Zvětšit obrázek

Galaxie NGC 1277 ve viditelném světle. Kredit: NASA/ESA/Andrew C. Fabian.

Zvětšit obrázek

Průměr 4 světelné dny. Kredit: D. Benningfield/K. Gebhardt/StarDate.

Podle současných představ dřímá uprostřed prakticky každé galaxie supermasivní černá díra. Takový objekt je pro naši představivost pochopitelně hodně nestravitelný, obvykle ale ve skutečnosti odpovídá zhruba jednomu promile hmotnosti dotyčné galaxie. Existují však i takové supermasivní černé díry, které jsou divné i na poměry této bizarní kategorie vesmírných monster. A právě takovou černou díru teď vypočítali astronomové týmu Jonelle Walshové z Texaské univerzity v Austinu.

Walshová a spol. v rámci programu Hobby-Eberly Telescope Massive Galaxy Survey (MGS) pozorovali galaxii NGC 1277 ze souhvězdí Persea, která se nachází ve vzdálenosti 220 milionů světelných let. Patří do kupy galaxií v Perseu, není nijak oslnivě veliká a svými rozměry a hmotností se vyrovná pouhé jedné desetině Mléčné dráhy. Zároveň je ale zajímavá strukturou, protože jde o čočkovou galaxii (lenticular galaxy), tedy takovou galaxii, která má v sobě něco z eliptických galaxií a něco z galaxií spirálních.

Badatelé analyzovali pohyby vybraných hvězd této galaxie a nakonec dospěli k závěru, že v jejím středu sedí opravdu monstrózní černá díra, jejíž hmota by vyvážila 17 miliard Sluncí. Hvězdy se ve středu galaxie pohybovaly nápadně rychleji, než jak by za normálních okolností měly, což ukazovalo na drtivou gravitaci centrální černé díry. Možná je to vůbec nejobrovitější černá díra, na kterou jsme zatím narazili. Její hmota zároveň odpovídá celým 14 procentům hmoty galaxie NGC 1277 a to je podle všeho opět rekord. První příčku až doposud držela malá galaxie NGC 4486B, která je satelitní galaxií ohromné a slavné eliptické galaxie M87 ze souhvězdí Panny. Supermasivní černá díra galaxie NGC 4486B odpovídá 11 procentům váhy celé galaxie. Pokud jde o rozměry, průměr černé díry v srdci galaxie NGC 1277 by měl činit jedenáctinásobek oběžné dráhy našeho Neptunu kolem Slunce.

Zvětšit obrázek

Hobby-Eberly Telescope, McDonalodova observatoř, Texas. Kredit: Hobby-Eberly Telescope.

Zvětšit obrázek

Okolí galaxie NGC 1277 (uprostřed), kupa galaxií v Perseu. Kredit: David W. Hogg, Michael Blanton, and the SDSS Collaboration.

Astronomové se stále dohadují o mechanismu, který by vysvětlil vztah mezi hmotností supermasivních černých děr a parametry hostitelských galaxií. Zásadním problémem je prý nedostatek dat. V tuhle chvíli spolehlivě známe hmotnost méně než 100 centrálních černých děr, což je samozřejmě tristní. Vážení supermasivních děr na dálku je poměrně obtížné a časově náročné. V případě galaxie NGC 1277 se sice odhad hmoty centrální černé díry povedl, zároveň ale ohrozil stávající modely evoluce galaxií. Její hmota je tak obrovitá, že si pochopení vývoje dotyčné galaxie nejspíš vyžádá nějaký alternativní koncept. Walshová a spol. navíc pozorovali v blízkosti NGC 1277 i pětici dalších galaxií, které vypadají podobně a možná také obsahují gigantické supermasivní černé díry. Takže se nejspíš máme na co těšit.

Prameny:

Nature 491: 729-731, University of Texas 28.11. 2012, Wikipedia (NGC 1277, Lenticular galaxy).