Hubble objevil pátý měsíc Pluta  
Při pátrání v prostoru kolem Pluta před velmi očekávaným příletem sondy New Horizons se na snímcích Hubbleho vesmírného dalekohledu vyloupl již pátý zřetelný měsíc Pluta. Bude už posledním?

 

 

Zvětšit obrázek
Snímek zachycující nově objevený měsíc s pořadovým číslem 5. Kredit: NASA, ESA, M. Showalter (SETI Institute).

 

Zvětšit obrázek
Mark Showalter. Kredit: M. Showalter, SETI.

Z Pluta se stává hrdina nečekaných dramatů. Nejprve na konci 19 století předpověděli jeho existenci z odchylek oběžné dráhy Uranu, na jejichž vysvětlení nestačil Neptun. Pak následovaly roky urputného hledání, které nakonec v roce 1930 vítězně ukončil tehdy 24letý astronom Clyde Tombaugh, mimo jiné objevitel takřka 800 asteroidů, stovek proměnných hvězd, hvězdokup i kup galaxií a také autor několika pozorování UFO. Objev deváté planety Sluneční soustavy vzbudil obrovský ohlas a astronomové z Lowellovy observatoře, která objev uskutečnila, museli vybírat z mnoha navržených jmen, jako například Odin, Persephone, Atlas, Prometheus, Zeus, Percival, Minerva nebo Kronos. Hlasující astronomové se tehdy jednomyslně přiklonili k Plutu, ale to ještě zdaleka nebyl konec.

 

V roce 1978 vyšlo najevo, že Pluto má měsíc Charon, který je spíš partnerem než oběžnicí, protože je s průměrem 1212 kilometrů tak veliký, že hmotný střed (barycentrum) soustavy Pluto-Charon leží mimo Pluto. V roce 2005 se do příběhu systému Pluta poprvé významně vložil Hubbleův vesmírný dalekohled a objevil další dva měsíce, jménem Nix (23-68 km) a Hydra (30-84 km). Už od 70tých let se s přibývajícími informacemi o periferii Sluneční soustavy stále více zpochybňoval status Pluta jako planety a vzedmuté vášně odborníků v roce 2006 nakonec přivedly Pluto mezi takzvané trpasličí planety. Nebylo to rozhodně jednomyslné a někteří astronomové se s tím dodnes nesmířili, i když samotnému Plutu je to nepochybně naprosto lhostejné.

 

Začátkem roku 2006, ještě před degradováním Pluta na trpasličí planetku, odstartovala jeho směrem v rámci programu NASA New Frontiers planetární sonda New Horizons, která má v popisu práce fantastický průzkum Pluta, jeho měsíců a dalších transneptunických těles. Shodou okolností má na palubě i urnu s popelem objevitele Pluta Tombaugha, který se tak jako první pozemšťan dostane k Plutu takříkajíc osobně.

Zvětšit obrázek
Scéna na povrchu Pluta. Vlevo srpek Charonu, vpravo mdlé Slunce. Kredit: ESO/L. Calçada, Wikimedia Commons.

 

Zvětšit obrázek
Pluto, Charon, Nix a Hydra na Hubbleho snímku z roku 2005. Kredit: H. Weaver (JHU/APL), A. Stern (SwRI), HST Pluto Companion Search Team.

Sonda New Frontiers by měla proletět kolem Pluta 14. července 2015. Astronomové proto už nějakou dobu pečlivě propátrávají okolí Hubbleho dalekohledem a hledají případné prstence Pluta a další tělesa, která by mohla sondu ohrozit a zhatit tak její ambiciózní program. V rámci tohoto pátrání Hubble v červenci 2011 našel čtvrtý měsíc Pluta o průměru 13-34 kilometrů, zatím stále ještě provizorně pojmenovaný S/2011 (134340) 1.

 

Ani to nestačilo a před pár dny (na přelomu června a července 2012) lidé kolem Hubbleho vesmírného dalekohledu ohlásili už pátý měsíc Pluta a opět jej zoufale neatraktivně a pro laiky naprosto nesrozumitelně označili jako S/2012 (134340) 1. Nově objevený měsíc, v odborných kruzích důvěrně přezdívaný P5, září opravdu jen velmi slabě, zmůže se zhruba na jednu stotisícinu záře Pluta. Vzhledem k tomu by ho pouhým okem nezahlédl ani superhrdina. Má střední průměr 10-25 kilometrů a Pluto oběhne jednou za dvacet dní plus nějaké drobné. Jak se dalo čekat, malé měsíce Pluta jsou v orbitální (dráhové) rezonanci s Charonem, čili, že jejich doby oběhu jsou v poměru malých celých čísel. Pojmenování 4. a 5. měsíce Pluta zřejmě dodrží zvyklosti a budou čerpat z řeckých bájí. Komentátor časopisu Scientific American zmiňuje temně poetickou dvojici s nadpozemským pěvcem Orfeem a jeho nešťastnou ženou Eurydikou, což vůbec nebylo špatné.

 

 

Zvětšit obrázek
Sonda New Horizons u Pluta. Snad se povede. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Kde vlastně Pluto vzalo tak impozantní systém měsíců, které jsou k relativně malému Plutu vesměs velmi blízko? Šéf týmu Pluto Hubbleova dalekohledu, Mark Showalter z Institutu SETI v kalifornském Mountain View, navrhuje, že by smečka měsíců Pluta mohla vzniknout někdy hodně dávno, po dramatické srážce Pluta s dalším transneptunickým tělesem, vlastně asi trochu podobné srážce protoZemě s další protoplanetou před vznikem Měsíce. Z většiny kosmických trosek po takové srážce mohl vzniknout Charon a ze zbytků další, očividně maličké měsíce Pluta, kterých samozřejmě může být víc, než zatím nalezené 4. Brzy se jistě dozvíme víc, propátrávání prostoru kolem Pluta pokračuje. Sonda New Horizons se k Plutu blíží každým dnem a přijde čas, kdy toho sama uvidí víc, než nakolik se zmůže Hubble. Doufejme jen, že u Pluta do ničeho nevrazí. Byla by to škoda, po tak dlouhé cestě.

 

Prameny:
Scientific American 11.7. 2012, ESA News 11.7. 2012, Wikipedia (Pluto, New Horizons, S/2012 P 1).

 

Datum: 14.07.2012 23:39
Tisk článku

Související články:

Američtí vědci automatizovali výrobu jaderného paliva pro vesmírné sondy     Autor: Stanislav Mihulka (23.01.2019)
Na dusíkatých ledovcích Pluta plují záhadné kopce zmrzlé vody     Autor: Stanislav Mihulka (05.02.2016)
Ledové sopky na Plutu     Autor: Tomáš Kohout (11.11.2015)
Dobrodružství v říši nových obzorů     Autor: Julie Nováková (10.10.2015)
Dočkali jsme se nových fotek Pluta     Autor: Dušan Majer (11.09.2015)



Diskuze:

Odchylka v oběžné dráze Uranu

Radoslav Dubajský,2012-07-16 10:05:40

Jak je dnes známo, bylo objevení Pluta na základě výpočtů odchylky oběžné dráhy Uranu v podstatě náhodné - hmotnost tohoto tělesa se později ukázala jako natolik titěrná, že jeho gravitační vliv na tak velkou vzdálenost je zanedbatelný. Co mě ale už dlouho zajímá a nikde jsem k tomu zatím nenašel věrohodné vysvětlení je odpověď na otázku co tedy způsobuje onu odchylku v orbitě Uranu VE SKUTEČNOSTI. V jiné obdobné situaci - v notoricky známém případě Merkur - Vulkán nakonec vše vyřešila teorie relativity, podobné vysvětlení ale u Uranu vzhledem k jeho pozici v gravitačním poli Slunce zřejmě nepřipadá v úvahu. Nebo se později ukázalo, že to byla jen chyba měření?

Odpovědět


Re:

Vít Výmola,2012-07-16 10:56:52

Podle novějších poznatků souhlasí odchylky Uranu s působením už známých těles. Pro jistotu jsem si to ověřil na wiki, kde se udává, že odchylky jsou vyřešeny na základě korekce hmotnosti Neptunu pomocí sondy Voyager 2.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz