Pro úbytek tropických lesů nejsou přesvědčivé důkazy  
Z údajů zveřejněných ve Sborníku Akademie věd USA vyplývá, že tvrzení o mizení tropických lesů nelze podepřít pádnými argumenty.

 

 

Zvětšit obrázek
Brazilský deštný prales. Šedá plocha jsou odlesněné oblasti. Barevně jsou vyznačeny lokality, kde došlo ke změnám v průběhu let 2002 -2004 (NASA MODIS).

O tom, jak tropické lesy mizí, se setkáváme prakticky na každém kroku. Žijeme v přesvědčení, jak tyto jedinečné biotopy nenávratně mizí a jak málo času zbývá, než budou zničeny všechny. Jak se v mnoha příručkách můžeme dočíst, tak trend úbytku lesů nabývá na akceleraci a tak už si ani nedovedeme představit, že by tomu mohlo být i jinak. O zvrat v konvenčnosti těchto představ se nyní postaral Brit Alan Grainger a to publikací v prestižním „Proceedings of the US National Academy of Sciences“. 

 

Grainger se snažil zpřesnit naše představy o tom, k čemu v oblastech tropických lesů dochází. Byl připraven na nejhorší. Aby se dobral seriozních závěrů, vyšel z věrohodných údajů zjišťovaných FAO a snažil se  zjistit dlouhodobý trend. Tři roky dával dohromady všechny možné dostupné údaje, jež jsou ověřitelné a ze kterých dělají sumarizace Spojené národy, které pak následně přebírají další instituce.  

Zvětšit obrázek
Dr Alan Grainger, absolvent Oxfordu, vědecký pracovník na University of Leeds (UK). Mezinárodně uznávaný odborník na oblast odlesňování a počítačové modelování.

Místo představy o dlouhodobě se zhoršujícím trendu zjistil Greinger ve výkazech celou řadu nesrovnalostí. Z údajů, které Spojené národy mají k dispozici totiž nevyplývá, že by v posledních čtyřiceti letech docházelo ke snižování plochy zalesněných oblastí. Greinger teď má v ruce hodně „horký brambor“. Jeho šťourání se v podkladech nabouralo věrohodnost závěrů presentovaných samotnými Spojenými národy i prognózy vědců  celého světa, kteří v dobré víře z těchto údajů vycházeli a dělali z nich sáhodlouhé závěry na změny klimatu planety.

 

Grainger netvrdí, že nedochází k odlesňování. Důkazy o tom nijak nezpochybňuje. Tato fakta jsou na místních úrovních velmi dobře zdokumentována. To, co Greingerova studie napadá, je nedostatek spolehlivých údajů o tom, k čemu dochází plošně a dlouhodobě. Napadá to, co označuje jako nesmyslnou propagandu posledních 25 let. Z jeho šetření vyplývá, že údaje, kterými by šlo doložit, že existuje dlouhodobý trend úbytku tropických lesů, nejsou. Jinak řečeno, to co se všeobecně hlásá, je na vodě.  
Celkový obraz toho, co se vlastně děje je zřejmě komplikovanější, než jsme si mysleli. Pokud totiž z dostupných dat nevyplývá, že k úbytku lesů dochází dlouhodobě, potom tu máme co do činění s efektem, který jsme do svých kalkulací zatím prakticky nezahrnovali – přirozeným zalesňováním.

 

Grainger má pro svá tvrzení důkazy. Opírá se o rozbor materiálů, ze kterých každých deset let provádí FAO (United Nations Food and Agriculture Organization) svoje závěry o celkovém stavu tropických pralesů a zalesněných ploch. Toto sledování stavu planety se provádí už od roku 1980 a zahrnuje sledování rozlohy deštných pralesů i zalesněných oblastí, které se vyskytují v suchých oblastech tropů. Celková zalesněná plocha tropických oblastí se má zmenšovat. Z údajů FAO (Global Forest Resources Assessment 2000) například vyplývá, že v rozmezí let 1990 až 2000 se plocha těchto lesů snížila z 1,926 milionu hektarů na 1,799 milionu hektarů. Z údajů zveřejněných o deset let dříve (stejnou organizací a týkající se stejného území) ale vyplývá, že lesy v tropech mezi lety 1980 – 1990 se zmenšily z 1,910 milionu hektarů na 1,756 milionu hektarů.  

 

Zvětšit obrázek
Za poslední století mělo zmizet z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů. Tempo mizení lesů se nezpomaluje a do poloviny 21. století by tropické deštné lesy měly zcela zmizet. (Wikipedia). Závěry graingerovy studie, které vychází z údajů FAO a ze satelitního snímkování, ale tyto závěry nepotvrzují.

Z uvedeného vyplývá, že ve věci tropických lesů ke zhoršování jaksi nedochází. FAO je přitom organizací, kterou lze jen těžko nařknout z nekalých úmyslů, neboť sledování lesů a zemědělské půdy patří k jejím prioritám. Grainger nevylučuje, že při vyčíslování ploch oblastí nemůže docházet k chybám. Naopak. Argumentuje ale tím, že chyby, kterých se zpracovatelé těch starších dat dopustili, se mohli opakovat i v tom následném vyčíslování ploch. To, na co Grainger tedy poukazuje je to, že pokud se dělají dalekosáhlé závěry z nepřesných sumářů, výsledek stojí, řečeno po našem, za starou bačkoru.

 

Poněvadž chyby v národních statistikách pro suché oblasti tropů jsou větší, než pro oblasti deštných pralesů (Amazonie, Borneo, Kongo), Vědec opakoval svoje šetření a omezil se tentokrát jen na oblasti deštných lesů. K výpočtům přikročil jinak. Použil k tomu také zcela jiná data a doufal, že získá věrohodnější obrázek toho, jak dochází k odlesňování. Využil proto údajů ze satelitů. I v tomto případě mu ale ze snímkování vyšlo, že ve zmíněných oblastech jako celku, ke snižování plochy tropických deštných lesů od časných sedmdesátých let, nedochází.

Údaje týkající se roku 1980 například dokládají, že plochy lesů v deštných oblastech pokrývaly 1,081  milionu hektarů. Nejnovější satelitní sledování (týká se roku 2000 a zahrnuje stejnou oblast 63 zemí), vykazuje zalesněnou plochu 1,181 milionu hektarů.
Jde tu dokonce o jistý nárůst ploch lesů. Vědec ale hodnotí tento rozdíl opatrně a upozorňuje, že by se mohlo jednat o chybu způsobenou použitím kamer s vyšším rozlišením.
Co se tu ale zdá být zřejmé je fakt, že údaje získané ze satelitů odpovídají těm, s nimiž operuje FAO. Přitom satelitní snímkování se k těmto účelům využívá až v posledních deseti letech. 

  
Ten politicky horký brambor, o kterém jsme se zmínili, spočívá v tom, že i když se vezmou v úvahu chyby, ke kterým za stávajících podmínek může při zjišťování vykazovaných ploch lesů docházet, nejsou pro tvrzení, že dochází k odlesňování tropických oblastí důkazy. Úbytek lesů je zřejmě kompenzován přirozenou schopností krajiny - znovu se zalesnit. Tomu ostatně nasvědčuje i nejnovější zpráva FAO. Týká se roku 2006 a praví se v ní, že v několika zemích (Gambie, Vietnam) rozloha lesů od roku 1990 roste. Rychlost zalesňování ve zmíněných zemích, převyšuje odlesňování. Některé prameny také uvádějí, že k něčemu podobnému dochází také v Brazilii, Ekvádoru a Indii. Dostupná data ale nejsou natolik ověřitelná, aby se mohla brát jako vědecky doložená skutečnost.


Závěr Graingerovy studie se dá shrnout do jedné věty. Prognózy o mizení druhů a o vlivu odlesňování na globální oteplování, jsou na vodě.


Poznámka: Dr. Alan Grainger je ochoten poskytnout kompletní výsledky týkající se jeho práce “Difficulties in tracking the long-term global trend in tropical forest area” , stejně jako je ochoten odpovídat na případné dotazy. Kontaktní adresa: University of Leeds. Tel: +44 113 3434031

 

Datum: 09.01.2008 03:44
Tisk článku

Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? - Klaus Václav
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 84 Kč
Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?
Klaus Václav
Související články:

Dostane virus Nobelovku za ekologii?     Autor: Vítězslav Kremlík (30.05.2020)
Za jižním polárním kruhem padl teplotní rekord... v roce 1974     Autor: Vítězslav Kremlík (17.02.2020)
Jakou prioritu mají pokusy o zmírnění globálních změn klimatu?     Autor: Miloslav Pouzar (02.01.2020)
Degradace hnutí za klima v Česku je nejspíše úplná     Autor: Vladimír Wagner (19.11.2019)
Náš boj s klimatem     Autor: Josef Pazdera (06.11.2019)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace