelné neutrony (zdroj PSI)

 

 

Ozařovací fáze projektu MEGAPIE skončila na konci minulého roku. Konečná a nejdůležitější fáze experimentu však teprve nastává. Je třeba prozkoumat vlastnosti a stav jednotlivých součástí terče, případná poškození, korozi i další změny fyzikálních i chemických vlastností. Nejdůležitější je asi z tohoto hlediska zkoumání stavu okénka, kterým do terče vstupoval svazek protonu. To je nejvíce namáhaná část a tedy kritická pro životnost terče.  Terč se ztuhlou náplní je však po ozařování silně radioaktivní a i studium této radioaktivity a  produkovaných radioizotopů je velmi důležité. Zároveň je třeba terč dva roky skladovat než radioaktivita poklesne natolik, aby bylo umožněno jeho intenzivní fyzikální a chemické testování. Očekávané výsledky by měly být klíčové pro stavbu nových intenzivních zdrojů neutronů pro výzkum a průmyslové aplikace a měly by umožnit postavit první prototypy jaderných transmutorů.

 

 

Instalace kapalného terče MEGAPIE

 

Instalace kapalného terče MEGAPIE o délce 5m (zdroj PSI)

 

 

Bez zajímavosti není, že se na realizaci projektu MEGAPIE účastní prostřednictvím firmy Škoda JS i český průmysl. Tomuto podniku se podařilo získat zakázku na výrobu speciálního kontejneru na bezpečnou přepravu ozářeného terče, který je silně radioaktivní, z laboratoře PSI do meziskladu Zwilag určeného pro ukládání jaderných materiálů. Kontejner bude mít  40 tun, průměr 1,1 metru, délku téměř šest metrů. Je složen z kovaného ocelového tělesa, vnitřní vestavby, primárního a sekundárního víka. Dodán by měl být začátkem roku 2008.

 

 

Plnění terče MEGAPIE eutektikem složeným z olova a bismutu

 

Plnění terče MEGAPIE eutektikem složeným z olova a bismutu (zdroj PSI)

 

 

Úplně nakonec bych se ještě zmínil o dalším možném využití popsaných terčů. Ty mohou být nejen zdrojem neutronů, ale také radioaktivních jader, které lze následně urychlovat v dalším urychlovači. Získané svazky různých radioaktivních jader jsou důležitým nástrojem pro studium astrofyzikálních reakcí. Neméně významná je i produkce velmi intenzivních svazků neutrin, těch téměř nepolapitelných obyvatelů světa elementárních částic, a to všech jejich třech typů. Intenzivní neutrinové zdroje umožňují studovat nejen vlastnosti samotných neutrin (jejich oscilace – přeměnu jednoho typu na jiný). V budoucnu by se pomocí nich mohla studovat struktura zemského nitra a třeba dojde i k praktičtějším aplikacím těchto částic. Ale o tom až někdy jindy.

 
Stránky autora: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/

Datum: 11.09.2007 20:10
Tisk článku

Fyzika v příkladech II - Samek Ladislav, Vlčák Petr
 
 
cena původní: 450 Kč
cena: 396 Kč
Fyzika v příkladech II
Samek Ladislav, Vlčák Petr
Související články:

Co opravdu říká supernova SN1987A k rychlosti světla     Autor: Vladimír Wagner (05.07.2014)
Přelomové pozorování magnetických monopólů ve kvantovém oblaku     Autor: Stanislav Mihulka (30.01.2014)
Kočka Šklíba novým kvantovým paradoxem     Autor: Stanislav Mihulka (28.11.2013)
Kvantové jámy jako účinné sběrače energie     Autor: Stanislav Mihulka (29.10.2013)
Nobelova cena za fyziku pro Peter W. Higgse a Francoise Englerta     Autor: Vladimír Wagner (08.10.2013)



Diskuze:

el. naboj protonu a naboj jadra

TH,2007-09-12 10:37:17

Nerozumiem tvrdeniu: "..protony jsou elektricky nabité a je pro ně problém překonat bariéru kterou vytváří celkový náboj jádra". Protony maju el. naboj +, jadro ma el. naboj +, takze co sa tyka el naboja, tak sa odpudzuju. Barieru tvori silna sila. Alebo je to inak?

Odpovědět


Máš samozřejmě pravdu.

Warp,2007-09-12 11:36:19

Protony jsou v jádřě drženy silnou interakcí, která působí zhruba stejně silně na protony i na neutrony. Coulombovská síla protony od jádra odpuzuje takže tu naopak musejí překonávat při vstupu do jádra a ne když z něj vyletují. Jestliže tedy dochází v tomto případě k přednostnímu výstupu neutronů z jádra je to způsobeno téměř jistě něčím jiným než Coulombovskou bariérou, ale tak deleko mé znalosti jaderné fyziky již nesahají. Ach jo.

Odpovědět


Nabité částice uvnitř jádra

Vladimír Wagner,2007-09-12 11:50:08

Pokusím se odpovědět co nejsrozumitelněji. Měl jsem to možná lépe popsat už v článku. Máte pravdu, že všechny protony mají shodný (kladný) náboj a celkový náboj jádra je kladný a daný součtem nábojů protonů. Protony se vzájemně odpuzují a pohromadě v jádře je drží Vámi zmíněná silná interakce, která je mnohem intenzivnější než elektrická a jejím zdrojem jsou kromě protonu i neutrony. Jen díky silné interakci je jádro stabilní. Kromě intenzity je mezi elektrickou a silnou interakcí rozdíl i v dosahu. Silná interakce má velmi krátký dosah, elektrická má dosah mnohem větší. Na částici která je blízko nebo uvnitř jádra působí jak silná tak elektrická interakce. Nejlépe se působení těchto sil na částici vysvětluje pomocí potenciálu. Podívejme se na dva případy: 1) Působí jen silná interakce, elektrická síla je vypnutá. Proton se přibližuje k jádru. Dlouho necítí nic, potenciál je na nule. V okamžiku, kdy se dostane na vzdálenost dosahu silné interakce, začne na něj působit velmi silná přitažlivá síla. Potenciál spadne do velmi velkých záporných hodnot. Tvoří velmi strmou a hlubokou potenciálovou jámu (důlek). Stejné to bud pro neutron. A teď případ 2) Mějme silnou i elektrickou sílu. Proton se přibližuje k jádru. Už v relativně velké vzdálenosti začne cítit elektrickou coulombovskou sílu, která proton odpuzuje. Potenciál s přibližováním postupně roste do relativně vysokých kladných hodnot. Pokud má proton dost energie a dostane se až na vzdálenost dosahu silné interakce jádra, situace se zlomí. Odpudivá síla se změní na silnou přitažlivou a potenciál spadne do hlubokých záporných hodnot stejně jako v prvním případě (elektrická síla je mnohem slabší než silná). Elektrická síla tak u jádra ve vzdálenosti za dosahem silné interakce vytváří vysoký potenciálový val s prudkou stěnou směrem dovnitř jádra, který působí odpudivě na kladně nabité částice, které se snaží do jádra vniknout, stejně jako na částice, které se z něho snaží uniknout. To neplatí pro neutrony, které elektrickou sílu necítí a případ 2) se pro ně neliší od 1). Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal, ale snažil jsem se, aby to bylo co nejlépe pochopitelné. Ono to děla dost problémy i studentům J Pokud budou ještě další nejasnosti, pokusím se je objasnit

Odpovědět


Aha

Warp,2007-09-12 12:12:21

Mate, pravdu, omlouvam se. Zapomnel jsem vzit v uvahu ten potencialovy val.

Odpovědět


interakce

lukas,2007-09-13 21:30:01

Me se zda, ze tom vysvetleni neco chybi. Jak bylo receno, elektrostaticke odpuzovani protonu a jadra ma v dosahu jadernych sil jen minimalni vliv. Pravdepodobnost vystup nukleonu z jadra je dana jen jadernymi silami a strukturou jadra. Rekl bych, ze nejaky neutron sedi na vyssi energeticke hladine a proto je jeho aktivacni energie nizsi a muze snaze opustit jadro. To, ze ma proton vyssi aktivacni barieru pro VSTUP neznamena, ze ji TIM PADEM ma i pro VYSTUP. Pripadlo mi, ze jste tvrdil neco takoveho, pokud ne, omlouvam se.

Odpovědět


Ďolík a ďolík s valem

Vladimír Wagner,2007-09-14 08:54:34

Vážený Lukáši. V daném případě opravdu vyšší bariera, kterou musí překonat částice při vstupu do jádra, znamená i vyšší barieru, kterou musí překonat při výstupu. Zkusím to ještě vysvětlit trochu jinak. Mám jistou nevýhodu, že nevím jaké jsou Vaše fyzikální znalosti, takže se prosím neurazte, že bude použitá analogie značně primitivní. Představte si jádro jako důlek na kuličky. Zobrazení průběhu potenciálu vypadá velmi podobně. Potenciál silné interakce je prostý důlek. Tak jádro vidí neutrony. Cvrnknete a neutron sklouzne do důlku. Pokud ho chcete dostat ven, tak musíte cvrnknout s jistou silou (podle toho, jak je důlek hluboký). Pokud přidáte elektrickou sílu, je to, jakoby se kolem důlku utvořil vysoký val (viz. vysvětlení dříve). Tak jádro vidí proton. Když, chcete dostat proton do důlku, musíte cvrnknout daleko více, aby měl dostatek energie pro překonání toho valu. Pokud sedí neutron i proton stejne hluboko v důlku, musíme u protonu cvrnknout s daleko větší silou než u neutronu, aby překonal i val, který neutron necítí. Pochopitelně pro jádro je to složitější, protože jde o kvantový systém a proton může val i protunelovat. Pravděpodobnost toho je však malá. Popsaný princip je možno využít i při vysvětlení průběhu rozpadu alfa. Částice alfa sedí ve stavu, který je sice nad nulovou hladinou potenciálu (nad důlkem bez valu), ale níže než je vrchol valu. Pohybuje se s jistou kinetickou energií a naráží na vnitřní stěnu valu. Existuje jistá nenulová pravděpodobnost, že při nárazu protuneluje, i když je strašlivě maličká a nárazů musí být strašně moc než k výletu alfa částice dojde. Na základě takového jednoduchého modýlku lze popsat a spočítat správně řadu vlastností alfa rozpadu.

Odpovědět


Opravdu proton i neutron jsou ve stejném ďolíku?

Pavel,2007-09-14 09:47:39

Já sice odborník nejsem, ale pokud se nemýlím, tak elektrostatické odpuzování se projevuje i uvnitř toho ďolíku silné interakce. Takže pro proton je ten ďolík asi mělčí než pro neutron, a to právě o výšku toho potenciálového valu.

Na druhou stranu ale těžká jádra mají více neutronů než protonů, a protože díky Pauliho vylučovacímu principu nemůžou být všechny neutrony ve stejném stavu, musí nutně neutrony obsazovat stavy s vyšší energií než protony. Proto vyražení neutronu z těžkého jádra je snažší než vyražení protonu. S elektrostatickým odpuzováním to podle mě moc společného nemá.

Odpovědět


Protony a neutrony v jádře

Vladimír Wagner,2007-09-14 13:36:56

Jak už jsem psal v prvnim komentáři v této diskuzi a jak správně píšeš působí vzálemné odpuzování protonů i v jádře. To způsobje, že protonový ďolík je mělčí než neutronový (rozdíl roste s hmotností jádra, u lekých je zanedbatelný ale u těžších velký). Možné stavy se však zaplňují postupně tak, že u stabilního jádra je energie posledního zaplněného protonového stavu a posledního neutronového stavu stejná (tedy v těžkém jádře je neutronů více - neutronový potenciál je hlubší). Plyne to z toho, že každý systém v přírodě se má tendenci dostat do nejnižšího energetického stavu. Pokud by "hladina" obsazených stavů neutronů a protonů nebyla zarovnaná", tak by se při beta rozpadu přeměnil buď neutron na proton nebo naopak. Neutrony tedy neobsazuji energeticky vyssi hladiny než protony. Při vyrážení protonů a neutronů z jádra, tyto startují ze stejné hloubky. Jak bylo vysvětleno dále, tak val je mimo dosah silé interakce a pak už je vlastně vše vysvětleno v předchozích komentářích.

Odpovědět


OK

Pavel,2007-09-14 13:42:14

Ok, teď to chápu. Díky za vysvětlení.

Odpovědět


dik

lukas,2007-09-14 21:07:57

Jo ted uz taky rozumim. Ta podstatna informace zde je, ze i pres elektrostaticke odpuzovani protonu v jadre maji tyto stejnou energii jako neutrony. Na to je ovsem nutno znat neco z jaderne fyziky. Diky za priblizeni, nejsem sice primo z oboru, ale mel bych si ty zaklady prostudovat. Je to ostuda. Sam jsem ted zpracovaval nejake vysledky ze SNS zdroje v ORNL (dynamika vody u povrchu), tak me ten clanek zaujal.

Odpovědět

aa

abc,2007-09-11 22:56:57

Proc maji clanky na oslovi malokdy lepsi znamku nez 2 ?? .. prakticky nikdy
Davam za 1

Odpovědět


Možná

Pavel,2007-09-12 13:15:49

Možná jsou zdejší známkovači jako můj němčinář, neblahé paměti. Ten tvrdil, že na jedničku umí Němčinu jen rodilý němec, na dvojku on, na trojku jeho nejlepší žák a ostatní jsou čtyřky a pětky. Podobně asi podle zdějších známkovačů na jedničku napíše článek jen bůh (nebo Bůh, vyberte si, co je libo), na dvojku oni sami, na trojku píše jejich oblíbený autor a ostatní si zaslouží jen čtyřky a pětky.

Odpovědět


:(

Tomas,2007-09-12 21:53:59

To by me taky zajimalo. Vypada to, ze stupnice od 2 do 4 by bohate stacila...
Taky davam relativne casto jednicky, ale asi je nas porad malo. Vzpominam, ze drive to tak nebyvalo. Kdyz se podivate na starsi clanky (cca pred 2 lety), tak nebyl problem najit znamky 1.5 apod.

Jen drobna poznamka:
U slova eutektikum je v zavorce napsano roztok. S roztokem ma ale vyznam slova jen malo spolecneho. Slovem eutektikum se nazyva slitina, kde jsou slozky v takovem pomeru, ze slitina dosahuje minimalni teploty tani.

Odpovědět


Eutektikum - kapalné - tuhé

Vladimír Wagner,2007-09-13 07:37:23

Máte i nemate pravdu. Zmínka o roztoku byla možná zbytečná. Dostala se tam tím, že jsem v daném případě chtěl co nejvíce zdůraznit, že se jedná o kapalné eutektikum. Je mi totiž jasné, že vědšina lidí, kteří ten pojem neznají, hrábnou na internetu po wikipedii. Ta začíná slovy "Eutektikum je tuhá směs dvou látek, jejichž krystaly se vytvářely při tuhnutí společně." To je ovšem tuhé eutektikum, které vznikné ztuhnutím kapalného eutektika - kapalného roztoku (viz. např. Malá chemická encyklopedie i jiné chemické slovníky). Slitina je taký pojem, který se spíše používá až pro výsledek ztuhnutí taveniny - tedy tuhé eutektikum. Ale uvědonuji si, že jsem měl spíše také zdůraznit, že eutektiku je soustava dvou nebo více látek s blízkou teplotou tání, jejíž teplota tání je nižší než tato teplota jejích složek. Proto se používá i v našem případě, kdy je výhodné, když je teplota tání použitého materiálu terče nižší. Složky ovšem nemusí být v takovém poměru, aby teplota tání byla co nejnižší. Často se oželí dosažení nejnižší teploty z důvodu, že systém s jiným poměrem složek má pro naše účely vhodnější další fyzikální, chemické a radiochemické vlastnosti. Nejsem ovšem chemik a ani odborník na materiály, takže se omlouvám za případné nepřesnosti a budu rád za každé upřesnění.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace