Nový koronavirus - příběhy k inspiraci  
V půli března nás ochromil zásah, který jsme ještě nezakusili. Proč nám po pár měsících otrnulo, když podle nejednoho aspektu má nad námi koronavirus větší moc než na začátku ?

Start do nouze


„Taková situace je tu přece poprvé. Podle čeho se vlastně rozhodují?“, napadalo do domovů uzavřené a zaskočené účastníky koronavirové krize při sledování rychle se měnících březnových nařízení. Televize byla v době nouzového stavu zase jednou informačním tahounem. Vládní činitelé defilovali na obrazovce při svých tiskových konferencích jako poněkud nesourodá a rozpačitá sestava, a přesto se u nás podařilo odvrátit hrozící kolaps zdravotnictví lépe než v mnoha jiných evropských zemích. Jak může být nakonec tato nemoc nebezpečná, věděl a ví málokdo, jen tisíce mrtvých v Číně a naprosté uzavření čínských oblastí vzbuzovaly temné obavy. V druhé půli února se nákaza novým koronavirem začala přelévat přes Itálii do Evropy a na začátku března bylo zřejmé, že se musíme připravit na invazi viru i u nás. V celé Evropě začalo náhle rozhodovat, o čem dokáží epidemiologové politiky přesvědčit. Ti přitom stáli před rozhodnutím o dalekosáhlých opatřeních se znalostmi a zkušenostmi stejně omezenými jako zakřiknutí občané u obrazovek. To téma totiž ještě nikdy neměli, jak s oblibou říkají, na stole, neboť to nebylo potřeba. Stačí si představit kandidáta, který by před minulými volbami chtěl nahradit téma migrační krize tématem pandemie.


V obavách a omezeni na domácí prostor jsme najednou všichni řešili praktické otázky - roušky a dezinfekce nebyly dostatečně na skladě domácím ani státním, vytáhli jsme tedy šicí stroje a doplnili nezbytné. Občan zjistil, že si dosud neuměl pořádně umýt ruce, rychle se to tedy doučil a mladí přestali chodit do obchodu, když přišla hodina seniorů. Jeden stát za druhým se tou dobou rozhodoval o nebývalém vypnutí ekonomického, sportovního a uměleckého života. Rébus, v němž jdou proti sobě snaha zachovat zdraví proti úvahám o minimalizaci ekonomických ztrát, bude těžko k řešení vždycky. Nyní se to ale stalo poprvé, a proto bylo rozhodování nejtěžší - nemáte se na koho a na co odvolat. To, že ve většině vyspělých zemí zvítězilo zdravotně opatrné řešení se striktním omezením veřejného života, by nebylo bez pohledu epidemiologů možné, protože jde o velice specifické uvažování. Epidemiolog je jako lékař s číselnou obsesí. Lékaři jsou obecně v pracovním přetížení a ti u nás permanentně zvažují útěk do zahraničí, leč své přetížení cítí jako poměrně stabilní. Epidemiolog má naproti tomu před svým vnitřním zrakem hrozbu, že se pacienti začnou nekontrolovaně množit, protože právě proti tomu jeho profese bojuje. V zemích, kde zvítězila obava z nezvládnutelného zahlcení nemocnic či márnic, zatím převládá klidnější společenská atmosféra než v USA, Velké Británii či Brazílii, kde se způsob řešení vyvíjí přes líté střety, do jaké míry k restrikcím přistoupit.

Epidemiologové v mnoha zemích tedy dostali prostor zúročit zkušenosti získávané dosud za menší pozornosti, než by si přáli. Sami však také mají poprvé v historii možnost sledovat pandemii zasahující ve velmi rychlém sledu téměř všechny státy světa a šířící se v době nebývalého množství dostupných informací. Nevíme sice, jak současnou krizi zdravotně vyřešit, ale informační záplava na nás chrlí nekonečnou řadu zpráv o koronaviru samotném i o tom, jak se pandemie covidu-19 vyvíjí. Při morových epidemiích lidé neměli ani tušení, proč člověk v jedné chvíli jde po ulici a ve druhé leží bez známek života na zemi.

Kam pro informace?

Jedním ze zajímavých zdrojů informací jsou čísla popisující postup nákazy a boje s pandemií. Nejvíce nás zajímají čísla česká, ale musíme se srovnat i s jejich podobou ve světě, jehož je situace u nás jen drobným odrazem. Média proto přinášejí informace také o vývoji v zahraničí, ale mezi řešením vnitrostátních problémů se jim nedostává velkého prostoru. Informace z obrazovky, kolik set lidí dnes umřelo v Itálii, působí spíš emocionálně, o celku vytvoří představu asi jako když na té samé obrazovce znáte jen aktuální barvu jednoho bodu.

Vývoj pandemie sledují ovšem pozorně mnohé internetové datové servery. Oblíbeným a často citovaným sběratelem dat je Univerzita Johnse Hopkinse v Baltimoru. Vypracovává a poskytuje přehledovou webovou stránku i data ke stažení. Oblibě se těší také server worldometers.info, který obhospodařuje celou škálu globálních dat. Z webových stránek těchto serverů lze vyčíst aktuální stav pandemie v jednotlivých zemích, souhrnné počty i dosavadní vývoj. Webová stránka serveru worldometers vypadá přehledněji, v obsáhlé základní tabulce je tu vidět řada údajů naráz. Postup nákazy, úmrtí a další údaje v jednotlivých zemích lze sledovat po prokliknutí odkazů.

Stažení a zpracování dat Univerzity Johnse Hopkinse nabízí lákavou možnost studovat nejen nabízené časové řady, ale i různé kombinace jejich vztahů. Následující zobrazení vycházejí ze souborů časových řad popisujících počty nakažených, mrtvých a uzdravených. V časových řadách chyběla data o testování, jsou proto doplněna údaji o testování ze serveru humdata.org a kvůli počtům na obyvatele také populačními daty států ze stránky worldbank.org.

Pohled na data vývoje koronavirové krize je pro pochopení běhu věcí více než inspirativní. Umožňuje si uvědomit různé vývojové úkazy. Paradox krizového uzavření a pozdějšího otevření země je jedním z nich. Tento paradox se projevuje tím, že k uzavření ekonomiky a styku s cizinou dochází často ve chvíli, která je v mnoha aspektech lepší než situace při následném otevření země. Při uzavření má země ještě málo aktivních případů, lidé jsou z příchodu nemoci vyděšení a s uzavřením panuje široký konsenzus. Při otevření bývá aktivních případů mnohem více, lidé jsou však už uzavřením přetížení a na otevření se těší. I když v tom hrají důležitou roli ekonomický a psychologický tlak, shoda, že obě akce jsou správně, má hlubší příčiny a panuje od médií až po odborné rozbory.

Tento text se snaží vidět v pandemických datech především příběhy, které se v nich odrážejí. Bez zajímavosti není už samotný příběh zpracovávání dat, o to více pak vypovídají pohledy na jednotlivé fáze pandemie. Pokud u číselných údajů nebude uveden zdroj, pochází ze stažených souborů Univerzity Johnse Hopkinse. Jde jen o letmou exkurzi do koronavirových zdrojů - z těch lze vyčíst mnohem více.

Jak vznikají data o covidu-19?

Kdo někdy pracoval s různorodě posbíranými daty, ví, že realita v terénu a její znázornění jsou dva rozdílné světy. Sebraná data obsahují často nepřesnosti a vzpírají se logickým úvahám. Denní data covidu-19 z jednotlivých zemí zatím nejsou příliš rozsáhlá, obsahují několik desítek tisíc údajů. Zato vznikají z mnoha zdrojů - doslova z celého světa - a jejich cesta do datového přehledu je složitá. Jsou proto nepřesná, jak jen člověk umí a chce nepřesný být. Představa, jakými místy koronavirová data procházejí a kde při tom mohou utržit šrámy, proto není k zahození.

Cesta začíná pokynem, že se data mají sbírat. Nebo také nesbírat, protože země o to nemá příliš zájem. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydává řadu instrukcí, jak během pandemie postupovat a má v členských zemích své styčné důstojníky, kteří se starají o místní spolupráci. Ředitel WHO v České republice Srdan Matić se k situaci často vyjadřuje v médiích. První vlna covidu-19 však mnoho států překvapila natolik, že jí v nastalém zmatku začaly čelit po svém. Ne vždy tak solidně, jak jsou zvyklí Evropané. Africké Burundi dokonce zareagovalo vyhoštěním expertního týmu WHO. Není to případ bez významu, protože tam za nejasných okolností zemřel prezident Nkurunziza a v týdnu předtím odjela jeho manželka na léčbu do Keni. Spojitost s covidem-19 zůstává nepotvrzená, ale o nepříjemnou předzvěst postupu států vůči WHO jde určitě. WHO přitom vehementně varuje, že výskyt covidu-19 v afrických zemích, které nemají robustní lékařské zázemí, je celosvětově největší hrozbou této nemoci. Pro představu o situaci: Burundi do června provedlo dohromady jen několik set testů na covid-19, zato asi třetina z nich byla pozitivní.

Země, která náraz covidu-19 aspoň v základě informačně ustojí, začne data zpracovávat a předávat. Tento postup ale nemusí zvládnout technicky ani politicky. Snahy mohou selhávat hned na počátku, protože nemá kapacitu k provádění testů a není tedy co posílat. Pokud kapacitu má, nemusí se jí získaná data zdát dostatečně hezká a hledá cesty, jak je hezčí udělat. Vyspělé země volí někdy naopak hodně vstřícnou informační politiku, která na papíře spíše odrazuje. Nejdále v tom zašla Belgie, která důsledně započítává pod covid-19 všechny případy onemocnění podezřelé na koronavirus, tedy i ty nepotvrzené prostřednictvím testu. V souhře s dalšími okolnostmi je podle dat nejpostiženější zemí na světě (počet mrtvých se tam v půli června blížil 10 000, v přepočtu na obyvatele téměř třicetkrát víc než u nás). Naproti tomu informace z Ruska jsou brány s rezervou především pokud jde o mrtvé. V Rusku je počet nakažených desetkrát větší než v Belgii, mrtvých však méně - v půli června kolem 7 500.

Rusové své relativně nízké počty mrtvých vysvětlují velkým počtem pitev (mělo by jich být kolem sedmdesáti procent oproti deseti procentům obvyklým v Evropě) a započítáváním koronavirových případů pouze tehdy, má-li pacient typické příznaky a patologické změny na orgánech, zejména plicích. Podle Ruska je západoevropský standard koronavirových dat chybný a tamější země své počty významně nadsazují, zatímco ruský systém je přesný. S uznáním, že se v Rusku eviduje relevantní počet úmrtí, má naproti tomu západoevropský pohled značné potíže. Opírá se při tom například o srovnání dat o koronaviru s daty o všech úmrtích v těch oblastech Ruska, kde je meziroční nárůst úmrtí zveřejněn, například v Petrohradě. Květnový rozdíl tam činil 1 400 mrtvých, město však v průběhu měsíce vykazovalo pouze 63 úmrtí na covid-19. V Dagestánu pak rozruch vyvolaly zprávy o tom, že lékaři a aktivisté zmiňují tragicky vysoký počet úmrtí na zápal plic, vzorky testovacích dat jsou však zdravotníkům vraceny nebo se ztrácí. Muslimské obyvatelstvo má také potíž nechat své zesnulé podrobovat pitvám.

Pokud se data bez úhony dostanou do národních center, jsou vystavena kreativitě státních úřadů. Ve Velké Británii se například nejprve započítávala úmrtí pouze z nemocnic, teprve v březnu přibyla data o mrtvých z komunit. Počet britských mrtvých se proto 20. března náhle zvýšil z 2 716 na 4 014. Ve Velké Británii se kromě toho lze setkat i s výrazně vyššími čísly odhadů z jiných zdrojů, založenými na srovnání s celkovými daty úmrtnosti. Britský Národní statistický úřad (ONS) uváděl 9. června počet úmrtí na covid-19 přes 50 000 oproti počtu 40 968, který ukazovala data denních řad Univerzity Johnse Hopkinse. Data z ONS se zase významně liší od dat z britských nemocnic, takže si můžete vybrat hodnotu dle vlastního naturelu. Deformace dat ale nekončí na úrovní státního výkaznictví. Další nepřesnosti vznikají na datových serverech ukazujících celková data. Následující graf britských počtů uzdravených pacientů vypadá málo reálně, ale o to lepší je pro vysvětlení, jak se data do výsledku poskládala.

Velká Británie - problematické počty uzdravených Britská data o uzdravených. Vykazují nepravděpodobně nízká čísla a ještě 13. dubna polovina uzdravených ubyla.

Do britského území patří menší ostrovy v okolí Velké Británie a v Karibiku. Ty jsou v datech univerzity uvedeny samostatně. Data ze základního území ostrovní říše se přitom od počátku pohybovala v malých stovkách, až 13. dubna přistála na nule. Po sečtení dat ze všech britských území se tedy mělo uzdravit do června asi 1 300 lidí v době, kdy mrtvých je celkem přes čtyřicet tisíc. Česko-britský povzdech nad takovými daty by mohl znít „není to málo, pane premiére?“ Podobné datové jevy znemožňují počítat důležitá odvozená čísla, například smrtnost (poměr mrtvých k celkovému počtu uzavřených případů). Taková země pak vypadá bizarně v kontextu ostatních. Obdobné problémy však lze vidět třeba u Holandska.

Stane se také, že se v datech mění dříve publikované hodnoty. Data z Univerzity Johnse Hopkinse jsou ke stažení v souborech, ve kterých časová řada končí aktuálním datem. Když si například v červnu stáhnete datový soubor a jsou v něm jiná data pro duben než jaká jste pro tento měsíc stáhli během května, záleží vaše výsledky dokonce i na tom, jak data u sebe zpracujete. Přidáváte-li do databáze pouze nová data, dostanete najednou úplně jiné výsledky, než když uložíte pokaždé celou datovou řadu. Takto data univerzity obsahují ve švédské řadě údajů o uzdravení v červnu samé nuly, ačkoli tam dříve figurovaly tisíce případů.

Data dovedou vyvést z míry i tím, že některé údaje jsou poskytovány denně, jiné třeba s týdenní periodou. Graf z kombinace takové řady vypadá pak místo slušně zaoblené křivky jako střecha opery v Sydney. A data o testování stažená ze serveru humdata.org, jsou na tom s hustotou údajů ještě hůře. Brazilci se podle nich odhodlali do konce května vydat údaje pouze třikrát. Návazné kombinované výpočty z takových dat důvěryhodně nesestavíte. A kdyby řady údajů byly úplné, stojíte zase před problémem, jak interpretovat počty nakažených, když například právě Brazílie testuje desetkrát méně než Rusko.

No a nakonec, není-li příliš skromný, musí si každý autor přiznat, že přidává chyby zpracování, které jsou jen a jen jeho.

Jsou nedokonalá data problém?

Okřídlený citát Winstona Churchilla „Věřím pouze statistice, kterou jsem si sám zfalšoval“ není jediným výrokem, ve kterém se Churchill pozastavil nad statistickými daty. Přesto si možná neuvědomil, že nedeformovaná statistika bývá i při nejlepších úmyslech iluzí. Ať jde o výsledky biologického výzkumu nebo o anketu mezi občany města, sedí zřejmě na situaci výstižněji příměr o statistice jako o přesném součtu nepřesných dat. Tady by nicméně žehrání mohlo končit. Nelze rezignovat na předpověď počasí, protože se vám nesešel dostatek vhodných dat. Ze stavu koronavirových dat dobře tušíme, že se těžko získávají a podléhají lidským zájmům. Přesto jsou svou strukturou nesmírně bohatým a vzácným zdrojem informací. Kdo chce nalézt jednoznačný výsledek a návod do budoucna, bude zklamán. Kdo se však výsledkem nechá inspirovat k hledání souvislostí, otevírá se mu velké pole působnosti.

Bohatou zkušenost s kulhajícími informacemi zažíváme ostatně denně. Veřejná sdělení procházejí nezřídka rafinovanějšími filtry než koronavirová data. Bývá z nich cítit neznalost věci, snaha vylepšit si vlastní pozici, firemní či stranická loajalita, tendence ovládat druhé, korupční zájmy, nesvoboda přiznat pochybení nebo obava vzdálit se názoru svého okolí. Přesto požívají umělci veřejného prostoru značné důvěry a stávají se pomyslnými nositeli pravdy. To u koronavirových dat nehrozí. Na druhou stranu lze ve většině informací postřehnout racionální jádro a rozhodovat se podle částečných informací patří k běžně používaným schopnostem.

Četné anomálie proto určitě nejsou tím hlavním poznatkem, který by si člověk měl z pohledu na data odnést. I nepřesná data napovídají do budoucnosti hodně jak pro člověka s odpovědností rozhodovat za celý stát, tak i pro toho, který má na starosti jen vlastní osud. Poskytují důležitý můstek, protože o dosavadním vývoji nic „bližšího pravdě“ nemáme. U koronaviru tak jako u počasí se totiž budoucnosti určitě nevyhneme.


Příběhy za daty ukryté

Počátek

Nevíme o viru nic a šíří se rychle

V půli března jsme po varovných informačních výstřelech z Číny vyhlíželi jako jedna Velká obava. Probíhaly sice vládní spory, ale v krátkém čase zvítězila odborná epidemiologická úvaha. Výbuch epidemie v čínském Wuchanu, rychlý rozjezd infekce v Itálii, hojnost našich lyžařů v italských střediscích a přítomnost vysoce postaveného epidemiologa na ministerstvu zdravotnictví dokázaly své. Covid-19 ještě neměl jméno a už vytvářel představu exponenciálního šíření nemoci. Tedy představu křivky, které je v běžném uvažování vyhrazen termín lavinovité šíření či řetězová reakce.

Lavinovité šíření není omezeno jen na přírodní úkazy mimo nás. Lavinovitě se šíří v posledních staletích například lidská populace. Za celé stovky tisíc let to lidský rod dotáhl do roku 1800 na jednu miliardu jedinců, kteří se však v posledních dvou staletích rozmnožili na miliard téměř osm. Pokračování této představy napovídá, že za dalších dvě stě let by na Zemi mohlo být opět osmkrát více lidí. A ještě lavinovitěji, tedy rychleji, umějí lidé v poslední době zmnožit množství fotografických snímků či právě zvětšit pravděpodobnost rychlého šíření pandemie. Přicházíme do mnoha nových míst, rychle cestujeme, stále se s někým potkáváme. Lavinovitá šíření mají ovšem naštěstí své limity, nejčastěji způsobené vyčerpáním zdrojů či prostoru nebo také obranou napadeného prostředí.

Rychlost šíření covidu-19 je předmětem různých šetření, studie virulence ve Wuchanu například uvádí, že jeden člověk tam nakazil v průměru (a měl tedy takzvaný reprodukční faktor R) kolem 3,5 dalších lidí a průměrný přenos na dalšího nastal po šesti dnech. Toto důležité číslo R se v praxi vypočítává z průběžných dat infekce, přičemž jednotlivé státy volí různé metody výpočtu. Při pohledu na denní data není číslo R jednoduše vidět, nejlépe mu odpovídá pohled na počty akutně nemocných (aktivních) pacientů. R s hodnotou 1 znamená přibližně, že aktivní případy nerostou. R zvětšující se nad tuto hodnotu předznamenává lavinovité šíření, pokud R klesá, zajistí pokles aktivních případů. Tedy že nemoc rychleji odeznívá, než kolik přibývá nových případů.

V reakci na wuchanský vývoj se poprvé v moderních dějinách politikové nechali přesvědčit, že je třeba šíření nemoci zabránit i za cenu zastavení ekonomiky. Že podobné tempo šíření, jak jsme viděli v Číně, vede k zahlcení zdravotních i pohřebních služeb. Přesto se za několik měsíců covid-19 rozšířil po celé planetě, ve vícero zemích k přehlcení systému dochází a denní nárůsty infekce ve světě se stále zvyšují. Bez opatření, ke kterým přistoupila většina států, kam již pandemie pronikla, by však podle studie Imperial College v Londýně zemřelo dosud jen v Evropě o tři milióny lidí více než doposud.

Země prvního zásahu

Stojí tedy za to se podívat, jak rychle covid-19 v různých státech spustil svou lavinu šíření. V grafech z dat prvních silně zasažených zemí je vidět rozdíl mezi situací u nich a u nás. Jako měřítko je ke každému grafu ze skutečných údajů doplněna exponenciální křivka - jak by vývoj v zemi vypadal, kdyby od dosažení 500 případů rostla nákaza každý týden stejným násobkem - v tomto případě dvakrát. Mnohde je vidět hrozivý počáteční nárůst infekce. Ten naznačuje, že nemoc mohla v některých zemích propuknout dříve a nebyla včas podchycena. Navíc se zpočátku pomalu rozbíhalo testování. Data o něm jsou na uvedených serverech u afrických zemí nebo Číny dokonce do června stále nedostupná. Naše země se po březnovém zásahu první vlny ocitla ve světě kolem dvacátého místa. S tím, jak se vlna přelévá dále, se v červnu již ocitla v sedmé desítce.

Pozor - měřítka grafů nejsou stejná, při zobrazení jde o posouzení rychlosti vývoje v zemi. Grafy lze pozorovat ve větším zobrazení po rozkliknutí.
Čína    -    USA    -    Velká Británie
Španělsko    -    Itálie    -    Francie
Německo    -    Turecko    -    Česká republika

Vývoj nakažených a vložená exponenciela. Ta ukazuje, jak by počet nakažených od počtu 500 rostl při zdvojnásobení za týden.
Porovnání ploch mezi oběma křivkami napovídá, o kolik byl v České republice počátek nákazy zachycen lépe.


Průběh nákazy se podobá nabírání výšky při letu letadlem. Kdo nechá dlouho pracovat motor (či nezasáhne omezeními při epidemii), octne se s čísly příliš vysoko a přistávání mu bude trvat déle. Epidemiolog, člověk v neustálém střehu, má proto minimum času k rozpoznání správného okamžiku a k přesvědčování politiků. I u nás, kde omezení přišla v poměrně časném stadiu, došlo k vyhlášení nouzového stavu až v polovině března, i když návrhy na něj se objevily již na počátku měsíce.

Průběh

Stát, to nejsem já

I když země zareaguje na začátek krize rychle, čeká ji dlouhé období rozhodování, jaké kroky postupně volit. Modely, které počítají, jak se bude epidemie vyvíjet, jsou založeny na několika základních poznatcích. Na počátku naše organismy o nebezpečném viru nemají ponětí a scházejí jim vytvořené protilátky. Do toho stavu přichází první nakažený a první přenosy na lidi v okolí. Vrcholně důležitými začínají být hygiena a omezení kontaktů mezi nakaženými a dosud zdravými, protože ty v kombinaci určují rychlost šíření. Nakažlivost nemocného trvá několik týdnů a po celou tu dobu by (viz číslo R) neměl v průměru nakazit více než jednoho dalšího. Nový koronavirus je silně infekční, snižovat počty nakažených tak lze jen při vysoké ostražitosti. Nemoc se také nešíří, když zbývá málo lidí, které ještě lze nakazit. Předpokládáme totiž, že po průchodu nemocí získá člověk protilátky na delší dobu a nemůže onemocnět. U nového koronaviru ovšem zatím nevíme, jak dlouho. V jiné možnosti ukončit nákazu můžeme jen doufat: virus mutací zeslábne, nevydrží změny ročních dob, najdeme brzy vakcínu a lék.

Stát i jedinec bojují proti koronaviru, ale cílem státu - většinou - je něco mírně odlišného než u individua. Každý člověk se stará o to, aby sám neonemocněl, státu při rozhodování jednotlivé onemocnění či úmrtí tolik nevadí. Důležité je pro něj především, aby celkové počty aktuálně nakažených nestoupaly. Jeho oprávněným cílem není ochránit všechny, což je dáno tím, že po nedlouhé pauze je nutné obnovit ekonomický život. Ten tlačí vývoj epidemie opačným směrem. Jen některé státy si berou za cíl naprosté vyhubení nákazy. Čína a Nový Zéland se snaží jít touto cestou a je otázkou, jak je možné být důsledný a držet mimo jiné uzavření hranic. Po obnově přeshraničního styku s ostatními zeměmi se zdá tato strategie neudržitelná. A čekání na účinnou vakcínu či lék se může protáhnout.

Stát má k dispozici zásahy ve velkém, tedy doporučení a nařízení, omezující nákazu především omezením kontaktů. Nařízení se v principu - až na náboženské aspekty - neliší po staletí, jak je vidět z morových předpisů pro Moravu z roku 1705. Občan zase může rozhodovat v malém s vahou podobnou jako je jeho hlas ve volbách: dodržováním hygieny a instrukcí. Nebo je v praxi dodržovat nebude, zvláště tam, kde mu to nikdo nedokáže. Může se zdát komické a nesmyslné, když vedle sebe sedí pravděpodobně úplně zdraví lidé a všichi mají nasazenou roušku. Je však také dosti tragické, když do rozjíždějícího se hospodářství zasáhne náhlá nákaza ve výrobním podniku, jak se to stalo na německých jatkách a přibude záhy přes tisíc nakažených, na něž je přitom vázána výroba a mnoho karantén. Každý se může ocitnout u zrodu řetězce nákaz, hravě se to může stát třeba v dopravních prostředcích. V takových případech je ex post zřejmé, že jsem měl být opatrnější. Lepší ochranu než důslednost v hygieně i pozorném uvažování zatím nemáme. V konfuciánských zemích vychodní Asie je tato důslednost přirozenějším jevem než v Evropě. Lidé se chovají jinak hlavně v nejasných situacích: pokud nevím, jestli je rouška nařízená, jako konfucián si ji jednoduše nasadím, protože nechci mít na svědomí ohrožení kohokoli jiného. Evropana naproti tomu přepadne rozsáhlá invence, která mu napoví, že vzhledem k téměř nulové pravděpodobnosti průšvihu není roušky třeba. Občas je užitečné cítit se jako lidé v těchto exotických zemích - člověk s rouškou si tam nemusí připadat jako exot. Žádný způsob ochrany není stoprocentní, ale když se zdravý rozum odhodlá vzít koronavirus na vědomí, má široké pole působnosti, jak bojové pole proti koronaviru po troškách vylepšovat. Všechna opatření fungují „pouze trochu“, ale dohromady je ta spousta troch významná.

Co hraje roli?

Britský bloger Nicky Case rozvádí na docela půvabné stránce úvahy - spíše z celkového státního pohledu - o tom, jak velký vliv mají různá opatření na vývoj infekce. Pro představu si tam můžete spustit i řadu simulací a uvědomit si, jaké základní pojmy mají epidemiologové na mysli. Výsledkem pro každého může být mix činností, který by doporučil ostatním, ti nejodhodlanější pak i sobě. Zásadní roli při tom má snaha, aby společné dodržování pravidel snížilo reprodukční faktor R pod hodnotu 1.
Co tedy Caseovi vychází? Stručně řečeno (s některými procentními odhady):
  • Neodržování pravidel vede k jistotě rychlého nárůstu
  • Mytí rukou, zvýšená hygiena: 25% zlepšení
  • Každý stupeň Celsia venkovní teploty: 1,2% (rozdíl zima-léto znamená například v New Yorku 31 %)
  • Silné sociální distancování, uzavření města (Londýna): 70%
  • Slabě dodržováné distancování nepřevrátí faktor R pod 1, ale aspoň zachrání řadu životů. Stále ale přehltíte jednotky intenzivní péče.
  • I po dlouhém uzavření se dostaví druhá vlna poté, co ho uvolníte, protože potíž se zvyšováním faktoru R nad 1 se podobá situaci na počátku. Uzavření není lék, způsobí jen odklad
  • Opakovaná kratší uzavření: zabrání přehlcení jednotek JIP. Uzavírání však neřeší spoustu jiných problémů, například ekonomickou situaci a psychické zdraví lidí.
  • Testování, trasování a izolace jsou významným aspektem řešením - stačí zachytit 60% kontaktů, aby se faktor R snížil pod 1
    • Izolace nakažených se symptomy nemoci: 40%
    • Karanténa lidí bez symptomů: až 50%
  • Rouškou chráním ostatní, ne sebe, protože rouška zachytí větší kapky, které se šíří ode mě z úst lépe než drobné kapičky aerosolu, který vzniká při rozptýlení (Poznámka: respirátorem chráním naopak více sebe, protože při výdechu je respirační otvor otevřen). Účinnost roušek není přesně známa, u chřipky je to do 70%, důsledné používání roušek by ve stejném případě znamenalo totéž co efekt uzavření
  • Souhra hygieny, testování, trasování, izolace a roušek zajistí snížení faktoru R pod 1
Uvedená čísla se mohou ukázat iluzorní, ale promyslet si podobná tvrzení může hodně napomoci v orientaci. Je těžké se smířit s opakovaným utahováním-povolováním předpisů, ale bez vakcíny je to jediná strategie vedoucí k dlouhodobému udržení viru pod kontrolou.

Nejúčinnější akcí proti koronaviru je akce provedená co nejdříve to jde. Například dezinfekce či mytí rukou ihned po příchodu domů. Pro kontakty bude za koronavirového stavu vždy platit „čím méně, tím lépe“: zejména méně návštěv zařízení s velkým počtem lidí. A když to jde, tak zvažovat okolnosti, třeba až do podrobností: v restauraci se toto léto vyhnout klimatizaci, protože cirkulace v místnosti virus spolehlivě roznáší. Větrák v místnosti obrátit směrem ke dveřím, protože žene vzduch s potenciální nákazou ven. Na podzim je důležitější než jiné roky nechat se očkovat proti chřipce, protože souběh chřipky a covidu-19 může problémy umocnit. I ten, kdo se rozhodne, však nemusí mít vyhráno, protože protichřipkových vakcín bude letos nedostatek.

Situace v regionech zemí jsou také velmi odlišné. To je naděje tam, kde jsou celkové výskyty vysoké. V takové zemi je důležité, jestĺi má ohniska jen v několika místech a jinde se virus prakticky nevyskytuje, protože pak lze ohniska lépe izolovat. Vyplatí se mít ohniska na vědomí a přizpůsobit jim chování. V České republice bude Praha vždy kandidátem na živné ohnisko nákazy díky četným stykům mezi lidmi a silným přílivem turistů. Úvahy tohoto typu mohou pomáhat podobně jako hygiena.

Česká republika

Co vychází z dosavadního průběhu koronavirových dat jednotlivých zemí? Podívejme se nejprve na okamžiky, kdy se lámal chleba u nás.   Česká republika - nakažení, aktivní, uzdravení, mrtví Česká republika: počty nakažených, aktivních, uzdravených a mrtvých. Pravidlo levé ruky: 4. května začínáme s optimismem?

Na „boulích“ grafu nakažených je po 15. březnu, kdy došlo k zavedení nouzového stavu, vidět dvojí menší zpomalení nárůstu: poprvé kolem 20. března a podruhé od 29. března. Křivka uzdravených se opožďuje za nakaženými téměř o měsíc, přesto jsme relativně brzy dosáhli 13. dubna maxima aktuálně nemocných (aktivních). Datum 4. května ukazuje zajímavou situaci: počet uzdravených začíná převyšovat počet aktivních. Zároveň tvar grafu připomíná gesto, které na mnoha místech zeměkoule znamená: je to OK. To „pravidlo levé ruky“ uvidíte, představíte-li si zelenou křivku jako palec, modrou jako ukazováček a červenou jako ostatní prsty v zákrytu. S ohledem nebo bez ohledu na tuto představu se epidemiologům v takovém okamžiku vrací barva do tváře a začínají uvažovat o uvolnění opatření. To politici rádi ve zrychleném režimu realizují, neboť lidé mezitím ztratili hodně nervů a trpělivosti. Téměř ve stejném čase jako u nás dospělo k tomuto stavu Turecko či Itálie, která ovšem začala dříve a v myšleném levorukém gestu má velice dlouhé prsty. Francie se pak k uvolňování připojila dominovým efektem, přestože prsty ještě ani nesepnula.

Nejpostiženější země evropské vlny

Ve světovém kontextu se ohniska nákazy posunují od počátku v Číně přes většinově zvládnutou vlnu v jihovýchodní Asii, daleko méně úspěšně odraženou vlnu v Evropě, dosti katastrofickou situaci v Severní Americe až k propuknutí krize v Latinské Americe a Africe, kde jsou navíc často na štíru s úplností a důvěryhodností dat. Nikde se nepodařilo zvládnout krizi v zárodku tak jako v zemích kolem původního výskytu v Číně. O počtu mrtvých nula ve stomilionovém Vietnamu a do deseti lidí v Hongkongu či na Tchajwanu se může lidnatým zemím v západní Evropě jen zdát. Směrem na východ se však i v Evropě koronavirové počty snižují. Pro znázornění těžkého zásahu nemoci a postupného zvládání situace dobře poslouží data z vývoje v nejpostiženějších zemích Evropy a blízkého okolí.
Rusko    -    Velká Británie    -    Španělsko
Itálie    -    Francie    -    Německo
Turecko    -    Belgie    -    Bělorusko
Holandsko    -    Švédsko    -    Portugalsko

Vývoj nakažených (červená), aktivních (modrá), uzdravených (zelená) a mrtvých (žlutá). Data vypovídají o kvalitě vývoje v jednotlivých zemích, měřítka v grafech se liší.

Při bedlivějším pozorování lze odlišit země, kde se již plynule daří potlačit počet aktivních případů (Itálie, Německo, Švýcarsko). Ostatní podléhají několika typům problémů. Ve Španělsku a Turecku se vyskytly peripetie se snižováním aktivních případů, jinde počet aktivních dosud neklesá (Francie, Belgie), některé země nevykazují dobře uzdravené (Holandsko; ve Švédsku a v Portugalsku k tomu přistupuje datové kouzelnictví s uzdravenými). Samostatnou kapitolou jsou postsovětské země, které mají tendenci vykazovat nejnižší počty mrtvých vzhledem k nakaženým. Před Ruskem, které je nejvíce sledováno, je na místech s nejmenším podílem mrtvých ještě šest dalších postsovětských zemí. Zřejmě jde ještě o reflexy z dob minulých.

Zajímavé je také posoudit země z hlediska „semaforu“, jak naše vláda z pohledu naší republiky pojmenovala barevné označení zemí pro bezpečný vjezd. Stejnou zelenou bezpečnou barvou jsou označeny Francie, kde zůstává 90 000 aktivních případů či Belgie s 30 000 případy, nebezpečnou červenou je označeno Portugalsko s 12 000 případy. Do nevýhodné situace se dostává Švédsko, kde počty nákaz sice postupně, ale přece jen znepokojivě narůstají.


Dosavadní vyznění

Světové regiony

Představu, co zeměkouli s covidem-19 vbrzku čeká, napoví pohled na graf vývoje pandemie po světových regionech. Regiony v grafech respektují členění podle serveru worldbank.org, dělicí čáry regionů vedou po společenskoekonomických hranicích spíše než po těch zeměpisných. Pro srovnání jsou ještě doplněna data za EU a celý svět. Východní Asie, první zasažený region, je také nejdál ve snižování počtu aktivních případů. I zde, podobně jako na Středním východě, kde byl nejprve zasažen Írán, je však na počtech aktivních případů patrná již třetí vlna. Evropě se zatím daří udržovat stabilní situaci poté, co se snižování počtu aktivních při rozvolňování víceméně zastavilo (výrazně negativně zde do bilance přispívá Rusko). Do nepříjemného neznáma však směřuje situace jinde ve světě - v Severní Americe, Jižní Asii, Latinské Americe a subsaharské Africe. Evropa a Střední Asie    -    Severní Amerika -    Latinská Amerika,
Střední východ a Severní Afrika    -   Jižní Asie    -    Východní Asie a Pacifik,
Subsaharská Afrika    -    Evropská unie    -    Svět.

Nakažení (červená), aktivní (modrá), uzdravení (zelená) a mrtví (žlutá). Aktivní případy ve světových regionech do června nikde neklesají.


Ve třech regionech s nejhorším aktuálním vývojem připomíná lavinovité šíření dokonce i velikost denních přírůstků. Nejvýraznějším představitelem těchto zemí je nyní Brazílie. Souhra různých vlivů tu způsobuje, že Brazílie může vyjít z krize jako nejpostiženější země na světě, což se dlouho po hrozivém vývoji v USA zdálo nemožné. Snoubí se tu zlehčující přístup prezidenta k nemoci (k moci možná také), společenský způsob života známý z karnevalů, nemožnost sociálního distancování ve velkých chudinských čtvrtích velkoměst i problémy s dodržováním hygieny. Všeobecný chaos dovršila vláda, když přestala zveřejňovat souhrnná data o koronaviru. Nejvyšší soud jí vzápětí nařídil, aby s tím znovu začala, ale beznadějnost situace vyvolává obavy z vojenského řešení napětí. Stav v brazilských nemocnicích může být dalším synonymem pro humanitární katastrofu. Brazílie nyní figuruje v celkových číslech na druhém místě za USA, počet testů je tu však podstatně menší. Dohady o velkém počtu neregistrovaných případů jsou na místě.
Latinská Amerika    -    Jižní Asie    -    Subsaharská Afrika

Lavinovitě rostoucí denní přírůstky aktivních případů. Data Latinské Ameriky jsou ovlivněna spory o zveřejňování údajů v Brazílii. Mínusový údaj ubírá jejímu grafu na tragičnosti.

Severoamerický povzdech

Média v USA ovšem začíná silně fascinovat především graf přírůstků nakažených v Severní Americe (s přední rolí USA) a v Evropě. Na něm je protiklad ležérního a opatrného přístupu k řešení krize vidět nejnázorněji. Při pohledu na dynamiku severoamerického nárůstu ve druhé polovině června a tvrdošíjného opakování z úst prezidenta Trumpa, že virus zmizí, asi zmizí či doufá, že zmizí, se vkrádají na mysl představy o bezvýchodnosti či cestě do pekel - peklo je v tomto případě nahoře. Ještě na začátku dubna se přitom severoamerický vývoj podobal tomu evropskému, jen zaostával o týden. Severní Amerika (červená) a EU (zelená) - denní přírůstky nakažených

Na začátku dubna si ještě mohly podat ruce. Na konci června - jistota desetinásobku.

Kde hledat ty nejopatrnější?

Na opačném konci spektra reakcí nabízejí úplně jiný příběh Vietnamci. Tato země do června oficiálně nenahlásila jediného mrtvého na covid-19 a mezi jejími asi 350 případy byl dosud nejvážnější „pacient 91“, britský pilot ve službách vietnamského národního dopravce. O urputnosti boje proti jeho úmrtí svědčí více než 50 nabídek Vietnamců na darování vlastní plíce, protože pilotova situace dlouho hrozila nutností transplantace. Britové tedy mají důvod se vietnamskou situaci zabývat a tak jako článek BBC se ptát, jak to země dokázala. Potažmo když ostrovní Velká Británie má třetí nejvyšší počet mrtvých na covid-19 na světě a Vietnam dlouhou hranici s Čínou. Prvním postřehem je, že Vietnamci měli velice malé okénko na včasnou reakci, protože nákaza byla od začátku za jejich humny. Zareagovali ale okamžitě a zavedli podle Britů extrémní, ale citlivá opatření. Přesto je v součtu plusů a minusů sporné, zda si země mají z vietnamského postupu brát příklad.

Vietnamci se při vědomí slabostí svého zdravotního systému rozhodli pro preventivní opatření hned na počátku ledna, když se dozvěděli o prvních dvou obětech ve Wuchanu. Po zjištění prvního vlastního případu 23. ledna pak spustili plán naplno. Obsahoval opatření, která jiné země zavedly o týdny později: cestovní omezení, pečlivé sledování a trasování případů, uzavření hranic s Čínou a pečlivé zdravotní sledování na hranicích a jiných citlivých místech. Školy byly zavřeny na konci ledna. Od půli března se k tomu přidala čtrnáctidenní striktní karanténa v centrech zřízených vládou, platící pro osoby při vstupu do země a pro všechny, kdo přišli do styku s nákazou. Masivní testy (pouze) v karanténě zjistily, že 40 procent zasažených by o svém nakažení nevědělo. K maximální opatrnosti vedly Vietnam zkušenosti z minula: se SARSem v roce 2003, ptačí chřipkou v roce 2010 a častými výskyty spalniček a horečky dengue. Pro absenci mrtvých bylo zásadní, že se nákazu podařilo udržet mezi studenty a těmi, kdo přicestovali zvenčí, vesměs mezi mladšími ročníky. Zdravotní systém se tak nemusel potýkat s potížemi starších pacientů a mohl se soustředit na nákladná opatření pro menší skupinu lidí a pro vznikající ohniska nákazy. Tak byla, podobně jako u nás na Litovelsku, dočasně uzavřena dvě menší území poblíž Hanoje. Naproti tomu Vietnam nikdy formálně nezavedl úplné uzavření země a neprováděl hromadné testování. K razantním opatřením Britové suše konstatují: „Musíte si být jisti, že veřejnost je s vámi na stejné lodi“. To ve Vienamu podporuje maximální komunikační aktivita vlády: pravidelné SMS zprávy všem lidem od začátku radily, jak se proti nakažení chránit. Vedení země využilo obvyklé propagandistické nástroje a nasadilo účinnou rétoriku válečného konfliktu - vnějším nepřítelem byl tentokrát virus. Rétoriku účinnou tak, že vláda musela krotit zájemce nabízející darování vlastní plíce s tím, že to ani není zákonně proveditelné.

Brit, a Čech neméně, si klade typickou otázku: jsou vietnamská data důvěryhodná? Autoritářský Vietnam pověstí důvěryhodné země neoplývá, nicméně to, že v případě covidu-19 mají data reálný základ, je nepřímo potvrzováno z lékařských i diplomatických kruhů. Nikdo zkrátka nemá zprávy o nepotvrzených případech, lékařské odhady sedí s vládními čísly. Kde jsou tedy problémy vietnamského přístupu? Starší generaci lidí u nás to není třeba vysvětlovat dvakrát. Organizace Human Rights Watch poukazuje na všudypřítomnou síť informátorů předávajících hlášení nahoru. Informátor je zřízen pro jakékoli informace, ať jde o názory lidí v okolí nebo dodržování koronavirových nařízení. Zároveň nemůžete očekávat, že si o této výpomoci vládě přečtete v médiích. A jaký vliv mělo řešení na ekonomiku země? To i zde nikdo nemůže vědět. Tuto otázku si kladou všechny země světa bez rozdílu přístupu ke koronavirové krizi. Donašeči však naštěstí nejsou pro zvládnutí epidemie úplně nezbytní, jak je vidět v Hongkongu a na Tchajwanu. Pro nynější i budoucí pandemická řešení je ostatně těžkou překážkou, že svět nemá prostředky na to, aby konzultaci s Tchajwanem jako zemí se vzorově zvládnutou reakcí proti covidu-19 prosadil přes odpor Číny na půdu Světové zdravotnické organizace. Důležitým prostředkem k tchajwanskému úspěchu bylo používání chytrých mobilních sledovacích aplikací, což - pokud to nepovažujete za demokratičtější - je alespoň modernější způsob než ve Vietnamu. Větší vlnu nákazy zažily Austrálie (maximálně kolem 5 000 aktivních případů) a Nový Zéland (maximálně méně než 1000 případů), kterým se však extrémně rychle podařilo tyto počty srazit. Novému Zélandu dokonce v první dekádě června dočasně na nulu.

Rozdíly v Evropě

V západní části Evropy se z trendu maximálního omezení společenských aktivit vydělily nejzřetelněji dvě země, Velká Británie a Švédsko, na východě zvolilo nejuvolněnější reakci Bělorusko. Ve Velké Británii bylo původní vůdčí vládní myšlenkou jít až na hranici promořenosti covidem-19 a tímto způsobem získat následnou hromadnou imunitu. Švédsko mělo trochu skromněji definovaný cíl: důvěrou v rozumné chování občanů dokázat, že se nezahltí zdravotní systém. Bělorusko zavedlo nejméně restrikcí, nebyl omezen ani přístup na ligové fotbalové zápasy. Velká Británie později s vidinou katastrofického vývoje přistoupila ke šlápnutí na brzdu a zavedla režim s uzavřením škol a omezením vnitrostátního cestování. Při srovnání nakažených a mrtvých v těchto zemích vzhledem k počtu obyvatel s nejvíce zasaženou zemí západní Evropy Belgií se tyto přístupy dobře odrážejí. V Bělorusku a Švédsku se razance nárůstu udržuje, první vlna covidu-19 tam bude působit déle. Na první pohled je patrné již zmiňované odlišné vykazování počtu mrtvých v Bělorusku.
Vývoj covidu-19 vzhledem k počtu obyvatel v Bělorusku (čevená) doplněný Belgií (modrá), Velkou Británií (zelená) a Švédskem (žlutá)

Vlevo počty nakažených na milion obyvatel, vpravo mrtví.

Růst počtu nakažených se v Bělorusku a Švédsku do půli června nezastavil. Nakažení se v Bělorusku množí, problém s mrtvými však země nevykazuje.


V případě Švédska je však jeho přístup nejlépe srovnatelný s dalšími zeměmi skandinávského poloostrova, které mají obdobné zeměpisné i společenské podmínky, liší se tedy jen rozsahem omezení. Švédská vláda, která doufala, že volnější režim povede k rychlejšímu získání imunity v populaci, zatím dosáhla jen malého procenta promoření, dostává se však do cestovní izolace a ztrácí také důvěru Švédů kvůli vysokému počtu úmrtí. Vývoj covidu-19 vzhledem k počtu obyvatel ve Švédsku (červená), Norsku (zelená) a Finsku (žlutá)

Vlevo počty nakažených na milion obyvatel, vpravo mrtví. U mrtvých je nejlépe vidět švédský problém.


Světová zdravotnická organizace: nerozhodné vedení


Každá země se potýká s dilematem, zda při epidemii zasáhnout razantně či mírněji, záhy či raději vyčkat. Ani Světová zdravotnická organizace se nemůže pochlubit jasnou zprávou ze svých pandemických zkušeností. Zasáhla dosti úspěšně v případě epidemií SARS a ptačí chřipky. Epidemie nepropukly v té míře, které se celý svět obával. V důsledku problémů s finanční krizí po roce 2008 začalo krystalizovat vědomí, že organizace svými varováními spíše straší, a mocnosti ji začaly finančně omezovat. I to je příčinou váhavých kroků, které organizace při koronavirové krizi předvádí. Pomalá reakce na varovné lednové zprávy z Číny a nejasné instrukce ohledně nošení roušek jí určitě neslouží ke cti.

Přijdou u nás další vlny?

My a sousedé

V českých zemích více než 80 procent lidí nezná ve svém okolí nikoho, kdo by onemocnění prodělal. Psychologicky jsme neprošli zážitkem potvrzení obav, se kterými jsme patnáctého března vstupovali do nouzového stavu. Po dlouhém údobí zákazů jsme rádi, že se při současném uvolňování zase můžeme cítít „jako lidi“. Postřehy z dat naproti tomu říkají, že to není tak jednoduché. Jaké je srovnání významných aspektů v polovině března a v polovině června?

15.března 11.června
Počet aktivních případů Svět 84 280 3 565 698
ČR 253 2 361
Číslo R '' Kolem 2,5 Kolem 1
Hranice '' Uzavírány Otevírány do střední a západní Evropy
Nálada '' Obavy, přijetí pravidel Máme to za sebou


Podíl lidí prošlých nákazou se u nás pohybuje v reprezentačním populačním výběru podle květnových předběžných odhadů výzkumu Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky v rozmezí do 1,294 procenta. Jednoduchá úvaha napovídá, že když uzavření stáhlo reprodukční číslo R o několik desetin, uvolnění může mít opačný efekt, pokud naše chování nezpozorní.

Konec omezení na hranicích otevírá otázku, jak na tom jsou okolní země. Z porovnání vývoje aktivních případů vychází nejlépe Rakousko, které rychle zvládlo počáteční nápor infekce z italské lyžařské vlny, jíž byli Rakušané vystaveni bezprostředněji než my. Německá křivka se možná podle očekávání tvarem podobá té rakouské, v červnu tam ale vývoj nabral nově nepříjemné obrátky po zmiňované nákaze na jatkách v Severním Porýní-Vestfálsku.

Slovensko zvolilo poněkud odlišné metody potírání koronaviru než Česká republika a číselně dopadá velice úspěšně. Slovenští politici se jako příklad pro ostatní okamžitě začali chránit rouškou, zavedli jako jediný stát v Evropě státní karanténu připomínající tu vietnamskou a také používají jinou metodu počítání úmrtí než jakou uplatňuje Česká republika. Na Slovensku totiž na rozdíl od nás k zanesení do počtu covidových úmrtí nestačí, že pacient byl koronavirem nakažený, počítáni jsou jen ti, co zemřeli „prokazatelně na následky tohoto onemocnění“. Pro dovolenou na Slovensku naše servery aktualizují potřebné informace - rádi, protože podobně jako o Chorvatsku mohou přinášet dobré zprávy. Ty ovšem chybí z Polska, kde situaci výrazně ovlivňuje ohnisko ve slezských dolech. Vývoj aktivních případů v Rakousku, Německu, Slovensku, České republice a Polsku. Jsme "skoro uprostřed" na čtvrtém místě.

Kam se posouváme?

Pandemie je typický problém, který vyžaduje brát v potaz mnoho faktorů najednou. Zároveň musí jeho řešení pružně reagovat na aktuální stav, protože situace se rychle mění - stabilní výskyt je spíše výjimkou. Opatření, které vidí jen zdravotní nebo jen ekonomický cíl, se pravděpodobně brzy ukáže jako nedomyšlené. Předčasné otevření ekonomiky se může odrazit v nárůstu nakažených. Výpadek pracovních sil a karantény pak hospodářství naopak ještě více ochromí. Přílišné soustředění na covid-19 zase může vyvolat potíže nejen v ekonomice, ale i v zanedbávaných oblastech zdravotní péče. Je proto na místě uvažovat o správném mixu opatření a mít pochopení pro střídání kroků vpřed s kroky vzad. Předpovědi dalšího vývoje jsou dostupné v rozsáhlých rozborech. I v televizi však lze publiku vysvětlit myšlenku, že podle té které studie se celostátní produkce propadne nejméně, bude-li reprodukční číslo R dejme tomu 0,75, a že je dobré vývoj do jeho okolí směrovat.

Řeč čísel nabízí pro paradox uzavírání a otevírání zemí stručné vysvětlení. Mezi těmito dvěma rouhodnutími je zřetelný rozdíl. Uzavření bylo prioritně diktováno epidemiologickou úvahou, na otevření má přednostní vliv uvažování politicko-psychologické a ekonomické. Ekonomiku nelze vystavovat tak enormnímu dlouhodobému tlaku. Firmy a lidé trpí nejen klesajícími čísly produkce, ale především zpřetrháním složitých vazeb vztahů, plateb či zaměstnanosti. Státům nastává závažný problém zvyšování státního dluhu. Nezbývá jiná možnost než otevření provést a následně provádět příležitostné kratší uzavření-otevření s tím, že největší díl odpovědnosti se přenáší na rozumné chování obyvatel a chytré trasování případů. Nikdo nezměří, kolik lidí si účinně umývá ruce. Nikdo hned neví, zda v Německu nesměřujete do té nejpostiženější oblasti. Právě proto je v této době zásadní nezapomínat na protiepidemické obranné reflexy.

Mnohde zůstane nadále palčivou často kladená otázka vůči restriktivnímu řešení koronavirové krize. Stojí to za to? Ani razantní zákrok proti covidu-19 nezabrání tomu, že tato nemoc letos v reálném odhadu překoná jinak nejnebezpečnější tuberkulózu, která si vybírá až 1,8 milionů obětí ročně. Pokud jsou pro někoho takové ztráty přijatelné, může v tu chvíli argumentovat ztrátami při španělské chřipce před sto lety, která skolila desítky milonů lidí. Mít před očima některý z jednoduchých náhledů bude vždy lákavé. Jako je lákavé myslet především na sebe. Pokud rozšíříme britský postřeh z vietnamského případu na představu, že všichni jsme na jedné pandemické lodi, je vidět, že se na ní pasažéři ubytovávají po nepředvídaných skupinách. Do kajut na jedné straně lodi směřují cestující jako USA a Burundi (jen jedna z těchto zemí má však na to vykoupit pro sebe léčebné prostředky), na protějším konci jsou si blízko nalodivší se Čína a Nový Zéland. Kolem středu lodi sídlí dost opatrných v kabinách různých cestovních tříd. Na cestě z přístavu pandemie by bylo příjemné, kdyby alespoň vesla této lodi byla namířena stejným směrem a nepřipomínaly se nám na ní žádné z problémů archy Noemovy.
Datum: 09.07.2020
Tisk článku

Související články:

Co nám mohou prozradit koronavirové statistiky? (Aktualizováno)     Autor: Pavel Brož (13.04.2020)
Pol roka s koronavírusom: nepredstaviteľné zovšednelo     Autor: Matej Čiernik (27.05.2020)
Sex a násilí v době covidové     Autor: Josef Pazdera (29.05.2020)
Srovnání různých strategií boje s koronavirem     Autor: Vladimír Wagner (07.06.2020)
Milovníci postapokalyptických filmů jsou lépe připraveni čelit pandemii     Autor: Stanislav Mihulka (04.07.2020)



Diskuze:



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace