Moje nadšení pro Kyklady naštěstí nejde až tak daleko, že bych se teď pokusil ukázat kykladský původ minojské kultury. Mohl bych sice odkazovat na řadu evidentně starokykladských památek na dávné Krétě, jenže ty svědčí pouze o přítomnosti a vlivu této kultury v rané době bronzové. V řadě krétských muzeí člověka překvapí svou četností a někdy i kvalitou. Nebudeme mudrovat o původu Kyklaďáků ani Minojců, ale podíváme se na ty docela pohledné věci. Pocházejí z doby, kdy se teprve formovala ona podoba minojské kultury, která je pak tak slavná.

Už více než tři tisíce let je Kréta samozřejmě řecký ostrov, nejvýznamnější řecký ostrov. Řekové ovšem vždycky věděli o Minojcích, kteří Krétu obývali dávno před nimi, dokonce i na pevnině ovlivnili nejstarší řeckou civilizaci, totiž mykénskou (od střední doby bronzové). Vztahy s Minojci se obrážejí i v dávné řecké mytologii. Na Krétě samotné jsou díla Minojců na mnoha místech dodnes patrná a moderní archeologie odkryla kvantum úžasných uměleckých i technických památek. Antičtí Řekové také věděli, že etnické poměry na Krétě byly složitější. (To jsem stručně referoval v úvodu článku Od hieroglyfů k alfabetě na dávné Krétě, pod oním článkem jsou také linky na krétská témata.) Příchozí z Kyklad do toho však nezahrnovali, raná doba bronzová je mimo paměť Řeků. Věděli, že nějací byli, ale nelišili je, nebo je identifikovali zcela chybně. Řekům je totiž zastiňují právě Minojci, a to nejen na Krétě, ale i na Kykladách samotných.

S „původností“ bývají potíže. Například Řekové jsou na Krétě „nepůvodní“, jenže už strašně dlouho a nikoho snad nenapadne je tam mýtit. Za „Původní Kréťany“ považovali Řekové Minojce. Ti se na Krétě zformovali o víc jak tisíc let dřív, a to ze substrátu, do kterého vidíme jen částečně. Povětšinou asi z tradic a etnik neolitické Kréty, ale s řadou dalších přísad, etnických i kulturních. Někdy se totiž importuje pouze technologie, třeba spolu s materiálem; podobně móda, například tvaru nádob nebo ozdob. Jindy přijde jiné etnikum a přinese si technologie a módní trendy. Něco z nich se zapojí do většinové kultury a může v proměněné podobě přetrvat i poté, co dotyčné etnikum zmizí, ať už asimilací, odstěhováním nebo vyhubením. Kromě toho můžou působit i jednotliví cizí řemeslníci bez širšího zázemí soukmenovců na místě. A nezapomínejme, že zrovna Kréta je příslovečným místem „synkrétismu“, doslova „skrétění se“, jak říkal Plútarchos, „jednání na krétský způsob“, napříč dělícími liniemi. Starost o původ té či oné kultury ponecháme archeologům a starost o počátek ideologům. (Přestože hledání počátků mnozí lidé milují, neboť jak praví Krhútská kronika: „Počínání čítám k největší rozkoši lidí i národů.“)

Obsidián z ostrova Mélu v různých fázích výrobního procesu: jádra, čipy a hotové čepele. Raná doba bronzová (EC I-II), 3000-2300 před n. l. Nalezeny byly v okolí Iraklia. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Schematická figurka ženy (bohyně?) stylizovaná do tvaru violy. Import z Kyklad začátkem rané doby bronzové (EC I), 3200-2800 před n. l. Archeologické muzeum v Rethymnu. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vliv Kyklad na Krétě začal nejspíš tím, čeho příklady vidíme na těchto dvou obrázcích. Z ostrova Mélu (Milosu) se na Krétu dovážel obsidián už v neolitu, leckam jinam ještě dřív. Začátkem rané doby bronzové potřeba obsidiánu jako materiálu na přesné nástroje vzrostla, jak narůstala populační hustota i řemeslné dovednosti. Z Mélu je to na severozápad Kréty 140 km, na její severovýchod 220 km, z hlavních center kykladské civilizace rané doby bronzové (pás Syros, Paros, Naxos, Koufonisia, Keros, Amorgos) o nějaké desítky kilometrů víc, z toho něco přes stovku po volném moři mimo souostroví.

Občas se z Kyklad přivezla i mramorová figurka. Tahle maličká působí ještě hodně starobyle. Je ze samého začátku rané doby bronzové, kdy převažovala „violovitá“ stylizace. Dotyčný kousek připomíná zplacatělou podobu neolitické bohyně.

Raně kykladská vysoká nádoba. Mramor, raná doba bronzová I-II, 3200 až 2500 před n. l. Archeologické museum v Chanii, Tsivourakisova kolekce. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Idol kykladského typu, blízký varietě Koumasa, mramor. Krétská imitace kykladského umění, 2500-2200 před n. l. Archeologické museum v Chanii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ta vysoká mramorová nádoba (Tall cup) na obrázku vlevo je skoro jistě import z Kyklad, pochází z první fáze kykladské rané doby bronzové (EC I). Takhle zachovaných se jich mnoho nevidí. Bohužel nevím, jestli byla nalezená na Krétě, nebo importovaná až v 19. století do soukromé sbírky, která pak skončila v muzeu v Chanii hned při jeho založení. To spíš.

Zato ta mramorová figurka z druhé fáze rané doby bronzové je už krétské produkce! Takže z vrstvy EM II, nikoli EC II. Raně minojská verze kykladského idolu. Nevíme, jestli to pro sebe dělali Starokyklaďáci usazení v tom místě na Krétě, nebo jestli Minojci taky občas dělali kykladské idoly, aby šli s dobou. Podobné kousky z krétské produkce a typičtější pro varietu Koumasa vystavuje Ashmolean Museum v Oxfordu, ale jsou v horším stavu.

Bohyně sedící na trůnu, mramor. Knóssos-Tekes, raná doba bronzová, 2700 až 2400 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, Γ287. Pravděpodobně import z Kyklad spíše než místní výroba. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Stojící těhotná žena, mramor, 23 cm. Koumasa na Krétě, raná doba bronzová, 2700 až 2400 před n. l. Idol importovaný z Kyklad, varieta Spedos, kultura Keros-Syros. Archeologické muzeum v Irakliu, Γ122. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Bohyně sedící na trůnu byla do Tekes u Knóssu v rané době bronzové nejspíš přivezena z Kyklad. Několik podobných sedících bohyň mají v muzeu na Naxu a jsou tamní produkce. Překvapivý je ovšem častý zájem o kykladské artefakty přímo v Knóssu a jeho blízkém okolí, tedy v pozdějším epicentru minojské kultury.

Ta stojící těhotná je prý najisto import z Kyklad, přestože se našla v Koumase, tedy v eponymickém místě, podle něhož se nazývá jedna z variet idolů kykladského typu vyráběných na Krétě. Tahle je ovšem variety Spedos (podle lokality na Naxu).

Mramorové figurky („idoly“) kykladského typu a další věci z pohřbů ve Fourni u Archanes na Krétě. „Idoly“ jsou z rané doby bronzové, snad kolem roku 2300 před n. l. a generace po něm. Archeologické muzeum v Irakliu, skříň 18. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Minojské figurky, asi inspirované kykladskými „idoly“. Většinou z Knóssu, většinou řezané z kosti, někdy z mramoru, později i ze slonoviny. Raná doba bronzová, 2600 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Silně stylizované sošky ženských postav, nespisovně zvané kykladské idoly, jsou nejtypičtějšími produkty kykladské kultury rané doby bronzové. I laik je pozná na první pohled. Většinou jsou z mramoru, velké od několika cm po metr a půl, stylizací je několik základních variet. Mimo Kyklady se jich nejvíc najde právě na Krétě. Většinou v hrobech, ale nejen, byly to kultovně exponované předměty. Nejspíš znázorňují bohyni, Velkou bohyni, Matku všeho, nebo kněžku či prostě ženu ve vztahu k bohyni. Zásadně inspirovaly i evropskou výtvarnou avantgardu. Jejich největším nalezištěm na Krétě je kupodivu Fourni u Archanes, jižně od Knóssu, pod svatou horou Iouktás. Některé se dovážely z Kyklad, jiné se dělaly na místě nebo dovážely z jiných dílen na Krétě, další se dělaly jako už nová místní produkce, pouze inspirovaná oněmi kykladskými idoly. Výjimečně se najdou i figurky mužů.

Těžko spekulovat o analogiích mezi minojským a starokykladským náboženstvím, když jedno známe málo a druhé skoro vůbec ne. Krom obecných rysů dané doby a prostředí (kultovní jeskyně a hory, obětní misky, rhyta na úlitby) vidíme v obou centrální roli bohyně a vedle ní také boha, který asi nějak cyklicky umírá a navrací se.

Kykladský idol nalezený na Krétě. Raná doba bronzová, asi 2300 až 2100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, skříň 18. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Idol kykladského typu z Archanes u Fourni. Kost. Krétská dílna, raná doba bronzová, 2300-2100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mramorová postava na obrázku vlevo je věrně kykladská, ať už import nebo místní krétské dílo. Zato ta vpravo je krétské produkce a představuje téměř pokus o zakládání nové variety, navíc z materiálu, kterého by se na Kykladách málem štítili.

Kykladský idol s otvory, které ukazují na opravu ve staré době. Mramor, výška 11 cm. Koumasa nebo Ag. Onoufrios na Krétě. Raná doba bronzová, 2600 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 125. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Schematická kamenná figura, asi ženská postava, asi pod dojmem kykladských „idolů“, vysoká 67,5 cm. Nález ze Sambas Pediada, EM IIB až EM II, 2300 až 1900 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, Γ1107. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Když se figurka zlomila, musela se opravit nebo odvést k rituálnímu uložení na posvátný ostrov Keros. Na Krétě je stop po opravách dost, možná kvůli obtížnější dostupnosti Keru.

Na obrázku vpravo je zvláštnost. Je to nejstarší velká figura nalezená na Krétě. Vypadá skoro jako lomařský polotovar řecké archaické sochy v mnohem pozdější době, jenže je už vyhlazená, jde o hotové dílo, nejspíš inspirované kykladskými idoly. Je to minojská práce z předělu rané a střední doby bronzové, ještě v předpalácovém období.

Vztahy Kréty s Kykladami v předpalácovém období, zvláště v EM I-II (EC II). Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mramorová paleta. Nález z Agia Fotia, EM I-II (EC II), 2700-2600 před n. l. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Je na čase podívat se i na něco jiného než na idoly a taky vidět nálezy z východní Kréty (ne, že by tam idoly neměli). Vlevo vidíme vitrínu v muzeu v Sitii, věnovaná kykladskému vlivu na Krétě v předpalácovém období.

Dalším předmětem typickým pro starokykladskou kulturu jsou mramorové palety, často s otvory pro zavěšení. Jedno z možných použití bylo k závěrečné přípravě už nadrcených pigmentů. Tahle je vyrobená na Krétě, ale v obci, která v té době byla většinově kykladská.

Pyxis s reliéfem ležícího psa na víčku. Chlorit nebo steatit, průměr 12,5 cm. Zakros, Údolí mrtvých. EM ΙΙA, 2600 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, Λ2719. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pyxis s víčkem, s vyřezávaným reliéfem spirál. Chlorit, výška 11,85 cm. Nalezená u Maronie, okres Sitia. EM ΙΙΑ, 2600-2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, Λ2339. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jiným oblíbeným předmětem starokykladské kultury jsou pyxidy, tedy nádobky na drobné věci. Bývají kamenné i keramické, prosté i zdobné. Na obrázku vlevo je kamenná pyxis s reliéfem zvířete na víčku, zdobená trojúhelníkovým rytým dekorem, jaký byl v té době módní na Kykladách. Velice podobné víčko pyxidy se našlo i na ostrůvku naproti východokrétské vesnici Mochlos a zdá se, že bylo vytvořené stejným umělcem.

Pyxis na obrázku vpravo je zdobená spirálami, což je na Kykladách motiv velice tradiční a častý. Trochu podobnou z kykladského ostrova Amorgu vystavuje Neues Museum v Berlíně, viz tady.

Kykladská mramorová pyxis z Gournes nebo z Ag. Onoufrios na Krétě, 3000 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Krétská keramika kykladského typu. Gournes nebo Agios Onoufrios na Krétě, 3000-2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vlevo je jednoduchá mramorová pyxis. Vpravo keramická, s nezvyklým zajímavým vzorem na víčku.

Pyxis. Krétská keramika kykladského typu. Gournes nebo Agios Onoufrios na Krétě, 3000 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Krétská keramika kykladského typu: lampa. Gournes nebo Agios Onoufrios na Krétě, 3000 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Další keramická pyxis (vlevo) je zdobená jednoduchým rytým geometrickým motivem. Vpravo je keramická lampa kykladského typu.

Keramická pyxis s víčkem. Terakota napodobuje dřevěné pyxidy. Ag. Fotia, 2700-2600 před n. l. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Naběračka (?), s vyrytým koncentrickým ornamentem. Agia Fotia, 2700 až 2600 před n. l. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Poslední pyxis zdobenou rytým koncentrickým dekorem ukazuji kvůli podobnosti tohoto ornamentu s tzv. „kykladskými pánvičkami“. Podobně i dno naběračky (nebo čeho) vpravo. Oba tyto kousky pocházejí z kykladské osady na severovýchodní Krétě.

Kykladská obřadní standarta vyrobená na Krétě. Agia Fotia, 3000-2500 před n. l. Archeologické museum v Ag. Nikolaos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Keramické kerny a pyxidy s víčky. Z pohřebiště v Agia Fotia, 2700 až 2600 před n. l. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pomyslný zlatý hřeb programu jsem si nechal na předposlední obrázek. Takovému předmětu se často říká „kykladská pánvička“ (Cycladic fryingpans), jenže určitě ne na smažení. Spisovněji se nazývá kykladská obřadní standarta. Tahle je bohužel horší kvality, bývají mnohem hezčí, ale její příslušnost k onomu záhadnému žánru kykladské keramiky rané doby bronzové je jasná. (Další krétskou vystavují v muzeu v Sitii, ale hůř zachovanou.)

Vpravo vidíme běžnější keramické pyxidy a kerny (obětní nádobky) z Agia Fotia nedaleko Sitie, podobné jako na Kykladách té doby. Bodejť ne, byla to kykladská enkláva, i když neměla dlouhou životnost. Po roce 2600 před n. l. se centra kykladského vlivu na Krétě přestěhovala a do konce rané doby bronzové zanikla nebo se proměnila v minojská centra.

Literatura

Coiln Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books 2011.

Fotoalbum Early Cycladic type objects in Archaeological Museum of Heraklion v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotoalbum Archaeological museum of Sitia v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotoalbum Archeologické muzeum v Ag. Nikolaos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotoalbum Archeologické muzeum v Chanii v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.