Máme své zaběhané „chodníčky“  
Mobilní telefony prozrazují, že sklon k pravidelnému režimu našeho života máme hluboce zakořeněný.

 

Albert-László Barabási, Maďar narozený v Rumunsku, pro kterého se USA staly zemí úspěšné vědecké kariéry. Podle něho je pojmenovaný Barabási-Albertův model popisující jak v přírodních, technických a společenských systémech vznikají a rozrůstají se sítě.

Lidé jezdí do práce, za jinými povinnostmi, koníčky, zábavou, přátely. Někteří jsou spíše peciválové, jiní rozlítaní tak, že pro ně začíná platit Heisenbergův princip neurčitosti – je téměř nemožné je někde někdy přesně lokalizovat. Kdybyste měli na základě toho, že znáte jejich zaběhané zvyklosti odhadnout, kde se budou vaši známí v nejbližších hodinách vyskytovat, asi by to v mnohých případech byl odhad s poměrně velkou přesností. Otázku, nakolik se z několikaměsíčních informací o pohybu člověka dá předpovědět, kam v následující době půjde, si položila čtveřice výzkumníků z Centra pro výzkum komplexních sítí bostonské Northeastern University.


Z asi 10 milionů vlastníků mobilních telefonů sestavili pomocí náhodného výběru soubor 50 tisíc lidí. Selekčním kriteriem bylo, že když zrovna nespali, poměrně často telefonovali – minimálně jednou za 2 hodiny a pohybovali se alespoň mezi dvěma základovými stanicemi mobilních sítí. Tak mohli získat v rámci jejich možností co nejpřesnější přehled o tom, kdy a kde se „sledované“ anonymizované osoby vyskytují. Informace samozřejmě nebyly získané odposlechem telefonátů, místo bylo určené jenom přibližně, podle nejbližší stanice, která signál mobilu zachytila.

Zvětšit obrázek
Graf  hodinové pravidelnosti v chováni v průběhu týdne - statistický rozbor podle zvyklostí 45 tisíců Američanů (R(t) - hourly regularity). Kredit: Ch. Song et.al/Science

V průběhu tříměsíčního monitoringu museli vědci 5 tisíc lidí z důvodu například dlouhodobého výpadku údajů ze souboru vyloučit. I tak získali rozsáhlou databázi záznamů o tom, kdy a ke které základové stanici se každý z vybraných 45 tisíc "účastníků" studie v období tří měsíců s mobilním telefonem přesunul. Z dat sice nešlo zrekonstruovat zcela přesné trajektorie pohybu, statistické výsledky jsou přesto překvapivé.


Protože autoři výzkumu pracují s výkonnými počítači na výzkumu sítí, nebyl pro ně problém obrovské množství údajů zpracovat a sestavit mapy pohybů všech „sledovaných“ a statisticky vyhodnotit kdo z nich, kam a kdy má ve zvyku se (s mobilem) přesouvat. Pak provedli ještě několik matematických kouzel a mohli přehlásit, že pro každého účastníka experimentu je možné s průměrnou 93 procentní pravděpodobností kdykoli předpovědět, kam se v nejbližších hodinách vydá.

Zvětšit obrázek
Příklad tříměsíční trajektorie pohybu dvou anonymních osob, která byla zkonstruována podle základových stanic snímajících signál jejich mobilů. První ze „sledovaných“ se pohyboval méně na území mezi 22 stanicemi, ten druhý je mnohem větší „cestovatel“ po oblasti se 76 stanicemi. Navzdory tomu je předpověditelnost toho, kam v nejbližší době půjdou v podstatě stejná. Alespoň podle autorů studie. Kredit: Ch. Song et.al/Science

Tato překvapivě vysoká míra pravděpodobnosti je v podstatě stejná pro všechny, bez ohledu na demografickou skupinu, věk, pohlaví, jazykovou skupinu, hustotu populace, nebo na bydliště ve městě, či na vsi. Prý i velikost území, po kterém se člověk zvykne pohybovat, má jenom malý vliv. Jinak řečeno – jestli chodíme a jezdíme na malé, nebo větší vzdálenosti, přesouváme se často, nebo sporadičtěji, naše dlouhodobá trajektorie prozrazuje, že jsme spíše konzervativní. „Spontánní lidé v populaci do velké míry chybí,“ tvrdí šéf výzkumného týmu Albert-László Barabási. A další člen amerického týmu, Chaoming Song, který samotný výzkum vedl, dodává: „Máme ve zvyku předpokládat, že je mnohem jednodušší předpovědět pohyb těch, co cestují málo a na krátkou vzdálenost, než těch, kteří jezdí často a na vzdálenosti i tisíce kilometrů. Nyní jsme zjistili, že navzdory naší různosti, jsme všichni téměř stejně předpověditelní.“


Ze závěru článku, uveřejněném v odborném časopisu Science (19. 2.), vyplývá: Navzdory rozmanitosti v rámci populace, předpověditelnost kolísá jen velmi málo, tvoří úzké maximum na 93 procentech a ve vybrané skupině nebyl nikdo, u koho by klesla pod 80 %. Tato výjimečně vysoká hodnota je zakořeněna v přirozené (vrozené) pravidelnosti lidského chování.



 

Zdroje:  Northeastern University , Science

Datum: 25.02.2010 10:21
Tisk článku

Související články:

Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty     Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl     Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce     Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)
Jací vůdci jsou s to zničit společnost?     Autor: Josef Pazdera (04.05.2020)
Po účasti na obědě hrazeném farmaceutickou firmou, lékaři navyšují recepty     Autor: Josef Pazdera (19.02.2020)



Diskuze:

Dagmar Gregorová

Frantisek Kriz,2010-02-26 10:08:09

Říkáte: "Svobodnou vůli v podstatě máme,..."

Máme ji, nebo ne? V úvahách na toto téma se řeší zdánlivý rozpor mezi zkušeností, že můžeme dělat mnohá rozhodnutí s pocitem svobody a představou, že mozek funguje jako počítač - stroj, o kterém bychom neřekli, že je svobodný. Aby se na tu otázku dalo odpovědět, museli bychom definovat, co přesně se myslí tou "svobodnou vůlí". Tj. co musí být jaké, abychom mohli říci, že je vůle je svobodná? Ohledně naší "svobodné" volby se asi shodneme na představě: Mozek vykalkuluje (deterministicky) jaké jsou možnosti k volbě a vykalkuluje, které rozhodnutí by se mu (člověku) líbilo udělat (na základě jeho potřeb a pod.). Tato druhá kalkulace probíhá alespoň částečně mimo vědomí "chce se mi jít kolem řeky, nevím proč, je to moje vůle". Pocit svobodného rozhodnutí se člověku dostaví, pokud nezaznamená vnější okolnost, která by mu bránila vůli realizovat. Myslím, že zastánci svobodné vůle spojí tento pocit svobodného rozhodnutí a pocit vůle. Z toho pak mylně vyvozují, že mozek nemůže fungovat jako pouhý stroj

Odpovědět

Výsledky by se daly použít ...

Frantisek Kriz,2010-02-25 16:10:04

jako argument v diskuzích o svobodné vůli, zda jí máme, nebo ne. S pocitem plné svobody děláme rozhodnutí, která jiní lidé umí výpočtem předpovědět ...

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-02-26 00:22:03

Výsledky se (a to jsem tam měla do článku dát) by se daly využít v při modelování třeba šíření se nějaké nákazy. Ale víte, jaký je rozdíl mezi realitou a předpovídáním... :))))
A v případě pandemie, nebo jiného ohrožení všednosti, lidé nepochybně výrazně mění svůj vzorec chování.
Svobodnou vůli v podstatě máme, i když společnost vnucuje jisté ověřené a zaběhané vzory chování... ale také si uvědomujeme důsledky: třeba nemusíte chodit denně (pravidelně) do práce, ale to si pak musíte najít buď takovou, jež Vám to umožní, nebo přijat jiné rozhodnutí... ale i kdybyste se nakonec "rozhodl" pro extrém - jenom se potloukat městem a třeba vybírat kontejnery (právě tato situace bývá asi nejméně "svobodná", omezuje vaše spektrum možných rozhodnutí na minimum), i tak nakonec sklouznete do stereotypu v chování. Není to otázka ani tak svobodné vůle, jako spíše naší přirozenosti. Když si odmyslíme chození do práce, pak jsme členy nějakého klubu, spolku, oddílu, někteří chodí do kostela, nebo si někam jen tak nezávazně zasportovat, jiní mají chaty, zahrady... ve všem je již z "dobrovolného donucení" ukrytý prvek pravidelnosti. Vždyť na grafu je víkend statisticky předvídatelnější! (Jde ale o Američany...)
Nakonec, zkuste si představit velmi chaotický způsob života a teď zkuste plánovat, mít realistické představy o budoucnosti...
Spíše mě zaujala metodika a výpočet sítí, než samotný výsledek. A myslím, že autory také. Jenom jak veřejnost přesvědčit, že je to věda "důležitá" a tedy hodna financování? Věda (protože je finančně náročná a již ji děla spousta dost ješitných lidí) je byznys...

Odpovědět

Pravidelnost

Tomáš Kulda,2010-02-25 14:29:34

Ta vysoká předpověditelnost je tak z 80% dáno tím, že je potřeba každý den cestovat na pracoviště, pobýt si tam svých 8 hodin a potom zase cestovat domů. A všichni pracující na jednom místě nebo obcházející nebo objíždějící z pracovních důvodů stejnou trasu tudíž budou automaticky hodně nad těmi 80 procenty předpověditelnosti

Odpovědět


pokus

Jiří Novák,2010-02-25 15:15:37

Řada australských Aboriginů si pořídila mobil, pro snazší komunikaci s bělochy, se kterými obchodují. I když nadále žijí původním způsobem života. Možná by stálo za to zkusit sledovat pohyb jejich mobilů a vyhodnotit, jak se takový Aborigin ve své pravidelnosti liší od člověka z naší civilizace.
Je dost dobře možné, že by se nelišil zas tolik: pravidelné obcházení lovišť, kontrola pastí...

Odpovědět

těch 5 tisíc vyloučených

Vladimír Michálek,2010-02-25 10:30:42

by jim s těmi procenty asi trochu zamávalo...

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-02-25 10:41:54

V Science by jim zjevně účelové vyřazení skupiny "sledovaných" stěží přešlo. Nabízím vysvětlení z článku (pozn.: entropie je míra neuspořádanosti soustavy – vyšší entropie, vyšší neuspořádanost):
We therefore studied the dependence of the entropy S(q) on the incompleteness q, which allowed us to extrapolate the entropy to q= 0.We tested the method´s accuracy on the trajectory of 100 users whose whereabouts were recorded
every hour [(22) section S4] and found that it performed well for q < 0.8, which represented 92% of the users in our data set. We therefore removed 5000 users with the highest q from our data set, which ensured that all remaining 45,000 users satisfied q < 0.8.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace