Optika z mínójské Kréty doby bronzové?  
Jednou z řady kuriozit, vystavovaných v Archeologickém muzeu v Herakliu na Krétě, je sada opticky broušených čoček z doby bronzové. Nejsou samy, mají sestřičky z jiných míst a v jiných muzeích, ale tyhle jsou nejhezčí. Jak to mohli udělat a k čemu jim to bylo? Měli dalekohled? Spíš lupu, i když většina těch nejstarších čoček byla prostě na ozdobu. A co pozdější optické prvky? Skončíme v řecké antice, protože tam obvyklé dějiny optiky začínají.

Čočky broušené z křišťálu. Sloužily jako ozdoba, i když by některé dobře fungovaly i opticky. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Common
Čočky broušené z křišťálu. Sloužily jako ozdoba, i když by některé dobře fungovaly i opticky. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

V muzeích občas potkáme nepravděpodobné věci. Například v Archeologickém muzeu v Herakliu (Irakleiu, Heráklionu) na Krétě (Archaeological Museum of Heraklion) vystavují kolekci čoček vybroušených z přírodního křišťálu do optické kvality. Problém je v tom, že byly vyrobeny nejspíš mezi roky 1600 a 1450 před n. l., každopádně v období nových paláců (Neopalatial period), tedy na počátku krétské pozdní doby bronzové. Nikdo to nezpochybňuje, jen občas někdo určí ta data ještě o malinko starší, nebo zamění kulturu mínójskou za mykénskou (ta tou dobu rozkvétá na řecké pevnině a je pod silným vlivem Kréty, ale přímo na Krétu se nejspíš dostává až o něco později). Potud o nálezu z Knóssu. Mají tam i nějaké čočky z doby kolem roku 2000 před n. l., i když ne tak pěkné, zato z obětního daru v horské posvátné jeskyni. Ani ty ale nejsou nejstaršími kandidáty na optickou součástku. Těmi prý jsou křišťálové čočky z Egypta, vystavované v Káhiře a v pařížském Louvru (něco snad i v Britském Muzeu), prý z doby 2600 až 2500 před n. l. Přinejmenším některé z nich prý byly určené do očí soch. Kolekce muzea v Herakliu však vyniká kvalitou, množstvím i celkovou spolehlivostí všech okolností. Jak tomu máme rozumět? Máme opravdu co do činění s optikou doby bronzové?

 

Metodologická poznámka

O něčem můžeme pozitivně tvrdit, že to bylo (nebo je), pouze když máme relativně spolehlivé doklady, které se nesetkaly se zpochybněním. V tomto případě to jsou ty křišťálové „lupy“, jejich nálezové okolnosti a datace.

Můžeme si samozřejmě domýšlet, jak to dělali a k čemu jim to bylo, ale pokud pro to nemáme věcné doklady, tak můžeme jenom opatrně komentovat možnosti, aniž bychom něco opravdu tvrdili. Z toho, že my bychom s těmi věcmi dokázali nějak zajímavě zacházet, ještě neplyne, že to k tomu opravdu bylo.

Na druhou stranu ale nemůžeme tvrdit, že něco, pro co nemáme doklady, najisto nebylo. Spíš o tom nemáme vůbec mluvit, jak říkal už Wittgenstein. Nanejvýš můžeme v kontextu souvisejících věcí opatrně mapovat hypotetickou pravděpodobnost nebo nepravděpodobnost nějaké naší domněnky. Musíme se však zdržet tvrzení. Proto opatrně uzavírám, že pro užití dalekohledu (nebo mikroskopu) před novověkem nejsou žádné doklady. Jiný problém je používání lupy.

Čočky broušené z křišťálu. Sloužily jako ozdoba, i když by některé dobře fungovaly i opticky. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Čočky broušené z křišťálu. Sloužily jako ozdoba, i když by některé dobře fungovaly i opticky. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

 

Heraklijská kolekce broušených křišťálů

Většina odborníků na starou optiku je toho mínění, že výbrus čoček z Knóssu je optické kvality, a to nejspíš záměrně. Při průměru kolem 2 cm je ohnisková délka mezi 6 a 12 cm. O čemkoli dalším se rozumně zdržují vypovídat.

Snad všichni archeologové ovšem tvrdí, že to byly ozdoby. Jedna z verzí, pro kterou jsou i jakési doklady, říká, že ozdoby na štítu. Hezky to vypadá, je to tvrdé a hladké, a ještě to může na sluníčku házet odlesky, prasátka. Proto se to vystavuje mezi drobnými ozdobami. (Ani ty ostatní nejsou jen tak nějaké: řezby ze slonoviny, fajáns...) Samozřejmě nikdo nepopírá, že to pěkně zvětšuje, dokonce navzdory poškození zubem času. Toho si všimneme, když jsou to takhle rozložené na plátně vitríny.

Jak to tedy je? K čemu to opravdu bylo? Skoro jistě to byly ozdoby, ale zkusme komentovat další souvislosti.

 

Než se do toho pustíme, tak musím ještě udělat neplacenou reklamu na vskutku famózní Archeologické muzeum v Herakliu. Je to jedno z těch muzeí, kde se i laik má na co dívat, protože to je pěkné a zajímavé, a kde i odborníci mají nad čím žasnout. A je toho hodně! Link na fotoalbum je tady

Čočky broušené z křišťálu, detail. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons
Čočky broušené z křišťálu, detail. Kréta, 1600-1450 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Optický výbrus

Je možné technologickými prostředky doby bronzové provést výbrus optické kvality? Je, přestože to je hra s přesností plochy kulového vrchlíku na zlomek vlnové délky světla! (Novodobý optik by nárokoval zlomek vlnové délky světla ve všech místech, s přimhouřením oka však trochu humpolácké lupě stačí, aby s touto přesností ve většině míst vznikala nějaká rozumná plocha podobná kulovému vrchlíku.) K názornému pochopení snad poslouží zdánlivý krok stranou.

Kdo někdy brousil astronomické zrcadlo, tak už tuší. Pro ostatní popíšu část postupu. Potřebujeme dva skleněné disky stejného průměru a ze stejného materiálu. (Kvalitní sklo je dnes mnohem dostupnější než kvalitní přírodní křišťál.) Musíme jim obrousit obvodové hrany karborundovým brouskem, aby nedělaly neplechu. Jeden z disků připevníme na stabilní podložku, taky s kruhovým půdorysem. Teď se musíme ozbrojit pečlivostí a především krajní trpělivostí. Polijeme čistou vodou a posypeme brusným práškem. Položíme na něj druhý disk a za rozumného tlaku jím posuneme tak o třetinu (rozhodně ne o víc) od sebe a k sobě. Pak horním diskem trochu pootočíme, pokud možno ne po pravidelných úhlech, a znova. Postupně taky chodíme dokola jako pešek. Občas to umyjeme a dáme nové brusivo. Po delším čase měníme brusivo za jemnější. A tak dál a pořád dokola. Pečlivě a trpělivě! Jediné hrubší zrnko brusiva nebo jeden moc drsný tah může celou práci zničit! Nakonec se to už jenom vyleští, stejným postupem, ale s růží (ne s kytkou, ale práškem oxidu železnatého, co jinak slouží na dámské šminky). Leštění je už rychlé, třeba i za jeden den, ale patlá se to až hrůza. Je na to celé spousta návodů, pěkný je např. tady. Skleněné zrcadlo bychom museli pokovit. Pokud bychom místo skla použili zrcadlovinu (bronz s mnohem větším podílem cínu), tak by to jako sférické zrcadlo fungovalo rovnou. Bez pokovení je však dolní disk stejně spojkou a horní rozptylkou. O plochu kulového vrchlíku se totiž postará kouzelná moc náhody, alias zákony statistiky. Bohužel se na tu náhodu může spolehnout jenom skutečný mistr optického řemesla. Tomu vzniká kulová plocha pod rukama opravdu sama od sebe, dokonce s předem naplánovanou ohniskovou délkou, a on ji pak dalším kouzlem promění na parabolickou. (Bývala to relativně neškodná pubertální zábava, alespoň pro toho, kdo nelpěl na úspěšnosti prvního pokusu a nenadýchal se skelného prachu moc.) Je to zvláštní zkušenost, i když většina těch nadšenců netuší, že pracuje s mírně modernizovanou verzí technologie staré přes 4 tisíce let.


Optický výbrus v době bronzové?

A proč ne? S tvrdými prášky zacházeli běžně, namleli si je z minerálů v kulovém mlýnku. (Ne že by to šlo snadno a rychle.) Takové kulové mlýnky se i zachovaly, honily se v nich oblázky vodorovně, ne v bubnu jako v těch pozdějších. Síla náhody zajistí, že produkt je směs různých velikostí zrn (přibližně s rozložením podle mocninové funkce). Větší velikosti se oddělí různě jemnými sítky. Ty jemnější, což je většina potřebné škály zrnitosti, frakčním proplachováním.

V bronzové době se brusnými prášky taky vrtalo a řezalo do tvrdých materiálů pomocí trubičky nebo pilky z měděného plechu. Ta jenom vodila ten prášek, stejně jí ale zatraceně ubývalo.

Spíš je divné, že nezkonstruovali třeba dalekohled systému Newton s průměrem aspoň 10 cm, stačilo použít zrcadlovinu a na okulár dvě čočky z křišťálu!

Jenže oni nedělali dalekohled, nýbrž ozdobu. Tu na štít, tu na nábytek. Krásně se leskne! Jak je to hlaďoučké!

Našinec by si z té muzejní sbírky vybral několik čoček a sestavil z nich kukátko o něco horší kvality, než jaké měl Galilei, akorát že systému Kepler (tím líp), protože rozptylky tam nejsou. Jenže to ani v raném novověku nenapadlo každého, ba ani každého optika. Ba dokonce, i když už někoho napadlo udělat malý dalekohled, tak ho většinou nenapadlo, aby se jím díval na oblohu. Proč by to vlastně měl dělat? Možná občas někdo náhodou a ze zvědavosti, ale takovému to ve většině případů mnoho nedá. Je potřeba mít důvod zájmu, aspoň trochu odborného zájmu! (Nebo se po zvědavém nakouknutí postupně stát odborníkem.) Je až děsivé, že na krok od technologických předpokladů výroby k pozorování oblohy malým dalekohledem bylo potřeba čekat tisíce let. Totéž platí o mikroskopu. Pak už to šlo rychle. Tehdejší lidé nebyli o nic hloupější než my, ale v mnoha ohledech měli jiné starosti a jiné zábavy, navíc jim chyběla optická teorie.

Našinec by se ovšem mohl spokojit s tím, že si vybere jednu hezčí čočku a bude ji používat jako lupu. Napadlo to už lidi doby bronzové? Přísně vzato: Nevíme. Nemáme pro to žádné přímé doklady. Na druhé straně ovšem potkáváme artefakty, k jejichž zhotovení by se lupa zatraceně hodila.


Pečetítka a prsteny

Mínójské pečetítko. Jaspis, průměr 24 mm, kolem roku 1500 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Mínójské pečetítko. Jaspis, průměr 24 mm, kolem roku 1500 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Mínójci i Mykéňané (Achájci) se vyblbli s rytím miniatur do kamene, někdy i poměrně tvrdého. Neuvěřitelná je přesnost těch plastických obrázků, v různých případech kolísá mezi 40 a 150 mikronů. Za příklad jsem tady vybral mínójské pečetítko z jaspisu (uložené nyní v Heidelbergu), které je z podobné doby jako ony čočky. Zlatý prsten zvaný Mínóův byl udělaný přibližně o století později a vystavují jej v Herakliu. Bez lupy by to snad někdo mohl dokázat, ale nevím.

 

Tzv. Mínóův prsten z Knóssu, zlato, 1450 až 1400 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Tzv. Mínóův prsten z Knóssu, zlato, 1450 až 1400 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Některé miniaturní rytiny do zlata však překonávají možnosti lidského oka naprosto drsně. Zlato je sice pro tuto činnost ideální materiál, ale přesnost rytí na 12 až 20 mikronů je v době bronzové šílená. Ukázkový prsten z Tíryntu, s bohyní a mořskými koníky, je velký lehce přes 2 cm. Když kliknutím přejdete na jeho obrázek na Wikimedia Commons a dalším kliknutím si jej zvětšíte, získáte vlastně pohled velmi silnou lupou. A nutno dodat, že většina neostrosti stejně jde na vrub focení z ruky přes sklo (na desítky pokusů)!

 

Značná část renomovaných specialistů předpokládá, že k takové práci byla lupa nutně potřeba. Je dobře možné, že po nějaké době si prostě všimli zvětšovací schopnosti křišťálových ozdob a začali je takto využívat. Nic určitějšího o tom však nevíme

 

Asyrská „čočka“ z 8. století před n. l.

Zlatý prsten z Tíryntu, 1500 až 1400 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.
Zlatý prsten z Tíryntu, 1500 až 1400 před n. l. Kredit: Wikimedia Commons.

Často popularizovaným předmětem je tzv. „The Nimrud Lens.“ Obzváštní literatura ji pojednává rovnou jako „asyrský objektiv“, s názvukem na starobylost Asýrie (občas taktně pomlčí o tom 8. století). Ctihodná památka to zajisté je, ale byla to křišťálová ozdoba, tentokrát asi na nábytek, byť opět z křišťálu broušeného s optickou kvalitou. Fotka a podrobný popis této slavné „asyrské čočky“ je na stránkách Britského Muzea, které ji vystavuje, viz odkaz tady.

 


Optika v rané řecké antice

V muzeu na Rhodu mají větší sadu lup v měděných objímkách s držátkem. Pocházejí z 8. století před n. l., takže jsou přibližně ze stejné doby jako ona asyrská „čočka“. Jenže tohle už jednoznačně jsou skutečné lupy! Dokonce to vypadá, že byly dělané v menší sérii na prodej. Bohužel nemám fotku, což je tuze škoda, ale opravdu je tam mají, je o tom v odborné literatuře široká shoda – a jednu z nich jsem sám viděl a působila velice přesvědčivě. Tyhle lupy prý mají lepší optickou kvalitu než ona slavnější „asyrská čočka“. Bodejť ne, nebyly na ozdobu.

Překvapením je ovšem jejich datace do rané fáze řecké archaické doby. Jenže je to na Rhodu, jedné z křižovatek mezi kulturou Řecka, Malé Asie, Kypru, Foiníkie (Fénicie), a zprostředkovaně i Mezopotámie a Egypta. V tomto multi-kulti prostředí je asi zbytečné (a patrně marné) zkoumat etnicitu jejich původu.


Od řecké klasické doby do pozdější antiky

Tradiční ukázkou textu, který dokládá dostupnost optických čoček, je jedno místo z Aristofanovy komedie Oblaka (767n. ):

Viděls už v lékárnách ten krásný kámen, co je průhledný?“

Myslíš hyalos?“

S překladem slova hyalos je problém. Podle největšího slovníku (LSJ) to může být „průhledný kámen“, „jakýkoliv krystal“, „konvexní čočka k zapalování, vyrobená z krystalu“, „sklo“. Tak si vyberte. (A novořecky jsou brýle gyalia.)

Ta umanutost zapalováním, tolik příznačná pro antickou literaturu o optických prvcích, má v Aristofanově komedii jasný kontext, jde o přípravu k zneškodnění soudní obsílky.

Proč se to prodávalo zrovna v lékárnách? A proč nemáme spolehlivé doklady o používání brýlí v klasické době? Nevíme. O něco později píše Platón o tavení sklovitých látek a kamenů (Tímaios 61b), ale bez souvislosti s optikou.

Pak už přijde „vědecká revoluce“ helénistické doby (takhle se o tom v odborné literatuře píše), ale to už je standardní součást dobře sledovatelných dějin vědy a techniky. Vzniká optická teorie (geometrická optika), využívají se zrcadla (při osvětlení v bytě i ve velkém zdroji světla majáku, samozřejmě na olej); lupy jsou samozřejmostí, nutnou pro rozvoj jemné mechaniky; brýle se dělají z berylu (od toho jejich německé a české pojmenování), protože se snadněji opracovává, i když to pořád rozhodně není záležitost lidová. Tyto normální dějiny optiky (teorie i technologie) jsou už vlastně jiné téma.


Literatura:

Moussas, Xenophon & Vitti, Paolo & Zerefos, Stelios. (2017). Ancient Greek Optical Instruments and the Pharos of Alexandria. Conference Paper, 2017, online

Datum: 21.06.2019
Tisk článku

Fyzika 7 s nadhledem - Randa Miroslav, Havel, Kohout Jiří, Kohout Václav, Kratochvíl Pavel, Masopust Pavel, Prokšová Jitka, Rauner Karel
 
 
cena původní: 89 Kč
cena: 85 Kč
Fyzika 7 s nadhledem
Randa Miroslav, Havel, Kohout Jiří, Kohout Václav, Kratochvíl Pavel, Masopust Pavel, Prokšová Jitka, Rauner Karel
Související články:

Kam že to upadl Thalés z Mílétu?     Autor: Zdeněk Kratochvíl (20.05.2019)
Tlak, teplota, rosný bod a Anaximenés     Autor: Zdeněk Kratochvíl (26.05.2019)
Země u Xenofanových nohou (a bůh nad ní)     Autor: Zdeněk Kratochvíl (30.05.2019)
Hérakleitos, diference a spojitosti     Autor: Zdeněk Kratochvíl (11.06.2019)
Jak člověk k adjektivu „moudrý“ přišel     Autor: Zdeněk Kratochvíl (15.06.2019)
Obsidián – dávná materiálová inovace     Autor: Zdeněk Kratochvíl (17.06.2019)
Od neolitických zlatých prezervativů k železné dýce z doby bronzové     Autor: Zdeněk Kratochvíl (19.06.2019)



Diskuze:

Za chvílu vyrážím na Letnou :)

Václav Dvořák,2019-06-23 15:17:29

Ale asi znovu prostuduju Wittgensteina, to tvrzení uvedené jentak mimochodem v článku se mi nezdá, respektive ten kontext. Tedy to že by základem utajování v oblastech, které nejsou momentálně podloženy teoretickým fundamentem, byla zrovna jeho filozofie. Co vím tak nebyl typickým pozitivistickým vědcem teoretikem...

Odpovědět


Re: Za chvílu vyrážím na Letnou :)

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-23 20:45:25

Zrovna jsem se vrátil z Letné, tak zkusím odpovědět:
Wittgenstein v Traktátu lpí na tom, aby se mluvilo o faktech. Mlčet se má (tedy ve filosofii a ve vědě) o tom, co nemá povahu faktu. Byla to trochu nadsázka, protože u Wittgensteina to je v prvním plánu mířené spíš proti metafyzice. Nechtěl jsem hned tasit těžké kalibry typu Popperova nároku, že do vědy mohou patřit jen takové teorie, které jsou falzifikovatelné, tedy které tvrdí něco, co lze pozorováním korigovat. (Ten Popper mi navíc přijde být už mockrát propraný a taky ne tak vesele bezelstný jako Wittgenstein, jehož sice nejsen znalec ani stoupenec, ale mám ho rád. Zamlada měl kupodivu docela blízko k neopozitivistům, pak ho to naštěstí pustilo.)
Teď k tomu utajování. Ani ve snu by mě bývalo nenapadlo, že by to, co jsem napsal, mohlo mít souvislost s nějakým utajováním. Nechám teď stranou, co je a není moudré tajit, včetně proveditelnosti. (Sám tajím např. hleso pro správu svého webu.) Zásadní je, že musí být co tajit. Kde není, není co tajit. Kde prostě nevíme, tak netajíme. Můžeme dokonce diskutovat možnosti toho, co nevíme, ale není moudré tak činit nad míru, na úkor zajímavých dokumentovatelných věcí. Je to taky otázka žánru. Jedna věc je pokus o popularizaci vědy, jiná věc je hra na co nejbizarnější fantazii, což může být v určitém konextu docela dobrá a zábavná hra. Prostě se jenom snažím udržovat elementární čistotu poznávacího poŕostoru.
Nevím o žádných oblastech tajených kvůli nepodložení teoretickým fundamentem. Problém je spíš s tím, čemu se po staru říkalo fakta, tedy s pozorovanými jevy a doklady.
Ještě k těm nešťastným pozitivistům. Desítky let jsem si z nich utahoval. Humor mě občas přechází, protože oni přes všechny omezenosti ctili, že např. vodík s kyslíkem bouchá i po přejmenování, ba i po domluvě zprostředkováním (a to mám přitom většinu postmoderny dost rád, ne však její zneužívání.)

Odpovědět

Optický výbrus

Vlado Vepřek,2019-06-21 21:10:24

Díky za článek. Přenesl mě do mých asi 15 let, kdy jsem si na hvězdárně vybrousil zrcadlo asi 12 cm pro Newtonovu montáž přesně popsaným způsobem.

Odpovědět

Legendy

Alexandr Kostka,2019-06-21 15:03:13

Vaše poznámka o prokázaném zasazování čoček do štítů ve mě vzbudila jistou vzpomínku. Vím, že se kdesi v Antice vyskytuje legenda o zapálení flotily útočníků slunečním světlem soustředěným z odrazu od štítů. Nemohla by nakonec mít ta legenda racionální základ? Štíty vyleštěné do vysokého lesku (zrcadla), čočky, slunečný den bez mráčku, na hradbách kolik set takových ozbrojenců.. A na druhé straně, pár set metrů daleko dobře vysmolená dřevěná loď, perfektně vyschlá a rozpálená tou dobou poledním sluncem.. Tam teoreticky není potřeba soustředit moc tepla, aby to vzplálo. Co vy na to?

Odpovědět


Re: Legendy

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 16:24:03

Řekové uvažovali přesně v duchu této legendy, i když se k nim zrovna tahle určitě nedonesla. Asi to je jedna z řady lidských nutkavých představ. Když pak v helénistické době díky optické teorii (geometrické optice) pochopili, že čočkami ani sférickými zrcadly si na dálku nepomůžou (ohnisko nejde natáhnout ani druhotně promítnout do dálky bez ztráty fokuzace a Slunce není bodový zdroj), tak to prý zkusili pomocí většího počtu rovinných zrcadel. Úspěšné to ale nebylo. Hypoteticky by to fungovat mohlo, podobně se i dnes někdy soustředí solární energie, ale předpokládalo by to přesné a hlavně synchronní zaměření všech zrcadel, navíc na pohyblivý cíl. Přesnost asi zvládali, ale synchron většího počtu zařízení už ne. Navíc nemám tušení o odrazivosti bronzu v infračerveném oboru, ale v tom nejspíš problém nebude, i ve viditelném světle je energie dost.

Ještě upřesňuji: Nepsal jsem o prokázaném zasazování čoček do štítů, ale že určitá jedna sada čoček byla pravděpodobně zasazená jako ozdoba štítu (jednoho). Jestli byly i jiné, to nevíme. Omlouvám se za tohle trapné puntíčkaření, ale chci předejít vzniku nové legendy o tom, že míójská Kréta byla plná štítů osazených optickými čočkami.
Na druhé sraně jsem před několik lety slyšel londýnské vyprávění, že jistý nový a docela pohledný mrakodrap svou parabolickou plochou (asi ani ne rotační) ohříval kus ulice opodál natolik, že kvůli bezpečí trávníku, asfaltu, aut a lidí museli tu obří stěnu čímsi potáhnout, čímž trochu pokahzili estetiku stavby. Tohole asi je pravda. Jde ovšem o obrovskou plochu a malou vzdálenost, a přitom ne hned o požár, ale jen o důkladnější ohřátí.

Odpovědět


Re: Re: Legendy

Alexandr Kostka,2019-06-21 20:06:14

Aha, děkuji za vysvětlení. Já to právě pochopil tak, že to dělali častěji. U "jednou byla takto užitaa jedna sada" není co řešit. A ano, ten mrakodrap existuje a existoval. Dokonce snad nějaká auta vyhořela, dneska jak jsou všude plasty a elektronika, tak to nevydrží ani to co kdysi to smolné dřevo :)

Každopádně velmi zajímavý článek, děkuji.

Odpovědět


Re: Re: Re: Legendy

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 21:27:23

Ještě mi to nedá, abych nepřidal další metodologické puntíčkaření:
Doklad se našel jedn. Bylo by však divné, kdyby podobně občas neozdobili třeba i něco jiného než štít, protože to má analagie v jiných kulturách.
Obecný problém je tenhle:
U většiny věcí si představujeme, že aby se z takto staré doby našla aspoň jedna, tak jich mnuselo být strašně moc. Nějak intuitivně předpokládáme jakési "normální" a situaci malého náhodného výběru z něho.
Jsou však výjimečné předměty spojené s výjmečnými okolnostmi uložení a uchování, které naopak ukazují na téměř unikátní (netvrdím že doslova) povahu. Zrovna tahle sada čoček je podle nálezových okolností ve společnosti zvláštních předmětů v exponovaném místě spíš tenhle případ.
Ty ostatní a méně četné čočky mají nálezové okolnosti jiného stylu. Problém však je, že nemáme skutečnou jistotu o tom, jak velké procento bývalých předmětů evidujeme. S uchováním spisů je to podobné.

Odpovědět


Re: Re: Re: Legendy

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 21:28:39

Mělo tam být "normální rozložení"

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Legendy

Alexandr Kostka,2019-06-21 21:51:00

Jasně. Plus sice existují zápisky, ale čert ví, kdo co vykládal jak. Každý líčí svět dle svého pohledu, historii válek píší vítězové, nevhodné zápisy mívají tendence být zmizeny, často i s autorem.. A do toho všeho ještě pár tisíc let, požáry, války, mory, plíseň..

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Legendy

Milan Krnic,2019-06-22 18:22:54

Proto si pana Kratochvíla velmi vážím. Jako jeden z mála (pozn. o kterých vím - kdy nasadil lze i na astronomii, sociologii, atp.) podává komplexní a racionální informace o vskutku širokém záběru témat. Prostě super.

Odpovědět

Děkuji

Jiri Bay,2019-06-21 10:46:23

Díky za článek.

Odpovědět

Hezký článek.

Martin Jahoda,2019-06-21 10:17:41

Vůbec jsem neměl tušení jak je lupa starý vynález. Jen mě napadlo, zda ty ozdoby, nebyly náhodou spíě používány jako zapalovače. Přece jen jsou z míst, kde je sluneční svit poměrně intenzivní...

Odpovědět


Re: Hezký článek.

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 10:44:41

Ty ozdoby skoro jistě ne. Byly přidělané k podložce (některé i zasazené jako intarze), takže do okolí jejich ohniska se už nic nedostalo.
Přinejmenším v klasické antice se to jako zapalovače asi používalo. Jenom nevíme, jestli to bylo základní použití, protože tato sugesce může být způsobená výběrovým efektem zachování antické literatury.

Odpovědět

Ludvík Urban,2019-06-21 10:04:42

Bezva článek!
Dik! :-)

Odpovědět

Škoda

Mojmir Kosco,2019-06-21 09:45:33

Alexandrijske knihovny

Odpovědět

Dalekohledy a mikroskopy

Tomáš Novák,2019-06-21 08:34:52

Dobrý den, první primitivní (ale jaksi již v technologickém smyslu "skutečné") mikroskopy vznikly tuším koncem 16. století a dalekohledy začátkem 17. století - existovalo ve starověku již něco, co by se svojí optickou soustavou dalo označit za velmi primitivní mikroskop nebo dalekohled? Děkuji!

Odpovědět


Re: Dalekohledy a mikroskopy

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 10:35:23

Základní odpověď je velice jednoduchá: Nemáme pro to žádné doklady.
Vlastně o tom tedy nemáme mluvit (viz Metlodologická poznámka v článku), ale pro úplnou jistotu to ani nezaokrouhlovat na zjednodušující odpověď typu NE.
Když však už takovou řeč někho otevře - a to nejenom vy nebo v jiném skupenství záhadologové - tak nezbývá než opatrně komentovat. Je to vlastně divné, že se žádný dalekohled ani mikroskop neobjevil přinejmenším koncem helénistické doby, kdy byla k dispozici optická teorie prakticky stejná jako v ranm novověku a technologie měli dokonce o trochu lepší.
Nicméně nakonec vyplyne opatrný závěr: Pokud kdy kdo sestavil a použil něco takového, ať už náhodně nebo záměrným postupem, tak to nezanechalo žádné takové materiální ani textové stopy, které by se zachovaly.

Odpovědět


Re: Dalekohledy a mikroskopy

Zdeněk Kratochvíl,2019-06-21 10:39:07

Ještě:
Nejspíš je to otázka limitace představ a zájmů.
Oni by se nejspíš zase divili tomu, jak málo využíváme možnosti chodit po vlastních nohou (nemyslím sport, ale dopravu), zpívat a pít dobré víno (aniž bychom se opili nevkusně).

Odpovědět


Re: Re: Dalekohledy a mikroskopy

Vojtěch Kocián,2019-06-22 08:57:47

Myslím si, že i staří Řekové by si také rádi vozili zadek, kdyby měli v čem, takže by spíš záviděli. Moderní Řekové a vůbec jižní národy vínu holdují pořád a i když tady je to spíš o pivu, tak nevkusné opíjení není úplně pravidlem. Možná se od nich lišíme méně, než se zdá. S tím zpěvem ale pravdu máte. Většina lidí hudbu jen poslouchá a jen málo provozuje. To by asi nechápali. Pak bych řekl, že by je udivil styl oblékání - I obyčejné kalhoty jsou hodně složitý kus oblečení na to, co tehdy běžně nosili a nosíme na sobě obvykle hodně kousků. Nebo chodit v uzavřených botách i když je teplo a v podstatě nikdy nechodit naboso? Naše (ne)tolerance k chladnému nebo teplému počasí by je nejspíš dost pobavila a balení všeho zboží do vrstev jednorázových obalů asi znechutila.

Odpovědět


Re: Re: Dalekohledy a mikroskopy

Milan Krnic,2019-06-22 18:15:38

Přesně tak. Ono netřeba chodit do antiky, stačí se zajímat o různé komunity lidí současných.
Jako vždy, děkuji.
Vojtěchu, něco jiného je pozorovat, a mít k dispozici k užívání.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace