Proč na dinosaurech záleží  
…aneb Nejen politici to mají úplně špatně

Autor knihy Why Dinosaurs Matter, paleontolog Kenneth J. Lacovara. Na snímku z argentinské Patagonie pózuje nad částí fosilní stehenní kosti obřího titanosaurního sauropoda druhu Dreadnoughtus schrani, kterého formálně popsal roku 2014. Kredit: ArcaneHalveKnot, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
Autor knihy Why Dinosaurs Matter, paleontolog Kenneth J. Lacovara. Na snímku z argentinské Patagonie pózuje nad částí fosilní stehenní kosti obřího titanosaurního sauropoda druhu Dreadnoughtus schrani, kterého formálně popsal roku 2014. Kredit: ArcaneHalveKnot, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
Albert Einstein byl úplným a totálním selháním. Jeho jméno by mělo být ztotožněno s nedostatečností a neúspěchem, neschopností přizpůsobit se změně. Navzdory jeho ohromujícím úspěchům a změně v pohledu na svět, kterou lidstvu přinesl, zůstává faktem, že je již mrtev. Jeho organismus nebyl schopen odolat devastujícím fyziologickým změnám a legendární vědec roku 1955 opustil svět živých. Musíme tedy připustit, že jeho životní příběh je pro nás lekcí a ukázkou odstrašujícího příkladu neschopnosti adaptace. Přes všechny převratné přínosy vědě, Nobelovu cenu z roku 1921[1] a dlouhodobou plodnou kariéru fyzika byl tak v poslední vteřině života Einstein hotovým ztělesněním neúspěchu a selhání… Skutečně??? Samozřejmě že nikoliv! Einsteina rozhodně nemůžeme v žádném smyslu považovat za příklad selhání jenom proto, že jej nakonec potkal osud každého smrtelníka. To by bylo nanejvýš absurdní, nesmyslné a odporující zdravé logice! Výborně, v tom jsme se jistě shodli a uvedli věc na pravou míru. Jaká je ale škoda, že naprosto stejnou, nesmyslnou a absurdní logiku používáme neustále – v případě druhohorních dinosaurů. Jen proto, že nakonec vyhynuli, je v žádném smyslu nemůžeme označovat za něco zastaralého a neschopného, za ztělesnění jakéhosi evolučního selhání! Přesto se k tomuto neustále uchylujeme – pojmy jako „politický dinosaurus“ jsou toho výmluvným důkazem. Ve skutečnosti by však používání pojmu „dinosaurus“ mělo být přesně opačné – mělo by označovat něco nanejvýš progresivního, úspěšného a dobře adaptovaného. Velmi pěkně tímto směrem argumentuje americký paleontolog Kenneth J. Lacovara (jeden z objevitelů obřího sauropoda druhu Dreadnoughtus schrani)[2] ve své knize Why Dinosaurs Matter („Proč na dinosaurech záleží“), jejíž přečtení mohu vřele doporučit.

 

Na druhohorní dinosaury bychom měli pohlížet jako na příklad neuvěřitelného evolučního úspěchu. K domnělé zaostalosti a nezpůsobilosti měla tato skupina obratlovců skutečně velmi daleko. Zde mongolský troodontid druhu Zanabazar junior. Kredit: FunkMonk, Wikipedie (CC BY 3.0)
Na druhohorní dinosaury bychom měli pohlížet jako na příklad neuvěřitelného evolučního úspěchu. K domnělé zaostalosti a nezpůsobilosti měla tato skupina obratlovců skutečně velmi daleko. Zde mongolský troodontid druhu Zanabazar junior. Kredit: FunkMonk, Wikipedie (CC BY 3.0)
A proč tedy na dinosaurech záleží? Právě proto, že byli navzdory nepříliš důvtipným názorům nesmírně úspěšnou skupinou obratlovců, žijících po dobu nejméně 165 milionů let geologického času (pokud počítáme i ptáky, pak existují již nejméně 231 milionů let) a po většinu této doby byli dominantní skupinou obratlovců na pevninách naší planety.[3] Sám Lacovara se ptá: „Kdybyste na úplném konci křídy procházeli přírodou, přehlédli byste mocného tyranosaura, působivého triceratopse i stáda kachnozobých edmontosaurů a vybrali byste si naše malé savčí předchůdce jako jasné vítěze budoucnosti? Spatřovali byste v nich budoucí nositele civilizace, tvory, kteří budou létat a bojovat v oblacích a zkoumat atom nebo DNA? Kteří budou chodit po Měsíci a dají světu Einsteina a další geniální osobnosti?“ Jestli nás historie vývoje života na Zemi něčemu naučila, pak tomu, že vše je do značné míry dílem nepředvídatelné náhody. Dinosauři v tomto směru patří k těm nejlepším důkazům. Jsou pro nás vodítkem k tomu, abychom dále usilovali o pochopení dávné minulosti, a to s perspektivou a zároveň pokorou. Délka existence našeho druhu je směšně krátká v porovnání s geologickým časem. Navíc nejsme v žádném případě evolučně „nevyhnutelní“ – na této planetě jsme se vůbec nemuseli objevit. Stačilo k tomu možná jen tolik, aby planetka Chicxulub minula před 66 miliony let Zemi. V současnosti ovlivňujeme ekosystémy celé planety takovým tempem, že již nejspíš nastalo další hromadné vymírání druhů.[4] Buducnost je pro nás, stejně jako byla kdysi pro dinosaury, nejistá. Jak ale zakončuje svoji knihu sám Lacovara: „Zkusme nebýt pro dnešek oním asteroidem, ale staňme se namísto toho dinosaury – neuvěřitelně úspěšnými vládci světa, jejichž evoluční prosperita trvala celou geologickou éru.“

 

Short English Summary: Why Dinosaurs Matter is a book by paleontologist Kenneth Lacovara, compelling and engaging. It provides a great reminder that our place on Earth is precarious and also potentially fleeting. And dinosaurs are still extremely important for our understanding of the past and also for predictions about our future.


Odkazy:

http://ideas.ted.com/heres-why-dinosaurs-matter/

http://www.sciencefriday.com/segments/why-do-dinosaurs-matter/

http://geekdad.com/2017/09/kenneth-lacovara-tells-us-why-dinosaurs-matter/

http://www.livescience.com/60521-book-review-why-dinosaurs-matter.html

http://www.birmingham.ac.uk/Documents/alumni/GEOLiteracy-booklet.pdf

http://kennethlacovara.com/why-dinosaurs-matter/

http://en.wikipedia.org/wiki/Kenneth_Lacovara



[1] https://www.nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1921/

[2] Lacovara, Kenneth J.; et al. (2014). „A Gigantic, Exceptionally Complete Titanosaurian Sauropod Dinosaur from Southern Patagonia, Argentina“. Scientific Reports. 4: 6196. doi:10.1038/srep06196

[3] Ciara O’Donovan, Andrew Meade & Chris Venditti (2018). Dinosaurs reveal the geographical signature of an evolutionary radiation. Nature Ecology & Evolution (2018). doi:10.1038/s41559-017-0454-6

[4] Ceballos, Gerardo; Ehrlich, Paul R; Dirzo, Rodolfo (2017). „Biological annihilation via the ongoing sixth mass extinction signaled by vertebrate population losses and declines“. PNAS. 114 (30): E6089–E6096. doi:10.1073/pnas.1704949114

Datum: 09.02.2018
Tisk článku

Zábavný pravopis - Nováková Iva
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 185 Kč
cena: 164 Kč
Zábavný pravopis
Nováková Iva

Diskuze:

Dominance

Tomáš Novák,2018-02-11 12:45:42

Výborně napsáno, příměr s Einsteinem je skvělý! Jinak ta dominance byla obrovská, a to až do samotného konce křídy - žádný suchozemský živočich (s výjimkou krokodýlů a ptakoještěrů) nepřesáhl velikost jezevce, dokud dinosauři nevyhynuli při katastrofě K-Pg...

Odpovědět

ad progresivnost

Pavel Brož,2018-02-10 16:05:17

Pochybuji o tom, že někdo ještě dnes vážně označuje dinosaury za zaostalé, takovéto hodnocení se nosilo ještě někdy před půl stoletím, ale dnes opravdu ne. Na druhou stranu v tvrzení, že používání pojmu dinosaurus by mělo "označovat něco nanejvýš progresivního, úspěšného a dobře adaptovaného" lze bez výhrad souhlasit pouze s tou úspěšností a výbornou adaptovaností.

Dinosauři byli bezesperu extrémně úspěšní, jenže na druhou stranu právě proto tato jejich úspěšnost citelně zpomalila jejich vývoj. Za celých 165 miliónů změn se všechny jejich podstatné morfologické rysy zachovávaly - ostatně právě pro tyto přes celé to období zachovávané charakteristické morfologické znaky o nich dnes mluvíme jako o jedné skupině, dinosaurech. Samozřejmě, že ta skupina byla ve skutečnosti heterogenní, a že k dílčímu vývoji také docházelo - vymřeli Alosauři, a místo nich přišli modernější Tyranosauři. Nicméně poměřováno optikou toho rozpětí 165 miliónů let se evoluce v té době doslova ploužila. To není nic překvapivého, to je naopak nevyhnutelný důsledek té úspěšnosti, kdy dominantní formy života se tak ideálně zadaptují, že se všechny jejich podstatné morfologické vlastnosti dokonale zamknou ve stabilním evolučním optimu.

Podobně extrémně úspěšnými a zadaptovanými tvory jsou např. vážky nebo mravenci. Vážky jsou tady dokonce ještě mnohem déle než dinosauři, a za celou tu dobu se také jako oni měnily velice konzervativně. To nic neubralo na jejich úspěšnosti, a ačkoliv dlouho po nich vznikly mnohem modernější druhy létajícího hmyzu, např. mouchy, tak vážky loví mouchy, nikoliv naopak. To je další příklad toho, že když je nějaká živočišná skupina extrémně úspěšná a výborně adaptovaná, nemusí být přitom progresivní - nepotřebuje totiž být progresivní, protože její obrovská úspěšnost a adaptace jí to vynahradí.

Ukazuje se totiž, že progresivnost evoluce druhu jde ruku v ruce s radikálními změnami prostředí. Touto radikální změnou může být třeba kolonizace zcela nové niky (např. když život začal dobývat souš, anebo později vzduch), nebo kolonizace niky uprázdněné po vyhynutí jiných druhů (takhle dostali mimochodem příležitost sami dinosauři po permském vymírání, a po nich savci po KT katastrofě). Největší evoluční exploze přicházely po těch největších katastrofách - ediakara po skončení globálního zalednění, kambrická exploze zapříčiněná pravděpodobně zvýšením podílu kyslíku v atmosféře a vodě, obrovský rozvoj druhů po permské a po KT katastrofě. Naopak v dlouhém období mezi permskou a KT katastrofou měl život celkem dobrou příležitost se zakonzervovat do evolučního optima, které představovali právě dinosauři. Ne že by v tomto období byla nouze o nějaké menší katastrofy, nicméně všechny z nich dinosauři evidentně ustáli s minimálními změnami ve své morfologii, porovnáno s morfologickými změnami, které proběhly po těch opravdu velkých katastrofách.

Takže progresivní byli dinosauři v počátcích své evoluce. Pak už byli tak úspěšní a tak dobře zadaptovaní, že jejich další evoluční vývoj byl velice pomalý - v tom okamžiku progresivními být přestali.

Odpovědět


Re: ad progresivnost

Honza Kohout0,2018-02-12 14:52:16

Já jako nejvíce efektivní a dokonale adaptovanou větev považuji *žraloky*.

Jsou úplně dokonalí a tak se přestali vyvíjet. A i po stovkách miliónů let jsou největší predátoři moří.

Nejsmutnější je, když v knížce pro malé děti je zdůrazněno, že velryba není největší ryba, a jako největší rybu jmenují žraloka. Ehm.

Odpovědět


Re: Re: ad progresivnost

Pavel Brož,2018-02-12 23:45:48

Ano, žraloci jsou samozřejmě dalším příkladem extrémně úspěšné adaptace, kdy evoluce nalezla natolik stabilní optimum, že se u dané skupiny živočichů extrémně zpomalila. Dalšími podobnými skupinami jsou ale třeba štíři, krabi, medúzy, hlavonožci, z nich zejména pak loděnky, atd.. Prostě ukazuje se, že některá evoluční řešení jsou tak nezdolná, že přežijí i ty největší katastrofy bez významných morfologických změn. Život má prostě tendenci vytvářet si za stabilních vnějších podmínek pohodlné evoluční pelíšky, ze kterých ti dříve přizpůsobení nemilosrdně monopolisticky válcují všechny novoty, takže inovátorům kolikrát nezbývá než čekat na nějaké globální kataklyzma, které odstraní dominantní druhovou seniorskou vrstvu a dá příležitost rychlému vývoji nových druhů. Párkrát jsem narazil na různé úvahy, do jakých inteligentních forem by se byli bývali dinosauři vyvinuli, kdyby nevymřeli - byli by prý nám lidem docela podobní, snad až na jiný tělní pokryv a možná jiný počet prstů. Osobně se domnívám, že by tomu bylo jinak - pokud by nepřišla KT katastrofa, tak by i dnes po Zemi nejspíše pobíhaly nějaké variace na obří býložravé sauropody a obří masožravé teropody, pouze s na první pohled ne až tak výraznými morfologickými odlišnostmi.

Mimochodem, ačkoliv se mi velice líbí články o dinosaurech a všech těch jejich nej, kterých tato bezesporu úžasná živočišná skupina dosáhla, trochu mě mrzí, že ve stínu článků o nich se nikde nezmiňuje úžasný evoluční úspěch savců. Geologicky ne až tak dlouho po KT katastrofě totiž savci úspěšně ovládli nejen veškerou souš, ale také světová moře a oceány, kde dokáží konkurovat dokonce i výše zmíněným králům moří - žralokům (přičemž na rozdíl od nich ale dokázali kolonizovat i studená moře a lovit i v mnohem větších hloubkách) - a expandovali také i do vzduchu (letouni), kde věřím jejich větší rozmachu zabránila přeživší větev dinosaurů - ptáci. Z mého pohledu jsou savci neméně úžasní, než byli ve své době dinosauři, je to totiž živočišná skupina, která se i v posledních několika miliónech let velice dynamicky vyvíjela.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace