Soupeřící samice primátů praktikují infanticidu  
Infanticida je ošklivé slovo již od poslechu, zřejmě proto, že v sobě skrývá zabíjení mláďat. I když se to zdá být nelogické, v přírodě jde o běžnou záležitost a častou i mezi savci. Vraždění neviňátek přestalo být výsadou samců - mláďata totiž zabíjejí i samice a to dokonce i svá vlastní.


Když bylo poprvé odhaleno, že se král zvířat dopouští zabíjení mláďat svého druhu, vyvolalo to šok. Dlouho to odborníci omlouvali úchylkou jen některých samců s násilnickými sklony. Pak se ukázalo, že jde o chování nového vládce harému, který likviduje mláďata svého předchůdce. Takové jednání má svůj důvod. Matkám, které přijdou o potomka, se obnoví pohlavní cyklus a dříve přijdou do říje. Lev se tak dříve dočká vlastních potomků. Je to kruté ale účelné. Pobíjení mláďat svých soků je zcela normální i u dalších kočkovitých šelem. Nevyhýbají se mu ale ani hroši, zebry, koně pes dingo,... U vyšších obratlovců je infanticida, čili zabíjení mláďat tak běžnou záležitostí, až se nám milovníkům přírody to nechce ani věřit. Pověstná je například krutost vačic. Samci se nerozpakují pozřít dokonce ani vlastní potomky. Jejich partnerky nejsou o mnoho lepší neboť s výjimkou svých potomků se s chutí pustí do čehokoliv, co je menší než ony a tak v jejich jídelníčku nechybí potomci sourozenců ani vlastní vnoučata. S pověstnou láskou k mláďatům u vlků, hyen, psounů to je také tak trochu na levačku. Stačí totiž aby přišla samice s potomkem z jiné smečky a hned je bez slitování rozsápán a sežrán. U zvířat, kde si právo na množení osobuje dominantní pár, jako třeba u mangust, jsou potomci od nesprávných rodičů také s chutí poslány na onen svět.

Zvětšit obrázek
Tamaríni vousatí jsou primáti náležející k drápkatým opicím. V jejich chování je něco, co bychom bez znalosti věci ještě nedávno odsuzovali a považovali za zkratkovité jednání. Nejspíše bychom takové opice okamžitě vyřadili z dalšího chovu. Byla by to omyl, chyba se stala někde jinde. (Kredit: ZOO New York City, Wikimedia Commons)


A co primáti?

Co do vraždění neviňátek se primáti od ostatního zvířectva prakticky neliší. Dokonce i u goril platí, že samec zabíjí mláďata zplozená jiným samcem. Jejich matkám tím urychlují schopnost dříve zabřeznout a tak si pojišťují rychlejší přenos vlastních genů do dalšího pokolení. Na otázku o jak rozšířenou praktiku jde výzkum říká, že zabitím příslušníkem vlastní tlupy končí u tohoto našeho vzdáleného příbuzného, celá třetina mláďat. Každá samice gorily horské tímto způsobem přijde za život nejméně o jedno mládě.
Na růžích nemají ustláno ani mláďata kočkodanů. U těch je riziko infanticidy od samců, kteří se necítí být otcem tak vysoké, že samice raději přestaly dávat najevo svou říji a raději se páří dlouho před ní a také potom. Své vzrušení nedávají nijak najevo a se svou povolností přestávají, až když je na nich březost „hodně vidět“. Má se zato, že skrytá ovulace se vyvinula u všech promiskuitních druhů právě jako nutnost ochrany mláďat před krutostí samců. Člověka nevyjímaje.
Čert ví, jestli bychom dali jednomu z hulmanů přídomek posvátný, kdybychom tehdz měli tušení s jakou vervou rdousí a požírá mláďata svých bratrů a sester.


Zvětšit obrázek
Mláďata goril horských jsou u matek v bezpečí. Infanticida jim hrozí jen ze strany otců. (Kredit: Credit: by Sarel Kromer. From: http//flickr.com/

Je infanticida jen doménou zlých samců?

Na tuto otázku dává odpověď studie, která byla zveřejněna v časopise Primates. Popisuje chování tří různých skupin tamarínů z peruánských pralesů. Tito primáti velikosti větší veverky mají na prstech místo nehtů drápky, krom palců zadních končetin, což jim umoţňuje dobře šplhat po stromech. Drápkaté opičky se živí ovocem a hmyzem. Tlupa mívá asi 7 členů a tvoří ji více dospělých samců i samic, příbuzní i nepříbuzní jedinci. Samice rodí většinou dvojčata o která se starají všichni členové skupiny. Nejčastěji je ale na zádech nosí samci. Ekologové sledovali několik skupin opic v letech 1999 – 2008. Zvířata byla pod dohledem vždy dva týdny v měsíci a po tu dobu pozorovatelé neustále zaznamenávali co se u každého jedince z tlupy šustne - záznamy se prováděly každých deset minut. Tak se zjistilo kdy byla která samice v říji, s kým se přátelila i kdy porodila. Během sledování tlup vědci zaznamenali také pád některých mláďat na zem a také, jak se je hned různí členové skupiny pokoušeli dostat je na svých bedrech zase zpět do bezpečí korun stromů. Jenže život není procházkou růžovou zahradou a nedochůdčata, která nejsou schopna se na svých nosičích udržet, jsou přirozeným způsobem selektována. Problém byl v tom, že na zemi se někdy ocitalo více mrtvých mláďat, než kolik se jich dalo vysvětlit přirozenými pády a nebo málo vyvinutými mláďaty. Některé mrtvolky byly dobře vyvinuté a bylo na nich patrné, že byly okousané ještě dříve, než spadly na zem. To vědce upoutalo a proto zbytky mláďat začali nakládat do lihu a spolu s nimi sbírali i výkaly všech zvířat z tlupy. Později tak mohli provést analýzu DNA a přijít na kloub příbuzenským vztahům. Pitvání mrtvolek se ukázalo na pravděpodobnou příčinu smrti mláďat.

Zvětšit obrázek
Pokud rostomilé tamaríní opičky v soupeření o přízeň opičáků neuspějí, zabijí svá zdravá mláďata a sežerou jim mozek. (Kredit: ZOO New York City, Wikimedia Commons)

Tak vyšla najevo pravda o macešském chování některých matek a že přežití mláďat do značné míry závisí na soupeření mezi samicemi o přízeň samců. Strohá řeč čísel praví, že 75 % potomků přežije, pokud má samice alespoň tři pomocníky, ale jen 41,7 % jich přežije v případě, když je pomocník jeden nebo dva. S ohledem na soupeření s jinými samicemi, 80 % mláďat hyne do tři měsíců věku, pokud jsou ve skupině dvě březí samice. Toto číslo klesá na 20 %, pokud se ve skupině vyskytne jen jedna matka se dvěma potomky.

Zvětšit obrázek
Od kočkodaních samců hrozí potomkům tak velké nebezpečí, že se samice snaží upevňovat vztahy strpěním sexuálních požadavků dlouho před ovulací i dlouho poté a během říje nevykazují žádné znaky upozorňující na ovulaci. (Kredit: Houston Museum of Natural Science)

Infanticida se vyskytuje v tlupách tamarínů, kde není dobře ustavena hierarchie a dominance mezi samicemi. Soutěžení vede ke stresům, což může mít vliv jak na plod, tak na produkci mléka samicemi a snižuje tak životaschopnost potomstva. Dochází ale i k tomu, že matky samy zabíjejí své zdravé potomky, pokud z nějakých důvodů usoudí, že mají malé vyhlídky na přežití. Zvláště neblahý dopad na osud mláďat má narušení sociálních vazeb, když se samice setká s malou pozorností a pomocí ze strany samců. To se stává, když je ve skupině více březích samic. Matka, která v soupeření o přízeň samců neuspěje se stává vražedkyní. Často přitom sežere mozek svého mláděte. Zřejmě proto, že takové sousto obsahuje řadu v pralese nedostatkových živin a tím si nejlépe kompenzuje „náklady“ jež investovala do těhotenství. Při takovém jednání může brzo znovu zabřeznout a snažit se o úspěšnější soupeření v náklonnosti samců a zajistit přežití svých dalších potomků. Vědci chování tamarínů vysvětlují tím, že se u nich vyvinul jakýsi druh komunismu a všichni se starají o všechno. Tak třeba i o nošení mláďat na zádech se svorně dělí jak samice, tak samci. Nezáleží přitom na tom, zda jsou či nejsou otcové mláďat. Když například v důsledku nejasné hierarchie kontrola plánovaného rodičovství v tlupě selže, soukolí opičího komunismu začne skřípat a dojde k něčemu, co by klasik popsal jako stav při němž „revoluce začne požírat své děti“. K této strategii přinutilo opičky málo úživné prostředí v němž je zajištění dostatečně připravených potomků na život extrémně nákladnou záležitostí při které musí spolupracovat celá skupina, aby byla úspěšná.


Infanticidě se nevyhnuli ani ptáci
Nevěra u ptáků a zabíjení mláďat sokyněmi je ještě hojnější, než u obratlovců a vydalo by na několik samostatných článků. Za zmínku stojí nedávný objev u strak protože v něm jde rovněž o infanticidu prováděnou matkami. Straky jí dovedli k ještě větší dokonalosti než primáti, protože decimují jen to pohlaví, které je v hnízdě v menšině. Na první pohled to vypadá, jakoby stejno-pohlavní potomci vytvářeli v hnízdě „gangy“ a ty pak likvidovaly méně početné protivníky. Jenže snaha svalovat vinu na gangy mladistvých by byl omyl. Za pozorovanými posuny pohlaví potomků totiž stojí jen jednání rodičů. Z dosud zjištěných dat vyplynulo, že holátka mřou až koncem doby hnízdění. Posun pohlaví se tedy neprojevuje hned po vylíhnutí, tam je „fifty – fifty“. Změna nastává až v době, kdy rozdíly v pohlaví začnou být na holátkách vidět. Navíc se ukazuje, že pro každé hnízdo je posun pohlaví jiný a že je specifický. Skoro to dělá dojem, jako by straččí rodiče nabyli ve své mysli nějakou představu o ideálním poměru kluků a holčiček a když se jim jejich představa nesplnila přirozenou cestou, kýžený poměr si zajistí po svém. Úmyslně nechají některá z holátek umřít a zřejmě jim k tomu i razantním zásahem dopomohou. Co opeřence vede k tomu, že se jejich rodičovská péče naráz změní v opak? Nic jiného než evolucí prověřená zkušenost. Páry, které jsou v dobrém fyzickém stavu, upravují poměr svých potomků směrem k synům. Ti totiž jsou větší a potřebují ke zdárnému vývoji o 10% více žrádla, aby z nich vyrostli jedinci schopní obstát v konkurenci a zplodit potomstvo. Nosit do hnízda více úlovků si mohou dovolit jen zkušené páry a to ještě jen pokud jsou oba ve výborné kondici. Páry, které jsou na tom se svými silami hůře, a nebo se se snáškou otálely do doby, kdy už je v dané lokalitě po hlavním hodokvasu, upravují poměr pohlaví směrem k vícero dcerám. Má to svou logiku, protože menší samičky mají větší šanci na přežití i tehdy, když je potravy poskrovnu.

Zvětšit obrázek
Straky jsou považovány za jedny z nejinteligentnějších ptáků. Podobně jako u tamarínů i jejich holátkům hrozí zabití ze strany matek. (Kredit: Wikipedia)


Po kopulační selekce

Ještě zajímavější je způsob, jakým samice likvidují nechtěné zárodky ve své děloze. K takové cílené selekci přistupují třeba po znásilnění. Nemusí ale jít jen o eliminaci násilnického chování některých samců. Jsou druhy, kde samice záměrně vyhledávají páření s mnoha samci, aby si následně až po koitech vybrali toho správného otce svých potomků. Dělají to zatím ne zcela známým způsobem ale víme, že při tom asistuje imunitní systém, který podle proteinových povrchových značek (antigenů) dokáže „odhadnout“ geneticky co nejvzdálenějšího nápadníka a tak vybrat toho pravého otce ratolestí. Tak matka svým potomkům zajistí co největší heterózní efekt. A nejen to, zabezpečí i různorodost populace, která si uchová možnost reagovat na změny prostředí. Nejde o nic exotického, tuto po-kopulační selekci praktikují i obyčejná domácí prasata. Jde o děje našim zrakům skryté v nichž hlavní roli hraje nabalování proteinů na zárodky a ty jim pak nedovolí se v děloze uhnízdit. V podstatě jde také o infanticidu, jen v jaksi profesionálnějším provedení, než jakým je „sprosté“ sežrání potomka.


Než začneme mít zvířatům zabíjení vlastních mláďat za zlé, měli bychom si nejdříve zamést před vlastním prahem. Už Starý zákon popisuje vraždění dětí a zdaleka ne jen zabíjení židovských chlapců po narození Mojžíše. Herodes se také v tomto směru dost činil a Nový zákon je svědkem, že tyto praktiky po dlouhou dobu z módy nevyšly. Ostatně i umělci a sportovci vyzdvihovaná společnost Starých Řeků se také nesla v duchu vyznávání infanticidy. Stačí si přečíst jejich řádění po dobytí Tróje a osud Hektora a Andromaché. Jak dokládají příklady z domácích luhů a hájů i Slované mají máslo na hlavě: "Pobijeme děti v klínech vašich žen a necháme jim místo nich kojit štěňata!" píše Kosmas ve své kronice. A že nejde jen pouhý symbolismus pochopíme na konci jeho díla, kde líčí jak se sám účastnil popravy dětí nepohodlných politických odpůrců. Pozadu nezůstal ani Dalimil, mezi jeho řádky se dá vyčíst, že zřejmě takové činy i sám schvaloval. Bylo by od nás příslušníků západní kultury, nefér vyčítat Eskymákům škrcení svých ratolestí, Arabům jejich zahrabávání nemluvňat do písku a Číňanům, kteří holčičky dříve podchlazovali koupelí ve vodě. Bohužel se v Číně ještě dnes, stejně jako v Indii infanticida provádí selektivními interupcemi. Přijdou na řadu ale až tehdy, když test DNA ukáže, že vyvíjejícímu plodu chybí Y chromozom.
U druhu obdařeného nejvyvinutějším mozkem je ale dnes takové jednání neomluvitelným pokrytectvím. U zvířat bychom ale tak přísní ve svých soudech být neměli. To, co považujeme za nesmyslné zabíjení vlastních mláďat matkami, je často jen evolucí odzkoušenou normou chování, jejíž význam teprve začínáme chápat. Ač nám to může připadat kruté, zvířata dělají jen to, co jim velí diktát jejich sobeckých genů. To jen my se z neznalosti zdráháme připustit, že v evoluci není místo pro city ani etiku.


Prameny: Primatology Research Group, Behavioural Biology Unit, University of Liege
Reproductive failure, possible maternal infanticide,
and cannibalism in wild moustached tamarins, Saguinus mystax, Primates (2011) 52:179–186


Datum: 13.06.2011 23:05
Tisk článku

Související články:

Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty     Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl     Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce     Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)
Jací vůdci jsou s to zničit společnost?     Autor: Josef Pazdera (04.05.2020)
Po účasti na obědě hrazeném farmaceutickou firmou, lékaři navyšují recepty     Autor: Josef Pazdera (19.02.2020)



Diskuze:

bible

Patrik Turek,2011-06-17 15:42:01

Tak bible ma vypovídající hodnotu nula. Herodes byl sice krutý ale že vraždil novorozenata to je výmysl bible, navíc zemřel v roce 4 před našim letopočtem.

Odpovědět


Pokud

Petr Ba,2011-06-27 09:19:32

Pokud tedy víme, kdy vlastně začíná náš letopočet. Samozřejmě míněno z historického - nematematického hlediska, protože letopočet léta páně se snad začal počítat až po Kristově smrti, do toho přichází nejasnost v jeho skutečném věku v době ukřižování, etc. ;)

Odpovědět

infanticida

Zdena Galajdova1,2011-06-15 19:01:42

zaujalo mě, že samice kočkodanů skryly ovulaci a strpí častější styk, aby ochránily svá mláďata.... žena dělá přesně totéž - její ovulace je skrytá... byly snad příčiny této utajenosti také v infanticidě ?
Logicky to vypadá, že ano a praxe do dnešních dnů tomu občas také nasvědčuje...
zajímá me názor druhých účastníků a samozřejmě i autora.
Zdena

Odpovědět


Martin Chabada,2011-06-18 17:30:31

Pravdepodobne ano, ale zenam to velmi nepomohlo, kedze muzi dokazu poznat svojich potomkov podla pachu a podobnosti vyzoru a venovat im potom viac zdrojov a tak nepriamo sposobuju (obmedzenim zdrojov) infanticidu potomkov inych muzov:
http://ucl.academia.edu/AlexandraAlvergne/Papers/285770/Father-Offspring_Resemblance_Predicts_Paternal_Investment_In_Humans

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace