Vesmír je plný neuvěřitelných věcí, ale aktivní galaktická jádra vážně stojí za to. supermasivní černá díra se strašlivou gravitací, kolem které rotují gigantická mračna kosmického plynu a prachu. Aktivní galaktická jádra jsou nejjasnější, a také nejvytrvalejší zdroje elektromagnetického záření ve vesmíru, rozběsnění draci v temnotách, kteří dávají vědcům tušit, jaký náš vesmír asi doopravdy je. Ani aktivní galaktická jádra ale nejsou všechna stejná.
Extrémisty mezi nimi jsou blazary, aktivní galaktická jádra obřích eliptických galaxií, které patří k nejvíce energetickým jevům, jaké jsme zatím ve vesmíru pozorovali. Jejich relativistické polární výtrysky hmoty míří v podstatě přímo naším směrem, naštěstí z převeliké dálky. Blazary vlastně zahrnují objekty dvou typů, jejichž názvy daly vzniknout samotnému pojmu blazar – objekty BL Lacertae a OVV kvasary (Optically Violent Variable). Jedním z nejbližších a tím pádem nejjasnějších blazarů je Markarian 421, intenzivní zdroj gama záření v souhvězdí Velké medvědice, vzdálený od nás 397 milionů světelných let. A právě Markarian 421 nedávno ztropil excelentní mezigalaktický žertík.
Astrofyzici tento blazar zcela nedávno zařadili do rutinního programu, přičemž na něj zamířili teleskopy pracující v různých oblastech elektromagnetického spektra. A Markarian 421 odpálil ohromující záblesk, který poslal všechny zasvěcené do kolen. A aby nebyl šťastným náhodám konec, stalo se to v průběhu konference Americké fyzikální společnosti (APS), která se odehrála ve dnech 13. až 16. dubna v Denveru, Colorado. Její účastníci se pak samozřejmě nebavili skoro o ničem jiném.
Upřímně řečeno, nebylo to zase tak šokující překvapení. Markarian 421 je typický objekt typu BL Lacertae a ty mají proměnlivou náturu. Například samotný blazar BL Lacertae původně považovali za proměnnou hvězdu. Markarian 421 se v roce 1996 blýskl nepřehlédnutelným vzplanutím velice energetických gama paprsků a od té doby si poklidně dřímal. Teď ale zanechal přihlížející v úžasu. Astrofyzici se těší, že se teď díky šťastné souhře okolností dostanou ke spoustě zajímavých dat. Jejich analýza by mohla napovědět, jak vlastně vzniká tak nesmírně energetické záření blazarů, což je stále zastřeno nejasnostmi.
Jak podotýká astrofyzik Martin Petrásek z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, je to jenom pozoruhodná náhoda. Jak ale ukazuje ohlas vzplanutí blazaru Markarian 421 ve světových médiích, vědci dostali od vzdáleného vesmírného monstra skvělou přihrávku, kterou slušně zužitkovali pro popularizaci výzkumu vzdáleného vesmíru. Není nad to, když vrcholová věda získá jemnou příchuť tajemna.
Literatura
BBC News 16.4. 2013, Wikipedia (Blazar, Markarian 421).
Gravitační čočkování prozradilo gravitačního behemota
Autor: Stanislav Mihulka (30.03.2023)
První hvězdy vesmíru mohly být molochy s hmotností až 100 tisíc Sluncí
Autor: Stanislav Mihulka (03.02.2023)
Rychle rostoucí supermasivní černá díra "sežere" 1 Zemi za sekundu
Autor: Stanislav Mihulka (16.06.2022)
Vznikly zárodky supermasivních černých děr zhroucením hal temné hmoty?
Autor: Stanislav Mihulka (21.06.2021)
ALMA objevila nejstarší galaktickou bouři supermasivní černé díry
Autor: Stanislav Mihulka (17.06.2021)
Diskuze:
Jasnačka
Mojmir Kosco,2013-05-08 09:04:42
uplatili Markarian 421.
Spiš je zajimávé že to nedodrží pohromadě gravitace ale temná vášeň .Limit světla nepřekračuje nikdo kromě rozpínání a vzdálených galaxii . A Aby to fungovalo jště chvíli tak výřadíme (kvůli udržbě) i LHC
Laické představy...
Ondřej Dvořák,2013-05-07 21:44:22
Černá díra, jak si jí představuju já, má tvar děravé koblihy s velice tenoučkou trychtýřovitě se zužující dírkou skrz.
http://img42.imageshack.us/img42/483/galaxye.jpg
Tento objekt americké koblihy má tu vlastnost, že gravitační pole, které kolem sebe vytvářní není kruhové, ale je kombinací vzájemně se protínajících gravitačních orbitů "tlustého prstenu". Cokoliv v takovémto gravitačním poli putuje, vždy pravidelně při oběhu půlky pole klesne na orbit nižší, čímž se vytváří ramena spirálních galaxií. Dochází tam ještě k následnému součtu gravitačního působení již přítomných ramen, hmoty v nich a samotného gravitačního pole centrální černé díry.
Je-li výstup z černé díry namířen přímo směrem k nám, dostaneme přímý světelný zásah tím, co zbyde z objektu, které do ní z druhé strany spadl. Kupříkladu hvězda s okolními planetami. Co černá díra při průletu padajících objektů do díry v koblize neabsorbuje do svého koblihového těla, to vyletí na druhé straně obrovskou rychlostí v podobě záření, částic, no prakticky s černou dírou po-kolizního materiálu.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
