Černobyl po 35 letech  
Letos uplynulo 35 let od havárie čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně. Stejně jako v jiných oblastech byl i zde předchozí rok silně ovlivněn epidemií. Přesto se daří dosahovat pokroku v likvidaci elektrárny i revitalizaci a otevírání zasažených oblastí. Podívejme se, jak se zde situace vyvíjí.

Město Pripjať zarůstá zelení, bude třeba řešit problémy se statikou chátrajících budov (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).
Město Pripjať zarůstá zelení, bude třeba řešit problémy se statikou chátrajících budov (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

Půlkulaté výročí černobylské katastrofy má symbolizovat přechod k obnově a znovuzrození oblasti. Jak už jsem popisoval v předchozích článcích, je to umožněno dokončením a zprovozněním nového sarkofágu. Jeho vybudováním přestalo hrozit nebezpeční ze zničeného reaktoru a lze přistoupit k revitalizaci doposud uzavřených území. Pomoci by tomu měl rozvoj v několik směrech.

 

Samotný výzkum zničeného reaktoru a likvidace původního sarkofágu a později i zničeného reaktoru bude potřebovat velmi vyspělé technologie a špičkový výzkum, který by mohl posunout i další technologické oblasti. Proto se předpokládá vybudování vědeckotechnického inkubátoru, který by umožnil využít potenciál výzkumu a prací v této oblasti. Obsahoval by i zázemí pro ukrajinské i zahraniční vědce a techniky, kteří zde budou pracovat.

Je také třeba vybudovat úložiště a zařízení, které umožní dlouhodobější uložení vyhořelého paliva a jaderného odpadu nashromážděného při likvidaci vysloužilých elektráren i zničeného bloku. Vhodné podmínky budou také využity pro vybudování uložiště pro vyhořelé jaderné palivo z ostatních ukrajinských jaderných elektráren.

 

V těsném okolí elektrárny se pak vytváří prostor pro vybudování technologického parku, který využije místní dopravní a energetickou infrastrukturu. Už v předchozích přehledech byl zmíněn počátek výstavby fotovoltaické elektrárny, jejíž plocha se bude postupně zvětšovat. Nejen tato, ale i další aktivity by mohly do oblasti přilákat investory.

Téměř 80 % zasažených zaujímá Černobylská radiologicko-biosférická ekologická rezervace, která je už nyní rájem zvěře a přírodovědců. Jde o největší evropský prales. V budoucnu by se zároveň mohl stát magnetem i pro turisty. Je však potřeba budoucí rozvoj turismu skloubit s ochranou přírodní rezervace. Ta zatím byla před člověkem chráněna statutem zakázané oblasti.

Areál Černobylské jaderné elektrárny s novým sarkofágem (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Areál Černobylské jaderné elektrárny s novým sarkofágem (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Turistickým lákadlem budou i památníky havárie, které by měly připomínat hrdinství a oběti těch, kteří jí čelili nejen v prvních dnech. Měly by nám připomínat, že je třeba mít pokoru a respekt. Atrakcí bude nový sarkofág, určitě se ponechají některé části elektrárny, část města Pripjať, město Černobyl i některé vesnické budovy a pohřebiště techniky využité při likvidaci následků havárie. Ovšem velká část ze zmíněných objektů se musí zabezpečit tak, aby budoucí turisti nebyli při jejich návštěvě ohroženi.

 

Práce v sarkofágu

Nový sarkofág už je na místě více než čtyři roky. Nejen, že chrání své okolí, došlo i k dramatickému snížení úniku radioaktivních látek ze starého sarkofágu. Ten totiž není hermetický. Nyní však je chráněn pře sluncem a dramatickými tepelnými změnami, které vyvolávaly vzdušné proudy uvnitř starého sarkofágu, i před větrem. V červnu roku 2020 začalo po intenzivním zkušebním období průmyslové využívání nového sarkofágu. Nejdůležitějším prvním úkolem je pečlivá kontrola stavu jeho konstrukci a zařízení. Zároveň proběhlo 3D skenování vnitřního objemu a konstrukcí starého sarkofágu. Získaná radiační data by měla umožnit urychlení prací při demontáži a likvidaci staticky nestabilních částí starého kontejnmentu. Měla by umožnit detailní naplánování prací a zajištění co nejkratší doby pobytu pracovníků v silně kontaminovaných částech.

3D skenování vnitřních prostor nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
3D skenování vnitřních prostor nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Připomeňme, že starý sarkofág byl dokončen a uveden do provozu 30 listopadu 1986. Hmotnost jeho ocelových konstrukcí je okolo 7000 tun a použilo se okolo 345 000 kubických metrů betonu. Na realizaci sarkofágu se postupně podílelo okolo 90 000 pracovníků. Od zahájení provozu se provedla celá řada výzkumů v okolí i uvnitř sarkofágu. Podařilo se identifikovat místa, kde jsou zbytky roztaveného materiálu s palivem.

 

Při tavení aktivní zóny a písku s bórem, kterým se hořící reaktor zasypával vznikla tavenina označovaná jako korium. Vytvořil se při tom nový úmělý krystalický nerost, jde o křemičitan zirkoničitý s vysokým obsahem uranu. Vytvořené krystalky mají rozměr mezi 5 až 500 mikrometrů. Struktura objevena v roce 1986, ze které se odebraly první vzorky tohoto nerostu se začala označovat jako Sloní noha. Její první fotky a analýza radiační situace u ní byly pořízeny pomocí automatů. Průběžně se našlo i více míst, kde se tavenina nachází. V roce 1996, kdy radiace přece jen poklesla, pořídil zástupce ředitele sarkofágu Artur Kornejev asi nejznámější fotografie zmíněné Sloní tlapy.

V budoucnu, kdy se laboratoře i vybavení uvnitř nového sarkofágu plně rozběhnou, se po odstranění staticky narušených částí starého sarkofágu začne intenzivně pracovat i na úplné identifikaci všech míst, kde se zbytky aktivní zóny a silně kontaminovaného grafitu vyskytují. Postupně také bude možné přistoupit i k vyzvednutí těchto silně kontaminovaného materiálů. Předpokládá se však, že dokončení tohoto úkolu se dočkáme až zhruba za padesát let.

 

Nejproslulejší fotografie Sloní tlapy, kterou v roce 1996 pořídil Artur Kornejev. Obrázek je dostupný na Wikipedii, ale je u něj poznámka nesvobodný obsah, a proto na něj uvádíme jen odkaz: ZDE.
Nejproslulejší fotografie Sloní tlapy, kterou v roce 1996 pořídil Artur Kornejev. Obrázek je dostupný na Wikipedii, ale je u něj poznámka nesvobodný obsah, a proto na něj uvádíme jen odkaz: ZDE.

V areálu elektrárny bude třeba vykonat velmi rozsáhlé práce v prostředí se silnou radiací a s radioaktivním materiálem. Zároveň jsou však zde ideální podmínky pro realizaci výcviku a zaškolování pracovníků, kteří se na takovou práci připravují, nebo je potřeba jejich kvalifikaci zvýšit. Na takových školeních, které jsou zatím dominantně určený pro pracovníky černobylského komplexu spolupracuje i belgická firma ENGIE SOLUTIONS. Tato firma se podílí i na hledání metod dekontaminace zařízení likvidovaných jaderných bloků v Černobylu, které přispívají ke snížení množství jaderného odpadu, který musí jít do úložiště. Prostředí využívají i firmy, které chtějí testovat své roboty v takto náročných podmínkách s vysokou radiací. Na podzim roku 2020 zde testovala své roboty vědci z Univerzity v Bristolu. Vyřádil se tu tak i robopes navržený firmou Boston Dynamics.

 

Práce v areálu elektrárny a jejím blízkém okolí

V novém sarkofágu se testoval spolu s dašími roboty a automaty i robopes (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
V novém sarkofágu se testoval spolu s dašími roboty a automaty i robopes (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Během posledního roku se výrazně pokročilo v uvádění do provozu suchého úložiště ISF-2 pro palivo, které se nahromadilo při provozu černobylských jaderných reaktorů. Zatím jsou vyhořelé palivové soubory v mokrém úložišti (bazénu) ISF-1. Samotné suché úložiště má řady betonových kójí, do kterých se zasouvají kontejnery s palivovými soubory. Ty se však před vložením do kontejneru musí upravit. Hlavně je třeba oříznout části bez paliva. Tato úprava probíhá v horkých komorách. Jde o hermeticky uzavřené místnosti, kde se pracuje s materiálem s velmi vysokou radioaktivitou. Všechny manipulace zde musí probíhat automaticky s využitím na dálku řízených manipulátorů. Celkově by se mělo upravit okolo 21 000 palivových souborů a uložit do kontejnerů, v každém z nich jich bude 93.

 

Budova suchého úložiště ISF-2, kde se upravují palivové soubory a dávají se do kontejneru (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Budova suchého úložiště ISF-2, kde se upravují palivové soubory a dávají se do kontejneru (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Úložiště vybudovala firma Holtec a do velké míry bylo financováno evropskými státy. Zařízení se mi podařilo navštívit před pěti lety, kdy byly horké komory dokončeny a začínalo se s instalací vnitřního vybavení. Dokončeno bylo v prosinci 2019 a na podzim roku 2020 začaly první reálné testy. Dne 18 listopadu 2020 se mohl uložit první kontejner do betonové kóje a 14. prosince jej následoval druhý. To byly jedny z vrcholů komplexních horkých zkoušek celého zařízení. Během nich pak také sbírali praktické zkušenosti operátoři vyškolení firmou Holtec. Dne 22. dubna 2021 tak přesně podle plánu obdrželo zařízení licenci pro standardní operační provoz.

Stejně důležité pro efektivní práce na likvidaci vyřazovaných bloků Černobylské jaderné elektrárny je závod na přepracování kapalného jaderného paliva. Zde se kapalný odpad zahušťuje a zbytky se fixuji pomocí cementace ve dvě stě litrových sudech, které se posílají do úložiště.

 

Uložení druhého kontejneru do kóje suchého úložiště ISF-2 (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Uložení druhého kontejneru do kóje suchého úložiště ISF-2 (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Velice dobře pokračuje i dokončování první etapy budování suchého úložiště pro vyhořelé palivo z bloků VVER1000 ostatních ukrajinských jaderných elektráren. I ten realizuje firma Holtec. V současné době jsou dokončeny všechny budovy, konstrukce a zařízení pro příjem souborů a jejich ukládání pro zmíněnou první část úložiště. Je připravena i plocha, kde budou stát kontejnery s palivovými soubory. První etapa výstavby je tak dokončena. Na konci prosince 2020 bylo zahájeno testování veškerého vybavení. Nyní se čeká na dokončení trati o délce 43 km, která propojí úložiště s ukrajinskou železniční sítí. V květnu 2021 by se tak mělo toto suché úložiště uvádět do provozu. Ukrajina tak v roce 2021 skončí s vývozem vyhořelého paliva do Ruska. První dovezené palivové soubory budou z Jihoukrajiské jaderné elektrárny. Do roku 2040 se vybuduje v dané lokalitě ještě dalších 14 podobných komplexů. Postupně by se zde měly ukládat palivové soubory ze tří ukrajinských jaderných elektráren: Rivenské, Chmelnické a Jihoukrajinské. Zaporožská jaderná elektrárna má své vlastní suché úložiště.

 

Černobyl se začíná otevírat turistům

Budování suchého úložiště pro vyhořelé palivové soubory z ukrajinských elektráren VVER1000 (zdroj Energoatom).
Budování suchého úložiště pro vyhořelé palivové soubory z ukrajinských elektráren VVER1000 (zdroj Energoatom).

Velice důležitý je v tomto směru rozvoj infrastruktury pro turistiku. Postupně je potřeba konzervovat objekty, které jsou symbolem havárie. Ukrajina připravuje návrh jejich zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO. Pro turisty je potřeba připravit zázemí. Je třeba připravit turistické trasy a zajistit bezpečnost v oblastech, které se pro turisty otevřou.

 

Otevírání zóny turistům trochu zdržela epidemie COVID-19 a omezení cestování. Možnosti dané popularitou seriálu HBO Černobyl se tak plně nevyužily k získání návštěvníků hlavně ze zahraničí. Je však naděje, že po odeznění epidemie bude rozvoj turistiky rychlejší.

 

Při likvidaci následků havárie byla intenzivně využívána letecká technika. I ta je dnes symbolem a památníkem této události. (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).
Při likvidaci následků havárie byla intenzivně využívána letecká technika. I ta je dnes symbolem a památníkem této události. (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

Pro stále větší počet turistů budou rostoucím lákadlem místní lesy. Velkou atrakcí bude bohatství zvěře. Její populace se díky odchodu člověka velice rozvíjely. Kromě jelenů, losů, zubrů i koní převalských jde i o velké šelmy, jako jsou vlci, rysové, a dokonce i medvědi. Je však třeba zlepšit právě i péči o lesy a najít prostředky, jak omezit rizika požárů. V roce 2020 byl rozsah požárů neobvykle velký. A zkušenosti z jiných přírodních rezervací ve světě ukazují, že s příchodem masivnější turistiky se riziko vzniku ohnisek požárů zvyšuje.

K otevření se připravuje první cyklostezka, která povede prozatím uzavřenými územími. Její celková délka bude okolo 45 km a zatím bude možná jen pro skupiny cyklistů s průvodci. Buduje se samotná cyklostezka i místa pro odpočinek a zázemí.

 

Sklady techniky využité k likvidaci následků havárie bude třeba zlikvidovat nebo zabezpečit tak, aby mohly být památníkem události, ale neohrožovaly budoucí turisty (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).
Sklady techniky využité k likvidaci následků havárie bude třeba zlikvidovat nebo zabezpečit tak, aby mohly být památníkem události, ale neohrožovaly budoucí turisty (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

 

Výročí jako příležitost pro připomínku události

Tento rok je půlkulaté výročí, které chce Ukrajina využít k urychlení rozvoje zóny a připomínku havárie. V rámci oslav výročí byla vyhlášena i sbírka historických fotografií ze života elektrárny a okolí, samotné havárie i likvidace jejich následků. Výročí je velmi dobrá příležitost shromáždit a zachránit nejen fotografie, ale i dokumenty a vzpomínky ze soukromých archívů. Jde o zachování paměti o události pro budoucí generace.

Při historickém zkoumání důvodů vzniku havárie, jejího průběhu i likvidace následků by mohlo pomoci otevření utajovaných dokumentů z období Sovětského svazu z let 1937 až 1987, ke kterému přistoupilo Ministerstvo obrany Ukrajiny během roku 2020.

Koncem března 2021 došlo v Kazani k první projekci filmu Danily Kozlovského Černobyl. Kvůli epidemii se premiéra zpozdila o zhruba půl roku. Do sítě ruských kin se pak film vydal v polovině dubna, těsně před 35. výročím havárie a během následujícího víkendu se dostal do čela návštěvnosti v ruských kinech. Film nejde příliš srovnávat se seriálem Černobyl. Nesnaží se ukázat vznik a průběh havárie s následnou likvidací následků a poukázáním na příčiny a viníky, jak se snažil seriál. V tomto případě jde o filmové zobrazení jednoho lidského osudu na pozadí havárie. Bude zajímavé sledovat, jaký ohlas bude mít film mimo Rusko.

 

Závěr

Jedna z historických fotografií (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Jedna z historických fotografií (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Zahájení standardního provozu nového sarkofágu je klíčové pro realizaci postupné likvidace zničeného reaktoru. Jde o završení velkého úsilí Ukrajiny velmi významně podpořené evropskými státy. Nejdříve se odstraní staticky nestabilní části starého sarkofágu. Postupně se pak bude podrobně zkoumat situace uvnitř něho a postupně se začnou odstraňovat i části roztavené aktivní zóny. Ovšem tyto práce budou trvat řadu desetiletí.

 

Velmi důležitým zlomem je zprovoznění suchého úložiště pro vyhořelé palivové soubory z Černobylské jaderné elektrárny. Znamená to pokrok v pracích na likvidaci elektrárny. K urychlení tohoto procesu přispívají i další dokončená zařízení v elektrárně. Důležitou součástí průmyslového areálu, který se rozvíjí v bezprostředním okolí zničeného reaktoru je suché úložiště vyhořelého paliva z ostatních jaderných elektráren na Ukrajině. Jeho provoz se rozběhne v tomto roce.

Současná doba je klíčová pro otevírání dosud uzavřených oblastí pro turistiku i další aktivity. Symbolické je otevření prvních turistických stezek, z nichž některé jsou zaměřeny na vodáckou a cykloturistiku. Zde je hlavní výzvou zakonzervování a vytvoření památníků havárie. V tom by mohlo pomoci jejich zapsání na Seznam památníků UNESCO. Další je pak skloubení turistiky s ochranou jedněch z nejcennějších partií evropského pralesa s bohatou zvířenou. Pokud se to podaří, je velká šance, že oblast přispěje k rozvoji Ukrajiny i Evropy jako celku.

Napsáno pro servery Osel a oEnergetice.

 


 

35. výročí havárie v Černobylu je věnován i nedávný podcast AV ČR.

 

Video: Rozdíly mezi realitou a seriálem HBO jsou podrobněji rozebrány v přednášce nahrané na Teplické hvězdárně.

 

K letošnímu kulatému výročí havárie ve Fukušimě I vyšlo druhé vydání knihy Fukušima I poté. V této E-knize je dodatek s vylíčením událostí, které proběhly od prvního vydání do letošního března.

Datum: 25.04.2021
Tisk článku

Související články:

Jaderná energetika v roce 2019     Autor: Vladimír Wagner (14.02.2020)
V Černobylu byl první kontejner zavezen do suchého úložiště ISF-2     Autor: Vladimír Wagner (20.11.2020)
Fukušima I deset let poté     Autor: Vladimír Wagner (06.03.2021)



Diskuze:

Jiří Komprda,2021-04-27 00:36:32

Upřímně řečeno myslím si, že se jedná o černou díru na peníze. V minulosti již proběhlo ohromné množství výzkumů havarované části bloku. Ve spodním podlaží sarkofágu je dokonce umístěna vrtná souprava, kterou byly navrtávány až 15 metrové sondy přes několik podlaží a z jader bylo zjišťováno rozložení taveniny v jednotlivých chodbách, které byly v průběhu stavby "kaskády" zaplaveny betonem. Ostatně existují i 3D simulace pohybu taveniny v průběhu hodin po výbuchu. Velká část vnitřních prostor sarkofágu je přístupná a neustále monitorovaná, provizorně byla zprovozněna ve většině chodeb a místností elektroinstalace i vzduchotechnika. Probíhala tam řada dekontaminačních a stavebních prací, v méně poškozených částech sarkofágu bylo demontováno technické vybavení...Vše je popsáno v technických reportech ОПЫТ ЧЕРНОБЫЛЯ, Kurčatovova institutu, samozřejmě dostupné jen v Ruštině. Když jsem viděl, co se uvnitř jednotlivých prostor sarkofágu nachází, tak si myslím, že nejjednodušší (a nejlevnější) by bylo všechny prostory řízeně zalít betonem, než to desítky let rozebírat a odvážet. Pokud chcete vidět dokumentární záběry z vnitřku sarkofágu, hledejte pod klíčovými slovy ИАСК Маршрут, např https://www.youtube.com/watch?v=ysidLADBJQ0

Odpovědět


Re:

Vladimír Wagner,2021-04-27 07:52:11

Pane Komprdo, souhlasím s Vámi, že přehled z Kurčatovského ústavu je velice dobrý a zajímavý (a existují i další velmi dobré odborné texty o analýzách havárie a její likvidace z ukrajinské i ruské strany, bohužel často jde o knihy, které ani nejsou na internetu). Pro případné zájemce přidávám odkaz: http://www.nrcki.ru/files/pdf/opyt-chernobylya-ch1.pdf. Další díly (celkově jsou čtyři) mají postupně rostoucí číslo. S čím však nesouhlasím je, že by bylo lépe zalít prostory betonem a nechat. Připomeňme:

1) Jde o poměrně velmi rozsáhlé prostory a velmi členité. Z hlediska zalití do betonu by nejspíše byla jednodušší situace ve Fukušimě, kde palivo i silná aktivita zůstaly v kontejnmentech.

2) Silně kontaminované jsou i části starého sarkofágu, ty jsou nestabilní a v každém případě je je potřeba rozebrat a likvidovat, než byste se pustil do přípravy zalévání betonem.

3) Před zaléváním betonem musíte mít přesnou analýzu všech částí, které jsou kontaminovány tak a v takové podobě, že by hrozilo uvolňování do životního prostředí.

4) Musíte konstrukce a vše upravit tak, abyste to zalití do betonu mohl bez ohrožení pracovníků realizovat.

5) Pokud tuto práci uděláte, tak nejspíše není o moc složitější realizovat úplnou likvidaci.

Zároveň je třeba říci, že momentálně je dostatek času a klidu s ochranou nového sarkofágu, aby se udělaly všechny práce, které jsou potřeba v každém případě, ať už se nakonec rozhodneme udělat na místě betonový pomník nebo zlikvidujeme havarovaný blok úplně.

Odpovědět


Re: Re:

Jiří Komprda,2021-04-27 12:48:01

Je to samozřejmě věc na diskuzi a mě to již mnoho let zajímá. Největší riziko je kontaminace spodních vod. V minulosti byla často zdůrazňována netěsnost sarkofágu, ale to je nesmysl, protože pokud by nedocházelo k nějaké přirozené ventilaci, tak by ve vnitřních prostorách nebylo možné nijak pracovat. Pochopitelně je nutné rozebrat střechu a především tu jednu boční stranu. Důležité pravděpodobně je vyklizení reaktorové haly, kde jsou stále části aktivní zóny pod hromadou suti a není jasné kde. Nicméně situace pod úrovní dna reaktoru je podle mě jiná. Tavenina vytekla ve třech směrech do chodeb a velká část jejího objemu byla shodou náhod zaplavena betonem- tato část je prakticky zneškodněná. Myslím, že v reportech a článcích se někde zmiňuje hmotnostní bilance paliva z aktivní zóny, kde se nachází. Největším problémem jsou obnažené části taveniny, jako třeba tzv sloní noha, kdy tavenina pronikla prasklinou do spodního podlaží. atd.
Mě jde především o to, že mám silný pocit, že ten celý megalomanský projekt je "for purpose" na co nejdelší čas, dokud budou chodit peníze. Nový Obekt ukrytia stojí už nějakou dobu, za celou dobu jsem viděl snad jen několik fotografií jak to uvnitř vypadá a jedno nekvalitní video na kterém je vidět, že bylo odstraněno pár plechů ze střechy turbínové haly. Upřímně řečeno si myslím, že jen demontáž střechy nad reaktorem jim při tom tempu bude trvat 20 let.

Odpovědět


Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2021-04-27 18:37:19

Úplné dokončení nového sarkofágu se realizovalo před dvěma lety a pak byl postupně zprovozňován. Takže teprve teď se dostal do operačního provozu. Takže není moc divu, že se tam práce ještě moc nerozběhlo. Teprve teď by se měly práce uvnitř pořádně rozjíždět. V dřívější době sice bylo možné, jak ukazují i Vámi odkazované zdroje, prozkoumat velké části a dozvědět se spoustu věcí. Problém je, že starý sarkofág neměl laboratoře a vybavení pro manipulaci a likvidaci (zpracování a ukládání do transportních kontejnerů) radioaktivních materiálů. To nový sarkofág má. Tam jsou laboratoře a zařízení pro likvidaci těch radioaktivních materiálů. Dále v celém areálu působí synergie, protože se zároveň rozjíždí likvidace ostatních bloků. To že pracují opatrně je na místě. Pokud by se jim část starého sarkofágu zřítila a rozprášila radioaktivní materiál po novém kontejnmentu, tak y se jim mohly i dramaticky zhoršit pracovní podmínky. S hodnocením bych tak počkal tak zhruba pět let. Pak bude vidět, jak jim to jde.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re:

Jiří Komprda,2021-04-27 21:36:45

Pokud se mohu zeptat (ikdyž bych si to asi mohl vyhledat), jestli u tak velkého projektu existuje veřejně dostupná projektová dokumentace, včetně rozpisu prací na jednotlivé roky a každoroční požadavky na výstupy/dokončení? (To je úplně běžný požadavek v tuzemsku u projektů typu Gačr, Vavpi atd.) Zajímá mě jestli opravdu existuje nějaký dlouhodobý plán, který by logicky navazoval na předchozí výzkumy. Děkuji za odpovědi, ale tahle debata je asi pro jiné fórum, než na diskuzi pod článkem. Pokud máte zájem, tak si můžeme ještě napsat email.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re:

Vladimír Wagner,2021-04-28 15:55:47

Tohle opravdu není projekt na GAČR nebo VAVPI. Pochopitelně dlouhodobý plán existuje. Celé budování a i budoucí využívání a nakonec i likvidace nového sarkofágu je rozdělená do fází, které mají své rámce a plány. Do jaké míry je vše (projektová dokumentace a detailní rozbor) publikováno, nevím. Zase tak intenzivně to nesleduji. Ale docela pěkný přehled přednesli třeba Ukrajinci na přehledové prezentaci pro členy České nukleární společnosti včera. I když zase jde do detailu v omezené míře. Jak se vše bude realizovat pochopitelně závisí na situaci na Ukrajině i v Evropě a ve světě obecně. Na druhé straně, pokud chceme Ukrajině ekonomicky pomoci, tak finanční podpora projektů likvidace následků havárie v Černobylu je jedním z velice vhodných způsobů. Je to práce přímo na Ukrajině a z dominantní části prováděna místními lidmi. Jinak možná ještě poznámka. Prezident Běloruska (zase jde i o výsledek toho, že zničený blok je nyní bezpečně hermeticky uzavřen) vyhlásil, že otevřou veškerá zasažená území v Bělorusku do pěti let a pak už nepujde o likvidaci následků, ale rozvoj daných území. Pochopitelně je otázkou, jestli to je reálné, ale je pravda, že Bělorusko v návratu, i ekonomickému, zemědělskému a lesnickému, na území, kvůli Černobylu dříve opuštěných, je dále. Ono je to dáno tím, že v Bělorusku bylo procentuálně k jeho rozloze zasaženo nejvíce území. Můj ústavní E_mail je lehce dostupný.

Odpovědět

Petr Pavlata,2021-04-26 12:25:20

Na youtube se dá najít mnoho videí z nitra bloku. Včetně videa (datumem z roku 1993) ne je zdokumentováná spodní strana reaktoru a někdo leze dokonce dovnitř nádoby (blbě se to hledá, pokud by byl zájem, tak to večer zkusím dohdedat). Dal jsem si s tím docela práci a porovnával záběry s dostupnou dokumentací, a mnoho detailů sedí, takže se to zdá pravé.... Jaká je aktivita uvnitř - je reálné, že lidí byli bez následků ve všech (mechanicky přístupných) prostorech zařízení?

Odpovědět

Jan Kovačičin,2021-04-26 07:55:49

Vždy se tážu, kdo hradí finanční náklady na likvidaci této havárie. Logika mi říká že je to Rusko jako nástupnický stát USSR, případně Ukrajina. Ale něco mi říká že první to není a druhý nato nemá dost prostředků....

Jinak děkuji za pěkný článek.

Odpovědět


Re:

Mojmir Kosco,2021-04-26 08:58:46

Prvotní vklad na sanaci vyšel ještě od SSSR určitě nebyl malý .Pak to chvíli táhla Ukrajina sama ,ale když začal svítit železný šrot pro Evropu tak se do toho vložila EU . Ta uznala že se musí vybudovat kryt .Financování krytu je sice deklarováno že byl mezinárodní projekt ale skutečnost zde https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32006D0908&from=CS .Pro pokračování financování ze strany EU tam musíte vrazit turisty, výzkum a ochranu životního prostředí což dokládá článek a proč ne - klidně ale....

Odpovědět

Tento

Mojmir Kosco,2021-04-26 06:23:30

optimistický výhled a černobylský ráj na zemi předpokládá přinejmenším dva základní dlouhodobé skutečnosti - politickou stabilitu Ukrajiny a ochotu EU k financování. Mnohem pravděpodobnější je něco jako pololegální využívání černobylského území a snaha "rozumných" o udržení radiace pod kontrolou, nějaký vědecký výzkumný komplex ? - pouze nuceně s umístěnkou

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace