Vstupte do světa hudby  
Někteří vědci jsou přesvědčeni, že hudba je součástí naší biologické podstaty. Například belgická neuropsycholožka Isabelle Peretzová působící v Kanadě na University of Montreal říká: „Věřím, že člověk má hudbu ve svých genech. Ale víra není věda. Potřebujeme mnohem více důkazů.“


 

Těmito a mnoha dalšími náhledy na hudbu se bude zabývat pořad „Vstupte!“ Českého rozhlasu Leonardo v pátek 6. března 2009 od 11.00 hod. 

 

Osobně je mi představa o biologickém a evolučním významu hudby hodně blízká. Od rockerů kapely Pink Floyd po rozjuchanou Moravanku, od dětského „Halí, belí“ po Bachovy Braniborské koncerty by všechno to muzicírování mělo nějaký další, hlubší smysl. Zastánci evolučního náhledu na hudbu nevaří z vody. Existují celkem přesvědčivé důkazy o tom, že zpěv a hudba posilují spolupráci. Na jednom velkém mezinárodním kongresu o vlivu hudby a řeči na evoluci člověka demonstroval jihoafrický hudební pedagog Pedro Espi-Sanchis účinky hudby zajímavým experimentem. Připravil různě dlouhé kusy gumové hadice a rozdal je pětadvaceti vědcům. Ti chodili do kolečka a neměli přitom za úkol nic jiného, než foukat do hadice a vyluzovat tón, na který byl tento primitivní hudební nástroj svou délkou „naladěn“.
„Každý pískejte podle vlastního vkusu. V žádném případě se nesnažte napodobovat to, co slyšíte od druhých,“ vyzval Espi-Sanchis účastníky pokusu.
Zpočátku se z hloučku linuly jen disharmonické zvuky, ale po několika minutách se tato „kočičárna“ proměnila na jednotnou příjemnou melodii. Vědci se pohupovali v jejím rytmu a spontánně si podupávali.

Skupiny našich předků, které si posilovaly vzájemné vztahy zpěvem a hudbou, mohly být o něco úspěšnější. Jejich příslušníci měli vyšší šanci na přežití. Dokazuje to výzkum života v opičích tlupách. U paviánů mají nejvyšší šanci na přežití mláďata samic, které pěstují nejčilejší společenské styky s ostatními příslušníky tlupy. Jenže paviáni nemuzicírují. Má hudba a zpěv na posílení vazeb mezi jednotlivci skutečně tak velký vliv? Pokusy podobné tomu, jaký provedl Pedro Espi-Sanchis, dokazují, že je to možné.

Britský archeolog Clive Gamble je přesvědčen, že naši předci hráli, zpívali a tančili už před půl milionem roků. Vede jej k tomu zkušenost z návštěvy afrického kmene Makuri ze severní Namibie. Večer se ženy sesedly kolem ohně a muži kolem nich tančili. Hudební doprovod zajistila chrastítka přivázaná ke kotníkům tanečníků a rytmické údery holí. Ráno byl v písku kolem ohniště patrný kruh mužských šlápot o průměru asi osm metrů. Gambleovi připomnělo vydupané kolo nález z německého Bilzingslebenu. V sídle pravěkých lidí starém zhruba 400 tisíc roků je patrný kruh o průměru asi osm metrů tvořený „kladivy“ a „kovadlinami“ z kostí a kamenů. Gamble je přesvědčený, že jde o pravěký taneční parket.

Účinek hudby na lidský mozek a lidské chování by mohly zprostředkovávat molekuly endorfinů. Účinek těchto látek se podobá opiátům. Náš mozek si je vyrábí, když je vystaven stresu nebo když utrpíme nějakou újmu na zdraví. Podobně jako morfin tlumí i endorfiny bolest a navozují pocit euforie. O tom, že na nás hudba působí právě prostřednictvím endorfinů, existuje několik přesvědčivých důkazů. Posluchači, kterým byly lékem dočasně vyřazeny endorfiny ze hry, nemají z poslechu své oblíbené hudby ten pravý požitek. Naopak, poslech hudby a ještě spíše její provozování, např. sborový zpěv při bohoslužbě v kostele, zvyšuje v lidském těle hladiny endorfinů. To posiluje sociální vazby mezi účastníky bohoslužby a zvyšuje soudržnost celého kolektivu.

U opic a lidoopů dochází ke zvýšení produkce endorfinů při vzájemném fyzickém kontaktu, například když opice jedna druhé pečuje o srst. První lidé zřejmě našli ve společném zpěvu a muzicírování způsob, jak dosáhnout obdobného efektu i bez „vybírání blech“. Přímý fyzický kontakt mezi opicemi upevňuje vztahy ve dvojicích. Zpěvem a hudbou se dostává „na stejnou vlnu“ celý kolektiv.

 

Pokud jste neměli čas si sednout v pátek 6. března 2009 v 11.00 k přijímači či počítači a poslechnout si pořad „Vstupte!“ v premiéře, zde je ke stažení.

Text pořadu a odkaz na jeho elektronickou zvukovou verzi najdete samozřejmě i na webu www.osel.cz v rubrice audio, video.

Datum: 04.03.2009 09:49
Tisk článku

Související články:

Elektronické klávesy z úpletu     Autor: Dagmar Gregorová (20.02.2022)
Jaké hudbě naslouchali Sapfó, Eurípidés nebo Sókratés?     Autor: Dagmar Gregorová (01.08.2018)
Vánoční koleda z University of Toronto     Autor: Josef Pazdera (01.12.2016)
Evoluční historie americké pop music za posledních 50 let     Autor: Stanislav Mihulka (11.05.2015)
Nejstarší záznam vícehlasé skladby     Autor: Josef Pazdera (18.12.2014)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz