Nález "trpasličích" lidí z indonéského ostrova Flores je někdy označován za palentologický nález století. Naše přibližně metr vysoké bratrance si média ihned zamilovala a v doznívajícím nadšení z filmové trilogie Pán prstenů byli lidé z Flores označeni za skřítky či hobity. Zatímco obyčejně jsme posedlí hledáním nejstarších civilizací či nejstarších předků člověka, u objevu z Flores šokoval opak - Hobiti zde žili ještě před asi 18 000 lety, tedy de facto v současnosti.

Zvětšit obrázek

Na naše otázky týkající se hobitů z Flores odpovídá prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., evoluční biolog z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se fylogenezí živočichů, fylogenetickou metodologií a obecnou evoluční biologií, totéž i přednáší. K výzkumu živé přírody hledí užívat pouze počítač a internet, protože všechno už dávno víme, jenom obvykle nevíme, že to víme, a než se pustíme do finančně náročné a vysilující práce, měli bychom si to nejdřív ověřit. To ovšem bývávalo – v posledních letech pro samou popularizaci (je mj. autorem knihy Proč se lidé zabíjejí a spoluautorem knihy Jak se dělá evoluce, medializaci a funkce nemá čas ani na to.

Souhlasíte s interpretací, podle které jde na Flores o potomky východoasijských forem Homo erectus, kteří člověku dnešního typu nejsou bezprostředně příbuzní?

Zatím těžko říct, protože jediné, co máme k dispozici, je poměrně hrubý morfologický popis doplněný o víceméně spekulativní evoluční interpretaci. Nikdo dosud nepublikoval fylogenetickou analýzu hobitů spolu s ostatními relevantními pralidmi, a na kýžené molekulární údaje si taky musíme počkat. Možná budeme

Zvětšit obrázek

Ilustrace: Peter Schouten

čekat marně: samotný fakt, že ty kosti jsou mladé, ještě neznamená, že se z nich podaří izolovat DNA - to se občas nedaří ani u tkání zcela současných. Nicméně z toho, co bylo publikováno, se zdá, že „hypotéza erectus“ je zřejmě nejpravděpodobnější – jsou to očividně dost moderní lidé, ale zřejmě ne druh Homo sapiens nebo něco od něj odvozeného. Ale na podrobnější úvahy si ještě skutečně musíme počkat.

U objevu šokovaly především rozměry, které se také staly příčinou, proč byli naši indonéští příbuzní v médiích označeni jako trpaslíci či hobiti. Výška jeden metr je opravdu na člověka velmi málo. Myslíte si, že tyto hodnoty nebudou časem přece jen korigovány směrem nahoru? Jaké jsou nejmenší populace současného člověka?

Když je fosilních nálezů málo, samozřejmě nereprezentují celkovou variabilitu druhu. Věřit, že jeden nalezený jedinec je ve všem všudy spíše průměrný než extrémní, je statisticky vzato dosti naivní. Takže samozřejmě můžeme najít i vyšší hobity; navíc zkoumaná kostra byla ženská a to, že pohlavní dimorfismus Homo floresiensis nepřesahoval velikostní dimorfismus jiných známých hominidů, je zase jen dohad. Nejmenší současní lidé jsou větší (minimálně 141 cm, což je průměrná výška dospělých mužů středoafrických pygmejů), mluvíme-li o normálních jedincích; a lidé stižení různými růstovými poruchami mají zase jiné proporce. Hobiti se v tomhle žádným současným lidem nepodobají.

Za příčinu tohoto zmenšení se pokládá ostrovní izolace. Jedním slovem se dodává, že na Flores se zmenšil i místní slon (stegodon). Jenomže ve stejné oblasti žili jako sousedé hobitů desetikilogramoví potkani. Dá se nějak zobecnit, kdy ostrovní izolace přispívá ke zmenšování organismu a kdy naopak?

Lebka Homo floresiensis

Je fakt, že některé skupiny mají tendence se v ostrovním prostředí miniaturizovat a jiné (třeba želvy, ještěři a hlodavci) se zase naopak zvětšují. Podstatou tohoto jevu je vztah mezi počáteční hmotností těla, velikostí ostrova a ztrátou dispersability, tedy schopnosti šířit se na jiné lokality. Plynou z toho různé vzorečky a predikce, podstatné však je, že jak rychlost evoluce velikostních odchylek i rozsah této odchylky od počáteční velikosti jsou nepřímo závislé na ploše ostrova. Ale navíc tu hraje roli i fylogeneze těch zvířat – už mnohokrát se ukázalo, že naše tradiční hypotézy o evolučních změnách velikosti těla jsou založeny na čirých mýtech (tak třeba fosilní koně – v rozporu s učebnicemi – žádnou jednosměrnou a nevratnou evoluci od malých k velkým nezažili).

Z toho všeho plyne, že žádná rozumná hypotéza o miniaturizaci lidí na ostrově Flores zatím nepřipadá v úvahu. Podstatné je mít na paměti i to, že vlastně nevíme, zda Flores byl pro hobity opravdu izolovaným ostrovem. Patří totiž k novoguinejské pevninské mase, která byla i v dobách minimálního stavu moře v průběhu glaciálu izolovaná od západní masy asijské, odkud tam lidé přišli. Na Flores jste se zkrátka z Asie suchou nohou nedostali, a pokud Homo erectus zvládal technologii přechodu přes moře (což netušíme, alespoň dosud jsme si mysleli, že ne), kdoví, zda tam pak byl opravdu nucen k ostrovní miniaturizaci. Prostě nevíme vůbec nic.

Hobiti z Flores šokovali antropology také velikostí svého mozku: 380 cm krychlových je ještě méně než u australopitéka. Máme ale k dispozici jenom jedinou lebku - nemohlo jít tedy o patologii?

Na otázky tohoto typu, tedy zda něco "nemohlo být", existuje jediná odpověď: mohlo. Dokud nebudou k dispozici další nálezy, těžko k tomu říct něco víc. Nicméně antropologové, kteří nález popsali, by analogie známých lidských abnormit snad dokázali odhalit. V každém případě můžeme říct, že objem mozku hobitů je mezi hominidy skutečně extrémně malý, menší než mozek autralopiteků (komem 500 cm3) a mnohem menší než mozek ostatních afrických a eurasijských populací, kterým říkáme Homo erectus (650-1260 cm3). Velikost mozku hobitů odpovídá spíše mozku šimpanzů, jenže právě z takového srovnání nic neplyne (mimochodem giboni mají objem lebky kolem 95 cm3, orangutani 410 cm3, gorily přes 500 cm3, šimpanzi něco pod 400 cm3, dnešní člověk velmi variabilně kolem 1000-2000 cm3). Šimpanzi totiž mají mozek víceméně primitivně nezvětšený, kdežto mozek floreského člověka je druhotně zmenšený. Miniaturiazce každého orgánu je vždy kombinací dvou procesů – zmenšování buněk a snižování počtu buněk, a řekneme-li si, že inteligence je daná složitostí mozku, je mezi oběma procesy velký rozdíl. Jak to bylo u hobitů, to samozřejmě nevíme.

Lidé z Flores ale podle všeho používali relativně složité nástroje. Můžeme tedy něco odhadovat co se týče jejich inteligence, schopností řeči či složitosti sociální organizace?

Stěží. Především nevíme úplně jistě, zda ty nástroje patřily jim – lidé dnešního typu tam totiž dorazili před 50-100 tisíci let, a s časovým výskytem hobitů se tedy významně překrývali. V zásadě lze asi říct, že nebude-li dokázán opak, je rozumné pro floreského člověka očekávat sociální, psychickou a technologickou úroveň Homo erectus, možná mírně druhotně zjednodušenou životem na malém tropickém ostrově, kde leccos není k dispozici a leccos naopak není potřeba, ale možná zase obohacenou dlouhodobým soužitím s moderními lidmi. Ale to je samozřejmě čirá spekulace, založená především na víře, že hobiti jsou opravdu modifikovanými zástupci Homo erectus.

V každém případě šlo jistě o tvory dosti humanoidní, abych tak řekl – to by byl právě ten malér, kdyby tam někde nedejbože přežili do současnosti: intuitivně bychom je jistě nepovažovali za nějaké šimpanze, ale sklony rozjet mezi nimi alfabetizační kampaň a vyhradit jim místa v parlamentu by byly nejen na hranici politicko-korektní přijatelnosti, ale také zjevně absurdní. Myslím, že bychom jaksi nevěděli, co si s nimi počít, zda patří do zoo nebo do kadetky.

Ještě k tomu malému mozku. Došlo ke zmenšení mozku v souvislosti se zmenšením celého těla, nebo jde o důsledek jiných procesů (náhodný genetický drift, efekt zakladatele, nebo snad dokonce adaptivní hodnota - přímo se vnucují například snazší porody...).

Co na to říct? Samozřejmě nemáme tušení. Snad bych jen poznamenal, že náhodné genetické procesy v takto malé populaci musely být velmi výrazné a zásadní (pokud tedy hobiti běžně nejezdili na člunech

Porovnání velikostí - Chris Stringer drží lebku hominida 18 000-let starou

mezi ostrovy, což asi přece jenom nejezdili), takže velmi mnohé vlastnosti těchto lidí jistě žádnou adaptivní hodnotu mít nebudou. Což ovšem nic neříká o eventuální adaptivní hodnotě jednotlivých vlastností, třeba zrovna té velikosti mozku.

Mění objevy z Flores nějakým způsobem naše chápání evoluce člověka? Co pokládáte na hobitech za nejpřekvapivější?

S evolucí člověka tento nález – pokud platí základní fylogenetická hypotéza uvedená v první otázce –nic moc nedělá, protože není překvapivé ani to, že se člověk v malých ostrovních populacích mění (to dělá každé zvíře a koneckonců dnešní Andamanci se také liší od pevninských etnik), ani to, že různé druhy lidí dlouhodobě žily spolu (to jsme dávno věděli). Že linie Homo erectus přežila až téměř do současnosti, to jsme samozřejmě nevěděli, ale právě o krajním datování různých skupin organismů nám paleontologie nic zásadního neříká (nikdy nevíme, zda nejstarší nález opravdu odpovídá době, kdy skupina vznikla, ani zda nejmladší nález říká, kdy skupina zanikla) – neboli se tu vlastně není čemu divit.

To senzační, co nám lidé z Flores přinášejí, je prostě jejich konkrétní příběh, že se historie jedné populace na jednom ostrově odehrála právě takhle. Nejde o vyvrácení nějaké obecné evoluční hypotézy.

Pokud byste se měl pokusit o odhad pravděpodobnosti, zda "minilidé" na Flores nemohli přežít až do současnosti. Přece jenom zde existují legendy místních obyvatel, které by pro něco takového mohli svědčit...

Tak na Floresu asi ne, ostrůvek je to přece jenom malý, ale v každém případě bych i tady byl spíš opatrný – tvrzení, že hobiti vymřeli před 18 tisíci let, možná po výbuchu sopky, není podloženo vůbec ničím, snad s výjimkou toho, že je na Floresu běžně nepotkáváme. Zprávy domorodců, které přinášeli kolonizátoři, ovšem zase nemusejí znamenat, že tam ti pidilidé opravdu žijí dodnes nebo žili před pár staletími. Třeba bylo soužití dvou lidských druhů na malém ostrůvku natolik expresivní, že se vzpomínka na to v místní mytologii prostě udržela dosti dlouho. Ale znovu: To, co reálně máme v rukou, je ta jediná kostra ...

Nakolik je případ z Flores ojedinělý a nakolik mohli různí hominidé v exotických oblastech přežít do podobně nedávných dob?

Na Sumatře možná žijí dodnes, tedy budeme-li věřit bajkám domorodců a stopám, které nacházejí i bílí badatelé (osobně bych víc věřil těm domorodcům – badatel, který na Sumatře hledá uprostřed pralesů pralidi, není jen tak obyčejný "objektivní" badatel a zřejmě strašně touží právě po tom, aby je našel). Já bych se po těch ostrovech od Sumatry na východ podíval podrobněji – což teď (paleo)antropologové určitě začnou činit. Navíc, jakápak exotika? My vlastně úplně přesně nevíme, kdy vymřeli neandrtálci, evropská mytologie je plná chlupatých lesních lidí a od Kavkazu po Mongolsko o něčem takovém domorodci rutinně hovoří i dnes (na rozdíl od dejme tomu Šumavanů). Neboli – pozor, než si začneme něco příliš exotického myslet, on pak člověk neví, kdy přestat...

Tento text je součástí sbírky rozhovorů o vědě, jejíž vydání připravuje nakladatelství Dokořán.