Katastrofa v Severodvinsku: Proč USA zrušily střely s jaderným pohonem?  
Stále více indicií svědčí o tom, že nedávná ruská fatální jaderná nehoda souvisela s vývojem jaderného Buřňáka, čili střely s plochou dráhou letu a s jaderným pohonem 9M730 Burevestnik. Spojené státy přitom zrušily vývoj takových střel před déle než padesáti lety a to z velice dobrého důvodu.
Test ruské střely s jaderným pohonem. Kredit: Ministry of Defence of the Russian Federation.
Test ruské střely s jaderným pohonem. Kredit: Ministry of Defence of the Russian Federation.

Ve čtvrtek 8. srpna 2019 došlo ke katastrofě v ruském vojenském zařízení Něnoksa na pobřeží Bílého moře, poblíž uzavřeného města Severodvinsk. Jak je to v takových případech bohužel zvykem, ruská strana všechno utajuje a zamlžuje, takže ověřených informací je jenom pomálu. Alespoň je jasné, že zahynulo nejméně osm lidí, a že došlo ke zvláštnímu úniku radiace, jehož závažnost je obtížní posoudit.

 

Jaderný ramjet Tory II-C při testech v roce 1964. Kredit: Federal Government of the United States.
Jaderný ramjet Tory II-C při testech v roce 1964. Kredit: Federal Government of the United States.

Nicméně, experti a komentátoři ve světě se stále více shodují, že tento jaderný incident souvisí s vývojem a testováním ruské experimentální střely s plochou dráhou letu a s jaderným pohonem 9M730 Burevestnik, čili Buřňák, v kódu NATO SSC-X-9 Skyfall. Své dojmy k incidentu sdělil Twitteru i americký prezident Trump, který prohlásil, že Spojené státy mají k dispozici podobnou a více pokročilou technologii. U tak velkého myslitele sice není úplně jasné, jak to myslel, odborníci ale upozorňují, že pokud to myslel, jak se na první pohled zdá, tak to neodpovídá skutečnosti.

 

V USA skutečně na přelomu padesátých a šedesátých let vyvíjeli střelu s plochou dráhou letu a s jaderným pohonem. Zbraň je známá pod zvučným jménem SLAM (Supersonic Low Altitude Missile). Pokud jste se někdy báli mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi, tak jste byli vedle. Tohle by byla nejnebezpečnější jaderná zbraň všech dob. Je jako démon Posledního soudu.

Předpokládaná finální podoba americké střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.
Předpokládaná finální podoba americké střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.

 

Raketa SLAM, neoficiálně přezdívaná „The Big Stick“, byla navržena jako nízkoletící nadzvuková střela s plochou dráhou letu s prakticky neomezeným doletem. Ke startu měla použít raketový stupeň a ve vhodný okamžik pak spustit jaderný ramjet, jehož součástí byl malý jaderný reaktor, umístěný přímo na raketě. Jaderný ramjet měl střele SLAM udělit maximální rychlost Mach 3,5.

 

Předpokládaný bojový let střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.
Předpokládaný bojový let střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.

Když by se střela SLAM dostala nad nepřátelské území, tak by vypuklo peklo. SLAM by se řítila ve výšce 300 metrů, aby se vyhnula radarovým systémům. Zároveň byla navržena tak, aby rázová vlna z nadzvukového letu za sebou zanechala co největší spoušť v podobě zničené krajiny, staveb i životů. To byl ale jenom začátek.

 

O SLAM se sice mluvilo jako o raketě, ve skutečnosti to ale spíše byl raketový bombardovací dron na jedno použití. SLAM mohla nést až 26 silných vodíkových pum a shazovat je v průběhu svého bojového letu, třeba napříč celým kontinentem. Když by SLAM došly vodíkové pumy, tak by se sama stala pumou a zasáhla vybraný cíl, který by zničila explozí a široké okolí zamořila silnou radiací.


Střela SLAM byla tak strašlivá, že to odradilo i její tvůrce. SLAM nebyla nikdy kompletně postavena, natož testována. Jaderný ramjet ovšem testovaný byl. Je to proklatě nebezpečný pohon, což by bylo sice skvělé na území protivníka, ale šílené pro testy na americkém území. Proto Spojené státy před více než padesáti lety projekt mezikontinentálních střel s plochou dráhou a s jaderným pohonem zrušily, jako veskrze nepraktický. Taková střela by totiž mohla velmi uškodit svým majitelům, při mnoha různých příležitostech.


Věrolomnost a nebezpečnost střel s jaderným pohonem není žádným tajemstvím. Takové zbraně může v dnešní době vyvíjet jen naprostý blázen nebo někdo, kdo je tak zoufalý, že už neví, co si počít. Jak trefně říká Kyle Mizokami v Popular Mechanics, ať už Rusko u Bílého moře testovalo cokoliv, tak to raději mělo zůstat nevyužitým reliktem Studené války.

Video:  SLAM - America's Big Stick & Doomsday Weapon



Literatura
Popular Mechanics 13. 8. 2019.

Datum: 14.08.2019
Tisk článku

Související články:

Status-6: Mezikontinentální jaderný torpédový dron nebo laciný hoax?     Autor: Stanislav Mihulka (05.02.2018)
Má Rusko střelu s jaderným pohonem? A má to logiku?     Autor: Stanislav Mihulka (12.03.2018)
Tajuplnou ruskou jadernou ponorku zachvátil požár     Autor: Stanislav Mihulka (05.07.2019)



Diskuze:

Takže víme

Mojmir Kosco,2019-08-16 07:42:53

Pr. Jak typicke pro problémy s jádrem.A u vojáků a v Rusku se asi nic nedozvíme.

Odpovědět


Re: Takže víme

Martin jake Svoboda,2019-08-16 08:12:07

V normálních zemích, je informovanost o jádru naopak vysoce nadstandardní.

Odpovědět

Omluva

Martin jake Svoboda,2019-08-15 18:55:46

Reaktor je samozřejmě chlazený sodíkem.

Norská DSA naměřila stopy I-131.
Čímž padá RTG.

Odpovědět


Re: Omluva

Vladimír Wagner,2019-08-15 19:54:27

Pokud je opravdu detekce radioaktivního jódu spojena s tímto případem. Připomínám, že při tomto měření se několik dní filtrují velké objemy vzduchu a analyzují se zachycené radioaktivní částice. Daří se tak určit extrémně malá množství radioaktivity. Stanice jsou po celé Evropě (i u nás) a zvláště podél hranic s Ruskem. Detekce extrémně malých množství jódu 131 není zase tak vzácná událost (viz třeba rozbor jedné z událostí zde: http://www.osel.cz/9267-jak-je-to-s-lednovou-detekci-jodu-131.html ). Pokud se podaří zjistit zdroj, tak to často bývá spojeno s nějakým nedopatřením při výrobě nebo použití tohoto radionuklidu pro terapii rakoviny štítné žlázy. O jak malé množství jde a jak se dá spočítat zhruba uniklá radioaktivita je populárně pro středoškoláky v článku pro Rozhledy matematicko fyzikální: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/vlivzareni/jod_RMF.htm .
Takže i Norové si zatím nejsou jistí, zda jde o jód z této události. Pokud však ano, tak to musí být z reaktoru, který byl nedávno v činnosti. Radioaktivní jód 131 je krátkodobý štěpný produkt. Radionuklidovém zdroji se nemůže objevit.

Odpovědět


Re: Re: Omluva

Martin jake Svoboda,2019-08-16 07:36:34

Na stránkách DSA jsou mapy stanic a grafy.
Jsou to jen stopy, mírně nad pozadím, s nulovým vlivem na zdraví.
Na FJFI by to jako důkaz neprošlo.

Nicméně jako dílek do skládačky.

Bohužel, díky otevřenosti Ruska, nic jiného nezbývá.

Odpovědět

Izvestija:

Josef Waters,2019-08-15 14:53:55

Podle Izvestijí by ta střela měla být raketa na kapalné palivo s dodávkou paliva i okysličovadla elektrickými čerpadly napájenými z malého a "bezpečného" radionuklidového termoelektrického zdroje. Něco jako raketa Elektron, jen místo baterií "jaderný zdroj". Žádný náporový motor, nebo ramjet nezmiňují, takže dolet je daný množstvím neseného paliva a okysličovadla. Mě to nedává smysl, proč používat neomezený zdroj proudu pro krátkou dobu funkce?
https://iz.ru/910285/aleksei-ramm-roman-kretcul-aleksei-kozachenko/reaktivnyi-proryv-pod-severodvinskom-ispytyvalis-iadernye-batareiki?fbclid=IwAR3usF1CsS3LRL9jAfAW-36yNIV2pKOeawesfSUnuOn9d8MpjSzK8oakcuk

Tak se třeba časem dovíme, co je na tom pravdy ...

PS. omlouvám se za dlouhý odkaz, ale po zkrácení mi osel nechce odkazy převzít :o(

Odpovědět


Re: Izvestija:

Petr 1,2019-08-16 21:21:23

Je to nesmysl hlavně z toho důvodu, že čerpadla raketového motoru musí podávat vysoký výkon, kdežto radionuklidové zdroje jsou přímo známy tím, že jejich výkony jsou velmi malé (byť ty výkony dokážou podávat dlouhé roky nebo i desetiletí).

Odpovědět

Postřehy

Martin jake Svoboda,2019-08-15 08:23:03

Zajímavé jsou publikované práce zahynulých vědců.
Jeden z nich se v podstatě věnoval magnetickému čerpání kovů při velkém průtoku.

Takže ta hračka je reaktor na rychlých neutronech, chlazená lithiem ?

Což dává smysl, nejen z hlediska velikosti a hmotnosti, ale Rusko má s těmito reaktory velké zkušenosti.

Otázka je, co dělal u testu v podstatě teoretik / modelář.

Znamená to, že mají základní problém při přenosu výkonu ?

Čili, nejen že jim to moc nelétá, ale i riziko zvané nechlazený reaktor na rychlých neutronech.
Volně vesele zářící do okolí.

Jen spekulace, nedávný výbuch Li-On baterií na speciální ponorce, plné vědců a vybraných profesionálů, kteří podle oficiálního vyjádření, " zabránili globální jaderné katastrofě ".
Li-On baterie jsou háklivé na radiaci, mají tendence se nafukovat a vybuchovat.

Záchrana reaktoru z neúspěšného testu ?
Otázka, jak moc to je radioaktivní, když to prozáří dvojitý titanový trup a podepíše se na bateriích ?

Ale nic není důležitější, než plastová brčka ...

Btw. Teď pluje k místu výbuchu záchranná ponorka AS-34. Naštěstí, bez moderních Li-On baterií ...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz