Odsouzen k vychytání  
Z experimentu trvajícího dvacet let vědci z University of Illinois zjistili, že okounek pstruhový, je ohrožen ze zvláštního důvodu – jeho „ochota“ nechat se chytit, je u něj dědičná.

 

Zvětšit obrázek
Okounek pstruhový je zranitelný - být snadno chycen je u něj dáno geneticky. (Foto: Jiří Řezníček)

Název okounek pstruhový (latinsky Micropterus salmoides) v nás může zanechat dojem, že jde o malou plevelnou rybku.  Jde ale o pořádné macky na které vyznavači Petrova cechu jezdí až do Ameriky. Tam jim říkají Largemouth Bass (často také jen „velká huba“). Jít na „Bassy“ znamená chytat v pstruhových vodách na vlasec, který udrží 11kg. Vědci začali podrobněji okounka studovat v roce 1975 v Ridgeově jezeře. Jde o  experimentální přírodní lokalitu ve Fox Ridge State Parku v Charlestonu. V této izolované nádrži je rybaření pod přísným dohledem. Rybáři mají přísně vymezený čas, kdy mohou se svými udicemi brázdit vodu. Každá chycená ryba je vyzvednuta z vody jen na nezbytně nutný čas potřebný ke změření ryby a k přidělání značky.

Zvětšit obrázek
Fox Ridge State Park Charleston, Illinois (USA)

Značky dostávají proto, aby se zjistilo, kolikrát byla ryba chycena. Všechny ryby po nezbytných úkonech putují zpět na svobodu. Taková činnost u ryb nevytváří žádný selekční tlak.

 

Takto šetrné lovy, které přirozenou populaci nijak neselektovaly, v jezeře pokračovaly po dobu čtyř let. Vědci tím získali detailní údaje o tisících chycených rybách.  Mnohé byly chyceny vícekrát. Jedna dokonce třikrát během dvou dnů. Jiná šampionka se zase houpala na háčku v průběhu jednoho roku šestnáctkrát…

 

Po čtyřech letech byla nádrž vypuštěna. Výlovem se získalo o něco málo více než 1 700 ryb. Pouze 200 z nich nebylo nikdy na udici chyceno a to přesto, že v jezeře byly po celou dobu čtyř let. Tyto nepolapené ryby byly nazvány jako „málo ohrožené“ a vybrány jako rodičovský materiál pro další pokusy. Tito mlíčňáci a jikrnačky putovali do univerzitních nádrží a bylo jim dovoleno se třít jen mezi sebou. Dali vznik málo ohrožené linii potomků - LV (Low vulnerability).

Zvětšit obrázek
Horské jezero (Ridge Lake)

Podobně i na druhé straně spektra, ryby, jež byly chyceny čtyřikrát a vícekrát, byly vybrány jako rodičovské páry k produkci  potomků „ohrožené linie“  – HV (high vulnerability).

 

Jakmile se oba rybí tábory v oddělených nádržích patřičně pomnožily, byly ryby příslušně označeny visačkami a společně vsazeny do nádrže. Pokusné rybaření na této lokalitě s oběma liniemi dohromady jasně ukázalo, že HV potomci chycených rodičů byli také mnohem náchylnější k chycení. Jinak řečeno, rybářům se na háčku většinou houpali jen potomci rodičů, kteří se sami rovněž nechali nachytat. Tento selekční experiment byl opakován po řadu generací a trval 20 let. Při každé další generaci se rozdíly v počtu chycených ryb ze dvou selektovaných linií, zvětšoval. Podle ekologa Davida Philippa, vedoucího projektu, se jim tím podařilo prokázat, že se jedná o dědičný znak.


Vzorní otcové

Zvětšit obrázek
David P. Philipp, University of Illinois: Rybaření vytváří evoluční tlak.

O potomstvo pečují samci okouna. Samice pouze nakladou jikry a navždy odplouvají. Ti kdož od samého počátku stráží jikry, jsou samci. Než se z jiker vykulí rybky trvá zhruba 4 dny. Po dalších deseti dnech začíná rybí potěr volně plavat. I tehdy je samčí ostraha chrání před predátory a tato péče o potomstvo přetrvává ještě další tři týdny.

 

Podle Philippa jejich experiment jen urychlil něco, k čemu běžně dochází následkem rybaření, na mnoha místech -  decimována je jen určitá část rybí populace.
Komerční rybaření a záměrná selekce se provádí již zhruba 50 let. Selekční tlak je především na produkci velkých a rychle rostoucích ryb. Pokus na okounkovi prokázal, že i rekreační rybaření ovlivňuje selekci a evoluci tohoto druhu. Podle Philippa má na okounka neblahý vliv sportovní rybaření ještě z jiného důvodu, než jakým je decimování té větší části jeho populace. Pokud je v době po výtěru sameček okounka vyloven a ponechán mimo svoje teritorium po delší dobu, je zle. Ostatní ryby si nehlídané potomky najdou do pěti minut je  spolykají.  K takovým smutným situacím dochází například i při rybářských závodech a to i přesto,že ryby jsou při takových akcích vraceny zpět do přírody. Mezi jejich ulovením a návratem je často až 8 hodin, tak dlouho to komisařům trvá, než všechny ulovené ryby patřičně zdokumentují a vyhlasí vítěze. Další malér pro ryby je v tom, že k jejich cestě na svobodu dojde ve zcela jiném místě, než na kterém byly chyceny.  A protože potomstvo okounka bývá ztraceno během několika minut, proklamace typu, že sportovní rybaření neškodí, jsou nepravdivá. Rybáři by si měli ve vlastním zájmu prosadit v propozicích týkajících se závodů alespoň změny v tom smyslu, aby se ryba měřila ihned po vylovení a aby byla povinnost ji vrátit zpět v co nejkratším čase.

Prameny: Nature News,

Datum: 17.04.2009 04:56
Tisk článku

Související články:

Odchov ryb snižuje jejich plodnost     Autor: Jaroslav Petr (15.10.2007)
Po-kopulační selekce     Autor: Josef Pazdera (03.02.2003)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz