Dobytí Bastily (obraz z roku 1790). Kredit: Jean-Baptiste Lallemand, Wikimedia Commons.

Když 14. července 1789 zaútočil asi tisícihlavý dav vedený zběhlými královskými gardisty na Bastilu, byla téměř prázdná a čekala na demolici. Pár dní předtím odtud převezli markýza de Sade – do blázince. Ve vězení zůstalo jen 7 pochybných existencí a šílenců a posádku tvořila hrstka invalidů, a ještě méně švýcarských gardistů. Bojovali statečně a pobili skoro stokrát víc vzbouřenců, než kolik jich samotných padlo, za okázalého nezájmu několika královských jednotek, které se nacházely poblíž.

Stefano Zapperi. Kredit: Università degli Studi di Milano.

Velitel Bastily markýz de Launay v podstatě požadoval jen bezpečný odchod pro své vojáky, což útočníci odmítli. De Launay se po několika hodinách stejně vzdal, protože v pevnosti nebyla voda ani žádné zásoby jídla. Revolucionáři ho bezbranného hrdinně umlátili, ještě s několika důstojníky, a jejich hlavy nosili nabodlé na píkách po Paříži. Začala slavná revoluce.

Události ve Francii se daly do pohybu. Do ciziny utekli první šlechtici a zvěsti o vítězství lidu se šířily jako požár. Královská autorita vyšuměla jako nevolnost ze zkaženého jídla a lidé po celé zemi vytvářeli paralelní mocenské struktury. Na venkově to zašlo dost daleko. Ve dnech 20. července až 5. srpna se tam odehrál takzvaný Grande Peur, Velký strach, pozoruhodná, a ne zcela jasná epizoda, zřejmě nesmírně důležitá pro „rozjezd“ revoluce, kdy rozlícení venkované útočili na zámky a další instituce, z nichž mnohé lehly popelem. Byla to předzvěst běsů, které měly ještě přijít.

Logo. Kredit: Università degli Studi di Milano.

Víme, že se tehdy šířily zvěsti, dnes bychom řekli pořádně šťavnaté memy, podle nichž na vesnice útočily gangy banditů, které ničily úrodu a terorizovaly vesničany, na popud šlechticů, kteří se snažili potlačit revoluci. Pokud víme, nic z toho nebyla pravda. Ani trochu. Ale právě tyto pomluvy rozdmýchaly revoluci, stejně jako dohady historiků. Byly to spontánní klevety? Anebo je někdo šířil záměrně, aby napomohl revoluci?

Informatik Stefano Zapperi z Università degli Studi di Milano a jeho kolegové v multioborovém týmu použili k řešení této záhady modely vyvinuté pro sledování šíření epidemií, jimiž prohnali množství historických dat, které máme z té doby k dispozici. Sledovali šíření „fake news“ o banditech mezi jednotlivými městy. Ukázalo se, že velmi pravděpodobně šlo o úmyslné šíření, nikoliv spontánní vzplanutí hněvu. Jak potvrzuje Antoine Parent z Université Paris VIII, s kolegy odhalili logiku za šířením strachu a nenávisti.

Badatelé zjistili, že Velký strach se nejprve rozšířil jako požár a když dosáhl největšího rozmachu, což bylo 30. července, rychle se zase ztratil. Velmi podobně jako při virových epidemiích. Také se jim povedlo odhalit zajímavé souvislosti. Více násilí proběhlo tam, kde se daly zničit pozemkové knihy a tím bylo možné zbavit šlechtice půdy. Také, oproti očekávání, se více útočilo, rabovalo, zapalovalo a vraždilo tam, kde bylo méně chudoby a větší gramotnost. Nešlo tedy o vzpouru nevzdělaných neotesanců.

Video: Stefano Zapperi - Crackling Noise: Statistical Physics of Avalanche Phenomena

Video: Storming the Bastille (July 14, 1789)

Literatura

Nature News 27. 8. 2025.

Nature online 27. 8. 2025.