Fukušima I na počátku roku 2017  
Rok 2017 bude obdobím dokončení klíčových etap v likvidaci následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Zjistí se, do jaké míry se osvědčí ledová stěna. Roboty by měly proniknout do kontejnmentů reaktorů a pomohou zjistit situaci uvnitř. Měla by se také zrušit všechna omezení na většině evakuovaných území, kromě těch nejvíce kontaminovaných.

Jeřáb přemisťuje poslední panel provizorního krytu prvního bloku (zdroj TEPCO).
Jeřáb přemisťuje poslední panel provizorního krytu prvního bloku (zdroj TEPCO).

Práce v elektrárně

Pokročilo se při přípravě vyvezení bazénů pro vyhořelé palivo u prvního a třetího bloku. U toho prvního se od 13. září do 10. listopadu 2016 odstranily všechny panely provizorního krytu. Celkově bylo bočních panelů 18, každý o hmotnosti 20 tun. Poté se začalo s odstraňováním radioaktivních trosek na patře s bazénem. Během celého procesu práce na tomto bloku se velmi pečlivě sleduje, zda nedochází k únikům radioaktivity. Intenzivní vyčištění a dekontaminace umožní instalaci jeřábů a vybudování nového provizorního krytu. Samotné vyvážení bazénu by se mohlo zahájit v roce 2020, stejně jako se to plánuje pro druhý blok.

U třetího bloku se práce opět zdržela. Ukázalo se, že kontaminace tohoto bloku i jeho okolí je příliš vysoká. Její snižování se tak protáhlo. Odstraňuje se během něho co nejvíce radioaktivních trosek a částí, které nejsou potřeba a je možné je odvést do přechodného úložiště. Důkladným vyčištěním zničených budov i jejich okolí se podařilo dávkový příkon způsobený radioaktivitou významně snížit. Předpokládá se tak, že budování nového krytu začne na přelomu ledna a února roku 2017. Nejdříve je třeba instalovat jeřáby a zařízení pro manipulaci s palivovými soubory, kterých je zde 556, a kontejnery, ve kterých se budou přepravovat. Pak se dokončí samotný nový kryt. Je tak pravděpodobné, že vyvážení bazénu začne až v březnu 2018.

 

Přivezení části konstrukcí pro krytí patra s bazénem u třetího bloku (TEPCO).
Přivezení části konstrukcí pro krytí patra s bazénem u třetího bloku (TEPCO).

Boj se spodní vodou

Mírně rozporuplný vývoj je v oblasti snahy o omezení průniku spodní vody do silně kontaminovaného areálu okolo čtyř zničených reaktorů. Zprovoznění ledové stěny je v souladu s předpoklady velice náročným procesem. Značné problémy bylo třeba řešit například během podzimních tajfunů a silných lijáků. V té době se velmi intenzivně čerpala spodní voda nad zničenými reaktory, aby se její objem snížil.

Zatím je stěna plně v provozu v části, která je ve směru k moři. Z druhé strany se postupuje velice opatrně. Panuje obava, že by se po jejím úplném uzavření mohla významně snížit hladina spodní vody okolo zničených reaktorů a radioaktivní voda ze suterénu jejich budov by mohla začít pronikat ven. Uzavírání stěny a snižování hladiny spodní vody je třeba sladit s odčerpáváním radioaktivní vody ze suterénních prostor. Zatím se podařilo odčerpat jen některé menší.

 

Stavba zastřešení patra s bazénem (zdroj TEPCO).
Stavba zastřešení patra s bazénem (zdroj TEPCO).

Úseky, které se nedaří úplně zamrazit, se zabetonovávají. Je však pořád otevřenou otázkou, do jaké míry se podaří snížit pronikání spodní vody do prostoru s reaktory. Pečlivé zkoušky účinnosti stěny začaly v listopadu 2016. V té době bylo dokončeno úplné zamrazení stěny ve směru k moři a u stěny směrem k horám ve vnitrozemí chybělo domrazit pět menších úseků. Čerpání spodní vody ze studní mezi reaktory a mořem se sice snížilo, ale stále zůstávalo okolo 130 tun denně. Nepodařilo se dostat pod plánovaných 70 tun denně. To, že se nedaří úplně zastavit pronikání spodní vody skrze stěnu směrem k moří, naznačuje, že ani stěna směrem do vnitrozemí úplně spodní vodu nezastaví. I omezené fungování by však mohlo pomoci ve snižování hladiny spodní vody v těsném okolí zničených reaktorů.

 

Pokud bude stěna fungovat a sníží se pronikání spodní vody, mohla by se do roku 2018 vyčerpat všechna radioaktivní voda ze suterénních prostor budov zničených bloků. To by značně zlepšilo podmínky pro práci uvnitř budov a na poznání stavu kontejnmentů a jejich případné opravy a zlepšení jejich statiky, což je důležité pro začátek prací na likvidaci zničených aktivních zón.

Pro kontrolu specifických částí elektrárny, z nichž některé jsou špatně dostupné a silně kontaminované, se používají i exotičtější prostředky. Pro průzkum ústí společného komínu ventilačního systému prvního a druhého bloku pomocí dronu. Zároveň s postupem čištění a dekontaminace dalších ploch se na podzim provedlo i konečné pečlivé vyčištění pobřežních vod až do vzdálenosti 20 km od trosek odnesených cunami. Na této akci se podílelo 32 rybářských lodí s potřebným vybavením. Jde o první krok k tomu, aby se zde v budoucnu mohl obnovit i standardní rybolov.

 

Schéma ledové stěny, jak vypadala na začátku listopadu 2016
Schéma ledové stěny, jak vypadala na začátku listopadu 2016

Příprava na práce uvnitř kontejnmentů zničených reaktorů

Začátkem roku by se měl potrubím vypravit robot do kontejnmentu druhého bloku. V tomto případě by se mohl robot dostat přímo do prostorů pod reaktorem a zkontrolovat jaká je míra poškození reaktorové nádoby. Tato akce se už chystá hodně dlouho. Bylo však nejdříve potřeba intenzivně dekontaminovat místa, kde může robot proniknout do správného potrubí a také odstranit kusy zničeného betonu, které blokovaly přístup. Pro zajištění stínění roboty zabetonovaly některá místa a usadily také kovové stínící desky. Dále bylo potřeba vyvrtat samotný vstup do potrubí. Nyní jsou překážky odstraněny a místo je připraveno ke kontrole, zda se v samotném potrubí nevyskytují překážky. Tyto kontroly začaly 23. ledna 2016, kdy se do potrubí vsunula malá kamera. Předpokládalo se, že se ji podaří zasunout do hloubky systému, který vede do kontejnmentu. Kamera, která je jen o trochu užší než průměr trubky, se však brzy zasekla, i když podle předpokladů by v daném místě neměl být žádná překážka. Pracovníci se nyní snaží o zjištění, co je příčinou problému a jak jej vyřešit. Pokud vše půjde podle plánu, robot by se do kontejnmentu mohl podívat v březnu.

Připravují se také zařízení, která umožní opravit poškozený kontejnment druhého bloku. Zde se předpokládá, že existují netěsnosti v místě spojení komory potlačení s hlavní částí kontejnmentu. V říjnu  probíhaly testy automatického na dálku řízeného systému, který umožňuje pumpovat beton do příslušného místa díky velmi dlouhému rameni. Vývoj tohoto zařízení by se měl postupně přesunout do nového výzkumného střediska v městě Naraha, o jehož otevření jsme v cyklu již psali.

Pro práce uvnitř kontejnmentu se připravují automaty, které dokáží rozřezat zbytky zničené zóny. Ty je třeba rozebrat na malé kousky, se kterými bude možné manipulovat. Firmy Hitachi-GE Nuclear Energy Ltd a Sugino Machine Ltd spolupracují s Japonskou agenturou pro atomovou energii na automatech pro laserové řezání. Ty jsou dostatečně malé a flexibilní, aby mohly pracovat ve stísněných prostorách. V průběhu řezání umožňují rozprašovat vodu, aby nedocházelo k uvolňování prachu s radioaktivními látkami. Umožňují práci ve vodě i v suchém prostředí.

 

Příprava dronu ke startu k průzkumu ventilačního systému prvního a druhého bloku (zdroj TEPCO).
Příprava dronu ke startu k průzkumu ventilačního systému prvního a druhého bloku (zdroj TEPCO).

V městě Naraha, kde se nedávno otevřelo technologické centrum pro vývoj robotů a technik pro dekontaminaci a likvidaci zničených aktivních zón v reaktorech, proběhla začátkem prosince soutěž studentských týmů a jejich robotů ve schopnostech pro práce v právě zmíněných oblastech. Zúčastnilo se v ní patnáct týmů ze třinácti technických škol. Jde o první takovou soutěž, která má podpořit zájem studentů o tyto technologie a zároveň pomoci ústavu v Naraze získat v budoucnu ty nejlepší inženýry. Roboty soutěžily v pohybu ve složitých podmínkách komplexních budov simulujících podmínky v reaktorových blocích, překonávání schodů a dalších překážek a vykonávání různých prací. Jednou z nich bylo například nafilmování těžko dostupného místa. Čas na práce byl omezen, aby se simulovala nutnost jejího dokončení před tím, než se zničujícím způsobem projeví vysoká radiační zátěž. Roboty bylo třeba ovládat pomocí kabelů, protože bezdrátové spojení v betonových komplexních budovách nebylo možné. Některé přístupy použité studenty budou uplatněny v reálných projektech, na kterých se mohou podílet. Až vystudují, jejich kariéra bude zajištěna, protože další technologické centrum pro pokročilou robotiku uplatnitelnou nejen při likvidaci zničené elektrárny se buduje i ve městě Minamisoma, jehož evakuovaná část se nedávno otevřela. Zde se také připravuje v dosud uzavřených oblastech polygon na testování automatizované dopravy a také pro využití dronů při rozesílání zboží.

Na hledání metod potřebných k likvidaci roztavené aktivní zóny se podílí i pracovníci v Centru výzkumu Řež. Dne 12. října 2016 se sešli při pracovním jednání se zástupci japonských společností Hitachi GE a Marubeni. Řešili technické detaily postupů při separaci aktinoidů a štěpných produktů z trosek roztaveného paliva pod poškozenými reaktory. Cílem je společný vývoj pyrochemického postupu separace uranu a plutonia z palivových trosek metodou frakční destilace fluoridů. Tradiční hydrometalurgické postupy přepracování paliva totiž v tomto případě nelze použít, neboť poškozené a po roztavení zoxidované palivo je nyní pravděpodobně prakticky nerozpustné v anorganických kyselinách. Potřebné postupy je třeba vypracovat ještě předtím, než se podaří proniknout do kontejnmentu a začne se pracovat se zbytky roztaveného paliva.

Přehled celkového pokroku v areálu elektrárny je vidět na nedávném přehledovém videu na stránkách společnosti TEPCO:

 

 

Pro průzkum stavu ventilačních komínů se využily drony (zdroj TEPCO).
Pro průzkum stavu ventilačních komínů se využily drony (zdroj TEPCO).

Obnova a revitalizace zasažených oblastí

 

Nejdůležitější podmínkou co nejrychlejší revitalizace zasažených území je kromě dekontaminace obnova infrastruktury. Dopravní síť byla často velmi silně zasažena cunami. Ta zničila řadu silnic, tratí i stanic. Ty se musely rekonstruovat a někdy i přesunout do míst, kde je ohrožení cunami nižší. Začátkem prosince 2016 byl otevřen předposlední z poničených úseků na železnici Džobán, která propojuje podél pobřeží přístav Sendai s Tokiem. Jeho délka je 23 km a obsahuje šest stanic. Propojuje stanici Hamajošida v samosprávném celku Watari prefektuře Mijagi, která sousedí s prefekturou Fukušima, se stanicí Soma v samosprávném celku Soma prefektury Fukušima. Tři ze šesti stanic, Šinči, Jamašita a Sakamoto musely být přesunuty zhruba o 1 km hlouběji do vnitrozemí. Poslední uzavřený úsek o délce 36 km je mezi stanicemi Tacuta ve městě Naraha a Odaka v Minamisoma, ten prochází těsně u elektrárny. Poslední jeho část mezi městy Tomioka a Namie by se měla otevřít za tři roky. Celá železnice Džobán by tak měla být otevřena v březnu 2020.

Je třeba vytvořit pracovní příležitosti a to i v energetickém sektoru. Jedním z významných projektů je budování větrných parků a solárních polí v zasažených oblastech. V roce 2017 by se měla začít připravovat elektrická síť, která by je umožnila jejich propojení a zakomponování do existující sítě.

Do města Hirono, které sice nebylo v zakázané zóně, ale celé leželo mezi dvacátým až třicátým kilometrem od elektrárny a bylo úplně evakuováno, se vrátilo z něco přes 5000 obyvatel do poloviny září 2016 něco přes 2300 obyvatel. Ze zbývajících něco více než 2700 obyvatel se plánuje vrátit do jara okolo 1700 obyvatel. To znamená, že zhruba 80 % obyvatel je rozhodnuto se vrátit. Před Novým rokem ve svých 81 letech zemřel v Hirono doktor Takano. Ten byl známý tím, že neodešel a udržoval praxi po celou dobu evakuace i postupného návratu obyvatel. Pomohl tím při procesu rekonstrukce a revitalizace.

Necelých 1200 obyvatel města Kawamata, kteří pochází z evakuované části, se bude moci vrátit na konci března 2017, Zatím mohou ve svých obydlích přebývat přechodně a mohu připravovat podmínky pro trvalý návrat. Zároveň zde začínají fungovat i farmy a provozy na zpracování jejich produktů, například sojových bobů.

K úplnému otevření a trvalému návratu obyvatel se připravuje i město Tomioka. Zde obnovil koncem září provoz obchodní řetězec Taira. Zatím slouží obyvatelům, kteří pracují na rekonstrukci, v mobilním zařízení a zajišťuje základní sortiment. Koncem listopadu se pak otevřely první obchody v supermarketu o ploše 7700 m2. Kromě potravin, základního průmyslového a spotřebního sortimentu nabízí i základní bankovní služby. Předpokládá se, že v dubnu, kdy se očekává úplné zrušení omezení, budou znovuotevřeny další kamenné obchody. Začíná se obnovovat i zdravotní infrastruktura. Začátkem října se otevřela městská zdravotní klinika v Tomioce. Vede ji 61letý lékař Satoši Imamura, který před havárií provozoval ve městě Tomioka nemocnici. Je k dispozici obyvatelům, kteří zde přechodně pobývají a připravují podmínky pro svůj trvalý návrat. Zatím je otevřena tři dny v týdnu, ale provozní doba se bude rozšiřovat s přibližováním trvalého návratu obyvatel. Všechna omezení by měla být v Tomioce zrušena v dubnu. V té době by už zde mělo fungovat více zdravotních zařízení.

 

Příprava stroje na vrtání děr pro průchod robota do systému potrubí, která ho přivedou dovnitř kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).
Příprava stroje na vrtání děr pro průchod robota do systému potrubí, která ho přivedou dovnitř kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).

Začíná dekontaminace nejsilněji kontaminovaných oblastí

Město Namie bylo jedno z nejsilněji zasažených. Do některých částí, které byly méně kontaminovány, už původní obyvatelé mohou docházet. Na přelomu roku zde zhruba sto původních obyvatel navštívilo svatyni Daišho-dži a zazvonili na její zvon. Připomněli si, že se stále chtějí vrátit a obnovit své rodné město. V tomto městě, které je také proslulé chovem krav, zůstalo několik farmářů, kteří odmítli vybít svá stáda. Nyní se starají zhruba o 200 krav. Případ jednoho z nich, Masami Jošizavi, je například popsán v knize Fukušima I poté. Od roku 2013 se sleduje chovná stáda dobytka ve městě Namie profesor veterinární medicíny a zemědělství Kejdži Okada, kterého zajímá vliv dlouhodobých nízkých dávek radiace na velké savce. Dojíždí tak na farmy a spolu s farmáři kontroluje stav jednotlivých dobytčat. Zatím se neprojevily žádné prokazatelné následky radiace. Studium má zjistit nejen dopady radiace na krávy, například výskyt leukemie a rakoviny, ale také metody, jaké mají farmáři využívat při podobných událostech. Farmy jsou v silně kontaminovaných oblastech, kde bude intenzivní dekontaminace zahájena až v tomto roce. Ovšem v některých sousedních oblastech už začíná příprava k návratu. Farmáři předpokládají, že krávy dožijí a pomohou vědě. Doufají také, že se po dokončení dekontaminace vrátí ke klasickému farmaření a obnoví věhlas místního dobytka.

A právě Namie, spolu s městy Okuma, Futaba a malou částí vesnice Iitate zůstanou jedinými, které budou mít části, které zůstanou ještě uzavřeny i po roce 2017. Intenzivní dekontaminace se začala i na těchto silně kontaminovaných územích. Čekalo se až na dobu, kdy se vybuduje alespoň část přechodného úložiště radioaktivního odpadu, který se při intenzivní dekontaminaci bude hromadit. Budování hlavních zařízení úložiště, které se nachází v nejvíce kontaminovaných městech Okuma a Futaba, bylo zahájeno v listopadu 2016. Nakonec bude mít plochu okolo 1600 ha a pojme okolo 22 milionů krychlových metrů odpadu. Jednou částí bude zařízení, která bude sloužit ke třídění a úpravě odpadu podle povahy a míry kontaminace. Další část bude sloužit jako dlouhodobé úložiště. Do plného provozu se budované zařízení dostane na podzim roku 2017. Předtím se dokončí třídící linka a proběhne zkušební provoz. V té době by se měl již svážet odpad z provizorních úložišť na dekontaminovaných územích.

Zde se částečně objem provizorně uloženého radioaktivního odpadu snižuje. Probíhá to dvěma procesy. Jednak se část odpadu spaluje ve speciálních spalovnách a dochází k jeho koncentraci a snížení objemu. Odpad s nízkou kontaminací se pak vlivem rozpadu dostává pod limitní měrnou aktivitu 8000 Bq/kg a stane se normálním odpadem a jako takový jej lze zpracovat. Ve Fukušimě je nyní zhruba 179 000 tun odpadu klasifikováno jako radioaktivní. Postupně však lze několik tisícovek tun po kontrole a ověření, že jeho aktivita dostatečně klesla, překlasifikovat.

Nová administrativní budova v elektrárně Fukušima I (zdroj TEPCO).
Nová administrativní budova v elektrárně Fukušima I (zdroj TEPCO).

Ke zmenšení objemu odpadu a technické využití lesa v zasažených oblastech mají přispět menší jednotky pro produkci elektřiny a tepla ze spalování biomasy. Jednotky vyrábí německá společnost Entrade Energiesysteme AG a jsou navrženy tak, aby spolehlivě filtrovaly všechny škodliviny včetně radioaktivních látek. Pomohou tak s využitím lesních porostů a biologického odpadu. Zároveň umožní radikální snížení objemu odpadů a zajištění potřeb elektřiny a tepla. Prozatím se připravuje instalace 400 takových systémů, které budou doplňovat malé solární systémy a vyrábět elektřinu v době, kdy nesvítí slunce.

 

Obnova tradičních odvětví

Nejdůležitější pro rychlý návrat obyvatel je obnova tradičních odvětví. Jedním z důležitých je rybářství. Testovací výlovy v těsné blízkosti zničené elektrárny ukázaly, že ryby zde nejsou kontaminovány. Všechny vzorky shromážděné v roce 2016 v zóně do 20 km od elektrárny měly radioaktivitu cesia pod hygienickými limity a dominantně pod detekční citlivostí. Počet vzorků překračujících limity klesal každý rok. Zatímco ještě v roce 2012 jich bylo 16,5 %, v roce 2013 pak 3,7 %, v roce 2014 již jen 0,9 % a v roce 2015 pouze 0,05 %. V roce 2016, jak bylo zmíněno, nepřekročil hygienické limity žádný vzorek. Jak bylo popsáno v předchozí části článku, proběhlo na konci roku čištění pobřežních vod okolo elektrárny od trosek nahromaděných cunami. Jde o přípravu k zahájení standardního rybolovu i v těchto vodách.

Návrat rybolovu se daří a stoupá počet rybářských lodí, které obnovily činnost. Zatímco v roce 2012 jich bylo jen devět, v červnu 2016 už 1032. Stoupá i počet lovených druhů ryb. Zatímco v roce 2012 byly jen tři, nyní už jich je 83. Intenzita rybolovu je však pořád nízká. Dostala se teprve na 10 % úrovně před cunami a havárií. Je však třeba připomenout, že i v oblastech, které byly zasaženy cunami, ale havárie se jich nedotkla, se rybolov zatím ještě nevrátil na úroveň před havárií.

Elektrárna Sendai (zdroj JAIF)
Elektrárna Sendai (zdroj JAIF)

Pokrok je znatelný i u farmářů. Rok 2016 byl další, kdy žádný pytel rýže nepřekročil hygienické limity pro radioaktivitu a z 10 031 434 pytlů byla úroveň cesia dokonce neměřitelná u 10,031,025 tedy 99,996%. Důsledná kontrola pomáhá obnovit důvěru v produkty z Fukušimy. V roce 2016 se obnovil i vývoz ovoce kaki, jehož pěstováním jsou místní farmáři proslulí, i do zahraničí, konkrétně do Thajska, Malajsie a Singapuru. V tomto roce by se měl obnovit i vývoz broskví, jablek a hrušek. Produkci místní speciality, polosušeného kaki, podpoří i úplně nový podnik ve městě Date. To bylo také částečně evakuované a produkce kaki zde byla obnovena v roce 2015. Úroda z roku 2016 byla díky počasí velmi kvalitní a i studená zima přišla přesně v čase, kdy se plody mají uložit k vysušení. Budou tak velmi sladké.

 

Japonská jaderná energetika – jak dále?

Celý rok běžely dva reaktory elektrárny Sendai. První blok byl spuštěn 11. srpna a druhý pak 1. listopadu 2015. Významnou událostí je také to, že se zde podařilo po třinácti měsících provést kontrolu, výměnu paliva a opětně blok spustit. První blok tak byl pro výměnu paliva odstaven 6. října 2016. Poté proběhla pečlivá kontrola zařízení a dne 8. prosince 2016 došlo k opětnému zahájení provozu tohoto bloku. Pravidelná odstávka druhého bloku začala 16. prosince 2016 a ukončena by měla být začátkem roku 2017. Provoz elektrárny posvětil i guvernér prefektury Kagošima, na jejímž území leží, Satoši Mitazono. Ten je osobně proti jaderným elektrárnám, ale respektoval názor velké části obyvatelstva i průmyslových kruhů prefektury.

Postoj veřejnosti a místní samosprávy je velice důležitý, proto japonský úřad pro jadernou bezpečnost prioritně pracuje na posuzování elektráren v místech, kde není postoj veřejnosti i samosprávy vysloveně negativní. I tak pak nemusí vše proběhnout hladce. To se ukázalo v případě elektrárny Takahama. Zde splnily třetí a čtvrtý blok všechna nová pravidla a jejich provoz byl schválen úřadem NRA i samosprávou prefektury. Bloky tak byly spuštěny v únoru 2016. Již v březnu však byly znovu odstaveny, protože místní soud v Ocu vyhověl žádosti aktivistů o zákaz jejich provozu. Podobným žádostem jiný soud v případě elektrárny Sendai a později i u elektrárny Ikata nevyhověl. V případě elektrárny Takahama tak začala a zatím pořád probíhá dlouhá soudní pře s otevřeným koncem. V únoru by měl o věci rozhodovat vyšší soud v Osace.

Starosta města Kašiwazaki navštívil areál elektrárny Fukušima I, snímek z jeho pobytu v blízkosti druhého bloku (zdroj TEPCO).
Starosta města Kašiwazaki navštívil areál elektrárny Fukušima I, snímek z jeho pobytu v blízkosti druhého bloku (zdroj TEPCO).

Dalším blokem, který začal dodávat elektřinu do sítě, byl 15. srpna 2016 reaktor Ikata 3. Situaci elektrárny ulehčuje i to, že využívání jaderné energie podporuje dřívější i nově zvolený starosta města Ikata K. Takakado. Ten porazil svého protijaderného oponenta a prohlásil, že jaderná elektrárna je důležitá pro rozvoj aglomerace. Připomeňme, že v tomto případě jde o reaktor, který využívá recyklované palivo typu MOX. Elektrárna bez problémů přestála koncem října zemětřesení magnituda 7.

 

Problematizuje se spuštění největší jaderné elektrárny Kašiwazaki-Kariwa v prefektuře Niigata. V ní ve volbách zvítězil a stal se guvernérem oponent jaderné energie Rjuiči Jonejama. Naopak starostou města Kašiwazaki se stal příznivec restartu elektrárny. Obnovení provozu této elektrárny je klíčové pro ekonomickou situaci firmy TEPCO, které patří.

 

Důležitou událostí bylo prodloužení licence k provozování bloku Mihama 3, jehož stáří už překročilo 40 let, o dalších 20 let. Jedná se o reaktor o výkonu 780 MWe, který zahájil provoz v roce 1976. Musel však splnit všechny nové bezpečnostní požadavky. Jedná se o třetí takové prodloužení licence na dobu provozu až 60 let. První dvě byla udělena pro bloky Takahama 1 a 2. Zde v lednu spadl při extrémní vichřici jeřáb využívaný při úpravách budov a zařízení. Tyto tři reaktory se tak dostaly do závěrečné fáze posuzování. U nich je však třeba dokončit řadu úprav, takže jejich spuštění se dá čekat až zhruba za tři roky. Bloky Mihama 1 a 2 s výkonem 320 MWe a 470 MWe byly spuštěny v roce 1970 a 1972 a rekonstrukce těchto malých reaktorů, aby splnily nové bezpečnostní podmínky, se už ekonomicky nevyplatí. V současné době se tak připravují na likvidaci.

Začátkem listopadu 2016 se do konečné fáze posuzování dostaly třetí a čtvrtý blok elektrárny Genkai. Šlo tak už o pátou elektrárnu v tomto stavu. Třetí blok umožňuje také využívat recyklované palivo MOX. Úřad NRA představil bezpečnostní plány elektrárny a otevřel měsíční lhůtu pro možnost vyjádření veřejnosti. Dne 18. ledna pak došlo ke konečnému schválení bezpečnostních parametrů elektrárny. Předpokládá se, že by se tyto reaktory mohly spustit v létě tohoto roku.

Začátkem ledna se do poslední fáze posuzování úřadem NRA dostaly třetí a čtvrtý blok elektrárny Ói. Dokončení procesu se předpokládá v březnu 2017 a v té době by mohlo mít povolení k provozu dvanáct reaktorů v šesti elektrárnách (Sendai, Takahama, Itaka, Mihama, Genkai a Ói).

Elektrárna Mihama (zdroj NRA)
Elektrárna Mihama (zdroj NRA)

Kromě už zmíněných dvanácti reaktorů posuzuje úřad NRA v současné době dalších 14 reaktorů. V roce 2017 se očekává, že by mohlo fungovat mezi sedmi až čtrnácti reaktory. V roce 2019 už by mohlo běžet všech 26 bloků, které se nyní posuzují nebo už jsou v provozu. Kolik to bude reálně, je otázka velmi otevřená a závisí hodně na postoji veřejnosti. Odstavení reaktorů velmi silně ovlivňuje emise i ekonomiku Japonska. Dovoz fosilních paliv zvyšuje deficit zahraničního obchodu a prodražuje elektřinu, i když naštěstí pro Japonsko je v současné době období relativně nízkých cen energetických surovin.

 

Pokračuje budování nové elektrárny Óma, kde by měl být moderní varný reaktor ABWR, který umožňuje intenzivní využívání paliva MOX. Vzhledem k náročnému posouzení úřadem NRA a celkovou situací v návratu jaderné energetiky se dokončení a zahájení provozu tohoto bloku posunuje na rok 2024.

 

Ve většině areálu elektrárny Fukušima I už není potřeba využívat úplné ochranné oblečeni. Návštěva ministra ekonomiky, obchodu a průmyslu Hirošige Seka v areálu (zdroj TEPCO).
Ve většině areálu elektrárny Fukušima I už není potřeba využívat úplné ochranné oblečeni. Návštěva ministra ekonomiky, obchodu a průmyslu Hirošige Seka v areálu (zdroj TEPCO).

Značný dopad na budoucnost japonské jaderné energetiky bude mít rozhodnutí japonské vlády o tom, že se prototyp rychlého sodíkem chlazeného reaktoru Mondžu už nespustí a začne se likvidovat. Rekonstrukce tohoto reaktoru tak, aby vyhověl všem novým bezpečnostním podmínkám, může být značně nákladná a otázkou je také jeho akceptace obyvatelstvem. I když názor na budoucnost reaktoru může být v jeho okolí různý. Existuje zde i silná skupina, která je proti jeho likvidaci. Zároveň sice vláda deklarovala, že chce pokračovat ve vývoji rychlých reaktorů a jejich využití pro produkci paliva a uzavření palivového cyklu, ale v současné době, kdy je otázka budoucnosti japonské jaderné energetiky úplně otevřená, není takový rozvoj příliš aktuální a dá se čekat spíše vyčkávání.

 

Závěr

Práce na likvidaci následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima a revitalizaci zasažených území značně pokročily. Upřesňují se také náklady, které bude potřeba na odstranění dopadů havárie vynaložit. Současné odhady japonské vlády jsou, že na likvidaci zničené elektrárny, dekontaminaci včetně výstavby dlouhodobých přechodných uložišť a kompenzace postiženým (zvláště rybářům a farmářům) bude potřeba vynaložit celkově 170 miliard dolarů. Okolo 70 miliard dolarů bude potřeba na kompenzace, 44 miliard potřebuje dekontaminace všech zasažených území. Zatímco dekontaminace prostor v areálu elektrárny si vyžádá něco okolo miliardy dolarů, její celá likvidace se vyšplhá na něco přes 40 miliard dolarů. Tyto hodnoty jsou pochopitelně pouze předběžné.

Velice důležitá je co nejpečlivější kontrola kontaminace potravin a zdraví obyvatel v zasažených oblastech. A to státními organizacemi i nezávislými občanskými iniciativami. Jedním z příkladů těch občanských je skupina matek „Taračine“. Ta si nejdříve pořídila Geigerův čítač pro měření kontaminace zářiči gama a nyní mají celou laboratoř, která dokáže měřit i čisté elektronové zářiče, jako je stroncium nebo tricium. Zatímco produkty, které jdou na trh, jsou pečlivě kontrolovány, ve zmíněné laboratoři si mohou obyvatelé otestovat své vlastní produkty nebo vzorky z míst, kde se pohybují. Další jejich iniciativou prováděnou v součinnosti s lékaři je nezávislé ultrazvukové testování štítné žlázy u dětí.

Tyto testy sice objevují více abnormalit, než bývalo před havárií. Podle lékařských analýz je to však pouze výsledek intenzivního vyšetřování. Zatímco před havárií se takové vyšetření dělalo jen výjimečně a pouze v případě problémů, teď se pravidelně vyšetřují všechny děti v zasažených oblastech. To potvrzuje například i nejnovější shrnutí provedené výzkumníky Fukušimské lékařské univerzity. Ta provedla u 300 476 obyvatel mladších 18 let studium korelace mezi velikosti obdržené dávky a výskytem rakoviny štítné žlázy. Žádná souvislost se neukázala. To dokládá, že pozorované případy nemají souvislost s havárií. Potvrzuje se také, že objevené případy jsou velmi často velmi malé útvary, které dříve nebyly diagnostikovány. Tyto výsledky a data o stupni kontaminace vedly předsedu panelu pro vliv radiace OSN k tomu, že předpovídá neexistenci vlivu fukušimské radiace na zdraví obyvatel.

A ještě jedna zajímavost, která ukazuje, že Japonci opravdu takové cunami, jaké je postihlo v březnu 2011, nečekali. V říjnu 2017 začal soud posuzovat smrt 74 dětí z celkového počtu 108, které byly v základní škole Okawa. Tato škola v prefektuře Mijagi, která je čtyři kilometry od pobřeží byla vyhrazena jako útočiště před cunami pro tuto oblast. Proto zde učitelé i děti zůstali. Nyní rodiče některých z nich žalují město a úřady prefektury, že učitelé měli příchod cunami čekat a neměli po zemětřesení zůstat ve škole. Problém ovšem je, že se obecně předpokládalo, že tato škola je na bezpečném místě, a navíc při cestě k místům ve vyšších polohách by bylo nutné překonat údolí řeky.

Autor: Vladimír Wagner
Datum: 24.01.2017
Tisk článku

Odkiaµ fúka - Janovská Eva Shemba
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 363 Kč
cena: 341 Kč
Odkiaµ fúka
Janovská Eva Shemba
Související články:

Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci     Autor: Vladimír Wagner (24.02.2016)
Černobyl třicet let poté     Autor: Vladimír Wagner (23.04.2016)
Revitalizace evakuované zóny kolem Fukušimy I postupuje     Autor: Vladimír Wagner (15.07.2016)
Tajfun způsobil další zdržení v řešení situace s radioaktivní vodou u Fukušimy I     Autor: Vladimír Wagner (18.09.2016)
Radiace z Fukušimy zamořila celý Tichý oceán...     Autor: Vladimír Wagner (15.12.2016)
Jaderná energetika na prahu roku 2017     Autor: Vladimír Wagner (04.01.2017)



Diskuze:

Sice mimo téma

Jaroslav Lepka,2017-01-26 11:29:21

ale přesto bych rád znal více podrobností.Jedná se o českou gramatiku u použitých robotů. Wikipedie definuje : V češtině bylo původně slovo robot výhradně neživotné (podle vzoru les; množné číslo roboty). Pro inteligentní roboty (podobné člověku) se (obvykle ve vědeckofantastické literatuře) dnes běžně používá životné skloňování podle vzoru pán (množné číslo roboti). Neživotné skloňování se stále používá pro průmyslové a jiné člověku nepodobné roboty (příkladem je tzv. „kuchyňský robot“).
A tak mne samozřejmě napadlo, jestli si tito, jistě dostatečně autonomní roboti nezaslouží ono sci fi "životné" skloňování, i když humanoidní tvar od nich nelze očekávat.

Odpovědět


Re: Sice mimo téma

Vojtěch Kocián,2017-01-26 16:27:42

U robotů pomáhajících s likvidací fukušimské havárie bych moc velkou autonomii nečekal. Spíš musí být mechanicky robustní a zároveň dost malé, aby se protáhly potrubím a kolem překážek. Navíc výpočetní jednotka bude nejspíš externí (kvůli rozměrům a ochraně před zářením) na druhém konci kabelu. Inteligence takových robotů bude nejspíš omezena na vytváření modelu okolí a hledání optimální cesty. V takovém prostředí to však vůbec nejsou jednoduché úkoly.

Odpovědět


Re: Sice mimo téma

Vladimír Wagner,2017-01-26 18:52:23

On už trochu odpověděl Vojtěch Kocián. Česká gramatika není v případě robotů úplně přesně stanovená. Ovšem podle mého názoru jsou roboty ve Fukušimě mnohem blíže automatům než něčemu s úrovní umělé inteligence (případně i podobou člověku) takovou, aby se mohly označovat jako roboti. Roboti by museli být daleko autonomnější a inteligentnější. Proto se snažím využívat stejnou gramatiku jako pro automaty a ne jako pro androidy.

Odpovědět


Re: Re: Sice mimo téma

Jaroslav Lepka,2017-01-26 19:28:04

Díky, chápu, ovšem na první pohled je to hrozné!

Odpovědět

skola

T K,2017-01-25 11:11:13

"při cestě k místům ve vyšších polohách by bylo nutné překonat údolí řeky"
Nebylo.
Kopec meli primo za skolou.
http://media.gettyimages.com/photos/ishinomaki-japan-combination-photos-from-a-kyodo-news-helicopter-show-picture-id625751466
Skola je ta hokejka dole.

Odpovědět


Re: skola

Vladimír Wagner,2017-01-25 11:58:22

Máte pravdu, že z toho leteckého snímku to vypadá, že ten přesun na kopec by měl být poměrně jednoduchý. Reálnou situaci na místě neznám. Co jsem četl o tom různé komentáře, tak tou přímou cestou hrozily sesuvy bahna. Ale osobně nevím a nedokážu to posoudit. V každém případě to, že se nepřesunuli a obecně byla tato budova vybrána jako úkryt před cunami, ukazuje, že to, co nastalo 11. března 2011 Japonci opravdu nečekali.

Odpovědět


Re: Re: skola

Vladimír Wagner,2017-01-25 12:00:32

V každém případě moc díky za doplnění zajímavého a informativního snímku. Přesně k tomu diskuze slouží.

Odpovědět

Stav AZ

R J,2017-01-25 01:12:13

Na videu (3:07) môžeme vidieť meranú dávku. Nedá sa z pozície robota namodelovať aktuálny stav AZ?

Odpovědět


Re: Stav AZ

Vladimír Wagner,2017-01-25 09:44:12

Dávkový příkon a teplotu oba roboty, které pronikly do kontejnmentu prvního bloku, měřily a zobrazovaly po celou dobu. Dávkový příkon se pohyboval mezi 5 až 9 Sv/hod. Podrobněji o tom, jak výzkum pomocí robotů probíhal, je zde: http://www.osel.cz/8199-roboty-zkoumaji-nitro-kontejnmentu-zniceneho-bloku-fukusimy-i.html . Řadu videí, kde lze vidět průběh změn dávkového příkonu je zde:
http://photo.tepco.co.jp/en/photo/2015/201504-e.html . Přesný rozbor a rozkreslení putování obou robotů, co viděly a měřené dávkové příkony v různých místech, jsou zde:
http://www.tepco.co.jp/en/nu/fukushima-np/handouts/2015/images/handouts_150430_04-e.pdf . Roboty byly v mezipatře a pohybovaly se v jedné horizontální rovině. Jejich poloha bohužel neumožňovala získat relevantní informaci o tom, kde je přesně palivo ze zničené aktivní zóny. Vím o jednom měření (kromě využití kosmických mionů), kdy se měřením aktivity nějaká informace získala. V tom případě dozimetr protlačený s endoskopem měřil dávkový příkon v různých výškách a zjistil, že maximum dávky je u spodní části reaktorové nádoby. To by naznačovalo, že se zóna roztavilo, ale ve své dominantní části zůstala na dně reaktorové nádoby. Ovšem tato měření jsou jen s velmi omezenou přesností.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni