Oáza pro život na úbočí marťanské velesopky?  
Na sopce Arsia Mons mohly před 210 miliony let sopečné erupce pod ledovcem vytvořit jezera kapalné vody, která by přetrvala stovky, snad i tisíce let. S trochou štěstí se do nich tehdy mohl slézt marťanský život.

 

Zvětšit obrázek
Stopy zalednění na úbočí Arsia Mons. Kredit: NASA/ Goddard Space Flight Center/ Arizona State University/ Brown University.


Mars je dneska poměrně nehostinné místo. Zdá se ale, že dřív bylo na Marsu přívětivě, že by si tam život jako ten pozemský lebedil. Alespoň na některých místech. Jedna taková oáza s tekutou vodou mohla fungovat v sousedství úctyhodného marťanského vulkánu Arsia Mons, nejjižnějšího ze skupiny fantastických sopek, známých jako Tharsis Montes, v oblasti Tharsis u marťanského rovníku.

 

Zvětšit obrázek
James Head. Kredit: Brown University.


Studentka geologie Kat Scanlon z Brownovy univerzity a její kolegové to tvrdí v odborném časopisu o výzkumu Sluneční soustavy Icarus. Arsia Mons je monumentální štítová sopka o průměru 435 kilometrů, která se zvedá do výšky přes 9 kilometrů nad okolní terén a její celková výška činí zhruba 20 kilometrů. Tahle sopka má po slavné Olympus Mons druhou největší známou kalderu Sluneční soustavy a je 30 krát objemnější nežli největší pozemská sopka, havajská Mauna Loa. Když jde o sopky, nemá Mars konkurenci.

 

Zvětšit obrázek
Oblast Tharsis, Mars. Arsia Mons je číslo 5. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.


Podle Scanlonové a spol. se na severozápadním svahu Arsia Mons soptilo asi před 210 miliony let, tedy v době, kdy tuto oblast pokrýval velký ledovec. Našli pro to celou řadu detailních dokladů. Pokud to tak bylo, tak si lze rozumně představit, že sopečné erupce roztavily ohromou masu ledu a vytvořily tak v ledovci jezera kapalné vody. Podle výpočtů vědců mohlo jít o stovky krychlových kilometrů vody. A kde byla voda, tam si fantazie hned vykresluje pestrý mimozemský život.

 

Zvětšit obrázek
Velesopky Tharsis Montes se na topografické mapě Marsu nedají přehlédnout. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.


210 milionů let působí dojmem vzdálené historie, ale ve skutečnosti to není tak hrozné. Na Zemi v té době zvolna končil trias a skotačili dinosauři. Pozoruhodné vlastně je, že oáza vhodná pro život našeho typu na Arsia Mons mohla fungovat tak nedávno. Curiosity a další průzkumná vozítka se na Marsu pohybují v místech, kde snad mohla být kapalná voda v mnohem vzdálenější minulosti, před více než 2,5 miliardami let. Z vulkánu Arsia Mons se tak stává zajímavý cíl pro plánování budoucích výzkumných výprav na Rudou planetu.


 

Zvětšit obrázek
Arsia Mons v topografickém detailu. Kredit: Martin Pauer, Wikimedia Commons.

O tom, že by severozápadní svahy Arsia Mons mohly být pokryty ledovcem, se spekuluje už od sedmdesátých let. V roce 2003 zjistili budoucí kolegové Scanlonové Jim Head z Brownu a David Marchant z Bostonské univerzity, že terén v okolí Arsia Mons intenzivně připomíná krajinu antarktických Suchých údolí, která vznikla po ústupu ledovce. Zalednění oblasti Tharsis Montes potvrzují i nové modely marťanského klimatu, které berou v úvahu změny odchylky rotační osy Marsu (axial tilt). Podle nich byly gigantické sopky u marťanského rovníku, jako je právě Arsia Mons, před 210 miliony let prvotřídními kandidáty na zalednění.


Když už by ledovcová jezera s poměrně velkým množstvím vody na Marsu vznikla, tak by se podle Scanlonové a jejích kolegů mohla udržet v kapalném stavu stovky, možná i tisíce let. Pokud by na Marsu tehdy byly nějaké jednoduché životní formy, mohly jezera kolonizovat a užívat si v nich blaho kapalné vody. Jak je vidět, jde o samé „pokud“ a „kdyby“, ale zároveň je ve hře vzrušující možnost, že by se na úbočí Arsia Mons stále ještě mohly povalovat zbytky ledu z tehdejších ledovců, pohřbené pod sutí. Mohli bychom je najít, analyzovat, leccos se dozvědět a pak využít jako zdroj vody pro marťanské kolonisty, kteří by se usídlili v místních jeskyních.

 


 


Literatura

Bronw University News 27. 5. 2014, Icarus 237: 315–339, Wikipedia (Arsia Mons).

 

Datum: 28.05.2014 20:27
Tisk článku

Související články:

Jak vznikla kamenná marsovská kobliha?     Autor: Dagmar Gregorová (30.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o životě na Venuši (část druhá)     Autor: Tomáš Petrásek (04.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o hledání života na Marsu (část první)     Autor: Tomáš Petrásek (02.06.2023)
Proč je Venuše žlutá a jak hledáme život na Marsu     Autor: Jan Špaček (09.03.2023)
Hledání života na Marsu 1 Úvod série     Autor: Jan Špaček (19.01.2023)



Diskuze:

Jak vzniká taková rozlehlá sopka?

Martin Plec,2014-05-29 09:53:09

Už jsem se na tuto otázku ptal v diskuzi k článku http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=7112. Můžete mi někdo vysvětlit, jak je možné, aby láva dotekla na vzdálenost stovek kilometrů? Jediné vysvětlení, které mě napadá, je že šlo o jediný (nebo několik málo) tak mohutný výlev, že celá hora vznikla v podstatě naráz. Vrchní ztuhlá krusta působila jako izolant, a pod ní proudily na všechny strany neustávající lávové proudy.

Odpovědět


Mintaka Earthian,2014-05-29 10:33:14

Můj skromný, neodborný názor je, že by takové sopky mohly vzniknout jako reakce na náraz asteroidu/planetky do jiného (protilehlého) místa planety.

Odpovědět


Martin Plec,2014-05-29 14:32:19

Co se týče příčiny, napadlo mě přesně totéž - při pohledu na ty dva obrovské krátery na jihu Marsu a dvě sopky přesně na protilehlé straně (a další sopky přibližně na protilehlé straně). Ale co se týče mé otázky, Sibiřské trapy jsou také obrovské, ale prý vznikaly milión let (není to ale jediná sopka).

Odpovědět


sopky a gravitace

Stanislav Kaštánek,2014-05-29 15:38:54

Gravitační zrychlení na Marsu je 3,7 m/s^2, čili skoro třetinové jako na Zemi. Hydrostatický tlak taveniny p = h*ró*g magmatu je tedy podstatně menší. Pozemská Mauna Loa má 10 km a Marsův Olympus 27 km. Láva netuhne najednou, ale postupně mnohokrát se přilepí na už zatuhlou, plně tekutá láva by se roztekla jako kapalina do šíře, ale sopky jsou vysoké. Není tam eroze vodou jako na Zemi. Kromě toho tlak vytlačující takové množství najednou by asi sopku roztrhal.

Odpovědět


Martin Plec,2014-05-29 21:02:08

Máte pravdu, má původní myšlenka je nesmyslná. Mauna Loa má průměr asi 50 km, i když je výrazně asymetrická (na rozdíl od Olympus Mons nebo Arsia Mons, které jsou téměř kruhové). Nízká gravitace, nízký tlak a velká tekutost bazaltové lávy mohou vysvětlit kruhový tvar a velkou plochu (možná). Píše se, že bazaltové lávové proudy mohou mít na Zemi až 90km (http://www.geo.umass.edu/courses/volcanology/Lava%20Flows.pdf).

Stále mi ale není jasné, jak může taková rozlehlá sopka vzniknout pod hladinou, viz http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=7112.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz