Egypt má další tisíciletou raritu - impaktní kráter Kamil  
Patří sice mezi menší meteoritické „jámy“, ale geologicky mladý věk a zachovalost poutají intenzivní pozornost vědců.

 

Zvětšit obrázek
Pohled kamery „rybí oko“ na 45metrový kráter Kamil. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

Egypt, 22°01"06" severní zeměpisná šířka, 26°05"16" východní zeměpisná délka – to jsou souřadnice místa, kde před několika tisíci lety dopadl meteorit. Se Zemí se srazil rychlostí asi 3,5 kilometrů za sekundu. V přehledné poušti po něm zůstal kráter a italským vědcům se ho podařilo najít již koncem roku 2008 díky družicovým snímkům v Google Earth. Nazvali ho Kamil. Stránka Google Maps umožňuje si ho interaktivně prohlédnout.

 

Ve dvou etapách - začátkem loňského i letošního roku - perfektně zachovalého Kamila podrobně prozkoumal italsko – egyptský tým pod vedením Luigiho Folcy, geochemika z Università di Siena, který je i správcem sbírky meteoritů v univesitním Museo Nazionale dell"Antartide. Výsledky přináší nejnovější vydání internetového Science Express.

Zvětšit obrázek
Radarový geofyzikální průzkum pomáhá i bez kopání odhalit podpovrchové struktury. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

 

Kráter Kamil má průměr 45 metrů a od hřebene kruhového valu, který se při dopadu vytvořil okolo prohlubně, po původní dno má hloubku 16 metrů. Zvýšený lem 3 metry přečnívá nad okolní terén. Těleso, jež kráter vyhloubilo, se při dopadu rozpadlo na mnoho tisíc úlomků. Podle odhadů byl jeho původní průměr 1,3 metry a celková hmotnost 5 až 9 tun. Vědci odhadují, že na lokalitě se nacházely až 4 tuny materiálu v podobě železných meteoritů a mikročástic.


Již to ale neplatí a hledači meteoritických pokladů by se měli před následujícími informacemi nadechnout. Skupina výzkumníku systematicky prohledávala terén a pro velké množství drobných meteoritů si stanovili spodní limit odběru na 10 g. Nejdříve se zaměřili na centrální oblast, kde na ploše 450 x 450 metrů našli 3 634 meteoritů s úhrnnou hmotností asi 1,2 tuny. Největší nález má 83 kg (obrázek pod článkem). Do vzdálenosti 1,7 km od středu kráteru pak našli dalších 1 544 kousků vážících dohromady asi půl tuny.

Svahy kráteru byly posety nejen pozemskou horninovou sutí, ale i tmavými meteority. Kredit: Museo Nazionale dell"Antartide Università di Siena

 

Po odstranění kosmických šutrů s vysokým obsahem železa vědci podrobně prozkoumali terén protonovým magnetometrem, aby odhalili případné jádro původního impaktního tělesa pohřbeného hlouběji v zemi. Bez úspěchu a z toho usuzují, že došlo k jeho rozpadu při nárazu. Z míst lokálních magnetických anomálií odebrali vzorky písčité zeminy na podrobný průzkum. Analýzy by měly zpřesnit dobu dopadu. Kromě meteoritů se na lokalitě nachází i množství tektitů – sklovitých kousků teplem spečeného sedimentu, které vznikly prudkým roztavením a ochlazením písku v místě dopadu.


I když Země musela být, vzhledem na svou velikost, mnohem více bombardována meteority než Měsíc, impaktní krátery jsou na zemském povrchu raritou. Z kosmu přilétající tělesa (meteroidy), které mají vstupní velikost menší (do asi 1 - 1,5 m), se rozpadnou a shoří v atmosféře. Samozřejmě to závisí od složení a relativní rychlosti vzhledem k Zemi. Většina těles dopadá do oceánu, jenž pokrývá více než dvě třetiny planety. Geologické procesy, jako zvětrávání, ale zejména pak desková tektonika a s ní spojené jevy - horotvorné procesy a recyklace oceánské kůry v subdukčních zónách a v oceánských hřbetech - způsobily, že v současnosti víme „jenom“ o 176 pozemských impaktních kráterech – podle katalogu  kanadské University of New Brunswick. Mapa odkrytých i pohřbených impaktních kráterů je na této stránce.

 

Největší 83kilogramový nález - „drobná“ pozůstalost po původně asi 1,3metrovém tělese, z kterého část shořela pří průletu atmosférou a zbytek se rozpadl ještě před dopadem na zem. Kredit: L. Folco et al./Science Express 22. 7. 2010 Nábrus jednoho z meteoritů odhaluje vnitřní strukturu postiženou prudkým zahřátím a ochlazením povrchové vrstvy při průletu atmosférou. Schreibersit v malých inkluzích je železo-niklový fosforit. Kredit: L. Folco et al./Science Express 22. 7. 2010

 

Obrázek vpravo:  Pro mnohé, ale ne zcela všechny, železné meteority jsou typické Widmanstättenovy obrazce, které se objeví po naleptání vybroušeného povrchu. Jde o dlouhé, různě se překrývající železo-nikelnaté krystaly. Tato vnitřní struktura vzniká miliony let trvajícím, pomalým chladnutím většího kosmického tělesa. Předpokládá se, že železné meteority pocházejí z jader velkých asteroidů, jež se gravitačně diferencovaly na těžkou Fe-Ni hmotu jádra a lehčí kamenný obal. Vzácné železité meteority jsou úlomky takového jádra tělesa, které se pravděpodobně po srážce s jiným rozpadlo.
V kráteru Kamil nalezené železné meteority mají také strukturu vytvářející Widmanstättenovy obrazce, jen jsou velmi drobné. Meteorit na obrázku je ilustrativní, není z kráteru Kamil. Kredit: Randy Korotev.



Poznámka: Článek je souhrnem informací vyhledaných z různých, již novinářsky zpracovaných zdrojů a možná se v něm vyskytují menší nepřesnosti. Až práce vyjde v „klasickém“ vydání časopisu Science, případné nepřesnosti opravíme a článek doplníme o další zajímavé informace, které jsou zatím pro nás nedostupné.


Zdroje: Science Express, Space.com

Datum: 25.07.2010 13:36
Tisk článku


Diskuze:

Aha, já o voze a vy o koze

Jaroslav Santner,2010-07-29 21:11:37

Myslím, že se původně v článku psalo o "železných meteoritech". Najednou nejsou železné a třeba to ani nejsou meteority. Obrázek se pochopitelně nevztahuje k tomu, o čem se píše, ale k meteoritu, který spadl úplně jindy a úplně jinde. Ach jo, okurková sezóna je okurková sezóna. Ale to už věděl kdysi Jaroslav Hašek, když psal o kočkopsech. Nakonec se tam člověk v popisku dozví, že i ta struktura byla u egyptského meteoritu naprosto jiná, než ta, co je na obrázku. Máte ode mne jedničku s hvězdičkou. To jsou mistrovsky utajené housle.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-07-30 07:05:19

Promiňte, ale fakt nechápu. Kráter Kamil fakt vyhloubil železný meteroid, ze kterého zůstalo obrovské množství železných meteoritů. Tak to v článku bylo a je a nic jsem na tom neměnila...
Následující věty jsou tam tak, jak byly od začátku:

1/ Vědci odhadují, že na lokalitě se nacházely až 4 tuny materiálu v podobě železných meteoritů a mikročástic.

2/ Po odstranění kosmických šutrů s vysokým obsahem železa vědci podrobně prozkoumali terén protonovým magnetometrem...

U spodního obrázku: 3/ V kráteru Kamil nalezené železné meteority mají také strukturu vytvářející Widmanstättenovy obrazce, jen jsou velmi drobné. Meteorit na obrázku je ilustrativní, není z kráteru Kamil. Kredit: Randy Korotev.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Asi vás mýlí, že jsem v diskuzním příspěvku psala o minerálech... možná je v tom problém, jak vnímáte pojem minerál, ale i kousek čistého zlata, které se v přírodě vyluhuje je minerál.

S těmi železnými meteoritmi je to takto:

The overwhelming bulk of IRON meteorites consists of the Fe,Ni-alloys kamacite and taenite. Minor minerals, when occurring, often form rounded nodules of troilite or graphite, surrounded by schreibersite and cohenite. Schreibersite and troilite also occur as plate shaped inclusions, which show up on cut surfaces as cm-long and mm-thick lamellae. The troilite plates are called Reichenbach lamellae.

Kamacite is a mineral. It is an alloy of iron and nickel, usually in the proportions of 90:10 to 95:5 although impurities such as cobalt or carbon may be present.

Taenite (Fe,Ni) is a mineral found naturally on Earth mostly in iron meteorites. It is an alloy of iron and nickel, with nickel proportions of 20% up to 65%.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-07-30 07:32:12

kdyby jste se rozhodl, že tuto ne moc šťastnou diskuzi byste raději na síti neměl, napište na ja(zavináč)osel.cz. Administrátor ji vymaže, protože do ní nevstoupil nikdo jiný a je to jen duel...
Ale jestli chcete kopat v tomto utkání dále... :)... ring je volný...
Odborný článek vyšel v prestižním časopisu Science (tedy vyjde), nejde o žádný nesmysl pro okurkovou sezonu. Mýlit se je lidské, nemusíte být kvůli tomu na nikoho - ani na mně - na...štvaný.

Odpovědět

Přesto si dovolím i nadále silně pochybovat

Jaroslav Santner,2010-07-25 20:47:22

To, že meteorit vybuchnul před dopadem, svědčí o tom, že byl zahřát na vysokou teplotu. Jak známo, při rychlosti 3,5 km za sekundu za normálních okolností dochází k velmi silnému aerodynamickému ohřevu a železo je mimiřádně dobrým vodičem tepla. Protože se při průchodu plynným obalem Země ohřívalo nejméně po dobu 20 sekund a teplota na povrchu byla přinejmenším 2 500 stupňů, dosáhla teplota ve většině objemu tělesa o průměru 1,3 m teplotu rekrystalizace feritu, který je jedinou fází želesa, ve kterém může Widmanstättenova struktura vznikat. Připouštím, že se na Zemi mohou dostat kousky feritu s původní Widmanstättenovou strukturou, ale za naprosto jiných okolností. Nakonec, je velmi dobře známo, jak rychle se roztavil raketoplán, když mu odpadla keramická destička tepelného štítu, a to měl aerodynamický tvar a pečlivě zvolenou brzdnou dráhu.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-07-25 21:53:06

1/ neuvazujete o vstupni teplote okolo -250 st.C...
2/ "rekrystalizace feritu, který je jedinou fází želesa, ve kterém může Widmanstättenova struktura vznikat" - mýlíte se v meteoritech jde o krystaly Fe-Ni minerálů kamacitu a tenitu
3/
As meteoroids are heated during atmospheric entry, their surfaces melt and experience ablation. They can be sculpted into various shapes during this process, sometimes resulting in deep "thumb-print" like indentations on their surfaces called regmaglypts. If the meteoroid maintains a fixed orientation for some time, without tumbling, it may develop a conical "nose cone" or "heat shield" shape. As it decelerates, eventually the molten surface layer solidifies into a thin fusion crust, which on most meteorites is black (on some achondrites, the fusion crust may be very light colored). On stony meteorites, the heat-affected zone is at most a few mm deep; in iron meteorites, which are more thermally conductive, the structure of the metal may be affected by heat up to 1 cm below the surface.

Odpovědět

Dovolím si drobnou pozmámku

Jaroslav Santner,2010-07-25 16:08:28

V metalurgii Widmanstättenova struktura vzniká ve feritu v (ocelových) předmětech při rychlém ohřevu a následném chladnutí (například při sváření elektrickým obloukem). Jedná se o zhrubnutí zrn krystalů rekrystalizací při teplotě nad 500 stupňů C. Myslím si, že k obdobnému jevu došlo i v "železném" meteoritu, tedy k prudkému ohřátí na rekrystalizační teplotu feritu a následnému ochlazení. Původní krystalická struktura bude tedy jen ztěží na výbrusu pozorovatelná. Domnívám se, že takovouto patlaninu o krystalických strukturách železných meteoritů nemohl napsat odborník.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-07-25 19:17:53

Widmanstättenovy obrazce jsou typické i pro velké železné meteority, které se
1/ nemohly přeletem atmosférou natolik do hloubky rozžhavit, aby se "přetavily"
2/ většinou jde o hezky viditelné makrostruktury, které svědčí - jak je to v článku - o dlohotrvajícím chladnutí.

Jestli se Widmanstättenovy mikrostruktury v nalezeném meteoritu z kráteru Kamil vytvořily jenom nahřátím při letu atmosférou - si dovolím pochybovat.

A jak je to s tou "patlaninou", kterou napsal neodborník? Takto (z originálu - z databáze meteoritů):
The spindles form small aligned clusters and are rimmed by taenite. The matrix is a duplex plessite made of approximately the same proportion of kamacite and taenite lamellae (1-5 μm in thickness) arranged in a micro-Widmanstätten pattern.

A o Widmanstättenových obrazcích železitých meteoritů se přece píše v každé učebnici. A obrázek v článku je také nábrus meteoritu. Dohledejte si to na síti, když nevěříte.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace