Aeolipile neboli "míč boha větrů Aióla" - parní reaktivní stroj, známý také jako Heronova baňka.

Když máme Den dětí, zkusme podobně jako k 1. máji trochu tematický text.Můžeme začít třeba od předkolumbovské Ameriky. Jednou ze zajímavých záhad je (ne)znalost kola v kulturách Mesoameriky. O používání kola doklady nemáme, přitom Mayové ovšem své cesty válcovali (měli silnice i válec, to už od vozu na pohled zase tak daleko není). Pravdou je, že zde chyběla domestikovaná tažná zvířata, ovšem mohli třeba zkusit vyšlechtit a zapřáhnout větší hafany. Nakonec i takový trakař je možná energeticky efektivnější než nosit náklad na zádech.

S hlavou čápa ze slitiny bronzu a stříbra si hrály už thrácké děti v pozdní době bronzové, mezi 1500 a 1200 před naším letopočtem. Nález pochází od města Zlatograd v Rodopech v Bulharsku. (Kredit: Bulgarien News Television 1)

Mohlo by se říct, že kolo prostě nikdo nevymyslel, protože se to nestihlo. Neexistuje žádný okamžik, kdy by se kolo mělo/muselo objevit automaticky. Konec konců kolo neznaly ani předkolumbovské civilizace v Andách, přičemž Inkové opět měli i síť silnic a navíc by mohli zapřáhnout ochočené lamy. Divné však je, že z mexických indiánských kultur známe hračky (krokodýly a psy) na kolečkách. Je možné že, technologie už byla známa v zárodku, totiž jako hračka pro děti.

Nemohl by to být obecnější stav? Jiný příklad, takový mlýnek na potoce asi také předcházel velkým zařízením využívajícím vodní energii. Hračka je taková zkouška nanečisto, která zase tolik nestojí a nemusí být plně funkční.
Poněkud kuriózní jsou i mnohé aspekty týkající se kultur australských. Australané se sice ještě před příchodem Evropanů na severním konci kontinentu dostávali do kontaktu s obchodníky (hlavně z Indonésie), nicméně technologie od nich prakticky nepřebírali – zemědělství, keramiku, ale dokonce ani luk. Snad měli dostatečně účinné vlastní dálkové zbraně (bumerangy apod.), místní kultury obecně byly asi často značně konzervativní. Nicméně zase zde máme výjimku, Australané na severu kontinentu totiž luky/šípy vyráběli v miniaturní verzi jako hračky pro děti.

Pavlu Houserovi se podařilo sestavit sbírku kuriozit, zajímavostí, hypotéz, sporů i dedukcí – a hlavně dobré zábavy. Nakladatel: Nová vlna, počet stran: 370, 129 Kč. Podrobnosti zde. Koupit lze na Palmknihy a Kosmas.

Příklad mexických hraček na kolečkách i australských luků samozřejmě ukazuje určité limity archeologie – jedná se spíš o interpretace než nezpochybnitelná fakta, nakonec třeba příslušné artefakty nebyly na hraní, ale šlo o kultovní předměty (zase – za kultovní předmět můžete označit ovšem cokoliv). Je ale zajímavé si představovat, že od hraček by se časem třeba přešlo k „serióznímu“ využití technologie. (Hrát si samozřejmě mohou i dospělí – viz Herónův parní stroj, který v Alexandrii otevíral brány chrámu, namísto toho aby třeba čerpal vodu. Nicméně to už bychom se dostali někam jinam.)

„Hračka pro děti“ mohl být původně také pes. Domestikaci vlka/psa řeší mnohé studie, nicméně scénář, kdy děti dostaly vlčata na hraní, mohl klidně hrát svoji roli; a stejně tak kooperujícího psa můžeme pokládat za zvládnutou technologii, v tom se zase v principu neliší od vozu či luku. Domestikace různých zvířat probíhaly ovšem případ od případu, tele dětem na hraní asi nikdo nevodil.

Chtělo by to samozřejmě shromáždit nějaké další příklady (alespoň hypotetické), kdy hračka předcházela jiným využitím. Při pouštění dřívek na vodě se třeba přišlo na nějaké fígle umožňující vyrobit i plnohodnotné plavidlo.Pochopitelně stále vaříme z vody. Mnohdy se může jednat i o fragmentárnost dochovaného záznamu, nicméně to, že Aztékům třeba řezničtí hafani netahali vozíky s masem lidských obětí, to víme asi celkem spolehlivě. Ale lze na to pohlížet ještě jinak: třeba hračka byla jedinou formou „zakázané technologie“, kterou jinak společnost odmítla – čarodějnice se upalovaly, ale dětem se veselé pohádky o čertech a kouzelnících vyprávět směly. Nebo snad to, co pokládáme za hračky, mohlo být i „cargo-kultem“? Připluli tedy do předkolumbovského Mexika nějací kola znalí trosečníci, jejichž dovednosti zvládli místní napodobit jen v podobě hraček?

Nakonec myšlenka, která, domnívám se, by neměla zapadnout. V poslední době získává na popularitě teorie, podle které za počátkem pěstováním obilnin nestál ani tak hlad, jako spíše žízeň – po pivu. Zemědělství je děsná otročina a než by se do toho lidé pustili, raději by riskovali smrt hlady, nicméně alkohol, to už fungovalo jako důkladnější motivace. Problém této teorie je však v tom, kolik alkoholu takhle dokážete vyrobit (plané ovoce nebo planá réva na tom nejsou o moc líp než obilí, slušnější výtěžnost snad mohly nabídnout jen datle nebo med). Než se lidé naučili efektivně štěpit škroby, pořádně pivo prokvasit, aby to za to stálo... Byla by tu vůbec motivace technologii odlaďovat?Nicméně děti, jak známo, mají toleranci k alkoholu mnohem nižší, stačilo ho tedy produkovat méně. Nebyl alkohol původně určen především jako sedativum pro nezvedené haranty? V neolitu mohli rodiče rázem takto zvládnout více potomků, aniž je pro neustálé zlobení zabili nebo je samé ranila mrtvice; není divu, že právě v té době lidská populace začala výrazně růst.

Připraveno ve spolupráci se Sciencemag.cz