Zvětšit obrázek

Mnohem větší cit ženských prstů je znám už dlouhou dobu a byl považován za jeden z druhotných pohlavních znaků. Ženy měly být k vyššímu citu v prstech preferovány evolucí. Například proto, že dělba práce přiřkla ženám nimravé činnosti, zatímco mužům přidělila aktivity vyžadující především brutální sílu. Známe to z domova i z básní jako je ta, kde „…venku už se stmívá, maminka si zpívá navlékajíc nit…“.  Na rdoušení nepřátel, štvaní jelena nebo štípání pazourku nebylo citu v prstech nijak zvlášť třeba.

Tým vedený neurologem Danielem Goldreichem z McMaster University v kanadském
Torontu nyní prokázal, že citlivost ženských prstů je celkem podružný efekt skutečnosti, že ženy mají obecně menší prsty rukou než muži. Při laboratorních testech, kterých se zúčastnilo sto dobrovolníků z řad studentů, dokázaly studentky v průměru odlišit hmatem jemné drážky o šířce 1,41 milimetru. Studenti svými tlapami nahmatali spolehlivě jen drážky široké 1,59 milimetru. O citlivosti prstů jednotlivých dobrovolníků ale rozhodovala velikost prstů. S každým dalším centimetrem čtverečním plochy prstů klesá rozlišovací schopnost hmatu o 0,25 milimetru. U velkých prstů dochází k tomu, že se Merkelovy buňky rozhodující o hmatovém vjemu shlukují do „ostrůvků“ a to činí prsty méně citlivými.

Pramen: New Scientist, The Journal of Neuroscience