Jak stárnoucí hvězdný gigant ztrácí hmotu?  
Ohromného a chladného červeného veleobra VY Canis Majoris obklopují velká zrna prachu, z nichž jednou vzniknou nové hvězdy a planety.

 

VY Canis Majoris optikou zařízení SPHERE. Kredit: ESO.
VY Canis Majoris optikou zařízení SPHERE. Kredit: ESO.

VY Canis Majoris je výjimečná hvězda. Je to ohromně objemný červený veleobr ze souhvězdí Velkého psa, divoký a podrážděný, který do svého okolí vyvrhuje spoustu hmoty. Všechno nasvědčuje tomu, že VY Canis Majoris je velmi blízko svému zániku. Pokud se někdo dožije jejího konce, tak to bude nezapomenutelná podívaná.

Zařízení SPHERE (černý objekt), připojené k teleskopu č. 3 soustavy teleskopů VLT. Kredit: ESO / J. Girard.
Zařízení SPHERE (černý objekt), připojené k teleskopu č. 3 soustavy teleskopů VLT. Kredit: ESO / J. Girard.


Veleobr VY Canis Majoris je natolik dynamický, bouřlivý a nevyzpytatelný, že je vlastně velice obtížné zjistit, jaké jsou jeho míry a váhy. Především je ohromně veliký. Nejčastější odhady jeho průměru se pohybují kolem 1 420 průměrů Slunce. Kdyby někdo posadil tohohle veleobra do Sluneční soustavy, tak by dosahoval až k oběžné dráze Jupitera. Dřívější údaje se pohybovaly dokonce kolem 1 800 až 2 100 průměrů Slunce, což činilo z VY Canis Majoris největší známou hvězdu vůbec. Hmotnost této hvězdy je ale přitom „pouhých“ 17 nebo možná až 30 Sluncí. Tenhle nepoměr nenechá nikoho na pochybách, že dotyčný veleobr je sice gigantický, ale zároveň také giganticky řídký. Jeho hustota se pohybuje asi někde mezi 5 a 10 miligramy na metr krychlový, takže je docela problematické určit, kde má taková hvězda vlastně povrch.

Nesmírný veleobr a nepatrné Slunce. Kredit: Oona Räisänen / Wikimedia Commons.
Nesmírný veleobr a nepatrné Slunce. Kredit: Oona Räisänen / Wikimedia Commons.

Zároveň jde o velice zářivou hvězdu, která v tomto ohledu předčí Slunce 300 tisíckrát. Přitom je její záření velmi podobné červeným trpaslíkům, což ji řadí mezi hvězdy spektrální třídy M, s poměrně chladným „povrchem“, pokud lze při teplotě kolem 3 500 K mluvit o nějakém chladu. Tohoto výjimečného obra pozorujeme ve vzdálenosti přibližně 3 800 světelných let.

Peter Scicluna z tchaj-wanského institutu Academia Sinica Institute for Astronomy & Astrophysics a jeho kolegové pozorovali veleobra VY Canis Majoris zařízením SPHERE (Spectro-Polarimetric High-Contrast Exoplanet Research) s pokročilou adaptivní optikou, soustavy teleskopů Very Large Telescope (VLT) Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. SPHERE dokáže detailně pozorovat blízké okolí velice jasných objektů, takže Scicluna a spol. mohli prozkoumat materiál, který VY Canis Majoris vyvrhuje do svého sousedství.

Kde je VY Canis Majoris. Kredit: ESO, IAU and Sky & Telescope.
Kde je VY Canis Majoris. Kredit: ESO, IAU and Sky & Telescope.

 


Sciclunův tým na SPHERE použil systém ZIMPOL (Zurich Imaging Polarimeter), tedy polarimetr s vysoce kontrasním zobrazováním v optické a infračervené oblasti. Se ZIMPOLem se mohli ponořit do oblaku materiálu, který obklopuje neklidného veleobra a prozkoumat jeho vlastnosti. Detailní analýza materiálu v okolí VY Canis Majoris ukázala, že je plný prachových zrn o velikosti 0,5 mikrometru. To by se mohlo zdát málo, ale mezihvězdný prach je obvykle tak asi padesátkrát menší.

Veleobr VY Canis Majoris vyvrhuje skutečně impozantní množství hmoty. Za každý pozemský rok to dělá asi tak 30 Zemí. Až doposud nebylo jasné, jak takové gigantické hvězdy mohou tak rychle ztrácet tak ohromné množství materiálu. Nová pozorování VY Canis Majoris ukazují, že veleobra obklopuje relativně velký prach. Tato zrna jsou tak veliká, že je od hvězdy odtlačuje tlak jejího záření. Velikost vyvrhovaného prachu také zaručuje, že záření nesmírné exploze supernovy, k níž se to všechno schyluje, tento prach nezničí. Odborníci předpokládají, že se z VY Canis Majoris záhy stane žlutý veleobr, pak zářivý modrý proměnlivý veleobr (Luminous blue variable, LBV) a nakonec zuřivá a běsnící Wolf‑Rayetova hvězda, pokud už do té doby VY Canis Majoris nevybuchne jako pamětihodná supernova.

Velké hvězdy žijí divoce a krátce. Stárnoucí veleobr nakonec vybuchne jako supernova a nemělo by to trvat déle než 100 tisíc let. Nejspíš po něm zůstane hladová černá díra a záplava prachu a plynu v kosmickém prostoru. Z kosmického materiálu ale zase jednou povstanou nové hvězdy a kolem řady z nich budou kroužit planety, plynné i kamenné. Koloběh života hvězd v našem vesmíru jen tak neskončí.


Video: The largest star - VY Canis Majoris


Zooming in on the red hypergiant star VY Canis Majoris


Literatura
ESO 25. 11. 2015, Wikipedia (VY Canis Majoris)

Autor: Stanislav Mihulka
Datum: 29.11.2015
Tisk článku

Supernova - Buttlar Johannes von
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 140 Kč
Supernova
Buttlar Johannes von
Související články:

Plameny kolem hvězdného monstra Betelgeuze     Autor: Stanislav Mihulka (26.06.2011)
Hvězdné křeče před výbuchem supernovy     Autor: Stanislav Mihulka (09.02.2013)
Předsmrtná agónie veleobra Westerlund 1-26     Autor: Stanislav Mihulka (20.10.2013)



Diskuze:

Vzteklý prašan

Mintaka Earthian,2015-11-30 00:53:16

3800 LY, to je hned za humny a exploze do 100k let, to je jako zítra. Co můžeme očekávat, až to bouchne? (Pomíjím teď to, že za tu dobu se lidé dokážou zničit sami s mnohem větší pravděpodobnosti.)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni