Kromě jiných, všedních strastí se kolem nás vyskytují i velmi výjimečná rizika s rozsáhlými a devastujícími následky, jako jsou pády letadel, teroristické útoky, katastrofy s velkým počtem obětí nebo třeba jaderné nehody. Jsou velmi málo pravděpodobné, ale obvykle se hojně medializují a šíří kolem sebe intenzivní strach.
Už jenom zmínky o těchto hrozbách mohou vést k extrémně opatrnému chování a snaze vyhnout se takovému riziku. Říká se tomu „vystrašená“ reakce na riziko, anglicky pěkně dread risk response nebo dread risk behavior. Je to iracionální chování, které může mít přesně opačný výsledek, tj. větší ohrožení těch, kteří se snaží být více v bezpečí.
Teoretický biolog Sasha Dall z University of Exeter a jeho kolegové použili matematický model a prozkoumali s ním populační genetiku v souvislosti s „vystrašenou“ reakcí na riziko. Zjistili, že jedinci, kteří vykazují iracionálně přehnané reakce na velmi vzácné, ale likvidační události, které by mohly zlikvidovat podstatnou část jejich rodinu, v dlouhodobém výhledu kupodivu po sobě zanechávají více kopií genů než ti, kteří na taková rizika reagují více proporčně.
Protože počet kopií genů je to jediné, o co ve skutečnosti jde, znamená to, že se iracionální „vystrašená“ reakce na vzácné devastující riziko evolučně vyplatí. Podle všeho sledujeme evoluční strategii, kdy se jedinci vyhýbají ultimátním rizikům i za tu cenu, že si vlastně uškodí. Názorným příkladem je situace v USA po 11. září 2001, kdy na určitou dobu značně poklesl zájem o leteckou dopravu a lidé více jezdili po zemi, což přineslo o 3 tisíce mrtvých při dopravních nehodách navíc oproti dlouhodobému průměru.
Výsledky výzkumu vyvracejí obvyklé přesvědčení, že lidem stačí dodat více informací o rizicích a jejich pravděpodobnostech, a to pak zajistí bezpečnější chování. Lidé, bohužel, nejsou chladně kalkulující stroje. Ve hře jsou mechanismy, které se skrývají hluboko pod povrchem a navenek se ventilují jako emoce nebo zvláštní, iracionální rozhodování.
Video: Sasha Dall, University of Exeter - The evolutionary consequences of learning under competition
Literatura
Kariéra zločince se podepisuje na zdraví
Autor: Stanislav Mihulka (17.04.2007)
Svědectví milionů knih: Racionalita je na ústupu již několik desetiletí
Autor: Stanislav Mihulka (06.02.2022)
Kognitivní lingvistika: Gramatické chyby vyvolávají reálný fyziologický vztek
Autor: Stanislav Mihulka (01.11.2023)
Proč je právní hatmatilka tak hrozně složitá?
Autor: Stanislav Mihulka (22.08.2024)
Diskuze:
Nechápu článek
Karel Marecek,2025-11-13 11:11:57
Já popravdě nechápu co se jim zdá "překvapujícího". Když mám situaci, kdy nemám na výběr např. myš zahnaná do kouta, tak ta najednou zaútočí.
Jinými slovy v bezvýchodné situaci zareaguje jinak než je běžné (neřídí se naučeným chováním, logikou) a v boji to znamená překvapení=naděje na úspěch.
Ve válce útěk při kterém strádám a může zemřít část rodiny, může ve výsledku znamenat, právě přežití části rodiny vs vyhlazení.
A extrémní případy, kdy matka/otec zachrání život potomkům, za cenu vlastního, ve výsledku zajistí přežití svého genomu do dalších generací.
Proto když čtu článek a zároveň beru jako samozřejmost co jsem napsal, co vlastně zjistili navíc co se nevědělo?
Re: Nechápu článek
Tomáš Novák,2025-11-15 09:36:15
Ještě se to doteď nesepsalo a nevydalo jako scientific paper :-)
Re: Re: Nechápu článek
F M,2025-11-16 12:22:09
Snad si najdu chvilku a přečtu si to celé, ale vypadá to, že je to myšleno trošku z jiného směru, podobném sobeckému genu (nebo zcela v jeho smyslu).
A vezmu ten rozdíl oproti tomu co myslíte velmi jednoduše a krutě: Klidně ať zemře půlka mé rodiny, hlavně když ostatních zemře ještě víc, hlavně že to není naopak a získáváme výhodnější pozici pro nový start, ideálně svým chováním opozici vyhladíme. To neznamená, že ta plošná ochrana založená na kvantitě nefunguje vůbec, ale že existuje i tato část a je důležitá.
Ale je to bráno i ve vztahu k větším (nějak příbuzným, mozkem chápaným jako příbuzným) celkům, tedy ochrana těch příbuzných alel. Tedy o nastavení vnímání rizik a z toho chování atd. v tomto směru, nevědomě i integrované do sociálních struktur. Neznamená to, že to ti lidé dělají (všichni) vědomě, to je v nastavení člověka i společnosti. Toto dodávám já: Je tam samozřejmě fluktuace, někteří lidé to mají naopak a zachraňují i na vlastní riziko a také se tento rys zachovává, je třeba to brát jako vyvíjející se celek, zase spektrum a posuny v něm, v extrémech nefunkční. Podobně fungují i "pionýři" průzkumníci, ale těch nemůže být velká část populace, tady jde spíše o to zachování "základu".
Takto, zahlédnuto v textu, to bude asi nejlepší https://www.nature.com/articles/s41598-025-19079-3 Scales of risk and adaptive ‘dread’: an evolutionary theory of risk inflation
John M. McNamara, Sasha R. X. Dall & Alasdair I. Houston
"Ukazujeme, že evoluce přirozeným výběrem v proměnlivém prostředí znamená, že je adaptivní nafukovat environmentální (agregátní) rizika v porovnání s demografickými riziky, kde inflační faktor závisí na podílu nositelů alely, kteří v případě úderu zemřou."
"Některé zdroje úmrtnosti postihují jedince nesoucí specifický gen nezávisle na jiných nositelích (demografické nebo idiosynkratické riziko), jiné zdroje v případě dopadu vyhladí významnou část všech nositelů genů (environmentální nebo agregátní riziko) 22 , 23. Zde formálně ukazujeme, jak se mohou vyvíjet podstatné předsudky vůči těmto genům, a to i v případě, že vystavují jednotlivce vyšší úrovni demografického rizika, a mohou tak vysvětlovat hrůzostrašné reakce, jaké jsou spojeny s teroristickými útoky s hromadnými oběťmi."
"Podle našeho zjednodušujícího předpokladu různé alely přítomné na tomto daném lokusu specifikují různé rizikové chování. Chování specifikované alelou ovlivňuje počet potomků zanechaných nositeli alely, a tedy i počet kopií alely přítomných v příští generaci. Tímto způsobem má počet kopií alely přítomné v populaci charakteristickou rychlost změny v průběhu generací. Tato rychlost změny je známá jako invazní zdatnost alely. Předpokládá se, že působení přirozeného výběru povede k populaci, ve které většina jedinců nese alelu s největší invazní zdatností. V evoluční stabilitě tedy očekáváme, že vyvinuté rizikové chování maximalizuje invazní zdatnost alely, která je za toto chování zodpovědná."
Re: Re: Re: Nechápu článek
D@1imi1 Hrušk@,2025-11-16 15:21:05
To je zajímavé pojetí a možná si to také ještě projdu, ale nejsem si jistý, že by to pokrývalo zrovna ty zmíněné příklady. Podle mého názoru se u těch příkladů přeceňuje schopnost lidí instinktivně vyhodnotit míru rizika - ať už toho osobního a nebo toho kataklyzmatického. Stejně jako míru dopadu čehokoliv jiného (koupím si produkt za 100 Kč, ze kterého jde 1 Kč na charitu, místo abych si koupil konkurenční produkt za 90 Kč a věnoval na charitu ušetřených 10 Kč).
Navíc se do toho míchají i jiné psychologické vlivy. Jeden příbuzný nemá rád létání a přijde mu škoda, že už nejezdí zaoceánské lodě pro osobní dopravu. Argumentoval jsem, že na moři se také děje spousta nehod (objektivně je letadlo bezpečnější), ale jeho prostě představa, že se řítí k zemi s letadlem, děsí víc, než že se potápí s lodí. Já to mám opačně - radši spadnout s letadlem, než se utopit.
U těch teroristických útoků zase lidem může vadit hrůza z únosu jako takového. V autě jste vlastním pánem a případná havárie se odehraje, aniž si to stihnete pořádně uvědomit, zatímco když vaše letadlo unese terorista, čekají vás minuty bezmoci a hrůzy zakončené smrtí.
Někteří lidé zase odmítají používat bezpečnostní pásy s odůvodněním, že se raději při autonehodě polámou, než aby uhořeli, protože je bude v v hořícím autě blokovat bezpečnostní pás. Nějakou pravděpodobnost přežití vůbec nezohledňují. Možná nezohledňují ani tu pravděpodobnost uhoření, protože polámaným se jim z toho auta špatně poleze.
Re: Re: Re: Re: Nechápu článek
F M,2025-11-17 13:33:50
Oni to berou statisticky, jde spíš o to rozložení těch postojů a jejich genetické přežití. Nebo možná spíše až o přežití těch rozložení bez ohledu na jednotlivce (kombinace těch genů). Existenci (převahu?) přiměřené reakce nepopírají.
Možná se úplně netrefím a bude to znít nechutně a půjde jen o doplnění k tomu co si běžně myslíme/jak to vnímáme jako jednotlivci. Ty hranice příbuzný/příbuznější dost plavou, a v moderní společnosti už to nemusí fungovat tak jasně. Při nehodě auta zemře i přímá konkurence takže to zaslechlé v televizi tak nehroť a nereaguj tak moc, při únosu letadla někdo cizí pozabíjí spoustu našich den tomu daleko větší hodnotu (nejde o vědomí je to v základním nastavení se kterým funguje třeba i neurotransmitery, nervové dráhy?). Jen heslo, civilisté Ukrajina a Palestina a dopravní nehody. Právě ty další psychologické vlivy, jejich genetické/epi předpoklady, ale jistě i děděná výchova a prostředí až po celou společnost jsou toho součástí, jde "jen" o přežití příbuzných alel, tedy dle nich. Samozřejmě nejlepší cestou je přežití jedince s přesným genetickým základem, ale v praxi se potom projevují ty "skupinové výhody" a jedinci mohou jít přes palubu.
Samostatná kapitola (pro nás nejen, jak se z diskusi známe), jinak běžná součást, je přístup majorita versus minorita. Pokud se majorita nechová racionálně, není vždy výhodné racionálním být či tak jednat. V nejjednodušším případě hrozí bacení něčím po mozkovně a to riziko reálně bývá často vyšší než od toho neracionálního chování. Tohle jsem tam zrovna neviděl, ale je to zřejmé součást. I nutnost těch odchylek pro přežití a adaptaci.
Ale to už je mimo rozsah toho výzkumu, který se spíš snaží jen vůbec o stanovení nějakých základů a vymezení se oproti "jen těm individuálním genům" a k tomu ještě z opačného směru než jsou ty praktické projevy.
Re: Re: Re: Re: Re: Nechápu článek
D@1imi1 Hrušk@,2025-11-17 15:20:02
To jsem snad pochopil, já zpochybňuji, že se to týká toho případu s tím, jak lidé po teroristických útocích raději přesedli do aut. Lidé jsou otupělí vůči riziku při jízdě autem. Už od dětství strávili tisíce hodin v autě s rodiči (v USA mhohde MHD neznají). Nevnímají proto ten Damoklův meč, který nad nimi visí. Před těmi teroristickými útoky ho nevnímali ani v letadle, a tak volili raději rychlješí způsob dopravy. To je jednoduché a přirozené vysvětlení v souladu s lidskou psychologií. Snažit se to iracionální rozhodování vysvětlit genetickou adaptací, je proti Occamově břitvě. Kdyby několik týdnů v kuse byla média doslova přeplněná reportážemi z děsivých autonehod a dokonce ani politici by neřešili nic jiného, tak by naopak část lidí hledala způsoby, jak se jízdě autem maximálně vyhýbat - a začali by více létat letadlem.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nechápu článek
F M,2025-11-18 10:07:53
To máte pravdu těch vlivů zrovna u tohoto je zde spousta, hlavně ten zvyk je silný. Moje chyba, zase jsem se nedokázal jednoznačně vymáčknout. Kromě všeho ostatního, ta ochota poslouchat zrovna tyto hlasy/zprávy, zvyknout si na ty ztráty v tom autě (otupět), koneckonců i ta ne/racionální rozhodnutí a psychologie vůbec má vše genetický podklad (nefunguje to jen jako 1/0) a o toto zřejmě autorům jde. Ta ochota zvyknout si (do jisté míry) na to, co ty geny bere plošně (je to běžné) k tomu patří .
Ta auta, to si právě nejsem jistý zda by ten efekt byl tak výrazný, k rozpoutání nějaké kampaně by bylo potřeba mnohem víc energie (myslím), většinu lidí by to nechytlo tak jednoduše jako u těch letadel, tím nechci říct, že je to nemožné a bez výsledku, ale těžší s menším výsledkem a na kratší dobu i ten dopad na leteckou dopravu by nebyl symetrický, dokonce bych si tipl, že ta by poklesla také.
Osobně ani neznám někoho kdo by měl někoho známého, účastníka letecké nehody, nebo vůbec o někom v okolí slyšel, zatímco znám jen pár lidí (a to to opravdu jen nemusím vědět, protože o tom nemluví), kteří sami neměli potenciálně nebezpečnou nehodu v běžné dopravě (motorista, chodec, cyklista), nebo ji neměli alespoň jejich přátelé a příbuzní i o těch úmrtích se běžně ví (na vesnici).
Stejně tak jsou toho součástí, ta nemožnost úniku, bezmoc a praktická jistota smrti (oproti autonehodě) tedy to vnímání rizik jako podklady k nastavení významu.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
