Fakta moc nepomohou. Kredit: Ordercrazy, Wikimedia Commons.

Konspirace jsou memetickým morem dnešní doby. Objevují se, ať už z jakéhokoliv důvodu, bují, méně či více škodí ve veřejném životě a pak zase živoří u hrstky nespolečenských vyvrhelů, když vyjdou z módy. Psychology to fascinuje a rádi by věděli, proč tolik lidí naslouchá šílenostem, které odporují empirickým faktům.

Dělali na tom i Adrian Furnham z BI Norwegian Business School a jeho kolegové. Ve své spíše komorní studii, která si ale získala velkou pozornost, se zaměřili na konspirační narativy kolem „zatajování pravdy“ (cover-up) čili na přesvědčení, že mezinárodní organizace a vlády úmyslně skrývají nějakou „pravdu“ před veřejností.

Adrian Furnham. Kredit: BI Norwegian Business School.

Oslovili celkem 253 anglicky mluvících lidí z několika zemí, hlavně z Velké Británie, Jihoafrické republiky, USA a Kanady, a požádali je, aby v rámci testu sklonu ke konspiracím zhodnotili určité výroky, jako třeba „politicians usually do not tell us the true motives for their decisions“ nebo „government agencies closely monitor all citizens.“ Současně zjišťovali jejich demografické údaje, politické názory, náboženskou víru a osobnostní charakteristiky. Snažili se určit, co je typické pro konspirátory.

Pokud jde o demografii, Furnham a spol. dospěli k tomu, že mírně větší sklony ke konspiracím mají mladší lidé a ženy. Větší význam ale podle nich mají politické a náboženské postoje. Podobně jako v předešlých výzkumech se ukázalo, že konspiracím snáze propadají lidé, kteří jsou zbožnější a politicky konzervativní.

Nejlépe ze všech studovaných faktorů konspirační mentalitu vysvětlují dvě charakteristiky spojené s postojem ke světu a zpracováváním informací. Jednou z nich je víra v nespravedlivý svět (BUW, Belief in an unjust world), tedy představa, že svět je nespravedlivý a že lidé nedostávají, co by so zasloužili.

Logo. Kredit: BI Norwegian Business School.

Tento postoj je shodou okolností opakem rovněž dost destruktivního postoje, víry ve spravedlivý svět (BWJ, Belief in a just world), v němž každý dostane, co zaslouží. Na první pohled vypadá pěkně, ale jde o zkreslení reality, kvůli němuž jsou lidé lhostejní a odsuzují oběti (sami si za to mohou), nikoliv agresory.

Druhou klíčovou charakteristikou je nechuť k nejistotě a nejasnostem. Jde o lidi, kteří cítí úzkost, když nerozumí tomu, co se děje, když je to nejednoznačné, zastřené. Pro takové lidi je konspirace – vysvětlení, které je sice šílené, ale současně pěkně černobílé, má pevnou strukturu a jasnou příčinu s následkem – psychologickou pomůckou proti úzkosti. Fascinující shodou okolností je tohle v souladu s výzkumem o magické léčbě, o němž jsme na OSLU nedávno psali. Lidé mají sklon se uchylovat k magii, když je pro ně nejasný či záhadný původ onemocnění.

Výzkum Furnhamova týmu je spíše pilotní studií, která má navíc problém s nepříliš reprezentativním vzorkem účastníků. Většinou jde o vysokoškolsky vzdělané padesátníky. Přesto ukazuje zajímavé vztahy. Potvrzuje, že vzdělání je se sklonem ke konspiracím mimoběžné a že klíčem je úzkost. Naznačuje, že zásadním řešením není větší vzdělanost ani více fakt, protože ta často spíše prohlubují nejasnosti. A taky doporučuje, že smysl by mělo nějak řešit úzkost, podpořit lidi s nejistotou a pocitem bezmoci.

Video: Still Waiting: unfulfilled promises of AI in psychological assessment | Adrian Furnham | TEDxLSE

Literatura

PsyPost 4. 1. 2026.

Applied Cognitive Psychology online 17. 12. 2026.