Pojem pštrosí efekt „nevidím-li to, pak to neexistuje" pochází z dob Plinia Staršího, který tak interpretoval pštrosí chování, kteří v ohrožení skloní krk aby na sebe neupozorňovali. Foto: Jackson, Beth, volné dílo.

Často si namlouváme, že jsme lidé rozumní, Homo sapiens, kteří se ve svém životě rozumně řídí fakty, které chladně zvažují a jako perfektní počítač vždy dojdou k rozumným závěrům. A pokud ne, pak že s námi je něco v nepořádku.

S pštrosem bojovaly sufražetky už před více než stoletím. Kredit: Suffrage Atelier (1909-c.1914), Wikimedia Commons.

Problém je, že je to celé nesmysl, vůbec takoví nejsme. Nejsme počítač, který by v klidu hodnotil objektivní fakta a vyplivoval pásku s jednoznačnými instrukcemi. Jsme vlastně přímo opak. Psychologové si už dávno všimli, že v řadě situací doslova aktivně odmítáme vůbec vnímat fakta, i když to má pro nás zničující důsledky, včetně zdravotních, ekonomických anebo třeba politických, je bývá vidět u voleb. Jako když pštros strčí hlavu hodně hluboko do písku.

Radhika Santhanagopalanová z University of Chicago a její kolegové se rozhodli prozkoumat původ tohoto dávno známého, fascinujícího a současně mrazivě děsivého Efektu pštrosa (Ostrich effect), v němž se lidé aktivně vyhýbají informacím, i když to pro ně má prokazatelně devastující následky, v průběhu dětství. Za tím účelem uspořádali experimenty se 320 americkými dětmi ve věku od 5 do 10 let.

Potvrdili pozorování nespočtu rodičů, kteří tohle prožilo na vlastní kůži. Dítě ve věku kolem 5 let hoří zvědavostí, která je někdy až zničující, tedy v dobrém smyslu slova.

Radhika Santhanagopalanová. Kredit: University of Chicago.

Ve věku kolem 7 let, nejspíš nikoli náhodou v době, kdy začíná školní docházka, se ale děti začínají určitým informacím vyhýbat. Důvod je přitom stále stejný – snaží se vyhnout nejistotě, negativním emocím, které se vztahují k dotyčným vědomostem.

Proč to tak je? Emoce nás chrání, ale vlastně pro situaci, která už dlouho neexistuje. Když jsme žili v malých tlupách na stepi, fakta byla stále stejná a nebylo jich moc. Jen podružná záležitost. Na čem ale doopravdy záleželo, co bylo otázkou života a smrti, bylo postavení v tlupě a vztahy s ostatními lidmi. Kdo to nezvládl, třeba až natolik, že ho tlupa vyhnala, byl mrtvý. Emoce jsou jako záchranný kruh, abychom se cítili pokud možno dobře a vycházeli s ostatními. Fakta, to byla jenom taková špína na pěně dní.

Od té doby se svět hodně změnil, ale našemu mozku to jaksi zapomněli říct. Emoce mají stále navrch a stále nám strkají hlavu do písku jako pštrosovi, i když to může být likvidační. Je to nepěkný rudiment. Bohužel se s tím dá jenom máloco dělat, i když naděje umírá poslední.

Video: The Ostrich Effect: The truth we hide from ourselves | Ed Winters | TEDxLundUniversity

Video: TThe Ostrich Effect: Understanding Avoidance in Negative Situations (2-Minute Overview)

Literatura

New Atlas 5. 10. 2025

UChicago News 25. 9. 2025.

Psychological Science online 30. 6. 2025.