Zvětšit obrázek

Amita Sehgal, University of Pennsylvania

Mušky octomilky patří k velkým spáčům. Denně prospí až patnáct hodin. Nejraději podřimují v noci a v těsné blízkosti potravy. Pokud jim zabráníme v usnutí například neustálými otřesy, začnou se chovat podobně jako člověk po dlouhé noční směně. Nakonec usnou navzdory vyrušování a dohánějí zameškaný spánek. Podobně jako u člověka lze i u o octomilek zahánět ospalost kofeinem nebo amfetaminy.

Spánek se zdá být universálním fenoménem zvířecí říše. Spát musí nejen savci včetně člověka, ale také ostatní obratlovci a dokonce i primitivní bezobratlí tvorové, jako je hmyz nebo červi. Rozdíly v nárocích na spánek jsou obrovské. I mezi savci najdeme vedle notorických spáčů extrémní nespavce. Někteří netopýři prospí denně více než 20 hodin. Žirafy vystačí celý den jen s několika desítkami minut spánku.

Octomilky mají kompletně přečtenou dědičnou informaci a vědci jim mohou cíleně poškozovat geny.  Tito živočichové se proto nabízejí jako dokonalý modelový organismus pro výzkum mechanismů řídících spánek. Tým neurologů z University of Pennsylvania vedený Amitou Sehgalovou nalezl mezi octomilkami s poškozenou dědičnou informací nespavce, kteří vystačí s méně než hodinou spánku denně. Některé mušky nemusely spát vůbec. Na vině je poškození nově objeveného „bezesného“ genu. Octomilky podle něj v nervových buňkách vyrábějí malou bílkovinnou molekulu, jež působí jako zapínač dalších genů důležitých pro funkce neuronů. Patří k nim i gen, který dovoluje nervovým buňkám, aby se po nabuzení nervovým vzruchem opět zklidnily. Poškození „bezesného“ genu udržuje nervové buňky v trvalém nabuzení. Neklamným projevem tohoto krajního vzrušení je například permanentní, neklidný pohyb nožiček nespavých octomilek. Objev „bezesného“ genu zveřejnila Sehgalová  a její spolupracovníci v prestižním vědeckém časopise Science.

Zatím není jasné, zda jsou „bezesné“ octomilky chudáci, kterým je spánek odepřen, anebo supermani, kteří se bez spánku obejdou, aniž by se to projevilo na jejich výkonnosti. Vědce například zajímá, jak si budou nespavé mušky osvojovat nové informace a jestli nebudou mít oslabenou paměť.

 

Zvětšit obrázek

Susanne Diekelmann, University of Lübeck

Nevyspalý mozek si vymýšlí
Nevyspalým lidem selhává paměť. Výpadky nekončí vždycky jen zapomínáním. Do nevyspalého mozku se častěji ukládají vzpomínky na události, které se nikdy nestaly. Tzv. falešné vzpomínky bývají velmi přesvědčivé. Člověk by na ně klidně přísahal a ze lhaní by jej přitom neusvědčil ani detektor lži. Vědci z university v německém Lübecku pod vedením Susanne Diekelmannové prokázali, že nevyspáním unavený mozek je mnohem náchylnější k tomu, aby si vybavoval představy a fantazie a následně je ukládal jako vzpomínky na reálné události. Chránit se můžeme kofeinem. Tato látka  posiluje funkce mozkové kůry v přední části mozku, která je klíčová pro odlišení představ od reálných vzpomínek. Nevyspalí dobrovolníci užívající kofein byli ke vzniku falešných vzpomínek výrazně odolnější.
O výsledcích experimentu referovali němečtí vědci na mezinárodní neurologické konferenci konané nedávno v Ženevě. Jejich objev najde praktické použití například při hodnocení hodnověrnosti výpovědí svědků trpících nevyspáním.