Magická léčba černého kašle. Kredit: Brunel University of London.

Pokud máš černý kašel, krm osla chlebem. Máš-li bradavice, otírej je šnekem a pak ho napíchni na trn. To jsou jen dva ze stovek lidových receptů z irského venkova, které byly nepochybně intenzivně používány. Podobné nesmysly, často i mnohem nebezpečnější se ostatně vesele praktikují i ve 21. století.

Antropologové to fascinovaně sledují a už dlouho mají hypotézu: „Čím více je příčina nemoci pro lidi nejasná, tím více se přiklánějí k nadpřirozené léčbě.“ Evoluční psycholog Mícheál de Barra z Brunel University of London a jeho spolupracovníci se rozhodli tuto hypotézu ověřit na pozoruhodném archivu 3 655 lidových léčeb, který pochází ze třicátých let minulého století.

Mícheál de Barra. Kredit: Brunel University of London.

Tehdy to byl nesmírně zajímavý projekt, v němž bylo asi 50 tisíc školáků osloveno, aby vyzpovídali rodiče, prarodiče a sousedy ohledně lokální historie, víry a pověr a lidové medicíny. Tímto způsobem vznikla jedna z nejobsáhlejších a nejpodrobnějších databázi ústní tradice lidové medicíny, která byla nedávno kompletně digitalizovaná.

de Barra a jeho kolegové se zaměřili na 35 vybraných nemocí. Požádali dva lékaře, aby ohodnotili každou z těchto nemocí podle toho, jak pochopitelná by se v dané době zdála laikovi, a to ohledně jak příčiny nemoci, tak i toho, co se děje v těle. Zjevné případy, jako jsou řezné rány nebo podvrtnutí, byly označeny jako „jisté“, onemocnění typu tuberkulóza, bradavice nebo epilepsie byly označeny jako záhadnější.

Výsledek byl přesvědčivý. Pro nemoci vnímané jako záhadné ohledně příčiny a průběhu byly o 50 procent pravděpodobněji používány léčby založené na magii. Naopak míra bolesti, závažnost nemoci nebo míra nutné péče neměly na sklon používat magické postupy žádný průkazný vliv.

Logo. Kredit: Brunel University of London.

Lidé moc nerozuměli infekčním chorobám, jako jsou třeba příušnice, černý kašel, erysipel nebo skrofulóza (otok krku, často způsobený tuberkulózou), a tak byly právě tyto nemoci typickými případy pro magickou léčbu. Když neviděli jasnou příčinu a nechápali, co se s pacientem děje, měli strach a sázeli na magii, ať už to byly modlitby nebo kouzelné kameny. Vše nasvědčuje tomu, že zásadním hybatelem magického snažení je úzkost a pocit bezmoci.

Během nedávné pandemie, jejímž motto bylo „nový, doposud neznámý virus,“ jsme byli svědky doslova festivalu úzkostného příklonu k magii, včetně rozmanitých odčervovadel a čisticích prostředků. Magická léčba sice může mít určitý přínos v podobě placebo efektu a přináší určitě uklidnění, platí to ale jen do určité míry.

V některých případech je magická léčba více devastující než původní onemocnění: Problém také nastává v případě, když pacient kvůli magické léčbě odmítá léčbu reálnou, což obvykle vede k dramatickému propadu jeho vyhlídek. Velmi podobná je situace u hardcore odpůrců očkování, kteří nevěří na existenci patogenů vyvolávajících choroby, takže jim očkování nedává smysl a přiklánějí se v léčbě či prevenci k praktikám, které jsou v podstatě magické. Odborníci by měli s těmito zákoutími lidské duše počítat a naučit se takové situace, v nichž nepomohou racionální argumenty, řešit. S trochou snahy to jde.

Video: Understanding Illness & Treatment Through Supernatural Beliefs | A. Willard & M. De Barra, Brunel

Literatura

MedicalXpress 1. 12. 2025.

PNAS 122: e2511006122.