Zapomnětlivost chirurgů  
Když si pacient odnáší ze sálu něco co tam mělo zůstat, bývá to pro něj smrtelné jen zřídkakdy, tvrdí vědci z nemocnice Johna Hopkinse v listopadovém čísle časopisu Archives of Surgery, vydávaném Americkou asociací lékařů.


 

Jak často se operatéři dopouštějí hmatatelných přehmatů? Na tuto otázku se pokusili vědci získat odpověď pátráním ve dvou milionech záznamů o operacích, které se za uplynulých 17 let v amerických archivech nashromáždily. Zjistili, že chybují poměrně často a že k přehmatům dochází v průměru každý osmý den. Pokud se na prohřešky přijde, napravují se revizemi výkonů, což znamená že se pacient znovu otevírá a z jeho útrob se vyjímá co tam zůstalo navíc. V tělech pacientů se nejčastěji ztrácejí tampóny, jehly, svorky na cévy ale i větší náčiní rozličného druhu jako jsou peany, kochry, nůžky i skalpely. Je pochopitelné že takto obdarovaní pacienti domů moc nespěchají. Nemocnice pak na každém takovém kverulantovi tratí v průměru 36 000 dolarů.
Šťourání se v archiváliích odhalilo celkem 413 „zapomenutých“ položek. Úsměv vzbuzující případy se kupodivu dějí i v těch nejprestižnějších amerických zařízeních a vyskytují se zhruba v 0,02 procentech operací.

Retrospektivní pohled na chybující nemocniční personál si nekladl za cíl analyzovat faktory, které k malérům vedly. Nezkoumalo se, zda je na vině nepořádek, omyly z rutiny, či něco jiného. Přesto se z výsledků dá ledasco vyčíst:

1.) Nejvíce ohroženy jsou náctileté pacientky, které se podrobují gynekologickým operačním zákrokům. Statisticky vzato chirurg si v mladé slečně něco zapomíná čtyřikrát častěji.

2.) Většinou si suvenýry pacienti odnášejí v dutině břišní (22 % z 413 zjištěných případů).  Další v pořadí jsou "pašeráci" s operovaným hrudníkem (16 %). Nejméně nemocničního majetku rozkrádají ortopedičtí pacienti. 
3.) Hamižní Američané, vůči těm slušnějším, mají vyšší úmrtnost  (1,7 % proti 0,7 %).   


Česko

Zvětšit obrázek
Češka Zdeňka kopečková s cizí špachtlí. (Kredit: Nemocnice Ivančice, s laskavým svolením Z. Kopečkové)

Nezdá se, že by právě odhalený povahový rys Američanů byl něčím výjimečným. Záznamy z našich supermarketů a státních zdravotnických zařízení vypovídají něčem podobném i u nás. Možná máte v paměti případ Moravanky, která si z Ivančické nemocnice odnesla domů osmadvaceticentimetrový chirurgický nástroj. Svědomí jí nedalo a špachtli po pěti měsících vrátila.  Také o roušky je v našich končinách značný zájem. Marie Krejčová si jednu odnesla z nemocnice v Sokolově. Nebyla s ní spokojená a tak jí ztracenou položku po dvou měsících vyndali. Některé z kauz vyplouvají na povrch i po jedenácti letech. U soudu skončil také případ odnášení nemocničního majetku v Krnově na Bruntálsku. Seznam provinilců by byl dlouhý ale soudci přestávají mít pro takovou slabost pochopení. Zmíněné případy roušek v břiše ocenili stotřicetitřema a šestistydvěma tisíci. Mimosoudní vyrovnání ale začínají dělat věc nepřehlednou a tak těžko říci, máme-li větší experty u nás nebo v zámoří. Z údajů zveřejněných za velkou louží vyplývá, že tamní pacienti nějaký ten předmět v těle odnášejí z operačního sálu každé dvě hodiny. To představuje zhruba 1500 případů ročně. Jednomu přeborníkovi z Kalifornie se dařilo v břiše pět let skrývat pětatřicet centimetrů dlouhý skalpel. Soud to ocenil na čtvrt miliardy dolarů.


Určitou, i když neucelenou představu jak si v tvrdé konkurenci stojí našinec, dává průzkum MUDr. Jiřího Šťastného z Nemocnice v Prostějově. Čísla zveřejnil v týdeníku Medical Tribune a porovnává je se světovým průměrem, kde zapomenutý předmět v těle pacienta připadá na jednu ze tří až pěti tisíc operací. To zhruba odpovídá jednomu případu ročně na středně velkou nemocnici. Podle Šťastného je takových nemocnic u nás většina. Z jeho iniciativy se podařilo zdokumentovat případy ve 73 nemocnicích v nichž ročně proběhlo celkem 140 000 operací. Na každou z nich připadá 1906 operací. Z výkazů, které se mu z nemocnic podařilo vydolovat vyplynulo, že rouška se zapomíná v těle pacienta v ČR průměrně jedenkrát za 2145 operací (přibližně jednou ročně v jedné nemocnici středního typu nebo 65× ročně v celé ČR). Nástroj se zapomene v těle pacienta v ČR průměrně jedenkrát za 9010 operací (přibližně jednou za 4,5 roku na nemocnici anebo 15× ročně v celé ČR). Cizí předmět (jakýkoli) zůstane v pacientovi jednou za 1250 operací (112× za rok v celé ČR)


Pohledem justice

Američan Fizan Abdullah, chirurg v Centru Johna Hopkinse a řešitel výzkumného úkolu.

Za škodu na zdraví způsobenou pacientovi při poskytování zdravotní péče ze strany zdravotnického zařízení  - soukromoprávní odpovědnost - se přičítá zdravotnickému zařízení, jehož pracovníci, členové operačního týmu, škodu způsobili. Jedná se tak o odpovědnostní vztah mezi poškozeným pacientem a zdravotnickým zařízením, který je mezi těmito subjekty řešen, ať už formou soudního řízení, či mimosoudním vyrovnáním.
Zaměstnanec zase odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností. V případě nedbalostního způsobení škody je náhrada škody ze strany zaměstnance limitována čtyř a půl násobkem průměrného měsíčního výdělku odpovědného zaměstnance. Jen málo případů se dostává až k soudu ale ty co to potká dokazují, že každá kauza je specifická a trestněprávní odpovědnost není možné zobecnit. Z komentářů JUDr. Tomáše Tuzy, odborníka na touto problematiku, může laik snadno nabýt dojmu, že naši operatéři jsou v tomto směru značně stydliví, neboť často dochází k přesměrování viny během soudního řízení na instrumentářky.

 

Závěr
Rešitel amerického výzkumného týmu chirurg Fizan Abdulah nepovažuje vyšší úmrtnost pacientů odnášejících si věci z jejich nemocnice za významné (1,7 % proti 0,7 %). Pro veřejnost výsledky (týkají se prestiže jeho zaměstnavatele) bagatelizoval slovy: „Tak malý rozdíl může být výsledkem náhody.“  
Z jiných zahraničních pramenů ale vyplývá něco trochu jiného: "Ani maličkosti se krást nevyplácí." Ve 43 procentech případů se to vymstí infekcí a zánětem. Výjimkou nejsou střevní píštěle a obstrukce tlustého střeva (obě po 15 %). K proděravění orgánů dochází v sedmi procentech a ke smrti pacienta ve dvou procentech případů.   

 

Modernizace Centra Johna Hopkinse

 

Datum: 17.11.2010 17:17
Tisk článku

Čti+ Pravda, nebo omyl? -
 
 
cena původní: 29 Kč
cena: 28 Kč
Čti+ Pravda, nebo omyl?

Související články:

Od 400 lékařských postupů uplatňovaných v praxi by se mělo upustit, neúčinkují     Autor: Josef Pazdera (13.06.2019)
Víru akademické obce v citovanost, jako kriterium kvality, zpochybnila pomlčka     Autor: Josef Pazdera (01.06.2019)
Pokrivené základy kardiologickej vedy     Autor: Matej Čiernik (28.05.2019)
Náruživý uživatel vitamínu B17 zamotal hlavu lékařům     Autor: Václav Diopan (20.10.2017)
Jak moc mlži zamlžili klimatologické modely?     Autor: Josef Pazdera (14.10.2017)



Diskuze:

Neprekvapuje

Petr Habala,2010-11-18 19:33:29

Takhle mi v Ostrave na Fifejdach zabili v 80. letech prababicku. Ja taky obcas nekdy v praci na neco zapomenu, ale to nastesti neni problem, proste to studentum reknu jindy :-).

Odpovědět

Ono to má ještě jeden aspekt

Jan Šimůnek,2010-11-18 10:03:30

V některých případech chirurg ví, že mu něco chybí. ale pacient se začne zhoršovat a je třeba ho zavřít i za cenu, že ho bude nutno po nějaké době (jednak až se zlepší, jednak až se vstřebá výpotek do břišní dutiny, jednak až se objeví reakce okolní tkáně na cizí předmět) otevřít a vyndat to.
Ta vyšší úmrtnost by mohla klidně souviset i s tím, že takové věci se stávají u obecně komplikovaných a rozsáhlých zákroků, kdy je i prognóza vážnější.

Odpovědět

a teď otázka

Tomáš Hluska,2010-11-18 07:33:37

kdo je za to teda osobně zodpovědný? Jsou to lékaři-operatéři nebo instrumentáři? Když jsem se bavil s mediky bylo mi řečeno, že instrumentářky, což píšete i v článku. I když to píšete tak, jako by neměly být... tak jak?

Odpovědět


Jak určuje provozní řád

Josef Pazdera,2010-11-18 14:34:13

Pokud Vám medici říkali, že oni odpovědni nejsou, neměli pravdu. Dokonce ani instrumentářky v tom nejedou samy. Pokud si vezmeme jako příklad záležitost se zapomenutou rouškou, které bývají z 50 % smrtelné, jde tedy v polovině případů o trestně právní odpovědnost a v řízení se prokazuje, zda lékař postupoval v rozporu se svými povinnostmi, tedy v rámci pravidel vědy a medicínských postupů v mezích daných rozsahem jeho úkolů podle pracovního zařazení. Zvažují se konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Tolik strohá formulace vyššího soudu. Při těchto trestních řízení se musí prokázat zavinění z nedbalosti. Na to pamatuje trestní zákoník (§ 143 odst. 1 a 2). V prokazování příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem v případě smrti je tento paragraf hodně kroucený. Zapomínání nástrojů v pacientech je staré jak sama medicína. Vyvinul se proto mechanismus, který má takové lapsusy vyloučit. Za operaci je celkově odpovědný vedoucí operačního týmu. Tuto odpovědnost z něj nikdo sejmout nemůže. V provozních řádech a náplních práce pomocného personálu je ale zakotvena celá řada formulací, které mají vedoucímu operatérovi provozní stránku věci pomoci řešit. Co se instrumentářky týče, ta podává a odebírá nástroje ale k povinnostem patří po operaci zkontrolovat, zda se jí něco z toho co měla pro danou operaci připraveno, neztratilo. Včetně roušek a sušících tamponů, i těch, které se použily a jako mokré a krvavé se vyhazují. Vše se opravdu počítá, nebo by mělo. Pokud to početní stav asistujícího personálu dovoluje, většinou je ještě někdo určen, kdo počínání instrumentářky kontroluje a kdo je nad ní takzvanou osobou dozorovou. Jak vidno, tak se nám ta odpovědnost stává poněkud kolektivní. I když v praxi vše začíná obviněním vzneseným proti vedoucímu operačního týmu, dojde k jejímu rozšíření a handrkování o to, kdo byl čím pověřen. Hodně pak záleží na tom, kdo co řekne. V této hře pak velkou roli hrají maličkosti, zda si někdo z přítomných vzpomene, jestli operatér prohodil dotaz ohledně počtu nástrojů a roušek. Zda ten, kdo měl dozor nad instrumentářkou jí povinnost připomněl a jakým způsobem. A samozřejmě nejvíce záleží na tom, jak a komu soudce z toho co řeknou také uvěří.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace