Zvětšit obrázek

Některé hvězdné proudy ač okem neviditelné jsou ve skutečnosti poměrně nápadné. Ty nové jsou ovšem staršího data a tudíž více rozptýlené než proud na této ilustraci. Kredit :  CalTech

Většina hvězd naší Galaxie je soustředěna v poměrně plochém disku a v centrální vyduté oblasti. Mezigalaktický cestovatel by ovšem nejdříve narazil na galaktické halo. To začíná na okrajích disku zhruba 65 tisíc světelných roků od středu Galaxie a pokračuje až do vzdálenosti 300 tisíc sv. r. Nacházejí se zde kulové hvězdokupy, plynná oblaka, zřejmě temná hmota a také osamělé hvězdy.

Mléčná dráha je sice naší mateřskou galaxií, ale stále ji ještě nemáme zcela zmapovanou a neustále se o ní dozvídáme nové poznatky. Už dříve byly v galaktickém halu objeveny některé hvězdné proudy. Nejnovější práce založená na výsledcích digitální přehlídky SDSS-II (Sloan Digital Sky Survey) zde odhalila řadu další podobných útvarů.

V rámci prohlídky byly změřeny rychlosti zhruba čtvrt miliónu hvězd nacházejících se ve vybraných částech oblohy. Na základě získaných dat poté astronomové hledali skupiny se stejnými rychlostmi. Celkem jich identifikovali 14, z nichž jedenáct bylo až dosud neznámých.

Těchto 11 nových proudů bylo identifikováno na stovce malých částí oblohy. Pokud bychom předpokládali, že všechny proudy jsou jedinečné, znamenalo by to, že v celém vnitřním halu by takových proudů mělo být až kolem tisícovky. Zatím je ale příliš brzy na konstatování, že každý proud je unikátní. Některé z nich mohou být více částmi jednoho proudu, který je ovšem pozorovaný v různých částech oblohy. Ačkoliv mají tyto shluky hvězd poměrně odlišné rychlosti a leží zdánlivě relativně daleko od sebe, není to důkazem jejich unikátnosti.

Zvětšit obrázek

Teoretický model galaxie podobné Mléčné dráze. Galaktické halo je protkáno proudy hvězd z rozptýlených satelitních galaxií, které splynuly s centrální oblastí velké galaxie. Kredit – K. Johnston, J. Bullock

Analýza chemického složení hvězd v jednotlivých proudech by mohla rozlišit zda některé z nich nemají společný původ. A také by mohla napovědět o podmínkách v galaxiích, v nichž tyto hvězdy vznikly ještě předtím než je pohltila Mléčná dráha.

Trpasličí galaxie, které se dostaly příliš blízko Mléčné dráze, byly jejím slapovým působením roztrhány a postupně pohlceny. Pozorované hvězdné proudy jsou pozůstatky těchto dávných galaktických „srážek“. V jejich důsledku je galaktické halo doslova „omotáno“ takovými proudy. Někteří vědci tuto situaci přirovnávají k zamotaným špagetám.

A jak přiznávají sami astronomové, rozlišit jednotlivá vlákna bývá poněkud komplikované.

V rámci SDSS-II bylo rovněž odhaleno 14 přeživších trpasličích galaxií v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Tyto satelitní galaxie pohybující se přímo v galaktickém halu jsou extrémně slabé a byly zaznamenány pouze díky jejich extrémní blízkosti. Znamená to, že dále v galaktickém halu by mohla existovat celá řada dalších trpasličích galaxií.

Přehlídka SDSS-II skončila 14. července. A hned následující den začala nová, SDSS-III, ještě více ambiciózní.

Zdroje:
NewScientist
Space