Astronomové narazili na extrémně zvláštní rádiový zdroj v Mléčné dráze  
Tohle jsme ještě nikdy neviděli. Ve vzdálenosti 4 tisíce světelných let, tedy docela blízko v Galaxii, se v lednu až březnu 2018 ozval nesmírně zvláštní rádiový zdroj GLEAM-X J162759.5-523504.3. Vysílal extrémně jasné, až minutu dlouhé rádiové vlny, každých 18,18 minut. Mizel a zase se objevoval. Pak ztichl a od března 2018 nevydal ani pípnutí. Radioastronomové to nevzdávají a doufají, že se zase ozve. Mohl by to být třeba unikátní magnetar či zmagnetizovaný bílý trpaslík.
Pokud jde o svérázný magnetar, mohl by vypadat nějak tahle. Kredit: ICAR.  https://www.icrar.org/repeating-transient/
Pokud jde o svérázný magnetar, mohl by vypadat nějak tahle. Kredit: ICAR.

Naše možnosti pozorovat vesmír jsou stále lepší a lepší. Není divu, že občas narazíme na velmi zvláštní věci, které vzbudí rozruch a otřesou našimi hypotézami o fungování vesmíru. Někdy se ale stane, že najdeme něco extrémně zvláštního, co roztáčí divoké představy a spekulace. Právě tohle se teď přihodilo radioastronomům.

 

Natasha Hurley-Walker. Kredit: Curtin University.
Natasha Hurley-Walker. Kredit: Curtin University.

Astrofyzička Natasha Hurley-Walker z australského centra International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) a její tým objevili zdroj rádiového záření v Mléčné dráze, který překonává jejich veškeré zkušenosti. S něčím takovým jsme zatím neměli tu čest. Ta věc sedí ve vzdálenosti asi 4 tisíce světelných let, což je podle Hurley-Walkerové prakticky za humny. Odpaluje intenzivní rádiové vlny, trvající 30 až 60 sekundy, každých 18,18 minut. Je to jeden z nejzářivějších rádiových zdrojů na obloze nízkých rádiových frekvencí.

 

To by ale ještě nebylo to „nejhorší“. Šílené je, že tento zdroj, které dostal barvité označení GLEAM-X J162759.5-523504.3, během pár hodin pozorování Hurley-Walkerové a spol. mizel a opět se objevoval. To je velmi podezřelé. Jak říká nadšená Hurley-Walker, tohle fakt nečekali. Je to dost strašidelné, protože takové objekty neznáme. Badatelé tomu říkají „radio transient with unusually slow periodic emission.“

 

Poloha záhadného objektu v Mléčné dráze. Kredit: Natasha Hurley-Walker (ICRAR/Curtin).
Poloha záhadného objektu v Mléčné dráze. Kredit: Natasha Hurley-Walker (ICRAR/Curtin).

Nicméně, mimozemský maják není na prvním místě seznamu možných vysvětlení. Objevitelé pracují se dvěma možnosti, které obě představují extrémní mrtvé hvězdy. Jedním z možných vysvětlení a tím pravděpodobnějším je podle nich svérázný magnetar, tím druhým svérázný, vysoce zmagnetizovaný bílý trpaslík.

 

Jedno z polí soustavy Murchison Widefield Array. Kredit: Pete Wheeler, ICRAR.
Jedno z polí soustavy Murchison Widefield Array. Kredit: Pete Wheeler, ICRAR.

V obou případech by to byl unikátní objev. Magnetary jsou nesmírně vzácné a žádný z těch, co známe, se téhle rádiové záhadě moc nepodobá. Byl by to magnetar s ultra dlouhou periodou. Vědci už nějakou dobu předpovídají, že by podobné magnetarty mohly představovat pokročilou vývojovou fázi magnetarů, jaké známe, ale zatím jsme žádný takový objekt nenašli.

 

Objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 ulovila ikonický pouštní soustava radioteleskopů Murchison Widefield Array v Západní Austrálii, která pracuje právě na nízkých rádiových frekvencích. Murchinson mezi lednem a březnem 2018 detekoval 71 pulzů ze stejného místa na obloze. Následné analýzy ukázaly, že ať je to cokoliv, je to zřejmě menší než naše Slunce a je to opravdu hodně jasné v rádiové oblasti spektra. Rovněž vyšlo najevo, že tyhle signály jsou vysoce polarizované, což naznačuje, že zdroj má výjimečně silné magnetické pole. Pokud jsou tyto představy správné, tak podle Hurley-Walkerové tahle věc konvertuje magnetické pole na rádiové záření mnohem účinněji, než jsme kdy viděli.

 

Záhadu extrémního rádiové zdroje prohlubuje i to, že byl aktivní jen krátce. Soustava Murchinson pracuje 8 let. Během té doby detekovala objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 pouze a jedině v uvedeném období na počátku roku 2018. Nikdy předtím ani nikdy potom. Badatelé to pochopitelně nevzdávají a danou oblast vesmíru dál monitorují v naději, že zase zachytí ten příliv pozoruhodných rádiových vln. Mají spoustu otázek, které by rádi zodpověděli.

 

Video: Repeated Transient Profile

 

Literatura

Science Alert 26. 1. 2022.

ICRAR 27. 1. 2022.

Nature 601: 526–530.

Datum: 27.01.2022
Tisk článku

Související články:

Umělá inteligence jde po rychlých rádiových záblescích     Autor: Stanislav Mihulka (13.09.2018)
Astronomové vystopovali původ jednorázového rádiového záblesku     Autor: Stanislav Mihulka (30.06.2019)
Radioastronomové objevili nový typ záhadných kruhových objektů ve vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (11.07.2020)
Od centra Mléčné dráhy k nám přiletěly neobvyklé rádiové signály     Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2021)



Diskuze:

rušení

Pavel K2,2022-01-28 20:55:10

90 sekund vysílání, 1000 sekund ticho a pak znova. To zní dost jako pozemský zdroj.

Odpovědět

Frekvence 72 až 231 MHz

Zdeněk Kratochvíl,2022-01-27 16:59:58

Uvnitř článku v Nature je uveden frekvenční rozsah zdroje 72 až 231 MHz, dále hodně širokopásmové spektrální rozložení, pak ta proměnilovst.
Vlastně si to člověk mohl domyslet už z abstraktu článku. Ten zdůrazňuje, že zatímco na vyšších rádiových frekvencích je periodických i unikátně explozivních událostí fůra, tak "na nízkofrekvenční rádiové obloze byl dosud klid, kromě populace galaktických pulsarů a dlouhodobé scintilace aktivních galaktických jader". Oni nejspíš hledali v galaktické rovině příklad jakýchsi elektronových přechodů, tomu bohužel nerozumím, ale mělo to být meritum té práce. Dál se popisuje hlavně to pulzování. Závěr je jako už v abstraktu: Mohlo by se jednat o magnetar s ultra dlouhou periodou.

Odpovědět

Nedočetl jste se někdo o frekvenci?

Zdeněk Kratochvíl,2022-01-27 15:55:14

V odkazech na zdroje jsem zatím nenašel nic víc, než je v českém článku. Dík za pěkný referát, na rozdíl od řady médií bez jiných senzací než je ta astronomická.
Sice nejsem z oboru, ale pro dokreslení toho, co pozorovali, mi tuze chybí číselné údaje (nějak bohužel vyšly z módy). Hlavně o frekvenci, resp. frekvenčním rozsahu. Pokud byl použitý aparát Murchison Widefield Array, tak ten uvádí rozsah frekvencí 70 až 300 MHz, což je nejspíš orientované hlavně na pozorování oblastí ionizovaného vodíku, i když nejen. Na těchto frekvencích asi těžko očekávat spektrální čáry (jako třeba molekulárního vodíku na ca 1460 MHz a jiné na ještě vyšších frekvencích), spíš dost spojité záření na širším rozsahu ferekvencí, někdy statických, někdy charakteristicky proměnlivých. Není však zřejmé, zda se pozorovaný objakt z tohoto očekávání nevymyká. Možná se to najde v úplném textu článku v Nature, ale zatím jsem se do něho nedostal. I laik by si mohl doplnit představu a vyloučit někeré chybné domněnky, kdyby věděl základní parametry detekovaného signálu.
Ke zpoždění publikace: Někdy trvá léta, než proběhnou všechny analýzy, ale tohle vypdá spíš na to, že to někdo našel v nahraných datech zpětně víceméně náhodou, možná při hledání něčeho jiného. Takhle se děje docela dost objevů i v úplně jiných oborech. Student napřed znejistí, že to není to, co má zpracovat, pak jásá, že se stal objevitelem.

Odpovědět

Pavol Hudák,2022-01-27 13:51:40

pre mňa je väčšia záhada, prečo trvalo 4 roky kým sa to dostalo do medii

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace