Dramatická hra náhody s blazarem Markarian 421  
Blízký blazar vzplanul ohromujícím zábleskem těsně po spuštění intenzivního pozorování a shodou okolností také v době konání konference Americké fyzikální společnosti. Vesmír je plný překvapení.


 

Zvětšit obrázek
Markarian 421 v Hubbleově vesmírném dalekohledu. Kredit: Hubble Legacy Archive.


 

Zvětšit obrázek
Logo konference APS 2013 v Denveru. Kredit: APS.

Vesmír je plný neuvěřitelných věcí, ale aktivní galaktická jádra vážně stojí za to. supermasivní černá díra se strašlivou gravitací, kolem které rotují gigantická mračna kosmického plynu a prachu. Aktivní galaktická jádra jsou nejjasnější, a také nejvytrvalejší zdroje elektromagnetického záření ve vesmíru, rozběsnění draci v temnotách, kteří dávají vědcům tušit, jaký náš vesmír asi doopravdy je. Ani aktivní galaktická jádra ale nejsou všechna stejná.


Extrémisty mezi nimi jsou blazary, aktivní galaktická jádra obřích eliptických galaxií, které patří k nejvíce energetickým jevům, jaké jsme zatím ve vesmíru pozorovali. Jejich relativistické polární výtrysky hmoty míří v podstatě přímo naším směrem, naštěstí z převeliké dálky. Blazary vlastně zahrnují objekty dvou typů, jejichž názvy daly vzniknout samotnému pojmu blazar – objekty BL Lacertae a OVV kvasary (Optically Violent Variable). Jedním z nejbližších a tím pádem nejjasnějších blazarů je Markarian 421, intenzivní zdroj gama záření v souhvězdí Velké medvědice, vzdálený od nás 397 milionů světelných let. A právě Markarian 421 nedávno ztropil excelentní mezigalaktický žertík.


 

Zvětšit obrázek
H0323+02, další objekt typu BL Lacertae. Kredit: Renato Falomo, ESO NTT, Wikimedia Commons.

 

Zvětšit 
Aktivní galaktická jádra. Zeshora: 1. Rádiová galaxie/ Seyfertova galaxie 2. typu, 2 a 3 kvasar/ Seyfertova galaxie 1. typu, 4. blazar. Kredit: Ron Kollgaard, Wikimedia Commons.

Astrofyzici tento blazar zcela nedávno zařadili do rutinního programu, přičemž na něj zamířili teleskopy pracující v různých oblastech elektromagnetického spektra. A Markarian 421 odpálil ohromující záblesk, který poslal všechny zasvěcené do kolen. A aby nebyl šťastným náhodám konec, stalo se to v průběhu konference Americké fyzikální společnosti (APS), která se odehrála ve dnech 13. až 16. dubna v Denveru, Colorado. Její účastníci se pak samozřejmě nebavili skoro o ničem jiném.


Upřímně řečeno, nebylo to zase tak šokující překvapení. Markarian 421 je typický objekt typu BL Lacertae a ty mají proměnlivou náturu. Například samotný blazar BL Lacertae původně považovali za proměnnou hvězdu. Markarian 421 se v roce 1996 blýskl nepřehlédnutelným vzplanutím velice energetických gama paprsků a od té doby si poklidně dřímal. Teď ale zanechal přihlížející v úžasu. Astrofyzici se těší, že se teď díky šťastné souhře okolností dostanou ke spoustě zajímavých dat. Jejich analýza by mohla napovědět, jak vlastně vzniká tak nesmírně energetické záření blazarů, což je stále zastřeno nejasnostmi.


 

Zvětšit
Martin Petrásek. Kredit: M. Petrásek.

Jak podotýká astrofyzik Martin Petrásek z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, je to jenom pozoruhodná náhoda. Jak ale ukazuje ohlas vzplanutí blazaru Markarian 421 ve světových médiích, vědci dostali od vzdáleného vesmírného monstra skvělou přihrávku, kterou slušně zužitkovali pro popularizaci výzkumu vzdáleného vesmíru. Není nad to, když vrcholová věda získá jemnou příchuť tajemna.

 

Literatura

BBC News 16.4. 2013, Wikipedia (Blazar, Markarian 421).


 

Datum: 07.05.2013 07:34
Tisk článku

Související články:

Vznikly zárodky supermasivních černých děr zhroucením hal temné hmoty?     Autor: Stanislav Mihulka (21.06.2021)
ALMA objevila nejstarší galaktickou bouři supermasivní černé díry     Autor: Stanislav Mihulka (17.06.2021)
Supermasivní černé díry se možná zrodily z kolosálních hvězd     Autor: Stanislav Mihulka (17.03.2021)
Astronomové vystopovali chybějící hmotu v podobě vodíkového sněhu     Autor: Stanislav Mihulka (07.02.2021)
Velká černá díra najednou pohasla a nikdo neví proč     Autor: Stanislav Mihulka (05.02.2021)



Diskuze:

Jasnačka

Mojmir Kosco,2013-05-08 09:04:42

uplatili Markarian 421.
Spiš je zajimávé že to nedodrží pohromadě gravitace ale temná vášeň .Limit světla nepřekračuje nikdo kromě rozpínání a vzdálených galaxii . A Aby to fungovalo jště chvíli tak výřadíme (kvůli udržbě) i LHC

Odpovědět

Laické představy...

Ondřej Dvořák,2013-05-07 21:44:22

Černá díra, jak si jí představuju já, má tvar děravé koblihy s velice tenoučkou trychtýřovitě se zužující dírkou skrz.

http://img42.imageshack.us/img42/483/galaxye.jpg

Tento objekt americké koblihy má tu vlastnost, že gravitační pole, které kolem sebe vytvářní není kruhové, ale je kombinací vzájemně se protínajících gravitačních orbitů "tlustého prstenu". Cokoliv v takovémto gravitačním poli putuje, vždy pravidelně při oběhu půlky pole klesne na orbit nižší, čímž se vytváří ramena spirálních galaxií. Dochází tam ještě k následnému součtu gravitačního působení již přítomných ramen, hmoty v nich a samotného gravitačního pole centrální černé díry.

Je-li výstup z černé díry namířen přímo směrem k nám, dostaneme přímý světelný zásah tím, co zbyde z objektu, které do ní z druhé strany spadl. Kupříkladu hvězda s okolními planetami. Co černá díra při průletu padajících objektů do díry v koblize neabsorbuje do svého koblihového těla, to vyletí na druhé straně obrovskou rychlostí v podobě záření, částic, no prakticky s černou dírou po-kolizního materiálu.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace