Tajemné „kykladské pánvičky“  
Záhadné předměty z let 2800 až 2300 před n. l., jejichž intepretaci provází vášně. Správně se jim má říkat „kykladské standarty“. Některé z nich jsou kandidáty na kykladské mandaly. Je to slavná specialita dávných Kyklad.

 

Loď mezi spirálovitě tvarovanými vlnami, umístěná nad pubickým trojúhelníkem nad rukojetí. Na přídi lodi je napíchnutá velká ryba, asi tuňák. Kulturní fáze (skupina) Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 4974. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Loď mezi spirálovitě tvarovanými vlnami, umístěná nad pubickým trojúhelníkem nad rukojetí. Na přídi lodi je napíchnutá velká ryba, asi tuňák. Kulturní fáze (skupina) Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 4974. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kykladská civilizace rané doby bronzové produkovala také záhadné objekty, které mohutně probouzejí fantazii. Vžilo se pro ně označení kykladské „pánvičky“ (frying pans). Nikdo si však nemyslí, že by se na nich smažilo, na to se moc nehodí, ani na nich nezůstaly žádné stopy po čemkoli takovém. Vedle slavných kykladských „idolů“ patří k hlavním emočně lákavým artefaktům této civilizace.

Loď ve vlnách, reliéf na „kykladské pánvičce" z ostrova Syru, kulturní fáze (skupina) Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 6184. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Loď ve vlnách, reliéf na „kykladské pánvičce" z ostrova Syru, kulturní fáze (skupina) Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 6184. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nabídnu základní faktografii a pokusy o členění, zreferuji rozumnější z řady podávaných interpretací, a nakonec zkusím upozornit na obecnější souvislosti symbolických reprezentací světa. Rozličné vědeckosti jsou v tomto případě spíš jen vhodnou záminkou k pokusu zprostředkovat alespoň obrazem dojem z těchto předmětů. (Dojem kontextu skal, Slunce, větru, a moře ovšem těžko zprostředkovat.)

 

Holá fakta

Jsou to ploché, okrouhlé nebo přímo kruhové předměty velikosti 9 až 28 cm, tloušťky několika málo cm, v drtivé většině případů vyrobené keramickým postupem. Jsou charakteristickým způsobem zdobené, zčásti koncentricky, což je provedeno rytím a občas i vyplněním rýh bílým kaolínem. Novodobí restaurátoři někdy kaolín doplňují, viz fotka z Naxu, a pak jej zase odstraňují, viz novější restaurace téhož předmětu, která nemilosrdně ponechává kaolín pouze v místech, kde byl v době nálezu. Z několika nalezených (pravděpodobně) polotovarů tušíme, že rytí bylo provedeno už před vypálením, ale zdobení kaolínem až po něm.

Se spirálou v 9-cípé hvězdě. Vrypy jsou vyplněné bílým kaolínem, stav v starší restauraci. „Ne ženský“ typ. Nález z pohřebiště u Kato Mili na ostrově Pano Koufonisi na Malých Kykladách, 2800 až 2500 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Se spirálou v 9-cípé hvězdě. Vrypy jsou vyplněné bílým kaolínem, stav v starší restauraci. „Ne ženský“ typ. Nález z pohřebiště u Kato Mili na ostrově Pano Koufonisi na Malých Kykladách, 2800 až 2500 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Formálně vzato patří tyto standarty do kykladské keramiky rané doby bronzové, ale na rozdíl od ostatních keramických produktů nedokážeme dostatečně odhadovat jejich funkci.

 

Na jejich účel se jen usuzuje z jejich tvaru a z jejich zdobení. Jsou mělce konkávní. Zdobená je vždy jen jejich „vnější“ (konvexní) strana, zatímco jejich „vnitřní“ (konkávní) strana je bez ozdob a svádí ke spekulacím o možném použití.

Kykladská pánvička, zcela netypicky vyřezaná ze steatitu, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, navráceno z Karlsruhe jako lup z ilegálních výkopů na Naxu v 70. letech. Kredit: Waldviertler, Wikimedia Commons.
Kykladská pánvička, zcela netypicky vyřezaná ze steatitu, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, navráceno z Karlsruhe jako lup z ilegálních výkopů na Naxu v 70. letech. Kredit: Waldviertler, Wikimedia Commons.

Kykladských pánviček alias standart známe skoro dvě stovky, i když zčásti jen fragmentárně; navíc není jasné, kolik jich je v nepřístupných soukromých sbírkách. Několik jich je kamenných, např. z mramoru, jedna ze steatitu (ušlechtilá forma mastku). Pocházejí z vrcholného období této civilizace uprostřed rané doby bronzové (Early Cycladic II), 2800 až 2300 před n. l. Nacházejí se samozřejmě na souostroví Kyklady, ale vzácně i mimo ně, např. v Atice, na Krétě a na pobřeží Malé Asie, tedy všude tam, kam v oné době dosahovala starokykladská civilizace. Většinou bohužel neznáme nálezové okolnosti; když ano, jde většinou o hroby. Nevíme, jestli měly nebožtíkovi nějak sloužit, nebo jen reprezentovaly a zvyšovaly jeho status. V naší době se jimi vytahují přední archeologická muzea, nejbližší je Neues Museum v Berlíně s jedním kouskem, několik jich má Louvre a Britské muzeum, nejvíc jich je k vidění v Athénách a na Naxu.

 

Pokusy o rozdělení a členění

Na přídi lodi je napíchnutá velká ryba, asi tuňák, a visí oštěpy nebo harpuny, detail. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 4974. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Na přídi lodi je napíchnutá velká ryba, asi tuňák, a visí oštěpy nebo harpuny, detail. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 4974. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Když něčemu nerozumíme, tak jednou z cest k pochopení bývá pokus o rozčlenění, tu podle morfologie, tu chronologické, pro začátek většinou dichotomicky. Snad to dá aspoň nějakou orientaci v krásném leč nesrozumitelném materiálu.

 

Nejčastější typ standarty („pánvičky“) má oválný tvar, dole opatřený čímsi na způsob kratičkých nožiček. Většinu plochy zabírá množství drobných koncentrických kružnic, vytisknutých maličkými razítky, někdy rytých ručně. Většinou jsou vzájemně propojené tak, že působí dojmem spirál nebo vln. Obvod standarty bývá lemován seskupením mnoha malých trojúhelníkových vrypů. Dole, nad nožičkami, je vyryt ženský pubický trojúhelník, graficky oddělený od většiny plochy nad ním. Téměř vždy je opatřen charakteristickou svislou rýhou, ale zobrazení není sexuálně vyzývavé, jde o znak. V několika případech je v hlavní ploše mezi „vlnami“ stylizovaně zobrazena loď, dokonce i s uloveným tuňákem a harpunami na přídi, což potvrzuje dojem drobných kruhů nebo spirál jako vln.

Archeologové nás poučí, že takovéto předměty náleží kulturní fázi alias „skupině“ zvané podle hlavních nalezišť Keros-Syros, tedy k té nejsilnější fázi, aktivní v letech 2700 až 2300 před n. l. i mimo tyto dva ostrovy, ale jen na Kykladách. (V popisech obrázků opatrnicky opisuji muzejní popisky, které většinou pro jistotu udávají malinko širší rozsah, zatímco nejpravděpodobnější doba vzniku standart tohoto typu je možná naopak trochu užší.)

Kykladská "pánvička" pouze se spojenými spirálami, skupina Keros-Syros, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Kykladská "pánvička" pouze se spojenými spirálami, skupina Keros-Syros, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Část kykladských standart na první pohled upoutá středovou symetrií svého zdobení. Jsou kruhové, bez nožiček, zato s jakýmsi držadlem. Jejich obvod je také zdůrazněn trojúhelníkovými vrypy, ale v ploše kruhu je kruhově symetrický ornament.

Koncentricky zdobená, ale přitom s ženským přirozením, 2800 -2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Koncentricky zdobená, ale přitom s ženským přirozením, 2800 -2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Přinejmenším část z nich archeologové identifikují s fází či skupinou Kampos, která je starší, je aktivní v letech 2800 až 2700 před n. l. (Někde je to i přechod vrstev EC I / EC II.) Standarty této skupiny mají uprostřed n-cípou hvězdu (n = 5 až 13), spirálu, soustavu velkých koncentrických kružnic, stylizované Slunce, nebo nějakou kombinaci toho. Občas je kruhová plocha rozdělena na několik mezikruží, v nichž se objevují hlavně velké vlnovitě propojené spirály a další kruhově symetrické symboly. Standarty této skupiny se ve zjednodušených podobách objevují i na okrajích starokoykladského světa mimo mateřské souostroví.

 

Hypoteticky bychom mohli standarty skupiny Keros-Syros označit také obecněji, totiž jako typ F, zatímco většina ostatních by byla non F (nikoli M, protože žádné mužské pohlaví nikde není ani naznačeno). Objevil by se ovšem problém s tím, že do typu F by patřily i některé standarty, které sice mají onen pubický trojúhelník s čárkou a malé nožičky, ale přitom vypadají jinak, spíše jako typicky koncentrické non F, náležející spíše ke kulturní fázi (skupině) Kampos. Pravda je, že s přesnou datací a přináležitostí to nebývá vždy jednoznačné, jedno až dvě století sem tam nebo sousední kulturní skupina nás v mezních případech nesmí rozhodit. (Jsou to problémy podobné např. dilematu, zda v rámci kultury středověké Evropy je nějaká stavba pozdně románská nebo raně gotická, francouzská nebo německá. Přesto jsou takové pojmoslovné pomůcky občas užitečné.)

Uprostřed je „kolo Slunce“, kolem něj čtyřnásobná spirála jako mořské symboly a 4 ryby. Raná kykladská doba bronzová, přechod I. a II. periody (EC I / II), Skupina (fáze) Kampos, asi 2800-2700 před n. l. Z hrobu 26 v Louros na Naxu. Národní archeologické museum v Athénách, inv. č. 6140.4. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
Uprostřed je „kolo Slunce“, kolem něj čtyřnásobná spirála jako mořské symboly a 4 ryby. Raná kykladská doba bronzová, přechod I. a II. periody (EC I / II), Skupina (fáze) Kampos, asi 2800-2700 před n. l. Z hrobu 26 v Louros na Naxu. Národní archeologické museum v Athénách, inv. č. 6140.4. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Interpretace

Účel těchto předmětů není znám. Podle jedněch se na „pánvičku“ má natáhnout kůže a máme bubínek. Podle jiných se do „pánvičky“ nalije olej nebo voda a z hladiny můžeme věštit… nebo v zrcadle hladiny pozorovat Slunce... nebo máme model moře a světa... Tyhle nápady nejsou hloupé, mají dobré analogie, ale to je tak všechno.

Kykladská „pánvička“ s lodí a rybou, detail, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 5053. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Kykladská „pánvička“ s lodí a rybou, detail, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 5053. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nejnáležitější asi bude obecná analogie s šamanskými standartami, což je nyní skoro konsenzuální výklad, i když mnoho neřeší. S šamanskými standartami se chodí v průvodu, tančí, vystavují se při obřadu. Ty kykladské mohly mít podobnou roli třeba také na lodích, i když doložené lodní slavnosti jsou až o tisíc let pozdější. V některých případech lze uvažovat i o analogiích s jednoduššími asijskými mandalami. Nad mandalami se medituje, nabízejí symbolickou orientaci ve strukturách světa.

 

Spory o interpretaci těchto předmětů jsou opět určeny ponejvíce tím, zda a nakolik jim přisoudíme náboženský význam. Zvláště standarty typu Keros-Syros lze snadno vyložit jako stylizované scénky z námořního a rybářského života na Kykladách. K oblíbeným lahůdkám patřil tuňák, k oblíbeným činnostem sex. To je zajisté pravda. Tytéž předměty lze ovšem chápat i jako ztotožnění moře a života (nebo celého světa) s bohyní, s obsahem jejího břicha nebo přímo její dělohy. Tam je životodárný zdroj všeho, včetně potravy, včetně možnosti pohybu. Tak si vyberte! Ono se to možná navzájem nevylučuje tak moc, jak si myslíme. Co když je rozlišování mezi sakrální a civilní činností zčásti až problémem naší křesťansko-ateistické civilizace? Nevím.

Snad z ostrova Syru, kolem 2700 před n. l., skupina (fáze) Kampos. Průměr 20 cm, výška 22 cm, tloušťka 4 cm. Louvre Museum, CA 2991. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons.
Snad z ostrova Syru, kolem 2700 před n. l., skupina (fáze) Kampos. Průměr 20 cm, výška 22 cm, tloušťka 4 cm. Louvre Museum, CA 2991. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons.

 

Koncentrické schéma

Standarty kulturní fáze Kampos, nebo prostě ty, které jsou kruhově symetrické, ať už patří do kterékoli vrstvy (a ať jsou F nebo non F), jsou také kandidáty na takové standarty, které jsou současně jednoduchými mandalami. Nehodlám spekulovat o jejich správném výkladu. Chci jen upozornit na širší kontext, který spatřuji v problému grafické reprezentace představy o světě.

Uprostřed spirála (Slunce?), kolem devítičetná vlnovka. Vryp je zaplněn bílým kaolínem. Průměr 18 cm. Neznámý původ, 2800 - 2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, NG 971. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Uprostřed spirála (Slunce?), kolem devítičetná vlnovka. Vryp je zaplněn bílým kaolínem. Průměr 18 cm. Neznámý původ, 2800 - 2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, NG 971. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

My jsme zvyklí na vědecko-technické reprezentace světa. V grafické podobě to jsou mapy. Počátek takových map v našem smyslu slova nacházíme koncem řecké archaické doby, u Anaximandra. Na první pokus byla jeho mapa pozemského světa na placaté Zemi nakreslená do kruhu se Středozemním mořem uprostřed, z čehož si pak řečtí historici a geografové dělali legraci. Starší grafické reprezentace světa však vypadaly překvapivě jinak, a to i v Řecku. Známý je třeba homérský popis „Achilleova štítu“ (Ílias XVIII,478n), na kterém je zobrazen celek světa. Ovšem tak, že ve středním poli štítu je nakreslena země, moře, Slunce, Měsíc a hvězdy; zatímco kolem je dvojice měst (v míru a ve válce), charakterizovaná dalšími duálními ději (svatba, soud); v dalším mezikruží, dál od centra, je venkovský život na poli a na vinici, opět v podvojnostech (práce a zábava, tanec chlapců a dívek); ještě dál je život pastýřů (domácí a divoké, býci a lvy); a to vše je obkrouženo vlnami Ókeanu.

 

Koncentricky zdobená, ale přitom s ženským přirozením, 2800 -2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Koncentricky zdobená, ale přitom s ženským přirozením, 2800 -2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Centrální roli tu má země, moře a nebeská světla; s nimi sousedí lidská centra; a tak dále až po symbolický okraj obklopený vlnami Ókeanu, který omývá a vyživuje divočinu, ta zase pastýře, ti města... To by bylo na samostatné téma. Nepotkáváme na kykladských standartách prostě jen podstatně starší grafické zobrazení světa, ještě odlišnější od toho, co očekáváme?

 

Literatura

Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.

Z. Kratochvíl: Proměny koncentrické metafory obrazu světa: Kykladské symboly, Achilleův štít a Anaximandrova mapa světa. Dějiny vědy a techniky XLIV, 2011/1, s. 3–25.

Z. Kratochvíl: Interpretace kykladských pánviček v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.

Fotogalerie mnoha raně kykladských pánviček v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek kykladských pánviček podle muzeí:

Národní archeologické muzeum v Athénách

Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře)

Archeologické muzeum na Syru

Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách

Datum: 12.08.2020
Tisk článku

Paralelní světy - Kaku Michio
 
 
cena původní: 499 Kč
cena: 494 Kč
Paralelní světy
Kaku Michio

Diskuze:

rub

Pavel K2,2020-08-18 19:20:59

Mě chybí fotky druhé strany - celkem mi to přijde analogické s ručním zrcadlem, takže to co je zdobené je jen rub - voda symbolizuje zrcadlení, ženský symbol použití pro něžnější polovinu lidstva.....

Odpovědět


Re: rub

Bohumil S.,2020-08-19 08:52:23

Dobrý den, zajímavá interpretace. Jen mi ta režná keramika nejde dohromady s něčím tak drahým a vzácným, jako ve starověku bylo zrcadlo. Z čeho předpokládáte odrazivou vrstvu? Starověká zrcadla byla obvykle vyráběna z tvrdého a křehkého bronzu s vysokým obsahem cínu. Tento tvrdý bronz šel vyleštit do zrcadlového lesku. Na základě staršího článku Zdeňka Kratochvíla ale Kyklaďané ve zpracování bronzu moc zdatní nebyli a místo cínu používali do slitiny arsen.

Odpovědět


Re: Re: rub

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-19 23:12:39

Ten arzénový bronz byl v oné době docela standard. Nevím, jak se leští, ale určitě má daleko k "zrcadlovině", což je mnohem pozdější zvláštní typ "bronzu" s mnohem vyšším obsahem cínu.
Na druhé straně se prý v podobné nebo o málo pozdější době dělaly v Malé Asii zrcadla s lesklým arzénovým povlakem, ale tomu nerozumím, jenom jsem to viděl v popiskách. (Někde dokonce "selénová vrstva" zrcadla, což mi připomnělo xerox nebo L tiskárnu, ale to byl možná jenom omyl.)
Každopádně nevím o žádném kovovém kandidátu na zrcadlo z Kyklad rané doby bronzové.

Odpovědět


Re: rub

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-19 22:55:04

Jedna z mnoha starších interpretací byla "pouzdro na zrcadlo". Ještě se občas potká v turistických průvodcích, ale myslím, že už ji nikdo vážně nedrží.
Jako zrcadlo by to fungovalo leda s vodou, nebo k pozorování Slunce lépe s olejem, to jsou občas zastávané interpretace.
Ono je to taky dost těžké. Ty kruhové (většinou starší) navíc vypadají jako určené pro adjustaci "rubem" dolů.
Fotku druhé strany nemám proto, že se to vystavuje onou stranou dolů nebo ke zdi. Ale několik jsem jich měl v ruce, takže můžu potvrdit literární pravdu o tom, že druhá strana je bez zdobení.

Odpovědět

Víčko

Ctibor Jablonický,2020-08-16 15:12:27

Připadá mi to jako víčko na nějakou nádobu.

Odpovědět


Re: Víčko

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-16 15:21:26

Tohle se docela diskutovalo, protože to tak trochu vypadá.
Problém je, že se žádná, na kterou by to mohlo pasovat, nenašla, což je hodně proti statistice. U těch běžnějších, tedy ne úplně kruhových, není ani odhad na typ takévé nádoby.

Odpovědět


Re: Víčko

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-16 15:42:25

Ještě: O starokykladském nádobí je docela přehled. Často mívají docela zdobná víčka pyxidy, ale ty mají jasně svá vlastní víčka, navíc menší, trochu jinak tvarovaná a hodně jinak zdobená. Větší nádoby, např. zásobnicové, jsou často bez deklu, někdy se v této roli asi používaly mísy, nějakáý kanditát na vlastní pokličku se taky najde, ale vypadá jinak a jednodušeji. To pokud jde o nádoby s kruhovým vrškem.
Nekruhový vršek mají snad jen džbány a "omáčkovníky", ale ty mají podstatně menší průměr otvoru a méně geometricky pravidelný.

Odpovědět

Víko

Jan Hájek,2020-08-12 12:46:10

Když se na to dívám, vidím víko, nožičky nebo držadlo jsou panty? Co myslíte?
Například na koš, z proutí, slámy nebo rákosu, který se nezachoval.

Odpovědět


Re: Víko

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-12 12:56:52

Skoro nic není vyloučené, ani ten pekáč na chleba (viz níže). Jako víko to opravdu dost vypadá, zvlášť ty kruhové s koncentrickými vzory. Na druhé straně nejpodobnější zachované předměty jsou šamanské standarty z Malé Asie rané a střední doby bronzové a pak většinou pozdější ze Sibiře. Nevím.

Odpovědět


Re: Re: Víko

Tomáš Kůs,2020-08-13 11:35:03

Tyhle předměty znám celý život. Jako starého praktika mne tenkrát i dnes zaujaly ty výstupky, někde zcela v duchu ergometrie záměru zavěsit je na pruh kůže provlečené obdélným okem. Ale "nožičky" poslouží pro uvázání a následný závěs na provaz stejně a má to mnoho analogií jinde. Ale to je jen zkušeností podložený dojem. "Standarta" se mi vůbec nehodí...ten materiál je děsně křehký a moc parády by s ním dlouho nedělali, "standarta" je takové ideální otloukadlo. stačí žerdí trochu bacit o zem a ulomila by se, a smířil bych se s takovou funkcí akorát se stadartami kovovými, těch je v muzejích fůra. Na článcích tohoto druhu mne však zaujme dokonalá racionální forma i obsah bez jakýchkoli fantasmagorických nebo interpretačně znásilňujících prvků. Skvělé. A zajímalo by mne,jak by v takovémhle kritickém kurzu uspěla tzv. Narmerova paleta, ostatně z podobné doby, jejíž funkční dedikaci považuji za dost obskurní i když všeobecně sdílenou. T

Odpovědět


Re: Re: Re: Víko

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-13 17:00:38

Není to můj obor, takže nenavrhuji žádné vlastní interpretace. Jenom referuju ty z literatury nebo muzejních popisků, které mi nepřijdou být úplně padlé na hlavu. Za rozhodčího přitom považuji kontext ostatních nálezů z dané kultury a z okolí, případně analogie jinde. Navíc jsem si dovolil jen upozornit na formální analogie kruhových metafor představy světa, aniž bych tvrdil, že je mezi nimi kauzální souvislost.

Skoro nejvíc bych věřil na ty standarty, pokud by měly nějaké spíše statičtější užití, což by mohlo být třeba na těch lodích. Ale to je jenom pokus o hledání rozumného kontextu k asi nejběžnější hypotéze v literatuře.
Ty maloasijské standarty jsou opravdu kovové, jak píšete, nevím jestli všechny, jen jak si to pamatuju z Muzea anatolskývh kultur v Ankaře. (Jinde zase prý kožené, snad na Sibiři, ale neviděl jsem takovou.)
Máte nějakou lepší (nebo aspoň jinou přijatelnou) hypotézu? Otázka není řenická a nic nenaznačuje, jenom jsem zvědavý.

Pokud jde o Narmerovu paletu, tak si netroufám říkat vůbec nic. Kdybych musel psát popularizační článek o raně dynastickém Egyptě (z vlastní vůle bych to kvůli své neznalosti nečinil), tak bych jen opaterně zreferoval část toho, co si může každý najít, tedy že asi formálně paleta, jenže moc velká a zdobná, takže snad nějaký nóbl votivní předmět (?). Zajímavé ovšem je, že kamenné misky téhly pozdně Nakádské (Naqada) kultury jskou těm starokykladským trochu podobné, ale to může být výcledek analogické technologie. Nevím.

Odpovědět

chleba

H B,2020-08-12 12:01:42

Nehledal bych v tom nic složitého, dokázal bych si představit použití jako podklad na vkládání chleba do pece s uchycením na nějakou dřevěnou tyč. Každá rodina se svým "vypečeným" vzorem :-)

Odpovědět

Zdobená

Josef Sysel,2020-08-12 10:34:02

záchodová prkýnka.
Nemáte zač. :)))

Odpovědět


Re: Zdobená

Zdeněk Kratochvíl,2020-08-12 11:07:10

Sice dost malá, ale oni byli drobní. Tuto unikátní interpretaci přeposílám to Colin Renfrew.

Odpovědět


Re: Re: Zdobená

Josef Sysel,2020-08-13 02:03:19

To centrální zdobení dost napovídá. :)))

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace