Jihozápadně od Antiparu leží ostrůvek Despotiko, oddělený mělkou úžinou širokou asi 1 km. V antice se ostrovu říkalo spíše Moschos, případně Prepesinthos. V dávnějších dobách asi tvořil s Antiparem souvislý celek. Dnes zde žije jen osádka archeologů, pokud tam zrovna pracují. V řecké antice i mnohem dříve tu byla posvátná místa, některá docela významná. Nálezy odtud se vystavují na Paru, v Athénách i jinde ve světě.
Plocha necelých 8 km2 se zdá být málo, jenže je to pořád víc než dvojnásobek plochy, jakou má věhlasný posvátný ostrov Délos, a ten ani nebyl v dohledné minulosti spojen s jinými ostrovy. A je to mnohonásobek plochy, jakou má přirozená pyramida Daskalion (Daktylion) u Keru, hlavní poutní místo starokykladské civilizace rané doby bronzové. Kyklady jsou prostě titěrné, což je podtrženo důsledně fraktální strukturou tamní krajiny.
Skříň s pohřebními dary z Antiparu a Despotiku. EC I, 3200 až 2800 před n. l. Idoly, nádoby, šperky, nářadí, kovové předměty. Národní archeologické museum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Mušle, opracované mramory a nádoby, raně kykladské. Drios na Paru a ostrov Despotikon (Moschos), EC I/II, 3200 až 2400 před n. l. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
K zájmu o Despotiko, ba dokonce k choutce tento ostrov navštívit, ponouká už jedna z vitrín v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Obsahuje nálezy pohřebních darů ze začátku rané doby bronzové, tedy z první fáze starokykladské civilizace na ostrovech Antiparos a Despotiko. Ve společné vitríně se neocitají proto, že v té době asi byly oba ostrovy spojené, nýbrž proto, že jen u části nálezů je pořádněji známé místo jejich původu. Zaujmou zde hlavně kykladské idoly tvaru violy a velké nádoby, kamenné i keramické. Část toho, co je tu výslovně označeno jako nálezy z Antiparu, jsem už ukazoval v minulém článku.
Zajímavě působí i část vitríny v Archeologickém muzeu na Paru. Ta zase shrnuje nálezy z lokality Drios na Paru a z Despotika. Nelze se na muzejníky zlobit, možná už dávno nikdo neví přesnou lokalizaci, zvlášť pokud to pochází z původně ilegálních nálezů. Navíc je Paros okres, Drios na Paru je jeho obec, Antiparos taky, i když za vodou, a Despotiko je úředně součástí obce Antiparos.
Torzo ženské postavy, spirály ve vlasech. Daidalská drobná terakota s prvky geometrického stylu. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Fragment keramické nádoby s vyrytým nápisem, pravděpodobně jmen Apollóna a Artemidy. Archeologické muzeum na Paru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Jistotu o místě původu konečně získáváme u nálezů z dob řecké antiky. Tahle drobná terakota na obrázku vlevo se našla ve svatyni Apollóna a Artemidy na Despotiku. Malovaná figurka možná představuje přímo Artemidu. Mohl to být drobný dárek pro ni od poutníka nebo poutnice, místo velké sochy, nejspíš někdy v raném 7. století před n. l. Stylizace figury i tvary malby totiž ještě zračí tradici „geometrického“ stylu (9. až 7. století před n. l.), ale současně už jsou blízké kánonu takzvaných daidalských soch, tedy prvních pokusů o realističtější zpodobnění postav v průběhu 7. století před n. l. Spirály na čele a vlnky ve vlasech asi nejen zdůrazňují vlasy, ale také odkazují na kolotání života, jehož je tato panenská matka přírody znakem.
Na obrázku vpravo je střep s čitelnými písmeny LLO, patrně střední část Apollónova jména. Někdo mu sem v této nádobě nejspíš přinesl oběť, asi tak v 6. století před n. l.
Památkou na řecký rituál je část mramorového oltáře, zasvěceného Héře. Buď tam také měla svůj chrám, nebo byl oltář součástí okrsku svatyně Apollóna a Artemidy. To bývalo. Nápis „Isthmijská“ prý bohyni tituluje podle šíje mezi ostrovem Despotiko a ostrůvkem Tsimintiri (Tsiméntéri), ležícím severně od Despotika, v úžině s Antiparem. Nikoli tedy podle mnohem slavnější a podstatně větší šíje u Peloponésu. Alespoň to praví muzejní popiska, a na ty bývá na Paru většinou spolehnutí. Dnes je na místě této šíje mělčina široká 150 metrů, místy hluboká prý asi tak po prsa. Z opačné strany, z Antiparu, prý ještě v 19. století viděl Robert Swan (důlní expert na Antiparu) na dně torza jakýchsi domů.
(Jméno onoho přilehlého ostrůvku by se dalo novořecky pochopit jako cementárna, ale snad jde jen o nějakou jazykovou hříčku.)
V článku Archeologické muzeum na Paru, viz link dole, jsme nenápadně přeskočili místnost B. Ne proto, že je malá a bohužel dost temná, ale že v ní je soustředěna většina tamních antických exponátů z Despotika. Tak se do ní teď podíváme.
Apollónova svatyně ostrova Despotiko, popis a hlavy soch. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Olověná deska k usnadnění pevného umístění sochy na podstavec. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
U vstupu do místnosti je naučná cedule s popisem Apollónova chrámu. Jeho hlavní část pochází z doby kolem roku 550 před n. l., ale našly se tam také stavby o něco starší i pozdější. Dole jsou vystaveny hlavy pozdně archaických soch z této svatyně, ta vpravo patří nějakému kúrovi, pokud ne přímo Apollónovi.
Na obrázku vpravo je technická zajímavost, která se jen tak někde nevidí. Problém, jak větší sochu připevnit k jejímu podstavci, byl řešen olověnou deskou ve tvaru půdorysu chodidla. Ta se pak mohla zatemovat. (Nad takové problémy byli v oné době občas povýšeni naxijští sochaři, když některé kolosální sochy vytvářeli v jednom kuse i s podstavcem. Bylo to z frajeřiny, pardon, z posvátné úcty k Apollónovi.)
Nálezy z ostrova Despotiko. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Pečetní razítko, 7. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Vlevo vidíme část jedné z vitrín v místnosti B. Vpravo je droboučké pečetní razítko ze steatitu. Tento materiál, tedy ušlechtilá forma mastku, je v egejském prostoru velmi oblíbený od začátku doby bronzové do novověku. Vyskytuje se v různých barevných odstínech (světlá až tmavší šeď, zelený, namodralý až modrý) a snadno se opracovává. Je však jen o málo tvrdší než běžný mastek, takže se nehodí na výrazněji namáhané předměty, ty brousili z tvrdých polodrahokamů. Motiv kozla „kri-kri“ a z druhé strany lva patří mezi typické od staré doby po středověk.
Korintské alabastron, 630-620 před n. l. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Rhodský aryballos, 6. století před n. l. Archeologické muzeum na Paru, místnost B. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Na rozloučenou s památkami z Despotika tu máme dvě importované nádobky na kosmetický olej nebo léčivou tinkturu. Vlevo je korintské alabastron, malba býků na něm je připisována malíři dnes zvanému Ardena.
Vpravo je rhodský aryballos z doby o něco málo pozdější. Prostě „orientalizující“ keramika.
Chrám na Despotiku našel J.T. Brent roku 1884, jak to potvrzuje i deník jeho ženy Mabel. Vykopávky tu začaly až v druhé polovině 20. století a trvají doposud. Alespoň část areálu je prý už přístupná, dokonce v částečně rekonstruované podobě. Otázkou ovšem je, komu to je přístupné, když sem nejezdí veřejná doprava. Na síti lze najít, že ze vsi Agios Georgios na jihu Antiparu sem v létě pravidelně zajíždí jistý kapitán s malou lodí, často ovšem vozí spíše koupače na tamní pláže.
Přikládám jedinou volně použitelnou fotku chrámu, kterou jsem našel.
Samozřejmě jsem pojal úmysl se tam vypravit. Nejen k tomuto chrámu, ale i k několika starokykladským místům v jeho širším okolí. Jenže za určitých okolností může být jediný kilometr zatraceně velká vzdálenost. Například když v cestě stojí mořská úžina, loďka přes ni odjela, člověk nechce plýtvat penězi příliš divoce a má krvavé koleno nezpůsobilé pro pobyt v mořské vodě a jemném písku, k tomu foťák, jehož limitace jsou podobné. Možná jsem měl napřed schovat foťák víc než jenom do průhledného igelitu. Ten dobrý muž zastupující kapitána mě s ním mohl považovat za bohatého západního turistu, i když zrovna ve zpustlém stavu. Kousek od maličkého mola stálo několik aut z půjčovny.
Dotyčný kapitán (prý si říká Captain Sargos) mezitím patrně zpychnul, asi ho zkazili bohatí koupači, taky se už tituluje anglicky. Místo normální loďky, jakou mívají rybáři, si pořídil „luxusní výletní jachtu“ pro 12 osob, se kterou tam jezdí za 60 eur na osobu. To sice není míněno jako cena za 1 km plavby v jednom směru a druhý zpátky, ale jako půldenní koupací výlet s jakousi svačinou, jenže o to zrovna nestojím. A ještě by se momentálně muselo jet z městečka taxíkem, aby se ta úžasná loď stihla. Tak jsem to vzdal. Posledním hřebíčkem bylo, že není jisté, jestli většina výletníků bude chtít zajíždět aspoň na chvíli k chrámu, když na místech dost vzdálených od něho jsou tak úžasné pláže, a pobyt na nich by se tím zkrátil. Za jiných okolností by asi bylo možné se ve vsi na pár hodin utábořit v obyčejné hospodě, ne v té turistické, časem prohodit slovo s nějakým rybářem, a nejspíš by to vyšlo nejen mnohem levněji, ale hlavně příjemněji. Asi jsem jenom měl smůlu, bylo zrovna moc horko a všichni byli zalezlí. Pokud to ovšem ti sluhové bohatších a cákavějších nemají vyjednané jako monopol.
V září jsme pak v úplně jiné souvislosti, po cestě z Paru na ostrov Íós (a potom na Sikinos), pluli normálním ferry (trajektem) kus západně od Despotika, a na chvíli spatřili svatyni z opačného směru, od moře. Stačil jsem ji vyfotit, čekal jsem na ni na horní palubě. Kvalita není z nejlepších, neboť je to důkladný výřez, aby na tu dálku bylo z chrámu aspoň něco vidět.
Literatura
Marisa Marthari, Colin Renfrew, Michael J. Boyd: Early Cycladic Sculpture in Context. Oxbow Books 2017.
Alan King: Of Crows and Swans and Calamine – the Archaeology Theatre of Antiparos
Theórie
Autor: Zdeněk Kratochvíl (18.09.2019)
Daidalské sochy
Autor: Zdeněk Kratochvíl (23.03.2022)
Archeologické muzeum na Paru
Autor: Zdeněk Kratochvíl (04.06.2025)
Antiparos
Autor: Zdeněk Kratochvíl (29.06.2025)
Diskuze:
přespávačka i Tom Hanks
Martin Drahorád,2025-07-29 14:29:16
Dobrý den, pane docente.
Děkuji Vám za krásný článek, doplnil mi mozaiku vědění.
Dosud jsem neviděl nálezy z ostrova, ale měl jsem to štěstí tam nejen dopádlovat, ale dokonce i přespat. Ta noc byla naprosto nezapomenutelná, celé to místo má dodnes neuvěřitelně silnou energii a já se tehdy moc nevyspal. Svatyni i její okolí jsem si náležitě profotil. Fotky Vám rád poskytnu, pokud budete chtít.
Na netu jsou volně ke shlédnutí fotografie studentů archeologie, které při jejich práci v roce 2021 naprosto nečekaně navštívil Tom Hanks. Já se ocitl na ostrově v roce 2023.
PS: Hned za zdí chrámového okrsku bydlí postarší farmář se smečkou nepříliš vlidných psů, který s nimi na své rybářské loďce zajíždí na Antiparos.
Hodně zdraví
MD
Re: přespávačka i Tom Hanks
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-29 15:35:29
Tak to moc gratuluju a zdravím! Kdybyste nějaké fotky mohl dát na Wikimedia Commons, bylo by to tuze záslužné. Třeba já si nemůžu dovolit používat fotky, u kterých není jasně uvedená volná licence, jsem moc na ráně, než abych nemusel repsektovat absurdní autorský zákon (je to spíš zákon na potírání autorů). Fotky na domácí podívání mám, ale na prezentaci nebo článek to je jiný problém. Ale ty psy nezávidím. A vůbec, nechtěl byste taky napsat článek?
Umělá inteligence - konec filosofie?
Tomáš Novák,2025-07-29 08:14:40
AI Aeneas už umí pracovat s římskými latinsky psanými texty tak, že je hravě doplňuje a interpretuje i z malých úlomků. Co asi AI udělá brzy se starověkou filosofií, Bude jí interpretovat lépe a přesněji než člověk? A neblížíme se tím ke konci civilizace, jak ji známe?
Re: Umělá inteligence - konec filosofie?
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-29 13:07:37
Ta AI Aeneas je možná jedním z prvních rozumných nástrojů v tomto obnoru, to se ještě ukáže. Zatím jsem ke kombinaci AI a filosofie opatrný. Standardní kecálci jsou trénovaní na všemožných webových datech, takže pro antickou filosofii produkují v nejlepším případě přípravu k nějaké interpetaci, například literaturu (antickou, pozdější, současnou), a ještě neúplně, asi jako nepříliš pečlivý student před vlastní prací. Kdyby to mělo opravdu k něčemu být, muselo by se to trénovat na pramenných textech, smaozřejmě v originále. Třeba Thesaurus linguae graecae, k tomu Catalog Vasorum a podobné. Zatím se společně s jedním matematikem zabýváme spíš analýzou provázanosti klíčových slov u několika předsokratiků, to je cosi někde mezi komplikovanější statistikou a AI. Zatím to ukazuje přibližně to, co v textu člověk vidí asi tak po roce práce s jeho uspořádáváním. Viz https://ps.ucw.cz/kolymbetes/nets.xhtml
(musí se pak ještě kliknout úplně dole, aby to ukázalo ty analýzy).
Pro začátek by bylo dobré pomocí AI třeba hledat místa, kde daný autor vybočuje ze svých zvyků, stylisticky i "názorově". Č8st toho jsou špatné rekonstrukce textu nebo výpadky autora, ale část jsou zají mavá místa, kde dotyčný jaksi překonává sám sebe, třeba když Aristotelés při pitvě červa v badatelském nadšení opomine některý z principů své metafyziky. Tohle zatím stávající modely AI neumí.
ta terakota -
Eva M,2025-07-28 19:28:50
- pekna, zajimavy vyraz a pokryvka hlavy - typicka ? nerecka? ... /:)trosku mi pripomina jednoho ilustratora co kreslival do detskeho casopisu Materidouska, kvuli tem ocnim partiim pusobi tak trosku jako vytahle nebo jak to rict...................byci v altamire - to pusobi dojmem mimoradneho talentu, ktery zachytil prime pozorovani, vydestilovany pohyb, ne ze se naucil "jak se to ma kreslit" .. podivuhodne,,, obcas se zrejme takovi narodi, bez ohledu na aktualni kulturu/
kapitanovi dat nejaky ten peniz a na lodi ukecat pritomne ze zajedem na ty zajimave ruiny ne? .. ale mozna se tam neda dobre pristat?
Re: ta terakota -
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-28 19:51:42
Ta úprava vlasů je v té době v Řecku docela typická, jakož i vše ostatní na ní.
Kapitán za peníz považuje jen docela sumu - a marnost ukecávání party "turistů" rozjívených očekáváním pláží jsem už jinde dostkrát zkoušel, než jsem toho zanechal. Oni se tam určitě najdou i prima lidi, jenže ta kolektivní nadrženost po plážích je na tu dobu promění.
Re: Re: ta terakota -
Eva M,2025-07-29 11:00:25
ja nechci obhajovat neobhajitelne - ale myslim si, ze vy tim, jak travite sezonu na jihu a asi mate i jiny zivotni rytmus, asi nemate predstavu, co s clovekem udela chronicky nedostatek vit, D a slunecniho svitu - asi to neni jen ten vit, D (kouknete na mapky distribuce roztrousene sklerozy v zavislosti na zemepisne sirce, napr.)
v tech vysokych sirkach jsou mozna tak nejak prizpusebeni tomu ze maji nejakych par tydnu na nejake biologicke cykly -- historicky mozna i na to rozmnozeni -- tak kdyz dojedou na jih, jsou urvani mozna i trosku z biologickych duvodu - a nez se trosku stabilizujou, mazou zase domu.
:) u vsech zivocichu se sezonnost chape - u cloveka se momentalne predpoklada kompletni absence.
nektere veci se asi musi zazit.
myslim, ze staci tak 2-3 leta procumena pod strechou ..pak hned zima....
nic, diky za reportaz,
Býci kromaňonští a mykénští
Tomáš Novák,2025-07-28 09:21:28
Teď se pouštím na trochu tenký led spekulací a přílišných paralel a asociací, nicméně - když se podíváte na malby v jeskyni Altamira (viz poslední článek pana doktora Sochy) a pak na ty býky mykénské a další - vždyť to je jasná umělecká návaznost, jako kdyby ti bizoni a býci byli zpracováni mistrem a později jeho následovníky (či následovníky následovníků). Vůbec není znát, že je mezi jejich vytvořením propast času zvíci přes 20 000 let! Co by asi staří řečtí umělci řekli na jeskynní umění, které je o desítky tisíciletí předcházelo?
A ještě detail - jméno Despotico má něco souvisejícího s despoty? Děkuji! :-)
Re: Býci kromaňonští a mykénští
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-28 10:35:16
Ti býci z Altamiry dokonce působí ještě dynamičtěji než ti z Kréty a jich mykénské pokračování, a i ti jsou dynamičtější než býci na zpodobněních z řecké archaické doby. Jako kdyby to šlo proti toku času, proti převažujícímu směru výtvarné evoluce. Ale to občas bývá. Právě proto se nepřikláním ke zjednodušujícím schématům o "vývoji stylů", i když na nich často něco je.
Despotiko je nejsmíš název se středověku, ale nevím. Navíc slovo despotés nemělo jen hanlivý význam. Například despoina je uctivé označení dámy, na ostrovech dodnes, něco víc něž kyria.
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-28 08:25:33
Ve Windows by mistrný logik neměl šanci, není tam na formální strukturu moc vidět, a ještě ruší všemožné obrázky, odvádějí pozornost od principu. Možná v DOSU nebo spíš ve strojáku Intel 80, ale i o tom dost pochybuju. PC neoracuje se sylogismy a do těch byl Aristotelés jednostranně zahleděný. Ale stromečkové adresáře by se mu líbily, ne už způsob síťování.
Nemyslím, že by řecká civilizace stála na větší inteligenci tamních lidí. Spíš na tom, že tam intelektuální výtvory lecjakého druhu měly nějakou společenskou prestiž, dost nezávisle na užitečnosti, a že v řadě otázek mělo váhu racionální rozhodování.
Díru měli v chemii, prakticky neměli vědu o látkách (krom helénistické alchymie). Proto-chemie se omezovala na zkušenosti barvířů, keramiků a metalurgů. Naopak v jiných oborech teorii přeceňovali, nejen vůči praxi, ale i její roli ve vědě. Ale o tom někdy jindy.
Re:
Tomáš Novák,2025-07-29 08:21:16
Pointou je, že byli stejně chytří, ne-li mnohem chytřejší, než průměrný člověk v 21. století. Myslím si, že by všichni měli IQ nad 130, ti nejlepší i nad 150...
Re:
F M,2025-07-29 22:22:41
Děkuji za odpověď.
Ta část s inteligencí byla mířená jako paralelní odpověď ve vláknu.
U té práce s PC právě dost záleží co se tím myslí. Třeba k použití jako zdroj informací, případně pro výpočty v rozumném programu by to s menší ukázkou nejspíše, i přes obrovské množství pro nás samozřejmých věci které by musel nějak zvládnout, zvládl.
Když jsem kladl tu otázku na mezery, tak jsem u toho myslel různé materiály (pryže, pryskyřice), ale nejsem si jistý jak daleko se dá dojít "jen" s praktickými zkušenostmi.
A děkuji i za články vždy si trochu, i přes obrovský součinitel odporu, rozšířím obzory a popravdě i dost psychicky odpočinu.
Archytas z Tarentu
Tomáš Novák,2025-07-25 09:15:07
Archytas z Tarentu, ktrerý je považován za zakladatele mechaniky a je pravděpodobným autorem pseudoaristotelského spisu Mechanica. Římský spisovatel Aulus Gellius, žijící ve 2. století n. l. psal o zprávě svého učitele Favorina, že Archytas kdysi navrhl a ze dřeva a kovu sestrojil první umělé samohybné létající zařízení, model v podobě holubice poháněný nejspíše párou. Díky znalostem aerodynamiky dokázal prý sestrojit funkční létající model ptáka, který v jednom případě uletěl až několik stovek metrů. Podle některých historiků vědy se vlastně jedná o prvního funkčího robota.
Pane docente, prý při tom již zazněly (od samotného Archyta?) neuvěřitelně pokrokové myšlenky, že až budou roboti zdokonalení, mohli by v těžké práci nahradit člověka a dokonce by mohlo takto být vymýceno i otroctví. A to již v 5. až 4. století př. n. l.
Re: Archytas z Tarentu
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-25 13:32:46
Roboti patří k arzenálu řeckých mýtů a tužeb už od homérských eposů, viz příběhy o robotech, které prý dělal Héfaistos, to byl ovšem bůh. Pythagorejci klasické doby (jako např. Archytás) dělali různé mechanismy jako příklady funkčnosti svých přístupů a představení své převahy, v helénistické době byly mechanické hračky velice oblíbenou součástí prezentací učenců na ptolemaiovském dvoře (místo dnešních grantových výstupů a zpráv). Záhadologická literatura pozdější antiky to dál rozpatlává.
Jen nevím, jestli někoho napadlo, že by se tím měla vymýtit práce, dokonce otroků. Ty zkazky nutno podělit jakýmsi koeficientem. Opačnou krajností je, když hyperkritici míní, že Archytás byl pouze literární postavou u Platóna. Máme od něj jenom chatrné zlomky. Určitě nebyl autorem pseudoaristotelské Mechaniky, ta vznikla ař dost po Aristotelovi, ne před ním.
Re: Re: Archytas z Tarentu
Tomáš Novák,2025-07-25 13:36:35
Z anglické Wikipedie:
In the 4th century BC the mathematician Archytas of Tarentum postulated a mechanical bird he called "The Pigeon", which was propelled by steam. Taking up the earlier reference in Homer's Iliad, Aristotle speculated in his Politics (ca. 322 BC, book 1, part 4) that automata could someday bring about human equality by making possible the abolition of slavery:
There is only one condition in which we can imagine managers not needing subordinates, and masters not needing slaves. This condition would be that each instrument could do its own work, at the word of command or by intelligent anticipation, like the statues of Daedalus or the tripods made by Hephaestus, of which Homer relates that "Of their own motion they entered the conclave of Gods on Olympus", as if a shuttle should weave of itself, and a plectrum should do its own harp playing.
Re: Re: Re: Archytas z Tarentu
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-25 13:56:58
Malý kluzák tvaru ptáka nejspší opravdu udělal, jenom se neví, čím to vystřeloval (na gumičku určitě ne), jestli párou nebo stlačeným vzduchem ve vodě, šlo o jednorázový výstřel kluzáku, ne o trvalejší pohon letounu.
Aristotelés zdůvodňoval práci otroků kromě jiného tím, že nástroje nejsou schopné ani ochotné se pohybovat samy od sebe. Dokonce to u něho jsou příklady na nutné působení účelové příčiny. Ten citát je trochu vytržený z kontextu. Je to spíš takový Aristotelův absurdní humor, určitě si nemyslel, že by taková podmínka byla opravdu splnitelná, to by mu spadla velká část jeho metafyziky.
Strabon a numuliti
Tomáš Novák,2025-07-23 10:53:32
O tomto ostrově psal již Strabón a Plinius Starší. Ke Strabonovi jedna paleontologická zajímavost - dobře si všiml "čočkovitých" schránek numulitů v pískovcích, z nichž byly stavěny pyramidy. Strabón si také všímá, že podle legendy to byla čočka, kterou byli krmeni otroci, stavící pyramidy. Tuto myšlenku ale sám zavrhuje s tím, že také v Řecku se dají podobné kamenné útvary v okolí řek najít. Strabon sám neví, jak vznikají, ale domnívá se, že jejich vznik může souviset se silou a pohybem říčních toků.
Pane docente, je pravda, že "evoluční myšlenka" Anaximandra, Empedokla ad. byla v podstatě neutralizována představami vlivnějších figur, jako byl Platón, Aristotelés a zástupci stoické školy, podle kterých byl svět stvořen v podstatě ve své fixní podobě božským zásahem (a to živé i neživé formy) a již se tedy v čase nemění? Souvisí to jistě i s esencialismem, který v podstatě možnost biologické evoluce rovněž vylučuje? Nebo tomu nerozumím správně? Děkuji!
Re: Strabon a numuliti
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-23 13:20:50
Tahle zmínka u Plinia je zajímavá, jiná než řada jeho podivností. Děkuju za připomenutí.
Pokud jde o protoevoluční myšlení v Řecku, tak je to v zásadě tak, jak píšete, ale s jednou korekturou.
Platón, Aristotelés to zatrhli tím "esencialismem", v reálu tedy konceptem taxonů jako idejí (Platón) a neměnných podstat (Aristotelés). U stoiků je to složitější, neboť taxony jsou u nich jenom "jména", existují tedy pouze v jazyce, ale takovým nelibovolným způsobem, že je to užitečné pro popis. Spíš se stoici zoologií málo zabývali.
Korektura spočívá v tom, že Řecko nezná pojem stvoření, to je až jeho židovská, křesťanská a muslimská reinterpretace. Platón je jediný, kdo mluví o výrobě nebo spíše konstrukci světa, a to ze základních geometrických objektů, ale nemá to moc spojitostí s živáčky a ani to není tak úplně stvoření. Pro Aristotela je svět věčný, jenže často používá metaforu řemeslnné tvorby v příkladech na působení účelové příčiny. U stoiků je svět výronem božského ohně (Diova, jako reprezentanta božství). Dominantním motivem potlačení evoluce se stala platonská vize věčných idejí a zvláště Aristotelův koncept podstat.
Re: Re: Strabon a numuliti
Tomáš Novák,2025-07-23 15:33:00
Děkuji - ještě mě k tomu napadá: Pokud si tedy Aristotelés a další mysleli, že svět je věčný (a vypadal tedy víceméně stejně "odjakživa"), jak to tedy bylo s Demiurgem u Platóna? Pokud vím, byly tři fáze řecké mytologie, vysvětlující vznik světa - věk bohů jakožto nadpozemských a nedotknutelných primordiálních bytostí, dále věk, kdy se bohové volně prolínali (i pohlavně?) s lidmi a poslední věk héróů. Kreační a kosmogonické mýty jsou jedna věc, ale nevěřím, že by bystrá mysl starých Řeků tak nějak nepřežvýkávala otázku, zda to nemohlo být přece jenom jinak. Znali už dobře fosilie, horniny a vrstvy usazených i sopečných sedimentů, pozorovali a vysvětlovali přírodní úkazy od hnízdní predace kukaček až po příliv a odliv...hergot, to někdo nemohl přijít s nějakou "teorií kosmického vejce" už tehdy? :-)
Re: Re: Re: Strabon a numuliti
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-23 16:52:04
Moc se omlouvám, ale nechci to teď natahovat nad míru, když to sem tak moc nepatří, o tom ještě bude příležitost. Takže jen předběžně:
"Odjakživa" neznamná, že svět byl vždycky úplně stejný. A ty tři mytologické fáze jsou zčásti jen osnovou Hésiodova převyprávění mýtů, aby z nich udělal mytologii, zčásti až pozdně antickou a novovobou interpretací. Neobráží historický vývoj řeckého náboženství. A kosmické vejce tam taky bylo, i když nějak záhaně, nemáme dost okntextu. A s představou vzniku a vývoje života přišel Anaximandros, asi ji rozvíjel Hérakleitos, pregnantně pak Empedoklés, včetně role náhodných proměn a přírodního výběru z nich. Pak se spíš teoretizovalo o jazykových formách nebo o účelovosti a morálních principech. (Privátně si představuvju, že kdyby se od předsokratiků skočilo ke Galileimu nebo v biologii k Darwinovi, s přeskočením sofistů, Sókrata a jejich následovníků, tak jsme se mohli mít... Ale to je brutální zjednodušení.)
Re: Re: Re: Re: Strabon a numuliti
Tomáš Novák,2025-07-24 09:54:47
Zajímavé, a když jsme u toho přeskakování - myslíte si, že nebýt problémů s nedostatečnou technologií a materiálovým vybavením, antika by už dokázala stanout na prahu průmyslové revoluce (ovládnutí páry a mnoha dalších principů už bylo na spadnutí) - staří Řekové už mluvili (byť ne vždy v plných kauzálních souvislostech) o atomech, organické evoluci, praktické i teoretické meteorologii a důvodech i podobách střídání ročních období, principech zemědělské výroby a základech humánní medicíny (včetně patogenního původu některých chorob), vypočítali precesi a matematice rozumněli o 99 % lépe než 99 % dnešní populace, to samé platí o znalostech noční oblohy. Vytvářeli na svoji dobu neuvěřitelně propracované nástroje, budovy i umělecká díla, od soch, přes majáky až po roboty a systémy typu Antikythéra. Jak řekl jeden teoretik vědy: "Jak dlouho myslíte, že by Aristotelovi trvalo naučit se pracovat s počítačem a pochopit jeho princip? Asi po tu dobu, než by mu naběhly Windows!"
Re: Re: Re: Re: Re: Strabon a numuliti
Zdeněk Kratochvíl,2025-07-24 10:26:17
Ty překážky nebyly v první řadě technologické. Například už dávno měli technologie nutné pro dalekohled i mikroskop a v helénistické době i pro teploměr, tlakoměr a taky lecjaké stroje, ale v novinkách se omezili na tlačnou pumpu, kladkostroj a podobné stroje, hlavně pro námořní a vojenské použití. Ne nadarmo se v naší době mluví o vědecké revoluci helénistické doby, nikoli o vědecko-technické. Latiníci pak měli lepší vztah k praktickým aplikacím, ale často zase menší zájem o přírodovědu. Antickou vrstvu evropské tradice formovala hlavně řecká klasická a helénistická doba a především římská civilizace. Kdybychom to přeskočili (a nebýt stěhování národů), tak bychom tu možná měli kulturu se zajímavě rozvinutou vědou (včetně složitých udělátek), ale s méně častou praktickou technologickou aplikací. To je ovšem jenom hra na coby kdyby. Před pěti lety jsem ji zkusil představit v knížce Alternativy (dějin) filosofie. Autoreferát byl i na Oslovi.
Re: Re: Re: Re: Re: Strabon a numuliti
F M,2025-07-27 20:30:46
Troufnu si jen k těm technickým věcem spíše žertem a přidat pár otázek, ale spíše pod jiný článek. Zase bych to tak nebagatelizoval, nějaký základní kurz by musel absolvovat (vidět někoho jak s ním pracuje), nebo by to byl dlouhý proces plný pokusů a minimálně na začátku hromada rozbitých PC a nejspíše, pokud by neznal důvod proč se s ním snažit něco udělat (což už jsou ty praktické informace), by se dlouho zabýval zvuky a nakonec by ho zabil el. proud.
Pochopení principu jakým funguje, tomu asi nerozumí nikdo, někdo lépe chápe polovodiče, někdo tuší jak funguje procesor, někdo rozumí základnímu přechodu software-hardware atd. jen tomu Windows nerozumí nikdo ani tvůrci.
Tedy jako vtip to beru, ale nemyslím si, že by tito lidé byli nějak výrazněji moudřejší než současný adekvátní percentil populace (bylo méně konkurence a relativně jednoduchá témata, ta technika a přírodní vědy). Nevím jak to tehdy bylo s výběrem ke vzdělání mimo čistý výkon intelektu, ale spíše čekám menší přístup k možnosti být vůbec hodnocen v tehdejší době. Ten rozdíl klíčů by mě taky zajímal.
Ten pokrok je dán motivaci společnosti, naneštěstí ve většině případů prohrávanou válkou (strana tahá v určitém ohledu za kratší konec), nebo neudržitelně nákladnou, nemusí být nutně přímo na bojišti (kolonialismus). Zde, pokud jsem správně pochopil předchozí články nebyl na vrstvy s právem rozhodovat ten správný tlak a ten směr výzkum-aplikace šel, v době když už by byly nějaké prostředky, tím směrem jak píše autor, tedy spíš k "blbnutí-předvádění se", než praktické aplikaci. Z toho plyne, že nejen na chudý, hloupý, líný lid musí být přísnost ;-) i když ten si to nakonec odnese nejvíc, tak bez legrace to směřování společnosti bylo (z velké míry je) dáno mocí (v širším smyslu).
Nevím jak surovinově, chybělo by jim něco? Byli v něčem z přírodních věd výrazněji pozadu, nebo tam měli vyloženě díru?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
