Proč po tučném hloupneme?  
Dříve nás zakulacovaly jitrničky, ovárek a kachničky. Dnes jsou to rychlá občerstvení, co nám tvarují figuru a nahrávají sedavému způsobu života. Ještě horší je, že se takovému stravování daří k lenosti přemluvit i jeden typ buněk, které jinak mají ve zvyku šmejdit po celém mozku. Zatím co my si z nudy začneme okusovat konce nehtů, ony se pouští konečků výběžků svých kolegyň.

 

Neposedné imunitní buňky mikroglie v mozku neustále šmejdí. Mikroglie jsou zelené, neuron červený. (Kredit: Martin Fuhrmann, Deutsches Zentrum für Neurodegenerative Erkrankungen e.V.)
Neposedné imunitní buňky mikroglie v mozku neustále šmejdí. Mikroglie jsou zelené, neuron červený. (Kredit: Martin Fuhrmann, Deutsches Zentrum für Neurodegenerative Erkrankungen e.V.)

Vás, co čtete osla, nepřekvapí, že většina buněk v našem mozku nejsou buňky nervové, nýbrž buňky gliové. Podle některých odhadů je početně převálcují až padesátkrát. O elitu  neuronů se stará armáda sloužících. Chrání ji před otřesy, zajišťují výživu, uklízejí po nich látkové zplodiny a v případě, že některý z neuronů odumře, obstarají mu pohřeb fagocytózou. Pomocné buňky se liší hodnostmi, funkcemi i tvarem. Jedněm z těch nejpočetnějších anatomové a patologové říkají mikroglie. Jsou to metaři, ale dovedou pěkně zamést i s případným vetřelcem. Proto je imunologové nazývají imunitními buňkami mozku.

 


Na Medical College of Georgia vymysleli pokus, kterým chtěli blíže poznat vztah mikroglií ke svým svěřenkyním a zda na jejich spolužití má vliv dobré papání. I když dobrovolníků s vidinou prohýbající se tabule s pochoutkami se jim přihlásilo hodně, po zjištění, že se budou pitvat mozky, zůstalo jen několik desítek myších samců. Polovině myšáků v pokusu začali vědci a vědkyně uspokojovat hlad střídmě. Jen deset procent kalorií v jejich potravě pocházelo z nasycených tuků (správně s nasycenými mastnými kyselinami). U zbytku hlodavců nasycené (živočišné) tuky tvořily procent šedesát. Ostatní nutné věci k životu, jako třeba mikroprvky, proteiny, vitamíny, energii (množství kalorií),… tak ty dostávaly obě skupiny stejně. Aniž bychom chtěli výzkumníkům nějaký úmysl podsouvat, hodně se jejich pokus podobá rozdílu když jíme doma a nebo v klubech přezdívaných FC Donald.

Na tuky bohatá dieta nepřivodí jen obezitu, ale i lenivost mikroglií. Netrvá dlouho a svou posedlost úklidem zaměří na rozebírání spojů, bez nichž si neurony nemohou předávat vzkazy. (Kredit: Grzegorz Wicher)
Na tuky bohatá dieta nepřivodí jen obezitu, ale i lenivost mikroglií. Netrvá dlouho a svou posedlost úklidem zaměří na rozebírání spojů, bez nichž si neurony nemohou předávat vzkazy. (Kredit: Grzegorz Wicher)

 


Pokusná zvířátka pak nějakou dobu nechali  v klidu. Když jim táhlo na  čtyři, osm a 12 týdnů, podrobili je řadě metabolických testů. To aby zjistili, jak jsou na tom s inzulínem, hladinou glukózy v krvi i stavem hipokampu - centra učení a paměti. Již ve třech měsících trvání pokusu, markery, kterými sledovali charakteristické proteiny v nervových synapsích, přinesly překvapení. Stálo za to vše publikovat, protože autorům to přinese citovanost a věčnou slávu a my získáme představu, jak to v mozku chodí, když „žijeme, abychom jedli“.  

V obou myších skupinách, kromě rozdílu v přibývání na váze, bylo dlouho vše v normě, téměř až do osmi týdnů. Od dvanáctého týdne obézním myším výrazně vzrostly hladiny cytokinů v mozku a spolu  s tím poklesl počet markerů svědčících o tom, že funkčnost neuronových synapsí není tak úplně OK. Vyřazování nervových spojů potvrdily i testy, kterým se říká kognitivní. 


Špek a mikroglie

Podle vědců konzumace tučností vyprovokuje v mozku chronický zánět. Ten stimuluje mikroglie a ty pak začnou reagovat způsobem, kterému říkáme autoimunitní odezva. Normálně mikroglie zastávají v mozku funkci makrofágů. Ty totiž hematoencefalická bariéra (přechod mezi mozkovými kapilárami a mozkovou tkání) do ústředí nepustí a někdo tu jejich špinavou práci dělat musí. Jako makrofágy, tak i  mikroglie, mají v popisu práce se cpát odpadky a pak je kyselým prostředím svého „žaludku“ likvidovat. Je to potřebná činnost, protože se s tím sveze i případné infekční agens. Za normálních okolností jsou mikroglie v neustálém pohybu. Jsou to povahou neposedové, kteří stále někde šmejdí. Je jejich zásluhou, že máme v hlavě čisto a pořádek. 
Jakmile ale mikroglie propadnou tučnému blahobytu, zleniví. Pak jen sedí jako pecky, stále na jednom místě.  Ať už z nudy, či něčeho jiného, nakonec najdou zalíbení v tom, že nervovým buňkám ožírají jejich konečky – nervové spoje.

Alexis M. Stranahan, neurovědkyně: „Tuky v potravě vedou k tvorbě cytokinů v hipokampu. Preparáty mozkové tkáně vypovídají o ztrátě funkčnosti synapsí i mozku jako celku.“ (Foto: GRU Senior Fotograf, Phil Jones).
Alexis M. Stranahan, neurovědkyně: „Tuky v potravě vedou k tvorbě cytokinů v hipokampu. Preparáty mozkové tkáně vypovídají o ztrátě funkčnosti synapsí i mozku jako celku.“ (Foto: GRU Senior Fotograf, Phil Jones).


Konec dobrý všechno dobré

Na to nejdůležitější se přišlo až když výzkumníci nechali pokus pokračovat. Části z obézních myšáků naordinovali dietu s nízkým obsahem tuku. Po asi dvou měsících hladovění jejich tukový polštář výrazně splasknul. Zůstal jen o něco větší, než u vrstevníků, kteří byli držení zkrátka hned od počátku. To ale není důležité. Pochopitelně, že skupina, dál hodující hodokvasu, tloustla a spolu s tím přicházela o další a další fungující nervové výčnělky. I to se dalo čekat. Co se čekat nedalo, že hubnoucím myšákum se jejich dřívější obezitou povadlé synapse v hipokampu  začaly mátožit a  znovu si plnit své dřívější funkce.

 

Pokud naše mozky jsou na tom podobně, jako ty v myších kožíšcích, pak se nám klíče začnou hledat hůř, i když zpočátku nepostřehnutelně, už po několika měsících nepřetržitého obžerství.
Pokud naše mozky jsou na tom podobně, jako ty v myších kožíšcích, pak se nám klíče začnou hledat hůř, i když zpočátku nepostřehnutelně, už po několika měsících nepřetržitého obžerství.

Je pochopitelné, že záliba zvrhlých mikroglií v likvidaci synapsí se projevuje kognitivní poruchou. Optimistické na tom je, že proces tohoto „hloupnutí“ by měl být do jisté míry reverzibilní. Pochopitelně, že za podmínky, že se dokážeme přinutit k dodržení nízkokalorické diety. Že to vydržíme poměrně dlouho a také, že náš mozek bude reagovat stejně, jako ten pokusný (myší). 

Výsledky ukazují, jak z přičinlivých pořádkumilovných hospodyněk udělá obezita život otravující satórie. Poněkud zvláštní je, že návrat k těm správným buněčným procesům v mozku je pro organismus snazší, než se zbavit přebytečných břišních pneumatik.

Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz
Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz

 

Výsledky jsou jakýmsi doporučením, jak se chovat, aby před námi nezačali všechno někam schovávat zbytečně brzo. Možná půjde poznatky využít i u těch, které nějaké to čtení o mikrogliích hned tak nevystraší. Podle Stranahanové by u těch s nezdolným apetitem, mohly najít jisté uplatnění v prevenci léky, které se již používají k léčbě revmatoidní artritidy a Crohnovy choroby. Tlumí totiž zánětem produkované cytokiny a tumor nekrotizující faktor alfa. Právě jejich vysoké hladiny v mozcích obézních myší jsou na začátku toho, co pak vyústí ve ztrátu synapsí a pomatenost.

 


Literatura 
Shuai Hao, Aditi Dey, Xiaolin Yu, Alexis M. Stranahan.: Dietary obesity reversibly induces synaptic stripping by microglia and impairs hippocampal, Brain, Behavior, and Immunity, 2015, http://dx.doi.org/10.1016/j.bbi.2015.08.023

Autor: Josef Pazdera
Datum: 27.11.2015
Tisk článku

Diagnóza: Obezita - Majerčák Ivan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 145 Kč
cena: 136 Kč
Diagnóza: Obezita
Majerčák Ivan
Související články:

Hluboká stimulace mozku jako poslední zoufalý pokus léčby obezity     Autor: Josef Pazdera (17.06.2013)
Zdravě obézního lze poznat podle „HO“     Autor: Josef Pazdera (07.07.2014)
Po léčbě fekáliemi žena ztloustla, je tedy obezita infekční?     Autor: Josef Pazdera (13.02.2015)
Lze solením zabránit obezitě? U myší ano     Autor: Josef Pazdera (12.06.2015)



Diskuze:

Pavol Hudák,2015-12-01 15:37:02

existuje tento neziaduci efekt aj pri diete, ked telo ma iba malo sacharidov a zije v tukovych zasob?

Odpovědět

Doporučení!

Alois Bílek,2015-11-28 20:01:06

Vážení diskutéři.
Konzumujte všechno dle zásad využití zdravého rozumu a můžete si všechny výše uvedené úvahy ušetřit.

Odpovědět

...

Jan Kment,2015-11-28 18:58:33

To by hubení lidé museli být výrazně inteligentnější. Pak by ale místo složitých přijímacích testů na školy a do zaměstnání stačila osobní váha obsluhovaná jednou osobou bez kvalifikace :-)

Odpovědět

Hmm

Skinner Vynalezce,2015-11-28 18:33:10

Celkem by me zajímalo jestli to samý platí i pro lidi pokud jedí mono a poly nenasycený mastny kyseliny a ne jen se cpát bůčkem v uvozovkách jíst ty zdravý tuky a jakej vliv na to ma pohyb vs lenost mikroglií po krasny tukový přežíračce.

Odpovědět

Po sadle hloupneme

Mojmir Kosco,2015-11-27 15:22:18

Po margarinu blbneme je to prast jako uhod.spis neni mi jasne zda meli obe skupiny stejne mozkove podnety a zda osynapsich nerozhoduje stres a tudiz premysleni jak se dostat k jidlu

Odpovědět


Re: Po sadle hloupneme

Milan Krnic,2015-11-27 17:50:24

Pravidlo výzkumu na myších číslo jedna: Čím chceme horší zdravotní výsledky, tím více skupinu myší deprimujeme. Deprimaci v závěrech tutláme, resp. nezmiňujeme. Když se to proflákne, rozsvěcela uklizečka.

Odpovědět

tuky nebo obezita?

Martin Čepa,2015-11-27 12:57:42

Neni mi uplne jasne, je-li tedy pricinou potizi tucna strava nebo obezita mysi. Mely napriklad obe skupiny stejny absolutni energeticky prijem (a vydej)? Pokud ano (jinak by experiment ani nemel moc smysl), tak je i dost zajimave, proc jedna skupina pribirala na vaze vice, nez druha - mely-li stejne proteinu, vitaminu apod., musela byt tim padem strava kontrolni skupiny bohatsi na sacharidy ci nenasycene tuky. Ze by ji to ale ochranilo od tloustnuti mi prijde minimalne stejne zajimave, jako primarni zavery clanku.

Odpovědět


Re: tuky nebo obezita?

Marek Toufar,2015-11-27 13:21:51

Martine, přečtěte si to celé ještě jednou. Nepochopil jste to správně. Ten rozdíl v hmotnosti nastal až při hubnutí a v orovnání s těmi, které měli "hladovou dietu". O ochraně před tloustnutím v tom článku nejde. Jde o ochranu před zánětem v mozku, který likviduje synapse.

Odpovědět


Re: Re: tuky nebo obezita?

Martin Čepa,2015-11-27 14:06:38

Pro jistotu jsem si precetl jeste abstract clanku a nemyslim si, ze by rozdil nastal pri hubnuti, jelikoz strava byla modifikovana akorat mnozstvim tuku, nikoliv celkove prijate energie (resp. o te se autori nezminuji, takze pocitam, ze byla konstantni a zadnou fazi hubnuti mysi neprochazely). Chapu, ze zaver clanku spociva v necem jinem, je ale pro me zahadou, z jakeho duvodu jedna skupina mysi pribrala na vaze vice, nez druha. S tim pak rovnou vyvstava i otazka, jestli tedy nebyly zmeny v nervove tkani zpusobeny spis tloustkou mysi, nez skladbou stravy.

Odpovědět


Re: Re: Re: tuky nebo obezita?

Petr Kr,2015-11-27 15:42:30

Druhá skupina opravdu tloustla (=> změny způsobené tloušťkou ne skladbou), protože měla to co první (sacharidy + vitamíny + tuky + ...) a navíc zase tuky. Tedy strava byla modifikována akorát množstvím tuku navíc a tedy nutně celkově přijatých kalorií. Jinak by snad netloustly, pokud by ovšem nebyly od Heleny Růžičkové, která snědla 10dkg a přibrala 0,5kg. (0,5 je tu více než 10!!!)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: tuky nebo obezita?

Milan Krnic,2015-11-27 17:45:39

No to je právě otázka. Takto by to nedávalo, ale na druhou stranu dávalo smysl. Abych to hezky zacyklil, viz má diskuze s Vojtěchem Kociánem níže.
Sto bodů za vtip :-D

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: tuky nebo obezita?

Milan Krnic,2015-12-01 07:02:03

Článek je k dispozici zde: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0889159115300076
Dle Supplementary Table 1. dostaly skutečně stejně energie (kCal). Ta "zdravější" skupina měla velkou část sádla nahrazenou kukuřičným škrobem.
To (také) podstatné, jaká byla hmotnost porcí, jsem v zdrojovém článku nenašel ...

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: tuky nebo obezita?

Milan Krnic,2015-12-02 10:07:16

Fakt mě to zajímá, tak jsem si, nehledě na znalost porce, spočítal, pokud jim budu věřit, že hráli pouze na kalorie, že vychází, že ty "tlusté" myši, co dostávaly tuk namísto cukru (škrobu), měli menší hmotností porce. Takže, Petře, přesně sedí ten váš příklad s Helenou :-).
Jinak všechna čest těm cukrovým myším, že to po dobu studie přežily :-)

Odpovědět

Fungovalo by to třeba

Rdi Dlo,2015-11-27 11:30:52

i u nervů poškozených operací/úrazem nebo u necitlivých nohou? Po omrznutí na vojně se mi bez ohledu na váhu "kadáveru" a standardní rychlost dorůstání nervů citlivost nevrátila a to jsem s vahou několikrát značně pohnul nahoru i dolů.

Odpovědět

není to trochu přehnané?

Milan Krnic,2015-11-27 09:22:41

60 procent nasycených tuků v potravě?
Tak jsem si dnes k snídani položil slabou vrstvu chleba na sádlo ...

Odpovědět


Re: není to trochu přehnané?

Tobiáš Losenský,2015-11-27 10:22:53

Ono to zase tak moc není, třeba třeba jádra ořechů, která myšky přímo zbožňují (vyzkoušejte si to v pastičce to je lepší než sýr) tak ty mají ještě vyšší obsah tuku v sušině, než 60 %.

Odpovědět


Re: Re: není to trochu přehnané?

Milan Krnic,2015-11-27 10:32:26

No, ale zkuste se živit ořechy. Já dám 6 Para (ty jsou z těch nej) a mám dost. Pravidelně bych to nezvládal.

Odpovědět


Re: Re: Re: není to trochu přehnané?

Rdi Dlo,2015-11-27 11:49:56

6 para je v euroamerickém prostředí užívání pouhých sušených jader moc, žlučník Vás časem zfackuje. Totéž se stane u piniových jader. Co zkusit použít para do klasického lineckého těsta místo mandlí, stravitelnost je velmi dobrá a evropské trávení to dokáže zpracovat. Je to holt pracné, já to dostanu jen o Vánocích a narozkách. Ale výborné!

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: není to trochu přehnané?

Petr Kr,2015-11-27 15:53:05

Nebo si je má pan Milan rozdělit na 2x? A vy také pozor, abyste neměl vánoce každý den. To by vás žlučník nefackoval, ale rovnou pozvracel.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: není to trochu přehnané?

Milan Krnic,2015-11-27 17:41:02

Také že dělím, dělím ... a nebojím se, slivovice žlučník uchlácholí.
Až na to nebude stačit, farmaceutické koncerny mají vždy co nabídnout :-D

Odpovědět


Re: Re: není to trochu přehnané?

Jan Kment,2015-11-28 18:14:17

To je ta přitroublost všech těchhle výzkumů!!! Ona ta jádra ořechů ty tuky v sobě mají, ale kolik jich strávíte, ořechy jsou přece včetně svých tuků výrazně nestravitelné!

Odpovědět


Re: není to trochu přehnané?

Vojtěch Kocián,2015-11-27 10:46:45

V článku se mluví o množství přijaté energie. Tuky mají více než dvojnásobek využitelné energie než ostatní živiny (cukry a bílkoviny). Krajíc chleba je navíc poměrně lehký, zvlášť pokud ho vysušíte (voda není živina, tak se nepočítá), takže chlebem se sádlem těch 60% dosáhnete poměrně snadno a ani nemusí být moc tlustě namazaný.

Odpovědět


Re: Re: není to trochu přehnané?

Milan Krnic,2015-11-27 11:38:45

V článku se píše o nasycených mastných kyselinách.
Energie je ukazatel množství.
V tom chlebu, pokud vezmu standard, je pak tuku oproti cukrům naprosté minimum.
(Ale tak, jak jste to podal, by se za to statistik, nebo (rýp) sociolog nemusel stydět :-) )

Odpovědět


Re: Re: Re: není to trochu přehnané?

Vojtěch Kocián,2015-11-27 14:35:31

Cituji z článku: "Jen deset procent kalorií v jejich potravě pocházelo z nasycených tuků (správně s nasycenými mastnými kyselinami). U zbytku hlodavců nasycené (živočišné) tuky tvořily procent šedesát."
Není to naprosto jednoznačně napsané, ale s největší pravděpodobností je těch 60 procent určeno stejně jako těch deset v první větě (tedy procento energie z nasycených tuků), jinak by to porovnání nedávalo smysl.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: není to trochu přehnané?

Milan Krnic,2015-11-27 17:37:43

Já narážel na to, že jíst pravidelné (!) dávky potravin s 60 procenty nasycených tuků by asi běžný člověk nedal. Resp. nikoho takového neznám, a většinu co znám, včetně mě samotného (a to že snesu ledacos) má spíše pocit na zvracení, pokud se přímo nepozvrací, resp. taková jídla raději pravidelně nejedí (viz žlučník, zmiňovaný výše).
To, na co narážíte vy, je také zajímavé. Protože je logické brát to takto (pokud to tedy bylo tak, tj. že dostaly stejně energie), a tedy vyvstává otázka, co jiného tvořilo ten zbytek energie, když to nebyl tuk, a jaké to byly hmotnostní porce. Což vtipně zmiňuje i Petr Kr výše (2015-11-27 15:42:30)

Odpovědět

Bravo!

Karel Marsalek,2015-11-27 09:12:01

Pane Pazdera, gratuluji Vam k velmi poutave napsanemu prispevku. Z perlicek vybiram:
"jak se chovat, aby před námi nezačali všechno někam schovávat zbytečně brzo" anebo "Možná půjde poznatky využít i u těch, které nějaké to čtení o mikrogliích hned tak nevystraší"
Mate dar psani a prosim piste vzdy, kdyz Vas muza takto polibi. Jedine riziko vidim v potrebe otirani monitoru, ale to je uz muj problem ;-)

Zdravim
Karel Marsalek

Odpovědět


Re: Bravo!

Milan Krnic,2015-11-27 09:23:59

Připojuji se :-)

Odpovědět


Dik

,2015-11-27 10:46:18

Potěchalo
Ne vždy se zadaří. Ono to s tím líbáním už není, co bývalo. Začíná mít navrch zručnost v krájení plátků špeku s cibulí.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni