Fylakopi na Mélu (Milosu)  
Napřed dávní Kyklaďáci, pak Minojci, po nich řečtí Achájci, div ne podle jednotlivých epoch doby bronzové. Prostě míchanice. Dál už normální řecká antika. To vše na malebném sopečném ostrově s bohatými přírodními zdroji, i když pro Kyklady ne vždy typickými. Tedy: Od obsidiánu přes keramiku několika kultur po Paní z Fylakopi a obsidián.

Jižní pobřeží Mélu z lodi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Jižní pobřeží Mélu z lodi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Překryv starokykladské kultury minojskou je nádherně vidět v Akrotiri na Théře (Santorini). Kykladský ostrov Mélos (alias Milos) nabízí krom něčeho podobného také další patro, překryv toho všeho řeckými Achájci. Na rozdíl od Théry ostrov naštěstí neexplodoval, takže se na něm různé kultury celkem plynule střídaly. Jen v průběhu doby bronzové nejméně tři sofistikované kultury! A nejen střídaly, nejzajímavější jsou překryvy a vlivy.

 

Zvláštní ostrov

Mélos najdeme na jihozápadě Kyklad, tedy v Egejském moři, 160 km jihovýchodně od Athén. Už z vnějšího pohledu působí tento docela hornatý ostrov hodně zvláštně. Pobřeží je většinou špatně přístupné, zato mnohde kontrastně barevné: nejen sněhobílá, šedá a černá, ale taky jasně oranžová, temně rudá, dokonce i fialová a místy sírově žlutá. I naprostý geologický laik tuší, že tady lze čekat ledacos. Už v pozdním paleolitu zde lidé našli bohatá naleziště kvalitního obsidiánu. Nebudu opakovat, co jsem o jeho těžbě a využití napsal v článku Obsidián – dávná materiálová inovace.

Džbán z předělu rané a střední doby bronzové, Fylakopi I až II, kolem 2000 před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Džbán z předělu rané a střední doby bronzové, Fylakopi I až II, kolem 2000 před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Mélos (Milos) je podobně jako Théra (Santorini) živou sopkou, naštěstí jde o sopku menší a hlavně mnohem mírnější. Mořská kaldera kolem přirozeného přístavu Adamas (Adhamandas) sice svědčí o divočejší minulosti, ale v měřítcích geologického času. Kontinuální lidské osídlení zde začíná neolitem, z valné části právě kolem obou hlavních nalezišť obsidiánu (kousíček nad Adamas a v horách u Demenegaki), a tektonikou zřejmě není postihované nad míru v Řecku obvyklou. Z dob před příchodem lidí zůstaly na ostrově krom jiného divoké kozy a velezmije (Macrovipera schweizeri).

 

Od začátku doby bronzové (3200 před n. l.) se tu rozvíjí Kykladská civilizace rané doby bronzové a nejvýznamnější lokalitou se postupně stává Fylakopi. Střídání dalších kultur bohužel nelícuje přesně s jednotlivými epochami doby bronzové.

Minojci sem přicházejí asi už koncem rané doby bronzové, ale jejich vliv je nejsilnější až začátkem pozdní doby bronzové. Pak se hned objevují řečtí Achájci, dominantní po zbylou většinou pozdní doby bronzové. Po mezeře po pádu civilizace mykénského typu sem přišli řečtí Dórové, což už je začátek normální antiky. Oproti Théře je tady kompozitní minojsko-kykladská vrstva méně noblesní, zato kontinuita je fascinující. Nic tu nebouchlo, všechno se nějak podivně prolíná, rozhraní nejsou ostrá. Théra je odtud jen 90 km na jihozápad až západ, přesto se její exploze na památkách ve Fylakopi nijak viditelně nepodepsala. Možná je to polohou na útesu nad severním pobřežím.

Nerad bych výběrem témat vytvořil dojem, že Kyklady jsou sopečné ostrovy. Opak je pravdou, víc sopek už snad v tomto nádherném souostroví není. Kyklady jsou rozmanité; častěji než sopečné horniny tam potkáme granodiority, amfibol, různé tvrdé břidlice, ale také dolomity, vápence a mramory. Zrovna typické nejsou ani překryvy starokykladské kultury minojskou kulturou z Kréty, ba ani definitiva v podobě vylodění řeckých Dórů. To vše se krom Théry a Mélu hledá na Kykladách jen obtížně. Přesto nelze učinit závěr o kauzální vazbě sopek, Minojců a Dórů na Kykladách, byť to na pohled tak vypadá. (Jinde na Kykladách přišli po Achájcích řečtí Aiólové a hlavně Iónové, takže propad po achájské vrstvě je menší.)

Na Mélu nebyly propady kultury působené geologickými jevy, nýbrž lidskými problémy: pádem mykénské civilizace na konci doby bronzové, pak uprostřed řecké klasické doby zničující invazí Athéňanů, viz článek Mélský dialog. Mélští se z ní oklepali až v helénistické době (na Kykladách: v ptolemaiovské). Tehdy krom jiného importovali i sochu, která se v nové době stala slavnou pod titulem Venus de Milo. Neoblibuji tuto estetiku, ba ani sopky, navíc polezlé hady a kvantem turistů, přesto tvrdím, že Mélos patří k zvláště impozantním kykladským ostrovům, přestože nemá „kykladské idoly“ ani zachované chrámy z řecké archaické doby.

Mnohočetné keramické kerny z Mélu. Závěr rané doby bronzové, Fylakopi I, 2300–2100 př. n. l. Ashmolean Museum v Oxfordu, AN 1926.677, AN 1971.157. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Mnohočetné keramické kerny z Mélu. Závěr rané doby bronzové, Fylakopi I, 2300–2100 př. n. l. Ashmolean Museum v Oxfordu, AN 1926.677, AN 1971.157. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Rozhraní starokykladsko /minojské

Starokykladská vrstva je zde o něco silnější než na Théře, ale je velice specifická. Samozřejmě pokračuje mohutná těžba, zpracování a export obsidiánu, ale přistupují k ní i další obvyklé položky starokykladské kultury. Bohužel skoro bez kamenných plastik a kamenných nádob, které jsou pro tuto kulturu jinde na Kykladách tak charakteristické. Výjimku představují dokonalé řezby ze steatitu, jednu jsem už ukazoval v článku Krásné kamenné nádoby z Kyklad rané doby bronzové. Důvodem je nejspíš odlišná nabídka materiálů: tuf, bentonit, kaolín, síra…

 

Džbán se svislou hubičkou ve tvaru listu. Závěr rané doby bronzové, Fylakopi I, 2300–2000 př. n. l. Britské muzeum, GR 1842.7-28.821, BM Cat Vases A331. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Džbán se svislou hubičkou ve tvaru listu. Závěr rané doby bronzové, Fylakopi I, 2300–2000 př. n. l. Britské muzeum, GR 1842.7-28.821, BM Cat Vases A331. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Naopak keramika se tady v průběhu rané doby bronzové postupně rozvine nad obvyklý kykladský standard. Až potud je řeč o kultuře, kterou znalci nazývají pre-Fylakopi nebo proto-Fylakopi. Její část pochází právě z Fylakopi, leč mélské zvláštnosti ještě nejsou vyhraněné. (Sladit mélskou místní chronologii s obecně kykladskou, s minojskou a heladskou čili mykénskou je trochu komplikované, zájemce odkazuju na přehledný článeček Stratigrafie Fylakopi.

 

Pro poslední staletí rané doby bronzové, zhruba od roku 2300 před n. l., je zde vyhrazen termín Fylakopi I. Není jasné, nakolik a jestli už souvisí s počínajícím minojským vlivem. Dokonce mi není jasné ani to, zda to je jasné znalcům. (Část z nich tvrdí, že ano, a že nevědomost o tom je problém amatérů jako já; část naopak vyznává, že bůh suď; ba dokonce, že Fylakopi I od Fylakopi II rozliší jen u něčeho nebo za šťastných okolností.) Přináležitost k vrstvě Fylakopi I je jasná u velkých mnohočetných kernů a některých typů džbánů, jsou to hodně charakteristické předměty.

Kernos je nádobka nebo nádoba na obětiny, potká se v řadě kultur. Celkem obvyklé jsou i vícečetné kerny, tedy několik menších nádob v jednom kuse. Ve Fylakopi to před koncem 3. tisíciletí před n. l. přivedli do svérázné podoby, ta se prostě musí vidět. Na jistém britském zámku prý jeden z nich sloužil celou 1. čtvrtinu 20. století k aranžování květin! Další oporou vrstvy Fylakopi I jsou např. džbány s ústím ve tvaru listu.

Mélská miska. Raná nebo střední doba bronzová, Fylakopi I–II, 2200–1700 př. n. l. Ashmolean Museum v Oxfordu, AE 544. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Mélská miska. Raná nebo střední doba bronzová, Fylakopi I–II, 2200–1700 př. n. l. Ashmolean Museum v Oxfordu, AE 544. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Některé typy nádob naopak tvrdošíjně vzdorují dokonce i oxfordským učencům. Jako příklad uvádím „mélskou misku“ (to je terminus technicus) s určením Fylakopi I až II.

Fylakopi II zhruba odpovídá střední době bronzové, 2000 až 1700 před n. l. Z kontextů je jasné, že minojský vliv na Mélu v této době výrazně sílí.

Mélská keramika zůstane pojmem pro kvalitu i v řadě následujících epoch, přes všechny proměny svých technologií a výtvarných stylů napříč tisíciletími.

Mimo Mélos a Théru se něco aspoň trochu podobného najde na Kykladách snad jenom na Paru, ale v mnohem menším měřítku. Jinak se musí prstíčkem šťourat, např. na mnohem větším a dříve i později bohatém Naxu se vyšťourají 2 malé střepy minojsko-kykladské keramiky.

 

Létající ryby, fragment nástěnné malby. Fylakopi III/1. Národní archeologické muzeum v Athénách, 5844. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Létající ryby, fragment nástěnné malby. Fylakopi III/1. Národní archeologické muzeum v Athénách, 5844. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Vrchol minojsko-kykladské kultury na Mélu

Minojský vliv je zde nejsilnější v téže době, v jaké bylo v Akrotiri na Théře postaveno „Nové město“, které pak brzy jako celek lehlo popelem, doslova. Tedy v prvním století pozdní doby bronzové, ať už to je 17. století, nebo podle tradičnějších autorů až 16. před n. l. Na Mélu je to vrstva Fylakopi III/1.


Na přepych a velikost Akrotiri tak úplně nemá, nicméně i tady stály výstavné domy s freskami, které zřetelně ukazují na krétské motivy a techniky. Doprovází je importy minojské keramiky z Kréty, doložené jsou také exporty z Mélu této doby na minojské Krétě. Působili zde také minojští umělci, zvláště při nástěnných malbách. Snad nejsilnější připomínkou Akrotiri je malba zvaná dnes Rybář z Mélu.

Fylakopi bylo buď pod silným krétským vlivem, nebo se stalo přímo jedním z minojských sídel. Našly se zde i tabulky s krétským lineárním písmem A. Zato po obsidiánu už nějaký pátek není zrovna velká poptávka.

 

Rybář z Mélu, malba na malém sloupku. Fylakopi III/1. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 5782. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Rybář z Mélu, malba na malém sloupku. Fylakopi III/1. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 5782. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Vana (asaminthos) z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I. Fylakopi III/1. Archeologické muzeum na Mélu, B 885. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Vana (asaminthos) z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I. Fylakopi III/1. Archeologické muzeum na Mélu, B 885. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Mélská keramika z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I-II, Fylakopi III. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Mélská keramika z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I-II, Fylakopi III. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Mélská keramika z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I-II, Fylakopi III. Archeologické muzeum na Mélu, kat. č. B 62. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Mélská keramika z Fylakopi. Pozdní doba bronzová I-II, Fylakopi III. Archeologické muzeum na Mélu, kat. č. B 62. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Paní z Fylakopi. Fylakopi III/2. Archeologické muzeum na Mélu, B 655. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Paní z Fylakopi. Fylakopi III/2. Archeologické muzeum na Mélu, B 655. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Rozhraní minojsko / mykénské

Na Mélu se nestalo nic dramatického, co bychom byly schopni dnes vidět. Minojci nejspíš jen ztratili sílu svého zázemí. Zato se na Mélu objevili řečtí Achájci. Považuju za krajně zajímavé, že kontakty mezi Mykénami a Kykladami stylu Akrotiri nebo Fylakopi jsou potvrzeny i nálezy kykladské keramiky v šachtových hrobkách přímo v Mykénách. Archeologické muzeum v Mykénách je datuje moudře široce, 1700 až 1550 před n. l. Je tedy dobře možné, že zatím spíše pasivní achájská komponenta se po oslabení Minojců začala uplatňovat aktivně. Navíc je mykénská výtvarná kultura stylem i technikou natolik ovlivněná minojskou, že laik je mnohdy nerozliší, ba v neznámém kontextu prý některé předměty zamění i znalec.

 

Řeckými Achájci, resp. převažujícím vlivem mykénské kultury, je poznamenaná vrstva Fylakopi III/2, datovaná do 15. a 14. století. Nejspíš z její pozdní fáze pochází keramická plastika bohyně nebo kněžky zvaná dnes Paní z Fylakopi. Je vysoká 45 cm, zčásti je vytvářená na kruhu, pravděpodobně v 14. století před n. l. V 70. letech 20. století ji Colin Renfrew vykopal v Západní svatyni ve Fylakopi.

 

Vrchol a pád achájského města

V 13. a 12. století před n. l. už Fylakopi vypadá úplně jako achájské město, silně opevněné, skoro bez starších kykladských motivů. To je vrstva Fylakopi IV. Byl zde odkryt i palác mykénského typu (megaron) a svatyně. A v této svatyni se, světe div se, našel obsidián. Evidentně k účelům rituálu. To je možná jediné starokykladské retro v této pozdní době. Nalezené terakotové plastiky jsou zajímavé, ale o minulých tradicích ostrova už nevypovídají.

Terakotová figurka muže ze Západní svatyně ve Fylakopi. Pozdní doba helladská III C, Fylakopi IV, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
Terakotová figurka muže ze Západní svatyně ve Fylakopi. Pozdní doba helladská III C, Fylakopi IV, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Terakotová figurka muže ze Západní svatyně ve Fylakopi. Pozdní doba helladská III C, Fylakopi IV, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Terakotová figurka muže ze Západní svatyně ve Fylakopi. Pozdní doba helladská III C, Fylakopi IV, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Obsidián z Fylakopi. Rané 3. tisíciletí před n. l. - a také koncem bronzové doby ve svatyni. Muzeum hornictví na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Obsidián z Fylakopi. Rané 3. tisíciletí před n. l. - a také koncem bronzové doby ve svatyni. Muzeum hornictví na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Na konci doby bronzové bylo Fylakopi opuštěno, poslední nalezené předměty slušné úrovně pocházejí z doby kolem roku 1100 před n.l. Achájská civilizace zkolabovala, a to nejen na Mélu. Podobný vzestup a pád achájské kultury je pro Kyklady typický, samozřejmě kromě Akrotiri, to prostě přestalo existovat už dřív a jednorázově. Nikde jinde než ve Fylakopi ovšem nenajdeme takovou kompletní a skoro plynulou prolínačku, navíc v dobré kvalitě!

 

Lokalita Fylakopi

Akrotiri se rozprostírá kolem útesu nad severním až severovýchodním pobřežím ostrova. Zdejší nálezy sice nádherně pokrývají dobu od 3300 do 1100 před n. l., ale téměř všechny viditelné zbytky staveb pochází až z posledních dvou století existence tohoto města. Od konce 19. století zde několikrát kopala Britská archeologická škola.

Svatyně, pozdní doba bronzová. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Svatyně, pozdní doba bronzová. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nejstarší, tedy starokykladské osídlení se soustředilo na vrcholu, blízko pozdějších mykénských hradeb, jenže právě vrcholek kopce byl doničený za II. světové války, neboť se tam opevnily jednotky Wehrmachtu. Prý to samotným opevňováním poničili víc než následnými boji. A už předtím se tu v době bronzové dva tisíce let mohutně přestavovalo a vše bylo nejvíc vystavené erozi.

 

Svatyně, pozdní doba bronzová. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Svatyně, pozdní doba bronzová. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Můžeme vystoupat k mykénské hradbě, ale zajímavější zbytky staveb jsou k vidění v jiné části areálu. Především je tu mykénská svatyně, měla snad dvě části, odlišného charakteru, východní a západní. Právě tam v letech 1974-7 Colin Renfrew znovu kopal a našel toho ještě překvapivě hodně. Ošpagátkovaná cesta nás pustí pouze na vyhlídku nad svatyni...

 

O nejhezčí předměty ze starších nálezů se rozdělila slovutná muzea v Oxfordu, Londýně a Athénách. Archeologické muzeum na Mélu z nich vystavuje kvantum přebytků, mnohdy velice zajímavých. Navíc v něm skončilo snad všechno z novějších nálezů, a těch je požehnaně. Muzeum sídlí v klasicistní budově z roku 1870 na hlavním náměstí v Plaka. Vystřídaly se tam různé úřady ostrova i francouzské vojenské velitelství. Nejlepší sbírku mélského obsidiánu však má Muzeum hornictví na Mélu u přístavu Adamas.

 

Závěrečné poučení a současný Milos

Figurka býka ze Západní svatyně, Fylakopi IV. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Figurka býka ze Západní svatyně, Fylakopi IV. Archeologické muzeum na Mélu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Základní mélskou zkušeností je pestrost krajiny i kultury – a přitom překvapivě plynulé proměny kultur. Tento paradox může být způsoben fragmentární znalostí, ale také nemusí. Možná jsme stopy přírodních i válečných katastrof jenom nenašli. Všechno se však zdá nasvědčovat tomu, že tady žádné výraznější nebyly, že proměny se odehrávaly celkem plynule a časovém měřítku výrazně pomalejším než generačním. Mementem je ovšem srovnání s katastrofickým koncem Akrotiri na Théře i s totálním propadem kultury už koncem rané doby bronzové na Naxu i leckde jinde. Co z toho je typické? To je nejspíš špatná otázka. Pokud jsme na Mélu něco důležitého nepřehlédli, tak to nejspíš může být na různých místech různě, dokonce v rámci jednoho regionu. To je zásadní memento před unáhleným zevšeobecňováním, zdaleka ne jen na Kykladách!

 

Na Mélos, nyní vlastně Milos, teď lidé jezdí hlavně kvůli exotickému koupání na surreálně působících místech. Podle toho také vypadá jejich skladba. Není to podnik levný a až na výjimky ani nijak moc kulturomilovný. Tahle vrstva hostů je na Théře taky, dokonce v ještě hojnějším počtu, ale její Akrotiri je mediálně slavné, takže se dav valí i tam, stejně jako do Muzea prehistorické Théry. Na Mélu jsou „památky“ mimo zájem hlavního proudu hostů. V tamním archeologickém muzeu jsme byli skoro sami. Tato pohoda se ovšem může obrátit v problém. Když jsme chtěli navštívit areál Fylakopi, zastihli jsme ho otevřený až na třetí pokus a po druhé telefonické urgenci. Správce nějak nepočítal s tím, že by tam třeba někdo přišel. S výjimkou nás měl pravdu. Pokud na autobusové zastávce před vchodem vůbec kdo vystupoval, tak kvůli koupání v nedaleké skalní rokli.

 

Literatura a fotogalerie

Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.

Gregory Belivanakis: History of Melos. Athens, 2006.

Kapitola Mélos (Milos) v mé elektronické publikaci Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.

Archeologický areál Fylakopi – fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Archeologické muzeum na Mélu – fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Muzeum hornictví na Mélu – fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.



Video: Mélos (Milos) z ptačí perspektivy

 

Datum: 08.02.2021
Tisk článku


Diskuze:

Takový malý postřeh -

Dalimil Ryšavý,2021-02-09 17:53:33

Všiml jsem si, že se panu Kratochvílovi tyhle rozkošné věcičky, pozoruhodně staré věcičky líbí. Abych se přiznal, já jim také podlehl, jsou pozoruhodně moderní.

Odpovědět

Nezájem o dějiny

Tomáš Novák,2021-02-09 09:31:10

Narazil jste na ožehavé a stále naléhavější téma - obecný nezájem o dějiny, stále výraznější překrucování dějin (hlavně těch novějších) a pocit nepodstatnosti a nedůležitosti historie pro naši současnost. Bohužel s digitálním věkem a globalizací budou tyto trendy jen sílit (trochu se mi přitom vybavuje i online výuka dějepisu). Dnes se nikdo nezajímá o starověké Kyklady, zítra třeba o Přemyslovce a za pár let možná o Druhou světovou válku. A co naše kořeny, význam západní civilizace a třeba taky pocit příslušnosti k euro-americkému kulturnímu okruhu (což je dnes bohužel extrémně důležité téma)? Kam to všechno asi povede?

Odpovědět


Re: Nezájem o dějiny

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-09 11:27:16

No, já jsem vlastně spíš ten odstrašující příklad, ve škole jsem míval z dějepisu 3 až 4. Nevěděl jsem datumy mocipánů a bitev, málem jsem odpovídal, že někdy ve svrchním holocénu, abych dal najevo, že "dějiny" přírody nadřazuju nad lidské namyšlenosti.
Leč vážněji: Každého na starých věcech zajímá něco jiného. Někoho třeba to, jak se lidi oblékali a co jedli a pili za časů prababičky, jiného, jaká auta jezdila v době dědečkova mládí a jestli už měli rádio a jak to chodilo s erotikou. Někdo má rád hrady, někdo zámky, někdo jeskyně. Jedna z mých dcer se vždy děsila jakýchkoli "památek", ale nakonec naznala, že eneoliťáci a bronzáci si uměli vybírat moc pěkná místa, u nás i v Řecku, takže si výlety začala užívat takhle.
Mě zajímají dějiny filosofie, kvůli filosofii, ne ani tak kvůli dějinám. Vždycky mě znova překvapuje, jak málo k nim řeknou díla historiků (nic proti historikům a historii, jen proti monopolu tohoto přístupu), a jak člověku otevřou oči výtvarná díla té doby, jako vstupenka do způsobu vnímání a rozumění. Naštěstí u nich dobře funguje barthesovský přístup "mrtvého" autora: U staré plastiky nebo keramiky nemusím uvažovat o tom, zda autor byl veskrze klaďas nebo sviňák. Každopádně uměl. Dalším dobrým kontextem jsou vědecké objevy a technologie.
Pěkné taky je, že když pracuju s obrazovými databázemi, tak mi občas roboti zajímavě napovídají. Třeba fotku malby na hrnci v řeckém geometrickém stylu navrhne AI zařadit jako "street art". Já jí to zamítnu, ale napadá mě, že kdyby se to vystavovalo prostě jako zajímavá věc a ne jako staré umění, tak by to možná zaujalo víc lidí, hlavně jiné lidi.
K těm možným koncům. Na úpadek mravů a nezájem mládeže si lidé stěžují prokazatelně od té doby, co je písmo, takže bych čekal, že tak činili i před tím. Je to dvojsečné: Na jedné straně marné nářky školního zřízence, na druhé straně by se to bez podobných starostí nemuselo vyvíjet dobře.
My jsme to dopracovali do stavu, kdy sice skoro každý má maturitu, ale ne každý umí odhadnout hoax. Lidi uměj zvládat zkoušky, vyplňovat formuláře testů. Míň lidí umí něco udělat nebo řešit reálný problém, třeba s pomocí znalostí, nebo spíš díky důvtipnosti nabyté mimovolně spolu se znalostmi. Ale to už sem nepatří.

Odpovědět


Re: Nezájem o dějiny

David Oplatek,2021-02-13 07:55:55

Zrovna druhe svetove mam plne zuby. Jakoby se cela historie lidstva tocila jen kolem ni. Takovych zverstev jsme meli, co lidstvo existuje, daleko, daleko vic.

Odpovědět

Počet

Mojmir Kosco,2021-02-09 05:50:56

obyvatel- Dnes na Milosu žije cca 4000 lidí .Kolik jich asi tak žilo v dávnověku .Asi se hlásili ke vzdálenějším civilizačním centrům a ty když padli tak "starosta" přijal nové pány ?

Odpovědět


Re: Počet

Ludvík Urban,2021-02-09 09:48:58

Jo, to je trefná otázka.
když byly děti malé jezdili jsme na Kos. Jižně od něj je Nyssiros, klasicka oválná sopka. Dnes se prý tamní starosta snaží udržet počet obyvatel ostrova těsně pod tisícovkou, aby dostávali dotace, ale v klasické době tam prý žilo na 13 tisíc řeků!
Nedovedu si to skoro představit.

Odpovědět


Re: Počet

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-09 10:35:14

Tyhle ostrovy často měly maximum lidu v řecké archaické době (6. století před n. l.), násobně víc než teď.
Za dávných Kyklaďáků (3. tisíciletí před n. l.) to byla hrubým odhadem tak desetina dnešního počtu, v pozdní době bronzové třeba polovina.
Dávní Kyklaďáci asi byli dost solitérní, asi však uměli částečnou koordinaci mezi lokálními mikrocentry; měli společně sdílené náboženství, včetně poutí, ty mohly zajišťovat i genetický mix populace, plus podobná kultura, bydlení a jídlo, výtvarný styl...
Mélos ale byl dost spceficiký, je na JZ okraji Kyklad a má specifické zdroje. To mohlo působit i později.
Na rozdíl třeba od Théry mělo město slušné zemědělské zázemí a širokou škálu materiálových zdrojů. Město bylo menší než Akrotiri, ale nebylo jen námořním velkoobchodním centrem, mohlo být dobře soběstačné.
Nevíme, jak jednotně fungovali minojci nad úrovní "okresů" Kréty. Nějak jo, ale asi ne na způsob státu.
Za Achájců to mohlo na ostrovech vypadat asi jako když ve středověku potulný rytíř ovládnul vzdálenější městečko, kde si hrál na máču, ale zůstal vazalem pána svého rodu a jeho potomci se postupně pomíchali s místní honorací.
Koncept státu natož národa v novodobém smyslu prostě nebyl, byli uvyklí na slévání etnik (pokud měly funkče analogickou kulturu) a synkretismy, musel to být zvláštní mix svobodomyslnosti a drsnosti. Inu: moře a hory.

Odpovědět


Re: Re: Počet

Oleg Vratislav,2021-02-10 00:07:34

Tuze hezké čtení. Děkuji za zpříjemňování lockdownu.
Olda

Odpovědět


Re: Počet

Eva M,2021-02-10 16:42:31

kolik obyvatel - mne vždy napadne, jak to tam v té době bylo s vodou, protože mám dojem, že dnes jsou tyto kraje dost vyschlé....
-- no a když si pak člověk přečte o dnes pouštních krajích jako o "obilnici Říma" ---
myslím, že toto asi bylo trošku jinak.

Docela mi vrtalo hlavou, zda si středomoří obyvatelé vypásli, nebo zda "to samo"...

Jinak v Chorvatsku mají tadyhle
https://www.chorvatsko.cz/aktual/111202_zaton_pristav.html
potopený antický přístav....

Odpovědět


Re: Re: Počet

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-10 19:08:33

Těžko říct, zajisté víte, jak těžko se mluví o dlouhodobějších změnách klimatu. Aspoň pro východní Středomoří a jeho okolí je dost široká shoda, že v neolitu tam bylo tepleji a hlavně mnohem vlhčeji, a od té doby to vysychá. Sahara prý přestala být zelenou už někdy před ustavením Egypta jako říše začátkem bronzové doby, ale oáz bylo víc a větších. Egypťané se stáhli k Nilu. Paleobotanik ve službách egyptologů mi vysvětloval, že byli šikovní a pole tou říční vodou vlastně proplachovali, nakže se jim to nezasolovalo. V Mezopotámii si to místy zasolili, buď měli míň vody nebo byli míň šikovní.
Římané prý pěstovali kolem řeky, plus zavlažovali saharské oázy z dost hlubokých dolů na vodu a nějak se to pak podělalo. Navíc měli zvyk vzpurná místa solit, např. Kartágo. Nevím, jestli šlo jen o akt symbolický, nebo jestli to tím opravdu poničili. (Podobně nevím, jak moc vadí naše solení silnic, když je u nás dlouhodobě srážek víc než výpar.)
V Řecku je to různé od místa k místu, často to zachraňují hory, zimní sníh a vodovody od horských bystřin. Ostrovy jsou extra problém.
Na Kykladách je o vodu nouze, ale až na výjimky to není úplně tragické. Zlé je to na Théře (Santorini) a Anafi, a nejspíš už dlouho, i když nová doba to doráží. Když člověk už v červnu vidí polosuché fíkovníky a zbytky oleandrů ve vyschlém korytě potoka a kolem jen šutry a trochu suchého trní, tak tuší malér. První déšť přijde nejdřív v půlce září, spíš v říjnu, a vydatný o měsíc později.
O Mélu (Milosu) stran vody nevím. Ale skoro všude místní naříkají, že jim cestovky ničí zdroje vody, že ostrov není stavěný na každodenní sprchování, i víckrát za den. Leckde vodu odsolují a honí to větrníkama, ale pít se to dá jen v krajní nouzi, zvířatům je po tom blbě, ale na ty sprchy a trávníček kolem drahého hotelu nebo mafiánského sídla...
Leckde je to hodně vyhrocené. Např. na ostrově Kós v Dodekanésu berou vodu z čím dál větší hloubky a prý se blíží limitu.
Třeba na Naxu je vody relativně dost, ale opravdu jen relativně, má rozsáhlé hory. Tamní geolog spočítal, že 20 tisíc místních při evropském hygienickém standardu plus totéž množství turistů, co se sprchují i víckrát denně, má násobně větší spotřebu vody než sto tisíc lidí v archaické době, kdy se myli hlavně v moři, i když nejen. Na to nemusel být geolog. On však hlavně spočítal, že tamní koloběh vody to naštěstí právě taktak unese, ale nesmí se to zvyšovat. Jinde je to horší, tu o něco, tu o moc.

Odpovědět


Re: Re: Počet

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-10 20:37:14

Ještě k tomu odkazu. Díky, já podobné znám jen z Řecka a Turecka, Chorvatsko bohužel neznám. Ale jednou jsem byl kousek tím směrem na řeckém ostrově Korfu (Kerkýra). Poměřováno kykladskou přírodou je tam zima, šero (sluníčko tam svítí nějak nesměle) a hlavně mokro, i když nic z toho né tak strašně jako u nás. Žádná totální UV lázeň jako na Kykladách. Přesto se tam snad uchytili už Mykéňáci - a později to Řekové brali ještě dál,do Albánie a Chorvatska. Byly to ovšem příslovečně mokré, temné a studené končiny.

Odpovědět


Re: Re: Re: Počet

Eva M,2021-02-10 21:17:45

Dobrý den, já byla v muzeu k tomu přístavu, ale už je to docela dlouho... takže už jsem se musela podívat na net, už jsem věděla s jistotou jen to, že jsem byla v Zadaru a okolí... ještě tady:
https://www.nin.hr/en/cultural-heritage/ancient-port

:) haha, mokré a studené končiny - :)kdysi jsme tam byli (Korfu) v létě s dětmi a měla jsem problém spát kvůli vedru - :) tak možná tehdy -
-- ale asi se tedy opravdu něco změnilo, a když vezmete, že ten přístav je POTOPENÝ už celkem dlouho, myslím, že s tím dnešní turisté nebudou mít zas tolik co do činění... musely se ty podnebné pásy nějak (mimo jiné) posunout či co...

Ono za dinosaurů údajně byla teplota na Zemi ještě o pár stupňů vyšší, a že toho ty potvory musely sežrat...


I s tím Nilem - myslím,že ty stavby, které jsou dnes uprostřed pouště, na (polo)pouštních místech nedávají smysl.... že by se s tím tam někdo babral v takovém vedru, jak je tam dnes? a ještě Olympijské hry a tak (ale ty třeba byly někdy na podzim..)?

Odpovědět


Re: Re: Re: Počet

Eva M,2021-02-10 21:35:29

PS Jak jsem tak hledala, zda jsem se s tím muzeem nespletla, našla jsem
https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-37367-2_18

"There are 33 underwater sites currently registered in the SPLASHCOS Viewer"

...což je docela hodně; asi to v dávných dobách - tedy včetně těch, o nichž mluvíme - v oněch končinách vypadalo o dost jinak....

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Počet

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-10 23:03:00

Nouze o jinou vodu než mořskou a posuny pobřeží jsou dvě naprosto různé věci. S tou druhou je to strašně složité, zvlášť v daných místech: opravdová změna výšky hladiny, tektonické poklesy částí pobřeží (v Řecku a v JZ Turecku se málem každý okres pohybuje tektonicky jinak), sesuvy půdy a eroze, naopak usazeniny. Klidně je jeden antický přístav dneska 10 km ve vnitrozemí a kousek vedle jiný 10 m pod vodou. Na Kykladách se to nějak podivuhodně kompenzuje, takže v době bronzové byla většina dnešních pobřežní linií jen několik metrů nad tehdejší hladinou. Čekalo se víc.
A ke stavbám v pustých místech: Řekové zase z gustem stavěli sakrální stavby a občas stadiony nebo divadla i ve špatně přístupných horských polohách. Pak z toho vzešla móda poutních kostelů na spíše lezecky přístupných místech.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Počet

Eva M,2021-02-10 23:38:55

aha, já už jsem si malovala, jak ty ostrovy byly větší (i když při těch strmých svazích...), tráva zelenější... podnebí věčné jaro...

ale nad těmi stavbami člověk žasne...

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Počet

Zdeněk Kratochvíl,2021-02-11 10:07:52

Už jsem to tady nechtěl dál rozmazávat, ale s tou trávou jste mě dostala. Dokonce zelenou! Dlouho jsem tvrdil, že na Kykladách není nic, co by se dalo nazvat trávou v našem smyslu slova. Že když to tak někde z dálky vypadá, tak zblízka je to drobné bodláčí, v létě spíš nahnědlé. Až jsem před Vánocema na naxijské vysočině potkal podél potoka pruh opravdické rašící travičky, by jí skoro 1 x 10 m! A na Andru, nejvlhčím a nejchladnějším ostrovu Kyklad, je v jednom údolí kolem pramenů ve stínu platanů místo, kde se tráva drží až do léta, ještě v červnu dokonce zelená. Athéňáci se tam na ni jezdí dívat, je tam vyhlídková hospoda. Je to hodně jinačí svět. Když v horách něco vypadá jako borůvčí, tak jsou to maličké dubny s drobnými ostnatými lístečky. Mají i adekvátní žaludy, takže člověk má tedndenci se instinktivně shýbat pro borůvku. Ale na vysočinách tam v červnu kvete janovec, jako v létě u nás.
Když koncem října poprvé důkladně zaprší, tak se ostrov rozvoní pryskyřicí, jak totálně uschle vypadající sporé keříky ruší své pryskyřičné zapouzdření. A koncem listopadu vyrážej z holé země mezi šutry jarní kytky, kvetou citroníky, sklízí se pozdní olivy a pomeranče - přes naši zimu, tamní dobu dešťů, je náš podzim a naše jaro naráz, ale prší skoro vodorovně, protože fičí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Počet

Eva M,2021-02-11 22:00:26

"Dokonce zelenou! " - já jen, kdybyste tu písničku meznal - "The grass was greener. The light was brighter. The taste was sweeter... etc." :)

čtla (zběžně) jsem African humid period na wiki - opravdu to bylo dávněji...no nic, zas vedle :)
tak jo, tento článek již Vám plevelit nebudu,

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace